Časopis Myslivost

Únor / 2013

Samonabíjecí brokovnice Beretta A400 Xcell

Myslivost 2/2013, str. 28  Ing. Martin Helebrant
Není to tak dlouho, co jsem měl možnost testovat samonabíjecí brokovnici Beretta 391 Urika. A přiznám se, bylo to dobré. Před několika lety ale firma Beretta začala nabízet nástupe Uriky, řadu 400. Na nejvyšším místě této řady stojí sportovní model Xcel. Byl jsem tedy velice rád, když mi dovozce Beretty do ČR, firma Arms CZ, nabídla možnost si vyzkoušet právě tuto zbraň.

Koncepce samonabíjecí brokovnice je již po dlouhá léta ustálená, a tak na první pohled není mezi brokovnicemi řady 390 a 400 žádný velký rozdíl. Zásobník je trubicový, pod hlavní, pažba je americká, ořechová, předpažbí je oblé, s poměrně výrazným žebrem po stranách.

Ovšem Xcel je sportovní zbraň a tomu odpovídá i její vzhled. Tělo zbraně je podobně jako v případě Uriky z lehké hliníkové slitiny, ale v případě verze Xcel je sytě modře eloxované.

Pažba je kryta povrchovou úpravou z lesklé syntetické pryskyřice. Konec pažby Xcelu je osazen speciální botkou Kick – Off, což by se dalo volně přeložit jako vypínání zpětného rázu. Botka má povrch z černého plastu a uvnitř je mechanismus, který tlumí zpětný ráz. Vnitřní uspořádání botky neznám, výrobce hovoří o dvojici hydraulických tlumičů, které zřejmě maří část zpětného rázu přepouštěním nějaké kapaliny přes kalibrované otvory.

Sklon pažby a její lomení lze upravit na míru pomocí speciálních podložek, já jsem v testu nechal pažbu v základním nastavení.

Zásadní změnou je nový závěrový mechanismus – na rozdíl od Uriky s kyvnou závorou má Excel závěr s rotačním závorníkem. Uzamykací ozuby jsou dva, symetrické, na závorníku je příčně uložen poměrně masivní vytahovač odpružený vinutou pružinou. Závorník zamyká do hlavňové stopky, veškeré silové působení se tedy odehrává mezi hlavní a závorníkem.

Rekonstrukce, respektive vylepšení se také dočkal plynový mechanismus pohánějící závěr. Opět se jedná o prstencový píst, plunžr. Ten se opírá o hodně dlouhý rukáv, na kterém jsou navařena dvě, vodorovně symetrická táhla spojující jej s nosičem závorníku. Uvnitř rukávu je vratná pružina a celek je navlečen na trubici zásobníku.

I mechanismus Xcelu je samoregulační, po odebrání potřebného množství plynů a udělení impulsu nosiči závěru je odběrný kanál z hlavně uzavřen, takže závěr a jeho hnací táhla nejsou zbytečně namáhána. Výfuk přebytečných plynů je ve spodní přední části předpažbí, krytý jednoduchými žaluziemi. Stejně jako u Uriky i plynový mechanismus Xcelu je deklarován výrobcem jako s vysokou mírou samočisticí schopnosti.

Bicí a spoušťový mechanismus je s vnitřním kladívkem, a pokud jsem mohl posoudit, je hodně podobný Urice. Je usazen v pouzdře závěru na pomocném plastovém rámu, tvoří tedy spušťadlo. V pouzdře závěru jej drží jediný příčný čep. Plast spušťadla je černý a tvoří současně i spoušťový lučík. Pro důkladné čištění mechanismu je možné celé spušťadlo snadno vyjmout.

Uspořádání ovládacích prvků je podobné jako u Uriky, tj. v přední úponě je příčně suvná manuální pojistka trojúhelníkového tvaru, která jistí spoušť. Z pravé strany je tlačítko záchytu závěru, z levé uzávěrka zásobníku.

Doplňování zásobníku je zespodu, po sklopení podavače dovnitř pouzdra závěru lze zasouvat náboje do trubice. Nabíjecí okénko se mi zdálo být o trochu rozměrnější než v případě Uriky. Tam jsem měl trochu problémy, hrana nabíjecího okénka tak trochu řezala do palce zasouvajícího náboj do zásobníku. U Xcelu se mi to nestávalo, zda je okénko opravdu větší nebo jen jinak tvarované jsem neměřil, ale každopádně je nabíjení výrazně příjemnější.

Kapacita zásobníku Xcelu byla u testovaného kusu omezena na dva náboje, ale lze objednat i provedení s kapacitou tři náboje.

Na horní ploše hlavně a pouzdra závěru je lišta, matovaná proti nežádoucím odleskům jemnou křížovou rybinou. K míření složí dvě mušky, přední má bílou vložku, zadní je z bílého kovu.

Hlaveň je osazená výměnnými zahrdlovacími nástavci – tzv. čoky. Ty mírně přečnívají před ústí a dotahují se holou rukou. Hlavně se nabízí standardně ve třech délkách – 71 cm (28“), 76 cm (30“) a 81 cm (32“). Celková hmotnost nenabité zbraně je velice příjemných 3,5 kg.

Zajímavou součástí zbraně je elektronické počítadlo výstřelů GUNPOD, uložené ve spodní ploše (knoflíku) pistolové rukojeti. Je to elektronický přístroj v pouzdře z černého plastu, s malým displejem a jedním ovládacím tlačítkem. Přístroj registruje celkový počet vystřelených ran, sedm dalších sekvencí výstřelů, umí ukázat aktuální teplotu vzduchu ve stupních Celsia nebo ve Fahrenheitech dále orientační indikaci energie právě vystřeleného náboje. Nevím, jak ji měří, mohu se jenom dohadovat, že ji odvozuje nějakým způsobem od zpětnorázových sil na zbrani. Hodnotu energie indikuje buď číslem od 1 do 99, nebo pomocí malého sloupcového grafu. Není to tedy přesné změření energie, je to jenom orientační porovnání.

GUNPOD také umí porovnat dvě laborace (druhy nábojů). V navoleném režimu Test vystřelíte napřed tři náboje typu A, pak tři náboje typu B a na displeji se zobrazí průměrné relativní hodnoty energie obou nábojů. Volba mezi jednotlivými funkcemi a zobrazenou informací se děje pomocí malého kulatého tlačítka hned za displejem. Tlačítko má poměrně jisté a spolehlivé polohy a je v dobrém, bezpečném místě. Nestalo se mi, že bych jej stiskl nechtěně.

 

Rozborka zbraně je jednoduchá. Vyjměte ze zbraně náboje a zkontrolujte nábojovou komoru. Závěr ponechte v zadní poloze. Sešroubujte čepičku z předpažbí a z pouzdra závěru vytáhněte hlaveň. Stiskněte záchyt závěru, nechte jej dojít dopředu a vyjměte z nosiče závorníku napínací rukojeť. Nyní lze vyjmout závěr s táhlem a vratnou pružinou. Sborka je identická, jen v opačném pořadí. Celá manipulace je bez záludností a připadala mi snazší, než v případě Uriky. Ta vyžadovala mnohem více pozornosti na správnou vzájemnou polohu součástek.

 

Praktický test jsem podnikl na skeetové střelnici v Třebotově formou běžného loveckého kola. Napřed jsem zbraň rozebral na čištění a posoudil kvalitu výroby.

To, co bylo vidět, bylo velmi čistě vyrobené a přesně slícované. Beretta je renomovaný (a také patřičně drahý) výrobce, dává zbrani, co potřebuje, a tak bych mě cokoliv jiného hodně zaskočilo.

Po opětovném složení zbraně jsme vyrazili střílet. K testu zvolili takové druhy brokové munice, abychom prověřili funkci zbraně s plným rozsahem běžně dostupných laborací. Základem sportovní brokové střelby je v našich krajích vlašimská Sellier & Bellot Skeet 24 Super v ráži 12 x 70 s 24 gramy broků o průměru 2 mm. To by asi měl být v ČR pro Xcel denní chléb. Pro křehčí tělesné schránky – třeba dívčí - jsem přidal Hull Comp X 12 x 65 s 28 gramy broků 2,3 mm. To je také sportovní náboj, ovšem inzerovaný jako laborace s obzvlášť mírným zpětným rázem. „Krátké“ doplnily další krátké Hully - náboj ProFibre je také 12 x 65, tentokrát 24 gramy broků 2 mm, ale laborovaný klasickou plstěnou a papírovou zátkou, dnes nabízený jako ekologický náboj. A stejně tak ekologická je nestárnoucí vlašimská klasika 12 x 70 Red and Black, 35,4 gramu broků 4 mm.

Xcel je deklarovaný jako 12 x 76 Magnum. Takže jsem přidal těžké lovecké laborace Hull Solway 12 x 76 s 50 gramy 3,5 mm broků a Sellier & Bellot Magnum SB Buck Shot – 12 x 70 s 29 broky o průměru 6,83 mm. No, a na závěr pár jednotných střel Sellier & Bellot 12 x 67,5 Special Slug (32 gramů).

Dosáhl jsem zralého věku a kondici jsem si vždycky udržoval spíš náhodně než systematicky. Výsledek se dostavil v létě, v podobě „hexenšůsu“, tedy ústřelu. V době testu mě již fyzioterapeutka dostala z nejhoršího, ale pohyb v pase pořád ještě nebyl plynulý. S tímhle vědomím jsem si stoupl pod vysokou věž, nabil vlašimské Skeet 24 Super a zvolal „pull“.

Holub vyletěl, zbraň k rameni také a zaduněla první rána. Holub se rozletěl, doplnil jsem zásobník, „pull“ – toho proti jsem prostě nedotočil. Takže jsem se smířil s osudem, rozhodl se střílet nestřílet dvojstřely, ale vždy jen na jeden terč a takto jsem došel do poloviny kola.

Zbraň fungovala bezvadně, ale i když jsem střílel po jednom terči, zásahů bylo poskrovnu. Přešel jsem na Hull Comp X – kupodivu byly opravdu subjektivně měkčí v rameni – ale zbraň fungovala opět bezvadně.

Došel jsem kolo, vrátil se pod vysokou věž a nabil ekologické Hull ProFibre. S těmi měl Xcel problémy. Velice často se stávalo, že se vyhazovaná nábojnice zasekla ve výhozném okénku. Odstranění závady bylo jednoduché, stačilo naklopit zbraň výhozným okénkem trochu k zemi a krátce zatáhnout za napínací rukojeť. Ale zádržka to byla, dvojstřel bych nedal. Po třech stanovištích jsem toho nechal, ProFibre prostě Xcelu nechutnaly, a tak jsem s napjatým očekáváním sáhl po červenočerných vlašimských nábojích, které si pamatuji už z tátova nábojového pásu před 40 lety.

Xcel ale zřejmě nic nemá proti ekologům jako takovým, protože s loveckými Red and Blacky byla funkce opět bezchybná. Inu, navážka broků je v loveckém náboji skoro o polovinu větší než ve sportovním náboji, a to se někde projevit musí.

Těžké laborace Hull Solway i Magnum SB Buck Shot byly také zcela bezproblémové. Ale vaše rameno již velmi dobře ví, že tohle opravdu není žádný „sportovní čajík“. Jednotné střely také byly bez problémů, přesnost na 25 metrů se pohybovala kolem 6 - 7 cm z tříraných nástřelek.

Na závěr jsem znovu zkusil ProFibry s nadějí, že se Xcel zaběhl a usadil. Naděje ale byl planá, tuhle munici prostě Xcel odmítal.

 

Dovolte mi teď několik subjektivních postřehů ze zkoušky Beretty 400 Xcel. Především – botka Kick Off funguje. Dokonce velmi dobře funguje. Musíte si na ní napřed chvíli zvykat, ale pak je příjemná a subjektivně opravdu docela výrazně tlumí zpětný ráz. Zejména porovnání těžkých loveckých Magnum laborací, které jsem pro porovnání střílel kromě „automatu“ i z klasické kozlice, vyznělo pro Xcel a Kick Off velmi příznivě.

Přímá pažba Xcelu mi v zásadě vyhovovala, rybina na úchopových plochách sice vypadala dost jemně, ale úchop byl jistý a spolehlivý. Ohledně dvou mušek – nemám vyhraněnou preferenci, pomocná muška uprostřed hlavně mi nevadila, ale ani nemohu říci, že bych ji nějak vnímal.

Jinak je Xcel automat, tedy pokud jste celý život stříleli z kozlice nebo dvojky, musíte si chvilku zvykat. Co mě docela fascinovalo, byla rychlost přebíjení. Když střílel kolega, uvědomil jsem si, že Xcel nemá problém s vystřílením všech tří nábojů dřív, než první prázdná nábojnice dopadla na zem. Něco to vypovídá i o razanci vyhazování, ale přesto – při téhle rychlosti přebíjení jsem měl takový zvláštně jistý pocit, že při opakovaných ranách mě Xcel nijak neomezuje, že rychlost opakování ran je plně porovnatelná s kozlicí. Pocit, že srovnání zbraně po výstřelu zpátky do záměrné mi zabere víc času, než kolik potřebuje záběr na opakované nabití. Tenhle pocit jsem s Urikou neměl, ani ta mě sice nebrzdila, ale její závěr stíhal přebíjet jen tak akorát se srovnáním zbraně.

Modré pouzdro závěru je netradiční, ale s ohledem na sportovní určení zbraně mi nevadilo. Mimochodem – Xcel je poměrně nízká zbraň a do záměrné se vracel velice ochotně. A nic na tom nemění skutečnost, že „automat“ s jednou hlavní je prostě jinak vyvážený než klasické kozlice nebo dvojka a že si na něj musíte zvykat.

Poměrně zajímavým aspektem Xcelu je integrované počítadlo výstřelů GUNPOD. Přiznám se, že jeho ovládání alespoň pro mě nebylo zrovna intuitivní, konstruktéři (snad z prostorových důvodů) řešili ovládání jediným tlačítkem, a tak mačkáte, držíte … prostě bez návodu máte problém, ale pokud jej budete používat, asi není problém se ovládání naučit.

GUNPOD mi nevadí, poskytuje zajímavé informace, přiznávám, že by bylo hezké vědět, kolik jsem vlastně za sezónu vystřílel ran nebo kolik ran má zbraň dohromady nastříleno. Hezky by se s ním daly porovnávat různé náboje, je to zajímavá „vymyšlenost“. Přesto z mého pohledu není GUNPOD něčím, co by mě nějak významně ovlivňovalo při rozhodování zda Xcel koupit nebo nekoupit. Výkonný sportovní střelec to ale může vnímat úplně jinak.

Tak trochu mě překvapilo, že se nám podařilo najít munici (navíc ne zas až tak úplně exotickou), která Xcelu nechutnala. Asi to není zásadní, ale překvapilo mě to. Po vystřílení skoro 200 nábojů jsme zbraň rozebrali na čištění – podobně jako u Uriky i Xcel zůstal nečekaně čistý a pokud kde byly nějaké usazeniny, daly se snadno čistit.

 

Dovolte mi na závěr shrnout zjištění testu: Ano, je zde posun v rychlosti funkce závěru. Je zde možná trochu i posun ve vyvážení zbraně, ale to si může znalý střelec doladit závažími pod čepičkou předpažbí. Brokovnice je opravdu bleskurychlá.

Překvapilo mě, že jsme dokázali najít laboraci, která Xcelu nechutnala, ale byla to jedna jediná laborace, a tak to nevnímám jako nějaké zásadní mínus.

Je to sportovní brokovnice a u ní mi nevadí modře eloxované pouzdro závěru, naopak, považuji Xcel za esteticky hodně zdařilou zbraň. Pro lovce dodávám, že existují v řadě samonabíjecích brokovnic 400 i lovecké modely s konzervativním vzhledem.

Počítadlo GUNPOD může mít svůj význam (ať na soutěžích nebo třeba na lovu vodní pernaté, kde počty výstřelů jdou do desítek). Indikace energie náboje je zajímavá informace, ale je to jen orientační hodnota a neříká nic o poměru rychlosti a navážky broků. Je to zase posun někam dál, uvidíme, zda se ujme či zda upadne v zapomnění.

Beretta A400 je určitě zajímavou volbou pro brokaře, který dává přednost samonabíjecí zbrani. Cena sice na mou věru není z nejnižších, ale to je asi daň za progresivnost koncepce a inovaci a Xcel je vlajkovou lodí samonabíjecích Berett. Vždycky bude záležet na osobní oblibě a preferenci, ale soudím, že pokud se vám Beretta 400 Xcel líbí, pak se její volbou nespálíte.

Ing. Martin HELEBRANT

 

 

vychází v 7:31 a zapadá v 17:58 vychází v 23:33 a zapadá v 14:57 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...