Časopis Myslivost

Březen 2014

Řeší změna doby lovu černé současný problém?

Myslivost 3/2014, str. 59  Ing. Jiří VRONSKÝ
Na úvod si odpovídám – moc ne. Rozhodně tím, že není z textu vyhlášky jednoznačně stanoveno, co je sele ve vztahu k „vodící“ bachyni, vzniká prostor pro nepříjemnosti. Vyhláškou 403/2014 Sb. byla změněna vyhláška 245/2002 Sb. doba lovu černé zvěře. Cituji: Doba lovu se stanoví pro dále uvedené druhy zvěře takto: §1 písmeno l) prase divoké – kňour a bachyně, kromě bachyně vodící selata, od 1. srpna do 31. ledna, s výjimkou v § 2 odst. 1 a 2; sele a lončák od 1. ledna do 31. prosince. Původní text vyhlášky zněl: prase divoké – kňour a bachyně od 1. srpna do 31. prosince s výjimkou uvedenou v §2. odst. 1 a 2, sele a lončák od 1. ledna do 31. prosince.

Porovnáním obou citací je patrné, že došlo ke změně u dospělé černé zvěře, a to prodloužením doby lovu o měsíc leden. Do nového ustanovení byla vložena podmínka, která vylučuje z možnosti lovu bachyně vodící selata. Tady vidím čertovo kopýtko.

Všeobecně myslivec ví, že bachyně vodí selata prakticky od metání do metání (narození) nové generace selat. Takže by vlastně nový text vylučoval lov bachyně vodící selata celoročně. Tím rozhodně není položen základ ke snižování stavů prasete divokého. Černá zvěř na rozdíl od ostatní se v přírodě chová obdobně jako domácí prase. Stále častěji dochází k chrutí a následně k metání selat v průběhu celého roku. O tom, co to způsobuje, bylo popsáno mnoho papíru, ale taková je skutečnost a tu musíme respektovat.

Na dotaz, jak je to s pojmem bachyně vodící selata, mi bylo z Ministerstva zemědělství sděleno, cituji: se rozumí samičí zvěř prasete divokého, která vodí selata ještě nepřebarvená, tedy „markaziny“. Ostatní bachyně, které jsou v tlupě již přebarvených selat, lze lovit v období od 1. srpna do 31. ledna následujícího roku.

V čem tedy vidím problém? Pokud ve Sbírce zákonů vyjde zákonná norma, tak by měla být jednoznačná. Rozhodně by nemělo dojít k tomu, že bude třeba dodatečně vysvětlovat pojmy. Pokud to upřesňuje předkladatel vyhlášky, tak podotýkám, že z hlediska výkladu zákonů je k tomu oprávněn pouze soud, ostatní výklady se nezavrhují, ale soud není povinen se nimi ztotožnit.

Okolo černé zvěře je více pojmových nedostatků. Ve stanovisku Ministerstva zemědělství se konstatuje, že, cituji: pojem „vodící bachyně“, ani sele není legislativně definován. Tato pojmenování se běžně používají, vychází z mysliveckých znalostí a tradic. Držitelé loveckého lístku, kteří řádně složili zkoušku z myslivosti, vědí a znají význam těchto pojmů.

Pojmové zmatení už je mnoho let v termínu „lončák“. Zákon o myslivosti jej používá například v ustanoveních o zakázaných způsobech lovu § 45 odst. 1 písm. u), kde vedle výčtu zvěře, kterou lovit na společném lovu nelze, je dovolen lov selete a lončáka.

Nechci rozvádět velmi omezenou možnost odlišit lončáka od dospělého kusu, tak pokud použiji předchozí výklad Ministerstva zemědělství pojmu sele ad absurdum, tak na společném lovu je možno lovit jen „markazíny“. To je poněkud zvrácené, ale bohužel reálné. Mohlo by to vést ke vzniku dalšího, dnes málo rozšířeného pojmu „letošák“, ale to už je opravdu nepřijatelné. V chovech prasete domácího se termín lončák, ani letošák nepoužívá.

Pokud bude ulovena bachyně v době lovu, bez ohledu zda individuálně nebo na společném lovu, tak mi není jasné, jak bude možné poznat, zda se jednalo o vodící bachyni, která měla ještě „markazíny“, nebo selata přebarvená. Podle stavu struků se dá pouze usuzovat o selatech, těžko jednoznačně rozhodnout. Ze své zkušenosti a z toho co vím od jiných, tak se často stane, že na společném lovu v období říjen až prosinec je ulovena bachyňka, pohledově i po ohledání loňčák, která má struky svědčící o tom, že má selata a někdy potom v honitbě skutečně opuštěné „markazíny“ najdeme.

Při respektování znalostí života prasete divokého, kdy na rozdíl od ostatní spárkaté nemá jednoznačnou dobu rozmnožování, si myslím, že by měla být doba lovu určena jen ve vztahu k definovaným pojmům a termínům, byť i jen ze zoologie. Srnu je možno odlovit v době, kdy jsou srnčeti čtyři měsíce, zatímco seleti bachyni je o  měsíc více.

Proč tak široce nově stanovenou dobu lovu černé rozebírám?

Chci tím naznačit, že vzniká prostor pro střetávání ochránců bachyní a následně o nepříjemnostech, které si mezi sebou už dnes myslivci mohou dělat, tedy spíše dělají.

Na závěr ještě jedna poznámka. Zima 2013/2014 se poněkud svatému Petrovi nedaří (píši v polovině ledna). Na společných lovech u nás i v okolí bývá menší úspěšnost než v minulých letech. Bohužel ale stále častěji se konstatují nálezy kožních onemocnění selat. Podle jejich projevů se zřejmě jedná o prašivinu. Na společném lovu prasat, kde jsem byl hostem, mě upoutal vzhled selete, které vypadalo jako „pankáč“. Na hřbetě mělo osiny, boky byly téměř holé, s kožním zvrásněním a znaky po odírání – typické znaky prašiviny.

Zajímavé bylo, že s vodící bachyní přiběhlo několik selat, ze kterých byla ulovena čtyři, ale pouze jedno mělo prašivinu. I z dalších míst jsem zaznamenal stejné poznatky.

Jsem přesvědčen, že pokud by byla zima s mrazy a sněhem, tak by tyto postižené kusy uhynuly. Současná zima jim přeje, a tak roznášejí chorobu dál. Že by si příroda začala hledat cestu, jak řešit rostoucí stavy divočáků?

V naší honitbě zřejmě prašivina zredukovala lišky natolik, že je na společných lovech prasat prakticky nepotkáváme. Před třemi roky se zde pohybovaly lišky, které místo oháňky měly pouze obratle potažené kůží – doslova jako „klacek“, kromě celkové tělesné olysalosti.

Ing. Jiří VRONSKÝ

jiri. vronsky@volny.cz

vychází v 4:53 a zapadá v 21:13 vychází v 1:55 a zapadá v 15:08 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...