Časopis Myslivost

Listopad / 2013

Změny ve zkušebních řádech psů

Myslivost 11/2013, str. 10  Jiří Procházka
Po období, kdy se zdálo, že se nic neděje, jsme dospěli ke konečné fázi naplnění úkolu Sboru zástupců - přepracovat Zkušební řády a aktualizovat veškeré předpisy s kynologií spojených. Prvořadým úkolem bylo provedení změny vyhlášky č. 244/2002 Sb., současné znění již neodpovídá aktuální potřebě. Kynologická komise ČMMJ a následně Myslivecká rada ČMMJ, obzvláště její místopředseda Ing. Jiří Papež, iniciovali změnu vyhlášky č. 244/2002 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti. Lze předpokládat, že v době vydání tohoto článku bude novelizovaná vyhláška platnou součástí našeho platného řádu s účinností od 1. ledna 2014.

Vyhláška se vrací k původní koncepci dělené upotřebitelnosti loveckých psů na spárkatou zvěř, a to jednak na vyhledávání spárkaté zvěře, jednak na dosled spárkaté zvěře.

§ 14

(1) V honitbě [§ 2 písm. i) a j) zákona] se používají lovečtí psi, kteří složili zkoušky z těchto výkonů:

a) vyhledávání, dohledání a přinesení usmrcené, postřelené nebo jiným způsobem zraněné drobné zvěře,

b) vyhledávání spárkaté zvěře u psů s kohoutkovou výškou 55 cm a méně,

c) dosledování usmrcené, postřelené nebo jiným způsobem zraněné spárkaté zvěře,

d) norování.

 

Na rozdíl od předchozí právní úpravy (vyhláška č. 134/1996 Sb.) stávající vyhláška vymezila loveckou upotřebitelnost na drobnou zvěř (vyhledání, dohledání a přinesení usmrcené nebo poraněné drobné zvěře), loveckou upotřebitelnost na spárkatou zvěř (vyhledání a dosledování usmrcené nebo poraněné spárkaté zvěře) a norování, a to bez možnosti získání dílčí lovecké upotřebitelnosti. Důsledkem bylo, že každý pes musel vyhledat živou, dohledat a přinést usmrcenou nebo zraněnou drobnou zvěř, aby získal loveckou upotřebitelnost na drobnou zvěř, anebo musel vyhledat živou a dosledovat usmrcenou nebo poraněnou spárkatou zvěř, aby získal upotřebitelnost na spárkatou zvěř.

V praxi a při praktickém provádění zkoušek byla tato ustanovení velice těžko proveditelná, a to z několika níže uvedených důvodů:

 

* úbytek drobné zvěře. Výkazy lovu je statisticky doloženo, že stabilně od roku 1998 klesají stavy drobné zvěře ve všech honitbách a postupem času bylo problémem, aby všichni psi během zkoušek přišli do kontaktu s divokou populací drobné zvěře. Za této situace byla jako náhrada používána zvěř z voliérových odchovů. To se negativně projevovalo na nepřiměřených reakcích psů, kdy zejména ohaři namísto vystavení tuto zvěř opatřenou převážně z voliérových odchovů vůdci aportovali.

 

* specializace plemen psů a rozvoj nových plemen. Stávající vyhláška upřednostňuje „univerzální typy psů“, kteří spárkatou zvěř jednak vyhledají (a umožní tak její ulovení), a jednak zároveň v případě poranění spárkaté zvěře jsou schopni provést její dosled. Problematické je, že těmto pravidlům podle zákona o myslivosti vyhovuje pouze určité procento psů, neboť podle § 45 odst. 1 písm. e) zákona o myslivosti je zakázáno nahánět zvěř srnčí pomocí ohařů, ostatní zvěř spárkatou s pomocí psů v kohoutku vyšších než 55 cm. To fakticky znamená, že psi s vyšší kohoutkovou výškou než 55 cm nesmí provádět vyhledávání zvěře, ač jinak jsou psi, kteří mají vynikající výsledky při dosledech. Tato plemena se zde v poslední době velmi rozšířila a pro dosled mohou být velmi úspěšně využívána. Stávající legislativa jim to však znemožňuje, neboť nezná částečnou loveckou upotřebitelnost jako předchozí vyhláška, a zároveň by bylo v rozporu se zákonem umožnit těmto psům s vyšší kohoutkovou výškou nahánění spárkaté zvěře.

Za všechny lze vyjmenovat některá plemena, pro něž je vlivem stávající vyhlášky nemožné získat loveckou upotřebitelnost. Jedná se o plemena velkých a středních honičů zejména o plemeno bloodhound, anglický foxhound, velký gaskoňský honič, velký hrubosrstý vendéeský honič či vydrař jakožto zástupce vysokonohých honičů, nebo například o plemena porcelaine, sedmihradský honič, a některá další plemena švýcarských honičů, jakožto zástupce středně vysokých honičů.

Tato plemena, ač jsou podle Mezinárodní kynologické federace (dále jen FCI), zařazena mezi lovecká plemena, nemohou podle stávající vyhlášky získat zkoušku lovecké upotřebitelnosti. Přitom zkouška lovecké upotřebitelnosti (umožňující dosled spárkaté zvěře) je podmínkou pro získání titulu Šampión České republiky nebo Interšampión (podmínky pro udělení titulu Šampion České republiky stanoví Českomoravská kynologická unie, podle mezinárodních předpisů FCI).

 

* rozdílnost psů v rámci jednotlivých plemen.  Není výjimkou, že v rámci jednoho plemene nebo dokonce jednoho vrhu se vyskytují psi, kteří jsou neobyčejně nadaní pro dosled na pobarvené stopě, ale jsou „vlažnější“ k práci v leči při vyhledání zvěře, a naopak jsou psi, kteří skvěle pracují v leči na zvěři, kterou vyhánějí z houštin a nahánějí ji na lovce, aby umožnili její ulovení, ale při práci na pobarvené stopě nebo na nepobarvené stopě poraněné zvěře se na dosled nejsou schopni koncentrovat a zpravidla při dosledech neobstojí.

 

Změna vyhlášky tak umožnuje zpracování nových zkušebních řádů, které budou zcela v souladu s vyhláškou a nebudou v nich „quasi“ disciplíny, navozující zdánlivý soulad s vyhláškou (typicky vyhledání zvěře na barvářských zkouškách honičů).

 

Změny zkušebních řádů

 

Vyhláška tedy umožňuje změnit zkušební řád, avšak vyjma odstranění tzv. „limitních disciplín“ zásadní změnu neočekávejme. Právní předpisy nadále neumožňují lov drobné zvěře individuálním způsobem, a tak nezbytnou součástí zkušebních řádů budou i společné hony při podzimních a všestranných zkouškách.

Rovněž nedílnou součástí disciplín při zkouškách bude vodění na řemeni a poslušnost, byť tyto disciplíny podle vyhlášky nejsou pro loveckou upotřebitelnost podmínkou. Je však nutné, aby byl lovecký pes poslušný, ovladatelný, neagresivní, nepoškozoval či neznehodnocoval zvěřinu, a proto tyto osvědčené disciplíny, kterými pes prokazuje, že je platným pomocníkem svého vůdce, ve zkušebních řádech zůstaly, neboť v něm nepochybně mají své místo.

Ke zkušebním řádům přišla od okresních mysliveckých spolků a chovatelských klubů (pochopitelně i od jednotlivců) velká řada připomínek a námětů, které si však vzájemně odporovaly. Je jisté, že ani tyto zkušební řády neuspokojí všechny a najdou se jedinci, kterým zde bude chybět ta či ona disciplína, či naopak, podle mnohých, budou nějaké disciplíny přebývat. Zkušební řády v podobě v jaké byly předloženy pro jednání Sboru zástupců, byly širokým koncensem mezi došlými připomínkami, kynologickými kluby a odbornou veřejností, s níž Kynologická komise návrh zkušebních řádů konzultovala.

Zkušební řády byly vedeny zásadní snahou zjednodušit popis jednotlivých disciplín a podobné nebo dokonce stejné disciplíny v jednotlivých zkušebních řádech popsat stejně, což platí zejména pro posuzování pobarvené stopy.

 

Změny v jednotlivých zkušebních řádech

 

Všeobecná část

Asi největší změnou, kterou zaznamená každý na první pohled, je vyjmenování všech typů zkoušek a to, že loveckou upotřebitelnost bude možno získat i na zkouškách nebo soutěžích podle mezinárodních zkušebních řádů, budou-li odpovídat podmínkám vyhlášky.

Další výraznou změnou bude, a po tom volaly snad všechny okresní myslivecké spolky, že sice zůstává zachováno, že rozhodčí nesmí posuzovat své psy nebo psy svých blízkých, ale pouze ve skupině nebo na pracovišti. V praxi to bude znamenat, že budou-li společné zkoušky vloh ohařů a malých plemen, může manželka, která má pro malá plemena na ZV aprobaci posuzovat na těchto zkouškách, i když manžel nebo dcera na těch samých zkouškách povedou ohaře. Tato změna – spíše návrat k původní praxi, pomůže mnoha okresním mysliveckým spolkům, neboť jak známo, kynologické řemeslo „se dědí“ a bývá obvyklé, že v rodině posuzuje a vodí více členů rodiny, což zapříčiňovalo blokaci mnoha rozhodčích, byť reálně neměli možnost výkon a hodnocení svého příbuzného ovlivnit.

Další, už méně postřehnutelnou změnou ve všeobecné části, je „srovnání“ textu do té podoby, že například to co souvisí s rozhodčím, nebude rozepsáno v několika dílčích bodech, ale pouze u rozhodčího. Budou přesně vymezena práva a oprávnění rozhodčího a povinnosti a práva vůdců. Vedle protestu (došlo k ujednocení protest v. námitka – viz předchozí zkušební řád) se zavádí i institut stížnosti.

 

Ohaři

Zkušební řády ohařů nebyly nijak zásadně měněny. Kromě již zmiňovaného zrušení limitních disciplín byla vložena podzimní zkouška bez vystavování, což je zvláštní druh zkoušky, kde se nebude vyžadovat vystavování a postupování, které jsou sice výlučnou vrozenou vlastností ohaře, ale vyhláška je již jako podmínku lovecké upotřebitelnosti nevyžaduje. Umožní se tak psům, kteří nevystavují nebo vystavují nespolehlivě, aby získali loveckou upotřebitelnost porovnatelnou s přinašeči. Žádný majitel ohaře tak nebude muset mít strach, že jeho nevystavující ohař nebude moci být pro absenci vlohy k vystavování upotřebitelný.

Po vzoru německých kolegů byla do speciálních vodních prací a všestranných zkoušek zařazena (nebo dalo by se říci opět vrácena) disciplína „slídění za živou kachnou“. Vrácení této disciplíny má opět dva rozměry, jednak výrazným způsobem prověří schopnost ohaře pracovat na živé kachně, jednak každý ohař přijde na všestranných zkouškách a memoriálech do styku se živou kachnou.

Dále došlo pouze ke zpřesnění popisu jednotlivých disciplín a hodnocení a chyb.

 

Retrieveři a lovečtí slídiči

Došlo ke spojení zkušebních řádů pro retrievery a lovecké slídiče pro vykonávání zkoušek lovecké upotřebitelnosti. Soutěžní řády mají nadále tato plemena samostatná, stejně jako mezinárodní soutěžní řády. Došlo k přizpůsobení zkušebních řádů retrieverů myslivecké praxi. Po pravdě řečeno jako mysliveckému hospodáři je mi zcela lhostejno, kterou kachnu mi vynese pes z rybníka dříve (zpravidla vždy tu živou – ač byla střelena jako poslední), důležité je, aby mi přinesl kachny všechny.

Velká změna nastává při zkouškách v lese, kdy s výjimkou ohařů, kterým nadále zůstala před barvou disciplína „šoulačka s odložením“, se nově jmenuje disciplína „práce psa před barvou“. Tuto disciplínu mohou všichni psi provádět šouláním, následováním volně nebo následováním na řemeni a rozdíl je v použitém koeficientu.

 

Jezevčíci a teriéři

Opět došlo ke sjednocení popisu disciplín, ale navíc byla vložena zkouška opravňující k získání lovecké upotřebitelnosti k vyhledávání spárkaté zvěře.

Naopak byly zrušeny honičské zkoušky pro jezevčíky a teriéry. To však neznamená, že by tyto zkoušky nemohli vykonávat, ale tak jako může vykonávat ohař barvářské zkoušky – jde podle zkušebního řádu pro jezevčíky a teriéry, může jezevčík absolvovat zkoušky honičů podle zkušebního řádu pro honiče.

U barvářských zkoušek bylo odstraněno „nahánění“, u lesních zkoušek a u zkoušek, kde se prokazuje upotřebitelnost k vyhledání spárkaté zvěře, zůstalo, a tak lze tyto zkoušky celé absolvovat na řemeni.

Asi největší změnou je však norování. Co se týká norování nováčků, změnil se systém zejména v disciplíně rychlost, a zrušilo se doléhání u druhého kotle. Psu, který doléhá (pochopitelně musí hlasitě) na lišku u prvního kotle, se přežene liška až do třetího kotle, a měří se rychlost, kdy pes začne znovu hlásit lišku ve třetím kotli. Tím se odstraní zbytečné přebíhání vůdců při přenášení psa k opětovnému vsouknutí do nory. Bohužel ani tento způsob norování nemůže vyhovovat psům, kteří odmítají v umělé noře norovat. Proto se po vzoru barvářů zavádí zkouška individuálního norování v přírodě v přírodních norách.

Návrh na zasypávání nory a norování s prohrabáním se k lišce byl Kynologickou komisí ČMMJ zamítnut.

 

Honiči

Opět došlo k vypuštění disciplíny „vyhledání zvěře“ a chování u kusu se bude sledovat a posuzovat na posledních 100 m, kdy se pes bude „postaru“ vypouštět.

Opět barvářské zkoušky honičů budou opravňovat k upotřebitelnosti na dosled spárkaté zvěře a budou se jich moci účastnit i psi s kohoutkovou výškou nad 55 cm, zatímco zkoušky honičů budou opravňovat jak k lovecké upotřebitelnosti na dosled spárkaté zvěře, tak i k upotřebitelnosti na vyhledání spárkaté zvěře. Tyto zkoušky však budou určeny pouze pro plemena psů s kohoutkovou výškou 55 cm a nižší.

 

Barváři

Zkušebních řádů barvářů se změny dotkly snad nejméně ze všech. Od zkoušek lovecké upotřebitelnosti byly odděleny soutěže a práce na stopě byly přizpůsobeny ostatním zkušebním řádům, s přihlédnutím ke specifickým vlastnostem a práce barvářů.

 

ZÁVĚR

Práce na zkušebních řádech trvaly více než dva roky a teprve změnou vyhlášky se je podařilo zrealizovat. Jsme přesvědčeni, že se podařilo najít řešení, které bude respektovat jak potřeby praktického výkonu práva myslivosti, tak potřeby chovatelských klubů k rozvoji „jejich“ plemene.

Patří se poděkovat všem, kteří se na přípravě nových zkušebních řádů podíleli, a to jak z řad členů Kynologické komise ČMMJ, tak i z řad odborné veřejnosti, kteří svými věcnými a faktickými připomínkami pomohli k vytvoření, doufejme, že kvalitních zkušebních řádů, které budou platit alespoň několik desetiletí.

Bohužel žádné zkušební řády nenaučí rozhodčí citu, který je tak důležitý pro posuzování. Pochopitelně bude-li foukat silný vítr, může být více než dvanáctihodinová stopa „rozfoukaná“ dál než ve zkušebních řádech stanovených 20 kroků a bude záležet na citu a zkušenosti rozhodčího, aby posoudil, zda pes jde ještě v kontaktu se stopou, či odchází po stopě jiné zvěře k „Neumětelům“. Kynologickou komisí ČMMJ připravovaná školení rozhodčích by na tyto skutečnosti měla upozornit.

Jiří PROCHÁZKA

předseda Kynologické komise ČMMJ

a člen Myslivecké rady

vychází v 7:31 a zapadá v 17:58 vychází v 23:33 a zapadá v 14:57 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...