Časopis Myslivost

Březen 2014

Dvě století od narození zakladatele českého mysliveckého písemnictví Františka Špatného

Myslivost 3/2014, str. 90  Oldřich Koudelka
Básník, novinář a fejetonista Jan Neruda v prvním díle svých Podobizen napsal: „V době, kdy prý už zase po Čechách se potlouká moc špatných Čechů, není snad špatným vtipem připomenouti si dobrého Čecha, který se jmenuje Špatný.“ A následně pokračuje a uzavírá svůj článek o Františku Špatném, zakladateli českého mysliveckého písemnictví, literátovi, lexikografovi a národním buditeli: „Dnes shlíží na hezký kus práce života, jejž opatřil sám jediný a v němž jej nikdo dostihnouti nemůže. Co jinde dovedou jen síly hromadně, to zde dokázala obrovská píle jediného pracovníka. Takových - Špatných - dejž nám, Pane povždy!“

František Špatný se narodil před dvěma sty lety, na sklonku zimy roku 1814. Stalo se tak na samotě Bor u Protivína na Písecku, v dnes již neexistujícím objektu ovčína s popisným číslem 81, které mu bylo přiděleno po zavedení popisných čísel v roce 1771. Stavení na fotografii uveřejněné v roce 1925 v Rozmarových Zábavách mysliveckých nemůže být dle nedávných archívních bádání jeho rodným domem, spíše jde jen o jeden z objektů, které na samotě stály jako součást ovčína. O něm jsou zprávy již v osmnáctém století a měl kapacitu až tisíc ovcí.

Den Špatného narození není v příslušné matrice vůbec zaznamenán, často byl uváděn první, druhý, třetí či dokonce čtvrtý březen, nicméně jisté je, že podle matričního zápisu byl malý František v protivínském římskokatolickém kostele pokřtěn 8. března 1814. Otec Václav byl polním mistrem, tedy panským mistrem ovčáckým, odpovědným za chov ovcí a provoz ovčína. Matka Lidmila, byla dcerou Matouše Huspeky a jeho manželky Anny. František pocházel z početné rodiny, měl celkem osm sourozenců, ne sedm, jak se někdy mylně uvádělo. Jak v roce 1939 napsal protivínský pedagog a regionální historik Josef Házr v publikaci Protivínský Slavín, nejstarším ze sourozenců byl Václav, který se narodil v roce 1807, a to přímo v Protivíně. Dalšími Františkovými sourozenci, již narozenými v Boru, byly Josefa (1809), Marie (1811), Jan (1816 - zemřel jako nemluvně), Jan (1817), Antonín (1819), Josef (1823) a Tomáš (1826). Václav se stal lesníkem a kustodem sbírek v loveckém zámečku Ohrada u Hluboké nad Vltavou. Jan byl sládkem, Antonín šafářem, Josef myslivcem, Tomáš zahradníkem. 

František Špatný začal chodit do farní školy v Protivíně, ale otec ho brzy poslal na výměnu do poněmčelých Prachatic, kde se musel učit německy, aby mohl posléze studovat na gymnáziu v Českých Budějovicích a stát se podle přání rodičů knězem. Ale Špatný neměl náklonnost ke kněžskému stavu a odešel již v roce 1828 do Prahy, kde navštěvoval malostranskou c.k. Hlavní školu a o tři roky později se stal posluchačem zemědělských seminářů na tehdejší filozofické fakultě a  zvěrolékařství na lékařské fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1832 vstoupil po přijímací zkoušce na Hospodářský ústav v Českém Krumlově a absolvoval jej po třech letech. O prázdninách se u svých rodičů v Boru stýkal s horlivým vlastencem a farářem v Heřmani Matějem Fučíkem, který mladého Špatného zaučoval v dějinách českého národa, půjčoval mu knihy a vštípil mu hlubokou a trvalou lásku k českému jazyku.

Koncem roku 1835 nastoupil Špatný jako praktikant důchodového úřadu v Protivíně a potom byl přeložen jako denní písař k patrimonijnímu úřadu v Prachaticích. Stálým sebevzděláváním a pílí získal velmi dobrou pověst u úředníků schwarzenberského panství, a tak byl v roce 1837 jmenován akcesistou u ředitelství v Třeboni, později kontribučním písařem v Libějovicích a komisařem v Novém Dvoře.

Aby se mohl stát učitelem na českokrumlovském Hospodářském ústavu, jehož sám byl absolventem, musel se v Praze podrobit zkoušce ze zemědělství, lesnictví, myslivosti a rybářství. Při té příležitosti se seznámil se spisovatelem Jakubem Malým, který ho nadchl pro literární činnost a zejména vydávání hospodářských slovníků.

V tom čase začal František Špatný psát do Květů a na vlastní žádost byl přeložen do Přečína u Volyně. Tam mu byla svěřena hospodářská i politická správa statku a činil se i při zvelebování zemědělství a ovocnářství v celém regionu. V roce 1843 byl ustanoven správcem statku v Jinonicích u Prahy a začal se horlivě zúčastňovat tehdejších národních a vlasteneckých podniků. O dva roky později zřídil majitel jinonického statku pro svou pravomoc na Smíchově zvláštní úřad, jehož přednostou byl jmenován právě Špatný. Na místě setrval až do bouřlivého roku 1848. Za pohnutých svatodušních dnů byl občany zvolen prozatímním správcem obce a velitelem smíchovské národní gardy. To nemohlo dobře dopadnout. Devatenáctého června byl ve svém bytě zatčen a týden strávil ve vězení…

Bouřlivé časy se sice uklidnily, ale jeho nepřátelé na něj nezapomínali. Byl znovu a znovu vyšetřován a později přeložen ze Smíchova do Pardubic. V roce 1856 byl opět přeložen, tentokráte k okresnímu úřadu v Karlíně, kde se stal sudím. Známé národní smýšlení Špatného bylo příčinou jeho stálého pronásledování a šikanování ze strany německých nadřízených. Proto se rozhodl odejít do výslužby, což mu bylo umožněno k prvnímu březnu 1862.

Téhož roku počátkem července vstoupil do služeb Vlastenecké hospodářské společnosti v Praze, kde v různých funkcích setrval až do roku 1872, kdy byla společnost rozpuštěna. Poté mu nastaly opět složité časy, zejména existenční. Marně se ucházel o místo sekretáře nově zřízené Zemědělské rady. Jeho důchod od státu činil jen necelé čtyři desítky zlatých, což sotva stačilo k úhradě účtů za tisk jeho publikací, jež vydával většinou vlastním nákladem. Aby uhájil živobytí, byl nucen si všelijak přivydělávat.

Posledním pražským bydlištěm Františka Špatného byla Krakovská ulice č.p. 1. Zde také 9. června 1883 zemřel. Dvanáctého června pak byl pohřben na Olšanských hřbitovech. V již zmíněných Rozmarových Zábavách mysliveckých z roku 1925 je uveřejněna fotografie jeho hrobu a v roce 1929 autor Sís dokonce v publikaci Olšany napsal přesné umístění hrobu - III. hřbitov, 2. Oddělení, č. 3. Autor E. A. Hruška se však ve svém titulu Romantické Olšany z roku 1940 o něm již nezmiňuje. Až skupině nadšenců v čele s šéfredaktorem časopisu Myslivost Ing. Jiřím Kasinou a mysliveckým historikem doc. MUDr. Jaromírem Kovaříkem, CSc. se v roce 1993 podařilo v příslušných matrikách vypátrat, že hrob nebyl od počátku dvacátého století proplácen a v běhu času byl značně poničen, včetně malé pamětní desky. A tak po mnoha složitých jednáních byly Špatného ostatky před dvaceti lety, druhého června 1994 pietně vyzvednuty, zpopelněny a schrána byla šestého prosince téhož roku při důstojném mysliveckém aktu uložena na lesním hřbitově v Písku společně s renovovanou původní náhrobní deskou. Péči o další pietní zachování památky této významné osobnosti našeho lesnictví a myslivosti převzala spolu s Českomoravskou mysliveckou jednotou naše nejstarší lesnická škola - Střední lesnická škola v Písku.

Životopisná data Františka Špatného však zdaleka nemohou plně vystihnout všechny jeho pestré osudy a zejména jeho rozmanitou spisovatelskou a vydavatelskou činnost, pro kterou je právem nazýván zakladatelem českého mysliveckého písemnictví.

První své dílo Česko-německý slovník hospodářsko-technický pro úředníky, myslivce, stavitelské mistry a hospodáře připravil František Špatný k tisku již v roce 1842 v Přečíně a o rok později ho vydal v Praze se svou českou předmluvou a německým úvodním slovem svého bývalého učitele doktora Lumba, profesora zemědělství na Karlově univerzitě. Druhý, podstatně rozšířený Německo-český slovník pro hospodářské úředníky, zvěrolékaře, technology, lesníky a myslivce, polní hospodáře atd. vydal v Praze v roce 1851 v prvním a v roce 1864 ve druhém vydání.

Velmi cenné jsou i další Špatného publikace Mluva myslivecká, vydaná v Praze v roce 1868 v prvním a v roce 1876 v druhém vydání. Samozřejmě i Německo-český slovník pro myslivce a milovníky lovu, vydaný s podporou České lesnické jednoty v Praze v roce 1870. V obsáhlé předmluvě mimo jiné hovoří autor o tehdejším neutěšeném stavu české lesnické a myslivecké literatury. Podrobně líčí postup své práce na mysliveckém názvosloví, v níž mu pomáhali tehdejší přední lesničtí a myslivečtí odborníci, například bývalý nadlesní v Žichovicích Petr Fischer, vrchní lesní rada z Hluboké nad Vltavou Jan Heyrovský, Jan Krejčí z pražské polytechniky, nadlesní z Koutů Josef Vrbata, horní a lesní lékař ze slovenské Kremnice doktor Gustáv Zechenter a mnozí další. Pro české lesníky je zvláště významná a cenná jeho práce Německo-český slovník lesnický, vydaná tiskem až po jeho smrti. Úpravu a konečnou redakci slovníku provedl písecký lesmistr Josef Zenker. Špatný se vydání slovníku nedočkal, ten totiž vyšel v Praze v roce 1883 přesně v den jeho pohřbu.

Pro úplnost je třeba dodat, že František Špatný zpracoval a vydal mnoho spisů a hlavně slovníků z jiných oborů a řemesel, rovněž o rybníkářství (1869 - 1870), a několik dějepisných publikací. Přispíval do mnoha časopisů, vedle již zmíněných Květů také do Světozoru, Živy, Hospodářských novin a dalších. Byl aktivním spolupracovníkem Riegrova Slovníku naučného, ale také překladatelem z polštiny a ruštiny. Na sklonku svého života připravoval další slovníky, například technický, stavební, ale na jejich realizaci však již nedošlo.

Samostatnou kapitolou jeho rozsáhlé činnosti jsou bezesporu Zábavy myslivecké, první české myslivecké periodikum. Jeho vydávání zahájil František Špatný v roce 1856, kdy vyšel díl I. svazeček s pořadovým číslem jedna. V následujících letech pak vyšly svazečky dva, tři, čtyři a poslední, pátý, v roce 1861. Díl II., svazeček první, vyšel v roce 1863, stejně jako svazeček dva. Poslední pátý v roce 1867. Díl třetí měl první svazeček datován 1868, poslední, čtvrtý, v roce 1872. A konečně díl čtvrtý, který měl pouze jeden svazeček, vyšel v roce 1875.

Celkem se sice jednalo o pouhých šestnáct brožurek malého formátu, což dokládá naše ilustrační fotografie, ale tento vydavatelský počin znamenal v praxi počátek přebohatého českého mysliveckého písemnictví. V soukromých mysliveckých knihovničkách jsou tyto sešitky v neúplné sestavě naprostým unikátem. Úplné jsou jen v pražské Národní knihovně České republiky v pražském Klementinu a v Knihovně Národního muzea. Zábavy myslivecké přinášely hodnotné odborné i beletristické příspěvky psané správnou češtinou a výstižným mysliveckým názvoslovím. Špatný získal velký okruh přispěvatelů z řad tehdy známých lesníků, myslivců, spisovatelů, básníků a novinářů. Byli to například Josef Vrbata či Josef Václav Černý, který v Zábavách pod pseudonymem uveřejňoval svou prvotinu Poslední dědičný myslivec, vydavatelův starší bratr Václav, bažantník a zakladatel ohradského muzea, známý puškař Antonín Vincenc Lebeda, doktor Julius Grégr, doktor František Palacký, profesor Jan Evangelista Purkyně, Božena Němcová pro Zábavy myslivecké napsala příběhy Poslední medvěd na Čerchově a Honba na medvěda na Polhoře v Gajdošově potoku na Slovensku, Beneš Method Kulda, František Pravda a jiní. Příspěvky se zabývaly chovem, nemocemi zvěře, lovy u nás i za hranicemi, sokolnictvím a nechyběla ani zoologická pojednání. Vedle původní autorské tvorby věnoval vydavatel značnou pozornost i výňatkům z historického a krásného písemnictví domácího i zahraničního, pojednávajícího o lovu a myslivosti. Byly to například ukázky z Balbínových spisů o lovectví a čihařství, z kroniky Václava Březana, z básně Rokoko Josefa Pravoslava Koubka, vypravování knížete Vladimíra Monomacha o svých příhodách loveckých z Nestorova rukopisu ruského v překladu Karla Jaromíra Erbena, Turgeněvovy povídky O slavících, Mickiewiczova příběhu O honbě na medvěda, ze Scottova eposu o Panně jezerní v přebásnění Františka Ladislava Čelakovského a podobně. Z archivů byly přetiskovány výtahy z usnesení obecních sněmů Království českého, které se týkaly myslivosti a další materiály, jako například jedna z nejobsáhlejších a nejstarších českých mysliveckých písemností z roku 1599 Císařská instrukcí Janu z Vřesovic, jak by se jako správce nejvyššího jagrmistrovství v království Českém při úřadě svém chovati a říditi měl. Nechyběl slovníček myslivecké mluvy, hádanky, přísloví a myslivecké národní písně. Inzeráty upozorňovaly na vycházející mysliveckou a lesnickou literaturu, například na první ročník Lesního a lovčího kalendáře (1867) či první slovenský myslivecký tisk Lovena, který ve stejném roce vydal v Banské Bystrici Antonín Emanuel Timko.

František Špatný položil základy, na kterých byla v následujících desetiletích po jeho smrti budována stavba moderního českého mysliveckého a lesnického písemnictví. Bez nadsázky je možné konstatovat, že zvláště po roce 1923 československé myslivecké písemnictví dostálo odkazu svého zakladatele a za více než jeden a půl století od započetí vydávání Zábav mysliveckých vznikly stovky knižních publikací odborného, beletristického i básnického charakteru, které jsou nedílnou součástí knižní kultury našich národů, stejně jako byly napsány a vydány tisícovky článků v mysliveckých časopisech i dalších periodicích, kalendářích či sbornících.

Kontinuita nebyla vždy přímá. Důležitější však je skutečnost, že stále trvá. Například Josef Václav Rozmara, velikán české lesnické a myslivecké publicistiky, spisovatel, redaktor a v minulosti nejvýznamnější vydavatel naší lesnické a myslivecké literatury, mimo jiné byl editorem sborníků myslivecké beletrie. Ten, který editoroval v roce 1925 záměrně pojmenoval Zábavy myslivecké, aby tak v úvodní stati připomenul právě nesmrtelné dílo Františka Špatného.

Z úcty k osobnosti a dílu Františka Špatného rozhodla redakce časopisu Myslivost v roce 1991 v čele s tehdy novým šéfredaktorem Ing. Jiřím Kasinou o vydání zvláštního čísla časopisu pod parafrázovaným názvem Myslivecké zábavy. A nebyla to jen tato pokora, ale vlastně i souběh mnoha dalších významných mezníků, jako třeba výročí zahájení vydávání Zábav mysliveckých, výročí narození mysliveckého a lesnického spisovatele Josefa Viléma Černého, výročí vydání jeho Myslivosti - příručné knihy pro myslivce a přátele přírody, připomínka úmrtí Josefa Václava Rozmary či publicisty Jana Theodoricha Doležala, které stály u zrodu novodobé tradice vydávání literárně historického sborníku, který se v běhu času stal na přelomu dvacátého a jednadvacátého století vítaným zpestřením vydavatelské nabídky pro širokou mysliveckou i nemysliveckou čtenářskou veřejnost.

Zvláštní číslo časopisu Myslivost z roku 1991 bylo něčím, jako startovním výstřelem pro aktivity příští. Nicméně až po dalších šesti letech, na jaře roku 1997 bylo rozhodnuto vydat v ročníku tři přílohy časopisu Myslivost pod názvem Myslivecké zábavy a dle konkrétního ohlasu pak v jejich vydávání pokračovat či nikoliv.

Čtenářský ohlas na novou přílohu byl mimořádně pozitivní a tak v následujících ročnících vycházely Myslivecké zábavy čtvrtletně až do ročníku 2000. Od následujícího ročníku dodnes vycházejí coby dvouměsíčník, tedy šestkrát ročně. Původní černobílá podoba přílohy, formát A4  a počet stran kolísající od osmi do šestnácti, se počínaje ročníkem 2011 výrazně proměnila. Dnes je literárně historická příloha časopisu Myslivost moderním literárně zájmovým periodikem s vysokou obsahovou, formální i polygrafickou úrovní. Myslivecké zábavy vycházejí v barevné podobě, formát se změnil na „magazínový“, tedy A5, a počet stran se zvýšil již po ročníku 2011 z dvaatřiceti na současných stabilních osmačtyřicet plus čtyři strany obálky. Editor a vedoucí redaktor Mysliveckých zábav Oldřich Koudelka, sám zkušený novinář, spisovatel a básník, zakladatel Klubu autorů při Českomoravské myslivecké jednotě, se obklopil širokým autorským kolektivem, který dnes čítá přibližně sto třicet píšících autorů, fotografů, kreslířů a glosátorů. Za relativně krátkou dobu se současné Myslivecké zábavy proměnily nejen v důstojného nositele literárního odkazu Františka Špatného a jeho pokračovatelů, ale také v periodikum, které plní nezastupitelnou roli v rozvoji a tvorbě současné české a slovenské myslivecké a lesnické literatury. Autorský kolektiv Mysliveckých zábav v čele s jejich editorem pak již od roku 2012 stojí za vydáváním více než dvě stě dvacet stránkové ročenky Magazín Myslivosti a kalendář Klubu autorů při ČMMJ, která vychází v přibližně desetitisícovém nákladu jako čtenářský bonus.

Bez nadsázky se dá říci, že vydávání Mysliveckých zábav naplnilo dlouholeté volání myslivecké a částečně i laické veřejnosti po periodiku, kde budou vycházet literárně zpracované příběhy z každodenního mysliveckého života, kde se objeví humor vedle s nadhledem zpracovaných vážných témat, špetka regionální myslivecké historie, prvotiny vedle tvorby renomovaných autorů, množství fotografií, ale třeba i myslivecká poezie a neodmyslitelná křížovka. Přesně v tom duchu, jak svoje Zábavy myslivecké před více než jedním a půl stoletím koncipoval jubilant František Špatný.   

Slibme si, že jeho odkaz budeme i nadále ze všech sil naplňovat, ve prospěch udržování, rozvoje i budoucnosti české i slovenské myslivecké a lesnické literatury.

 

Oldřich KOUDELKA

Snímky archiv autora

vychází v 6:02 a zapadá v 20:01 vychází v **:** a zapadá v 15:12 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...