Časopis Myslivost

Únor / 2013

Rychlebská setkávání

Myslivost 2/2013, str. 100  Petr Oskar Bílek
V kraji pod Rychlebskými horami působí myslivecký spolek, o němž je hodně slyšet od hranic s Polskem až po Jeseníky. MS Bílý Potok u Javorníku ve Slezsku hospodaří na katastru stejnojmenné obce, která se poprvé v historických pramenech připomíná už roku 1310 pod jménem Wyzbach. Pro zajímavost: jejím posledním majitelem před rokem 1848 byl světoznámý “vodní doktor” Vincenz Priessnitz, zakladatel Lázní Jeseník na Gräffenbergu. Kostel sv. Vavřince, stojící na návsi u rybníčku, se tyčí v rovině pod Rychlebami už od založení obce ve 14. století a svědčí o tom, že v sobotu uprostřed listopadu 2012 jsem se pohyboval po území, které je letopisům historických zemí Českého království známo už přes 700 let.

 

Hlavní hon v polovině listopadu se stal velkorysým svátkem, pořádaným pro všechny významné myslivce z širokého okolí. Přes 70 účastníků honu, s početnou koronou honců a psovodů s loveckou smečkou nejrůznějších plemen psů, absolvovalo za příjemného slunečného počasí dobře organizovanou akci, spojenou s poslední lečí, jaká se dnes v tomto kraji vidí málokde. Podzimní svátek myslivců byl o to významnější, že myslivci z Bílého Potoka se měli čím pochlubit: právě dnes kolaudovali rekonstruovanou klubovnu, vybudovanou vlastníma rukama z chátrající opuštěné knihovny a obchodu potravin. Zvládnout tolik práce a nákladů spojených s rekonstrukcí staré rozsáhlé budovy, snad v posledních letech v tomto kraji, kde straší vysoká nezaměstnanost a sociální problémy všechny obyvatele, dokážou svépomocí snad opravdu už jen nadšení myslivci.

MS v Bílém Potoku na okraji Javorníku ve Slezsku, hospodaří v převážně polní honitbě na 1001 ha od hranice podhorského lesa až po hranici státní s Polskou republikou. Má 17 aktivních členů. Je to sdružení malé rozlohou, ale velké svými činy.

Terén honitby sbíhá ze severovýchodních svahů Rychlebských hor, pokrytých lesem, do polské nížiny přes území svažitých polí, rozdělených potoky, strouhami a roklinami, přes pahrbky chlumů porostlých remízky a hájky. Příroda zde vytváří půvabná zákoutí a nabízí pohádkové výhledy na zvlněnou rovinu Polska, s Otmuchovským a Niským jezerem v modravé dáli.

Obdělávaná pole v nižších partiích kolem 290 m n. m. mají charakter velkých lánů osetých technickými plodinami a obilninami, ve vyšších partiích směrem k horám jsou zemědělské celky menší a skýtají pestrou obživu veškeré drobné a kvalitní srnčí zvěři, která hledá krytinu v početných remízech a roklinách. Pro divočáky jsou zde příhodné podmínky s výskytem kališť a hustých mlazin, kde přebývají na svých tazích z horských lesů do žírné nížiny. Do honitby přichází v období nouze ve větším počtu také jelení zvěř za pastvou na řepce a pastevních loukách, nebo paběrkováním v porostech kukuřice. Velká přehradní jezera kousek za hranicí Polska jsou na jaře a na podzim plná tažného vodního ptactva – divokých husí, kachen, v létě se stávají hnízdištěm mnoha vzácných druhů ptáků od volavek až po rákosníky, jež obohacují přírodu i v okolí Bílého Potoka. Nedaleké Rychlebské lesy a členitý terén skýtají úkryt mnohé zvěři myslivosti škodící, především liškám a psíku mývalovitému, který se v posledních letech na Javornicku nebývale rozmnožil.

Jak je patrno z tohoto krátkého popisu honitby v Bílém Potoku, mají zdejší myslivci stále co na práci kolem přikrmování a péče o zvěř, starostí o myslivecká zařízení v honitbě (kterých není málo), problémů s lovem predátorů i chovem a doplňováním stavů drobné zvěře. Navíc ještě pořádají během roku celou řadu společenských akcí pro veřejnost a v posledním roce také zvládli vlastními silami adaptaci chátrající budovy v útulné zázemí pro myslivce a v budoucnu i pro nemyslivecké spoluobčany. Součástí zakoupené rozsáhlé nemovitosti je totiž i velký sál, kde chtějí již v únoru pořádat svůj tradiční myslivecký ples – tedy první ples ve vlastním stánku.

Když jsem si v průběhu sobotního honu uvědomil a srovnal v hlavě vše, co jsem se o zdejších myslivcích dozvěděl, nedalo mi to a druhý den v nedělním dopoledni jsem šel vyzpovídat členy výboru, kteří s manželkami uklízeli klubovnu po poslední leči. Zajímalo mne, jak to vlastně všechno dělají a zda mohou poradit i ostatním mysliveckým sdružením ve finančně bohatším vnitrozemí naší vlasti. Ke stolu se mnou zasedli včetně předsedy Ing. Petra Mimry i členové výboru – hospodář Ing. Martin Hoffmann a finanční hospodář Vlastimil Daňa, s chovatelem drobné zvěře Evženem Lomozníkem. 

Pane předsedo, děkuji za pozvání na včerejší nádherný hon a příjemný večer, i za vynikající hostinu, kterou jste pro lovce a personál připravili. Co mne nejvíce ohromilo, bylo přivítání v novotou vonících prostorách Vaší klubovny.

Máte pravdu, novota je tady všude okolo. Ještě v pátek před honem jsme měli obavy, zda nám vyschnou malby a nátěry, ba i podlaha byla ještě těsně před příchodem pozvaných hostů vlhká. Pracovali jsme tady dlouho do noci na výzdobě, aby se všichni cítili v myslivecky pojatém interiéru dobře. Máme z této náročné práce nakonec dobrý pocit, poněvadž všichni se tady večer po honu cítili jako doma.

Bude to asi také tím, že jste připravili výborný zvěřinový guláš, bažantí polévku, pečeného divočáka se zelím a na dokrmení v pozdním večeru jste ještě podávali pečená žebra s chlebem. K tomu vzorná obsluha, takže každý přespolní myslivec se tady musel cítit jako při hostině na zámku.

Pohostinnost je to, co nás spojuje a čemu se věnujeme už dlouhá léta. Pořádáme mnoho společenských akcí pro spoluobčany, protože cítíme, že ve zdejším odlehlém kraji se lidé setkávají tím víc a raději, čím více pociťují izolovanost naší oblasti od vnitrozemí. Kromě Kulturního domu v Javorníku, který je velmi aktivní díky dobrému vedení, a několika hospod, zde lidé žádné jiné příležitosti pro setkávání nemají. Město Javorník se také snaží kulturní dění obohatit pořádáním třeba “Dnů Javornicka” a hudebního festivalu Karla Dietterse, aktivní jsou i školy a knihovna. Ta správná lidová zábava pro dospělé, myslím si, se však odehrává na pravých mysliveckých hodech. Každý rok začínáme plesem v únoru, v pozdním létě pořádáme zvěřinové hody, posezení s rodiči a dětský den. Vydělané peníze z plesu a zvěřinových hodů nepromarníme, děti a rodiče mívají občerstvení na svých akcích zdarma. To, co zůstane v pokladně, vracíme do přírody ve formě přikrmování a nákupem zajíců a bažantů pro osvěžení krve divoké populace drobné zvěře v naší oblasti. Každoročně jsme odchovávali přibližně 100 ks bažantíků pro společné hony. Musím připomenout, že veškeré řemeslné práce si děláme vlastními silami. Máme ve sdružení truhláře, tesaře, zedníky, obkladače a zastoupení všech dalších potřebných řemesel. Vždyť na vesnici musí chlap umět skoro všechno. Tím se naše výdaje za řemesla rovnají nule. Umíme si ve volných chvílích také zahrát a zazpívat, protože někteří naši myslivci jsou členy různých kapel v okolí.

Pro tolik aktivit musíte mít tvrdého finančního hospodáře, který sedí na penězích jako Tymling na měchu.

Náš hlídač pokladu není žádným tvrďákem, jako byl dávný pán na Javornickém zámku Tymling, který ždímal poddané tak, že si jej čert odnesl do pekla ve velkém měchu. Ostatně tady se mnou sedí pan Daňa, ať vám to vysvětlí sám.

Energický a statný myslivec spustil ze široka: Víte, když projíždím vesnicemi tady kolem, je mi někdy do breku. Tam je cedulka na plotě “PRODÁM”, jiný dům je prázdný. Některé domy kupují lidé na rekreaci, jiné Poláci, další hrozí po několika letech nenávratnou destrukcí. Neřadil bych získávání peněz až na první místo, i když jsou důležité. Pro nás domorodce je neméně důležitý společenský život ve zdejším kraji, pro který děláme všechno, co je v našich silách. Když si uvědomím, že před válkou v naší obci žilo přes 700 lidí, po válce kolem 500 a dnes kolem 280 stálých obyvatel, svědčí to o něčem. Vytváříme proto prostor pro zábavu pracovitým lidem, aby měli možnost společenského vyžití i ve svém volném čase. Proto jsme se zadlužili a koupili tuto nemovitost, abychom byli ve svém. Je tady schůzovní místnost, nové sociálky, velká společenská místnost pro 70 lidí s barem, prostorná kuchyň a vedle, za touto kamufláží z chvojí rychlebských jedlí objevíte další rozlehlý taneční sál, kde teď ještě máme složený materiál a nářadí. Jeho rekonstrukci musíme zvládnout do únorového plesu a počítáme s kapacitou 167 míst. Čili bez dětí by se nám sem vešla celá vesnice. Myslivecké hody pravidelně navštíví až 700 strávníků, pro které na nádvoří postavíme stoly a lavice jako někde na oktoberfestu v Bavorsku. Proto si myslím, že děláme pro občany mnoho.

Když dovolíte, vrátil bych se k provozování myslivosti ve vašem spolku, která je hlavní náplní volného času vašich členů. Pane předsedo, můžete mi popsat vaše plány pro nejbližší období?

Kromě dokončení nemovitosti bychom rádi vybudovali umělou noru pro zkoušky v norování. Kdysi jsme ji tady měli, ale byla zrušena. Dnes jezdíme po nejbližších zařízeních, ale když chcete vychovat dobrého norníka, musíte ho cvičit několikrát v týdnu. Několik členů má zájem o lov zvěře myslivosti škodící v našem revíru na čtyřech betonových kotlích umístěných v terénu, ale dosud neměli možnost vycvičit si dobrého norníka v blízkém okolí. Chtěli bychom také v budoucnu pořádat závody v norování za účasti jiných sdružení, protože s novým zázemím na to budeme připraveni. Ročně naši členové střelí kolem 40 lišek, narůstá stav psíka mývalovitého a tato situace vůbec neprospívá naší snaze o zvýšení stavu drobné zvěře. Proto máme vyhlášenou soutěž v lovu predátorů a nejlepší lovec je odměněn. Jsme také otevřeni novým adeptům, podporujeme mladé psovody a vedeme myslivecký kroužek pro děti za podpory města Javorník. Ty všechny mladé lidi potřebujeme v práci se psem učit přímo v honitbě a na obsazené noře.

Zmínil jste se o chovu drobné zvěře a osvěžování krve vysazováním zajíců. Zvěř doplňujete nákupem z odchoven? To se přece v myslivecké praxi neosvědčilo.

Vůbec nenakupujeme živou zvěř z odchoven. Naši dva členové, Josef Čížek st. a Evžen Lomozník, chovají pro potřeby spolku drobnou zvěř doma. Pan Lomozník už čtenářům Myslivosti sdělil svoje zkušenosti s odchovem ve vyčerpávajícím článku, uveřejněném v některém loňském čísle. Proto jen doplním, že zajíce vypouštíme v dospělosti přímo do honitby v poměru 1:3 ve prospěch zaječek. V chovu bažantů se nám nejlépe osvědčil odchov z vajec pod kvočnami u pana Čížka, kde mají slepice možnost mladé bažantíky vyvést plynule ze zahrady přímo do honitby. Dobře létají a chovají se jako divoká zvěř. Každoročně, kromě letoška, kdy jsme pracovali na klubovně, vychováme na našich dvou rybníčcích kolem 100 kachen. Jejich odlov se pohybuje kolem 80%, poněvadž některé naše březňačky se přidají k hejnu divokému a odlétají za státní hranici, kde končí naše působnost. Naopak ale máme výhodu v tom, že z velkého množství divokých kachen z otmuchovského jezera se mladé přidávají k našim kachničkám. Nemáme proto velké ztráty a hon je potom na úrovni lovu divokých kachen na jezerech. Myslím si, že naši myslivci a jejich ohaři tak dostatečně uspokojí své lovecké vášně.

V průběhu dnešního honu jsem na povláčeném poli u řepkového lánu viděl tisíce stop od spárkaté zvěře všech druhů. Dokonce byly v průběhu honu nalezeny i jelení shozy. Jak se vám daří v této oblasti?

Jsme okrajovou honitbou jelenářské oblasti a sousedíme s velkými lesními honitbami Rychlebských hor. Přes naše území migruje ročně velké množství spárkaté zvěře včetně tlup divočáků. Střídají mezi lesy a žírnými poli na české a polské straně. Dospělou černou zvěř neplánujeme, poněvadž nemáme les. V lončácích a selatech se nám daří odstřelit 40-50 ks ročně. Jako okrajová honitba s jelení oblastí plánujeme odstřel jelení zvěře pouze v I. věkové třídě podle požadavků a stanoveného plánu Státní správy myslivosti při MěÚ Jeseník. V období mimo loveckou sezonu přichází tlupy jelení zvěře až za poslední domy vesnice do starých sadů na spadaná jablka. Je to potom radost je pozorovat. Máme tím pádem zvýšenou spotřebu sena v krmelcích pro srnčí zvěř, ale zásoby máme z vlastní sklizně, takže větší množství zvěře nás může jen potěšit. Přispíváme tím nechtěně i k snižování škod na lesním porostu, poněvadž vysoká zvěř nasycená kvalitním senem už neškodí okusem a loupáním.

Poměrně dobře se nám daří držet stavy srnčí zvěře, které terén naší honitby maximálně vyhovuje pestrou skladbou plodin a členitostí. Trápí nás jen rozšířené pytláctví a úhyny srážkami s vozidly na průběžné komunikaci mezi Bílou Vodou a Javorníkem.

Kromě lovné spárkaté zvěře, kterou jsem zde vyjmenoval, vidíme občas střídat zatoulané daňky nebo muflony ze sousední honitby Horní Hoštice, která bývala režijní honitbou Lesů České republiky. S touto zvěří však hospodaří sousední spolek, který si nedávno tuto honitbu pronajal ve výběrovém řízení a my proto jejich introdukovanou zvěř nelovíme. Chlubíme se jí jako ozdobou a její pozorování zpestřuje naše dlouhé pobyty na posedech.

Z mého pohledu mi připadá, že jsem se ocitl v myslivecké pohádce, kde spousta permoníků neustále pracuje a s výsledkem své činnosti se potom nezištně rozdělí s ostatními. Tak nějak podle místních pověstí žili ještě před příchodem lidí bájní Venušánkové, skřítkové Rychlebských hor. Vy nemáte prosím žádné problémy?

Každá činnost přináší problémy, ale my se naštěstí ještě pořád dokážeme domluvit, jak je budeme co nejlépe řešit. Díváme se do budoucnosti, ale dnes nás trochu začíná mrazit v zádech. Blíží se termín podpisů nových smluv na pronájem honiteb a dnes opravdu nemůžeme říci, jestli se nám podaří obhájit stejnou honitbu. Od roku 2003 se mnohé změnilo a my se nyní snažíme dohodnout s vlastníkem pozemků na spolupráci i v dalších deseti letech. My můžeme nabídnout naše zázemí a přes třicet pracovitých rukou na obstarání všech činností, potřebných k úspěšnému vedení společenstevní honitby. Spoléháme na to, že vlastníci pozemků se stanou součástí našeho spolku a plně využijí našich kapacit, nebo nám potřebné území pro honitbu pronajmou a my se budeme starat o to, aby zvěř nepůsobila škody na plodinách a aby zdejší myslivecká činnost nezanikla, tak jako mnoho činností v tomto kraji. To by bylo potom všude smutno jako v pohádce o půlnočním království, kde si švec chodil zazpívat přes hranici k sousedům. V našich představách je, že s námi tady budou zpívat všichni na stejnou notečku, aby se sousedi měli kam chodit zabavit.

Je to pěkná představa, páni z MS v Bílém Potoku, z příkladného mysliveckého spolku na samé hranici mezi moravským a polským Slezskem. Přeji vám, aby se vaše snahy o společenské povznesení zdejšího kraje vydařily a abyste pro své činnosti našli mocnou oporu mezi vlastníky pozemků a vy sami tak mohli dál jít příkladem pro ostatní myslivecké spolky a nadále rozdávat lidem v pohraničí jenom radost.

Děkuji za rozhovor.

 

Petr Oskar BÍLEK

vychází v 7:31 a zapadá v 17:58 vychází v 23:33 a zapadá v 14:57 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...