Časopis Myslivost

Únor / 2013

Nepodceňujeme působení hluku na zdraví zvěře?

Myslivost 2/2013, str. 63  O. + J. Kučerovi
Připravované změkčení hlukových limitů ohrožuje i zdraví i lesní a polní zvěře! Mnohé lidské aktivity zamořují přírodní prostředí směsicí zvuků šířící se vzduchem rychlosti 340 m/s, vytvářejí hluk, jehož akustický tlak působící na sluchový aparát živočichů vyvolává u postižených jedinců nepříjemný až rušivý slechový vjem, kterému nemohou přivyknout. Málokterý živočišný druh vnímající zvuk, resp. hluk prostřednictvím sluchového aparátu (ušima), je vůči tomuto nadmíru škodlivému činiteli netečným.

Poté, co byl tiskem zveřejněn záměr změkčit hlukové limity chránící zdraví lidské populace, na který občané reagovali značně odmítavým způsobem, vystává i před mysliveckou veřejností otázka, zda a jak může přispívat hluková zátěž k poškozování zdraví populací naší volně žijící zvěře v místech, která jsou dlouhodoběji zatěžována nadměrným hlukem?

Za účelem ilustrace řečeného uvádíme několik známých zjištění o reakci lidského organismu na hluk. Hygienické normy chránící zdraví lidí proti hluku jsou doposud velmi precizně vypracovány a uvádějí, že při intenzitě hluku 30 až 65 dB jsou u člověka zjišťovány psychické symptomy a neuróza z přetížení, při intenzitě 65 až 90 dB zesílená psychická obrana, škodlivý vliv na krevní oběh. Intezita 90 až 120 dB vede vedle dříve uvedených symptomů při dlouhodobém působení až k trvalému poškození sluchu. Je-li sluchový přijímač vystaven déle působení hluku o síle přes 120 dB, dochází i po krátkém působení k trvalému poškození sluchu, až k úplné hluchotě.

Na kolik můžeme brát uvedené limity v potaz i při hodnocení jejich působení na zdraví obyvatel přírodního prostředí - drobné zvěře? Zvláště když musíme brát v potaz i tu skutečnost, že citlivost sluchového aparátu volně žijící zvěře je obdivuhodná a že v mnoha ukazatelích sluch člověka za sluchem zvířat zaostává. Citlivost sluchového aparátu zvířat při zachycování množství zvuků o různé intenzitě, je prostě obdivuhodná. Domníváme se, že můžeme, i když v některých směrech pouze hypotetickým způsobem. Svůj názor opíráme o poznatky získanými vlastním dlouholetým sledováním denní aktivity zaječí zvěře, způsobu jejího chování v případech, kdy bylo možné dávat jejich reakce do souvislosti se sluchovým vjemem. Významná jsou i zjištění získaná sledováním životních reakcí v zajetí chovaných jedinců na nezvyklé prvky objevující se v dosahu jejich smyslových orgánů. Také z poznatků publikovanými Dr. Ing. Novákovou (1987), které ze své platnosti neztratily nic na své aktuálnosti. Zajíc splňuje většinu požadavků kladených na testovací druh, takže se může stát vhodným testovacím živočichem pro biologickou indikaci, biodiagnostiku a ekologický monitoring v krajinné ekologií a hygieně životního prostředí člověka.

Dáváme-li si za určitý vzor chování v mezních situacích působených hlukem v prostředí pohybujícího se zajíce, vycházíme, ze známých skutečností. Víme, že zajíc je vybaven binaurikálním sluchem, tzn. že poslouchá oběma ušima. Zaječí slecha mohou zachycovat i velmi vzdálené zvukové vlny a dovést je do vnitřního ucha. Jemná stavba vnitřního ucha dává předpoklad dobrého sluchu, který spolehlivě varuje před nepřáteli. Zejména v noci je pro zajíce akustická orientace nezbytností. Lze předpokládat, že velikost ušních boltců, podobajícím se velkým nálevkám přizpůsobila příroda potřebám stepní biocenózy vyžadující i noční aktivitu. Zajíc se pomocí sluchu bezpečně orientuje v prostoru i nejjemnější zvuky vyvolávají u něj pozorovatelnou reakci ušních boltců. S určitou nadsázkou je možné slechy zajíce přirovnat k „radaru“ zachycujícímu zvuky nesoucí se ze všech stran, lokalizovat je a identifikovat. Sluch společně s čichem bývá u zaječí zvěře označován jako „dálkový smysl zajíce“, který je jeho nejlepší ochranou před nebezpečím.

Ztráta sluchu je pro každý živočišný druh orientujícího se převážně sluchem, tudíž i pro zajíce, bažanty, srnčí, aj. ztrátou katastrofální.

S ohledem na neuspokojivý stav drobné zvěře v přírodním prostředí, je nutné položit si otázku, zda hluk, pro živého tvora stresující zážitek, za tento vývoj nenese určitý podíl odpovědnosti. Hluk působený lidskou činností ať už je to hluk automobilů jedoucích po dálnici procházející lesním komplexem, nebo poblíž lesního komplexu, zemědělské a lesnické mechanizace, různé nadmíru hlučné hudební produkce na loukách obvykle poblíž lesa, přetahující svou činnosti hluboce do noci. Mnohdy je to celých 24 hodin jednoho dne, v nichž zvěř se nemůže napást, odpočívat, v klidu se rozmnožovat, odchovávat mláďata, protože před stresující skutečnosti není úniku.

Z uvedených důvodů je proto třeba vítat boj za tiché prostředí ve městech i obcích na loukách i v lesích, nacházejících se v blízkosti nadměrným hlukem zatěžovaných pozemků.  Významnou úlohu v tomto boji může sehrát i výsadba příměstské zeleně, z nichž velká část byla ve jménu automobilismu vykácena.

O. + J. KUČEROVI, Litovel

vychází v 7:20 a zapadá v 18:12 vychází v 18:54 a zapadá v 7:31 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...