Časopis Myslivost

Březen 2014

Zazvěřování divokou kachnou se vyplatí, ale není to málo…

Myslivost 3/2014, str. 10  František HAVRÁNEK, Karel BUKOVJAN, Miloš JEŽEK
Intenzívní chov bažanta leckde degeneroval na vypouštění nevyspělé, a tedy špatně opeřené, zvěře v den lovu, nebo v lepším případě myslivci na takovýto chov a lov rezignovali. Současně s tím však často rezignovali i na jakoukoliv péči o divokou populaci bažanta, která postupně mizí, zatím co veškerá pozornost myslivecké veřejnosti je směrována na chov a lov zvěře spárkaté. Situace v chovu kachny divoké je na první pohled jiná. Zakoupená, nejlépe již vakcinovaná kachňata ve věku několika týdnů vypuštěná přímo na rybník, poskytují vysokou slovitelnost. Stačí jednoduchá péče, spočívající v přikrmování levnými statkovými krmivy a základní ochrana před predátory. V době lovu pak uměle odchovaní ptáci, někdy málo létavé kachny, slouží kromě jiného jako „balabáni“, lákající divoké kachny z přírodní populace, a výrazně zjednodušují jejich lov.

Byl však také nalezen a v praxi rozšířen způsob, jak pomáhat přírodní populaci divoké kachny. Jedná se o podporu populace formou instalování hnízdních budek. Není pochyb o tom, že uvedený management se jeví v současné době v podstatě jako fungující model. Vždyť v ČR na rozdíl od okolních států jsou úlovky kachny divoké vysoké a mají stabilizovaný nebo rostoucí trend. To vidíme na grafu úlovků divoké kachny. Je zřejmé že kolem roku 1986 začaly počty ulovených kachen u nás prudce stoupat a ze 120 000 ks, vzrostly do roku 1990 na asi 250 000 kusů, tedy na dvojnásobek. V roce 2012 to bylo již 277 000 ks. V roce 1924 až 1935 bylo v průměru loveno 35 000 kachen.

 

Je tedy vše v pořádku a je vůbec třeba řešit to, co funguje?

Jaký je skutečný stav divokých populací a můžeme pro ně udělat víc, než se běžně děje v současnosti?

Nebyla snad ještě před dvaceti až třiceti lety podobná situace v chovu bažanta, kdy jsme posilovali přírodní populace vypouštěnou zvěří a na místech vypouštění byly loveny s vypouštěnými slepicemi i slepice divoké?

 

V následujícím příspěvku bychom chtěli připomenout některé informace a náměty, které snad mohou přispět ke zlepšení péče o naší populaci divokých kachen.

 

Existuje místní populace kachny divoké a má smysl s ní hospodařit?

Významem hnízdní populace kachen a jejich přírůstku pro myslivost v regionu se zabýval Havránek, Holá (2005). Ukázalo se, že jak v případě označených kachňat (kachna divoká), tak v případě dospělých ptáků, bylo nejvíce jedinců v roce označení uloveno do vzdálenosti 5 km (61,1 % a 34,5 % z označených).

Dále se ukázalo, že z označených, zpětně hlášených kachňat bylo v dalších letech uloveno ve vzdálenosti do 5 km 58 % ve druhém roce, 21 % ve třetím roce, 13 % ve čtvrtém roce, 5 % v pátém roce, 2 % v šestém roce, 0 % v sedmém roce a 1 % v osmém roce. U dospělých, označených březňaček to potom bylo ve druhém roce 50 %, ve třetím roce 22,6 %, ve čtvrtém roce 14,5 %, v pátém roce 8,1 %, v šestém roce 3,2 %, v sedmém roce 0 % a v osmém roce 1,6 %.

Výše uvedené nám dává jasnou odpověď na položenou otázku. „Naše“ kachny se vracejí do blízkého okolí místa, kde byly označeny nebo tam i přezimují. Jedná se tedy o zvěř téměř „stálou“ a nepostřílí nám ji všechnu někde jinde, jak si někdy myslíme.

Zlepšování hnízdních podmínek a další péče o kachny, především v horizontu několika let, se tak promítne do hospodaření se zvěří především v naší honitbě a v relativně malé, přiléhající oblasti.

 

Jaký význam má kvalita stanoviště pro hnízdění kachen?

Kvalitativním a kvantitativním vyhodnocením stavu životního prostředí vodní pernaté zvěře se zabýval Havránek, Musil (1997). Jako možné příčiny úbytku vodních ptáků uvádí úhyny v důsledku botulizmu, pozvolný úbytek hnízdních možností, úbytek a likvidaci litorálních (pobřežních) porostů, úbytek a likvidaci drobných mokřadů v okolí rybníků a zvýšení rybích osádek, spojené s přihnojováním rybníků, které je signalizováno například poklesem průhlednosti vody.

Významem kvality prostředí (morfologie litorálu) pro úspěšnost hnízdění kachen se zabývali v řadě prací (Šťastný, Bejček 1987). V letech 1978 až 1995 kontrolovali v Třeboňské pánvi celkem 59 ostrovů na 14 rybnících a 5 deponiích („poloostrovech“) vyhrnutých kolmo od břehu, směrem do rybníka. Při rybničních úpravách, dochází k zásadním změnám kapacity prostředí pro vodní ptactvo a dramatickému poklesu hnízdních párů na lokalitě. Dokonce ještě po 15 letech po vyhrnutí rybníka jsou ptačí společenstva kvalitativně o jednu třetinu a kvantitativně o dvě třetiny chudší, než na rybnících neporušených. Navíc je zde, vzhledem k horšímu hnízdnímu krytu, nižší úspěšnost vyhnízdění. Na rybníce, dva roky po vyhrnutí, byla zaznamenána hnízdní úspěšnost 32 %, na rybníce 15 let po vyhrnutí 46 % a na rybníce s dobře rozvinutou pobřežní vegetací 63 %.

Je tedy zřejmé, že úpravy rybníků a péče o prostředí jejich břehů mají podstatný význam pro chov pernaté zvěře.

 

Jaké jsou možnosti zvyšování kvality stanovišť kachen?

Jedním z jednoduchých, ale účinných opatření, která zvýší počty založených hnízd a přežívajících kachňat, je rozšiřování vhodných rostlin na březích a okrajích vodních nádrží. Mezi takové patří například chrastice rákosovitá, rákos, orobinec širokolistý zevar vzpřímený, skřípinec jezerní, bahnička bahenní, skřípina lesní, rdesno hadí kořen, nebo rdest splývavý. V okolí rybníků je vhodné, nejen pro kachny, vysévat lesní žito. O tom, že to jde, bez velkých nákladů a práce nás přesvědčí připojené snímky, které dokumentují vývoj uměle založeného porostu chrastice rákosovité.

 

Co ukázalo vyhodnocení účinnosti budek pro kachny, které byly dotovány Ministerstvem zemědělství.

Již před více než třiceti lety zkoumali účinnost různých typů umělých hnízdišť pro kachny ve Výzkumném ústavu lesního hospodářství a myslivosti M. Bouchner a F. Havránek. Při ověřování několika typů umělých hnízdišť byly divokým kachnám nabídnuty například hromady klestu nebo chvojí, rákosové stříšky v podobě kužele stojícího na základně, orobincové stříšky v podobě podélně rozpůleného a na zemi ležícího kužele z vrbového proutí, kukaně pro hnízdění domácí drůbeže, z vrbového proutí zhotovené tzv. holandské koše, které byly umístěny na dřevěné konstrukci nad hladinou vody a konečně prkenné budky, umístěné nad vodní hladinou obdobným způsobem jako holandské koše.

Proti očekávání byly všechny typy umělých hnízdišť ležících na břehu či poněkud dále od vody, obsazovány daleko méně než typy umístěné nad vodou. Kachny je sice ke hnízdění používaly, ale procento obsazení bylo jen nepatrné.

Před vletovým otvorem budky může být přistávací plošinka (prodloužené dno) 25 x 30 cm. Ta sice usnadňuje nalétnutí kachny do budky, ale také se může stát místem pro přistání opeřených pleničů hnízd (především vrány).

Při ověřování různých typů budek na Velkém Tisém musely být po určité době přistávací plošinky právě z tohoto důvodu odstraněny. Vrány zde systematicky kontrolovaly a pustošily snůšky. Kachny dokázaly nalétávat i do budek bez přistávací plošinky. Budky vysteleme větším množstvím sena, aby vajíčka nezastydla nebo se nerozkutálela.

Již tehdy se ukázalo, že kachny umělá hnízdiště přijímají, je však zřejmé, že se tak neděje všude stejně rychle a že intenzita obsazování silně kolísá podle prostředí. Všichni autoři se však shodují v tom, že návyk kachen na nabídnutá umělá hnízdiště nenastává okamžitě a explozivně, nýbrž že je to dlouhodobější proces - počáteční neúspěchy by neměly odrazovat od další práce.

Na základě těchto poznatků jsme formulovali metodiku hodnotící faktory úspěšného zahnízdění kachen v současnosti, podle údajů z oblastí vybraných obcí s rozšířenou působností (dále jen ORP).

 

Jako významné faktory, které ovlivňují pravděpodobnost obsazení budek kachnami byly prověřovány následující: konstrukce budky (hypotéza souvislosti nepotvrzena), vložení výstelky do budky (hypotéza nepotvrzena), výška instalace budky nad vodou (hypotéza potvrzena), vzdálenost budky od břehu (hypotéza potvrzena), vzdálenosti mezi budkami (hypotéza nepotvrzena), intenzita predace (hypotéza potvrzena), velikost rybníka (hypotéza potvrzena), prostředí rybníka - les x otevřená krajina, porosty rákosu v rybníce, dřevinný doprovod břehů (hypotéza potvrzena), rekreační tlak (hypotéza potvrzena), přikrmování kachen (hypotéza nepotvrzena), vypouštění kachen (hypotéza potvrzena), výše úlovků v honitbě (hypotéza potvrzena), výše úlovků v rámci ORP (hypotéza nepotvrzena), intenzita chovu ryb (hypotéza nepotvrzena) a narůstající trend v intenzitě obsazování budek během několika let (hypotéza nepotvrzena).

Uvedené charakteristiky byly získány jednak projednáním s mysliveckými hospodáři v příslušných honitbách, a jednak terénními kontrolami. Možnost matematicko-statistického vyhodnocení a vypovídací schopnost takto získaného materiálu byla diferencovaná podle charakteru dat, podle možnosti jejich kvantifikace - někdy byl použit pouze index.

 

Výška budky nad vodou – prokázala se kladná závislost mezi výškou budky nad vodou a pravděpodobností jejího obsazení (do 1 m). U některých autorů nacházíme pouze spekulativní zmínky o tom, že kachny úspěšně hnízdí i v budkách, které jsou umístěny relativně vysoko nad zemí, nebo nad vodou. Tak například Bouchner (1983), konstatuje, že z umělých hnízdišť, která byla umístěna na souši, na vodě a nad vodou, využívaly kachny nejvíce ta, která byla umístěna nad vodou minimálně 20 cm. S touto zkušeností lze souhlasit, ovšem podle získaných výsledků lze doporučit výšku umístění budek nad vodou asi 50 - 100 cm (pro kachnu divokou).

Vzdálenost budky od břehu – ukázalo se, že čím dále je budka dále od břehu, tím větší je pravděpodobnost jejího obsazení a úspěšného vyvedení mladých. Bouchner (1983) doporučuje umístění budek několik metrů od břehu a zahraniční autoři pak uvádí, že pro ochranu před predátory není ani tak významná hloubka vody pod budkou, jako její vzdálenost od břehu. Získané údaje jsou tedy ve shodě s dalšími autory.

Vzdálenost mezi budkami – provedená šetření ukázala na skutečnost, že vzdálenost mezi budkami zvětšuje pravděpodobnost jejich osídlení (doporučení alespoň 50 m). Šťastný, Bejček (1984), zjistili v extrémním případě na atraktivním ostrůvku o výměře 30 m2 9 hnízd. Havránek, Holá (2005) zkoumali hnízdní potenciál pobřeží rybníků a v případě přírodní populace považují za maximální hustotu 22 párů kachen na 1 km břehu, to je asi 45 m na jedno hnízdo. Tento údaj tedy podporuje dosažené výsledky. Bouchner (1983) doporučuje vzdálenost mezi budkami 50 m a Šeplavý a kol. (2010) upozorňuje na to, že není vhodné budky kumulovat a vytvářet nepřirozená hnízdní „sídliště“.

Výměra rybníka – na základě realizovaných šetření je možno konstatovat, že obsazení budek narůstá s výměrou rybníka. To potvrzuje i práce Šťasného, Bejčka (1984), kteří uvádějí, že výměra rybníka má spolu s typem vegetace a profilem břehu zásadní význam pro hustotu přirozených hnízdišť.

Zazvěřování lokalit kachnami z intenzivních chovů – vypouštění kachen z intenzivních chovů je kontroverzním krokem, který je směrován především na zvýšení tohoročních úlovků. Provedený průzkum však ukazuje na možnost pozitivního vlivu vypouštění kachen na obsazení budek. To může pramenit z pravděpodobně menších migrací uměle odchovaných kachen a jejich vazby na lokalitu vypuštění (pokud přežijí období lovu). Na druhé straně však může být výše uvedený jev důsledkem skutečnosti, že vypouštění kachen je realizováno většinou na lokalitách s vyššími stavy kachen (přírodních populací), což může být ten pravý faktor stimulující vyšší obsazení budek.

Výše úlovku – počty ulovených kachen logicky souvisejí s obsazením hnízdních budek. Tuto skutečnost je však třeba interpretovat tak, že obsazení budek souvisí s počty kachen na lokalitě. To potvrzují i další autoři. Artmann a kol. (2001) uvádí, že nejefektivnější je instalace budek tam, kde je hodně kachen. To zprostředkovaně potvrzují i závěry dalších autorů.

Predace – o vlivu predace na obsazení budek svědčí jak výsledky průzkumu v oblastech vybraných obcí s rozšířenou působností, tak literární údaje. Uvádí se, že intenzita predace je svázána s kvalitou prostředí (krytem), zjištěný rozdíl činil více než 10 %.

Charakter stanovišť – předkládaná práce potvrdila význam kvality prostředí (především krytu) pro obsazení budek. Ukázala se kladná závislost mezi obsazením budek a lesním prostředím a dřevinným porostem na březích (křoviny). Vhodné je instalovat budky na hranici nebo před hranici rákosových porostů. Poznatky z praxe ukazují, že i umístění budek přímo do rákosového porostu nesnižuje jejich obsazení a kachny je najdou.

Typ budek a výstelka – předkládaná práce nepotvrdila význam těchto faktorů pro intenzitu obsazení. Stejně i Šeplavý a kol. (2010) netrvá na doporučené konstrukci budky pro dotační titul. Zdá se, že přistávací plošky před vstupním otvorem do budky zvyšují pravděpodobnost predace, konstrukce budek bez tohoto prvku je možná.

Trend obsazování budek na lokalitě – souvislost nárůstu obsazování budek v průběhu let se nepodařilo prokázat (hodnocené období 3 roky). Řada autorů však popisuje kladný vliv návyku kachen na hnízdní budky a narůstající tendence v průběhu let. Bouchner, Chaloupková, Havránek (1980) popisují vzestupnou tendenci obsazování budek v letech1975 – 1980 ze 12 % na 42 %.

Nepotvrdil se pozitivní vliv přikrmování na obsazování budek. Tato souvislost nebyla jinými autory řešena.

 

Na základě tohoto materiálu a literární rešerše bylo zpracováno následující Metodické doporučení pro realizaci dotačního titulu Ministerstva zemědělství ČR „Hnízdní budky pro vodní ptáky“:

- instalace budek je nejefektivnější v oblastech a lokalitách s vyššími stavy kachen,

- intenzita chovu ryb nemusí ovlivňovat obsazenost budek (nemluvě o přežití kachňat),

- různé formy rekreace ovlivňují obsazení budek,

- budky je třeba instalovat především k těm částem pobřežní linie, na které se vyskytuje porost křovin a ostatních dřevin nebo rákosové porosty a podobná vegetace,

- četnost instalovaných budek neřídit ani tak podle výměry rybníka, ale podle délky pobřežní linie s vegetací (1 budka na asi 50 m břehu),

- v oblastech a lokalitách, kde jsou snůšky ohrožovány predátory (havranovití, norek, volavky a další) je možné odstranit plošinku před vletovým otvorem do budky,

- vzdálenost budek od břehu by měla být co největší (do 40 m),

- na základě literárních údajů a praktických zkušeností je třeba do budek vkládat výstelku (v dostatečném množství),

- na základě literárních údajů a praktických zkušeností je možno předpokládat nárůst obsazení budek v průběhu let,

- vypouštění kachen z intenzivních chovů, pokud nejsou všechny uloveny, může zvýšit obsazení budek.

 

František HAVRÁNEK, Karel BUKOVJAN, Miloš JEŽEK

Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v.v.i.

vychází v 4:52 a zapadá v 21:13 vychází v 1:16 a zapadá v 12:55 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...