Časopis Myslivost

Červenec / 2014

Kachny divoké v umělém chovu

Myslivost 7/2014, str. 26  Martin Mohelský
Kachna divoká (Anas platyrhynchos) je rozšířena v celé Euroasii a na většině území Severní Ameriky. V Evropě je v současné době stav asi 3,3 milionů párů. Stavy kachen se u nás stejně jako u ostatní drobné zvěře snižují. V letech 1970 – 80 nastal citelný pokles, mezi 20 – 50 % stavu. Veliký pokles nastal v zimě 1982/83. V rozmezí let 1985 – 89 v ČSSR hnízdilo asi 30 000 – 60 000 párů, v letech 2001 – 2003 bylo odhadováno 25 000 – 50 000 hnízdících párů. (Údaje z Hnízdního atlasu ptáků.)
Kachna divoká dosahuje živé hmotnosti 0,7 – 1,6 kg, dorůstá do velikosti 60 cm a její rozpětí křídel je 80 – 100 cm. Dožívá se až 29 let. Nejčastěji ji vidíme v nížinných lokalitách s bohatou potravní nabídkou, na stojatých a pomalu tekoucích vodách s porostlým křovinatým či rákosovitým břehem. Je velmi přizpůsobivá, zahnízdí a uživí se i v oblasti centrální Šumavy, Krkonoších nebo Jeseníkách. Kachny jako většina vrubozobých žijí v párech, které se tvoří většinou v srpnu, zpravidla na jeden rok. Hnízdo staví kachna, většinou na břehu, na ostrůvcích, v rostlinném krytu, i ve větší vzdálenosti od vody a třeba v dutinách stromů. Hlavní podmínkou je klidné místo. Hnízdění začíná obvykle v polovině března nebo dubna, trvá většinou do června. Obvykle snáší 8 – 12 vajec (údaje o snášce se v literatuře velmi liší), doba inkubace 27 – 28 dní. Kachňata se líhnou plně vyvinutá, tři dny tráví živiny ze žloutkového vaku. Jsou nekrmivá, od počátku života mají vyvinutou termoregulaci, běhají, plavou a potápějí se. Ve dvaceti dnech začínají obrůstat obrysovým peřím, plně opeřena jsou po padesáti dnech a začínají létat. Pohlavní dospělosti dosahují v příštím roce. Kachny se živí rostlinnou i živočišnou potravou, podle její dosažitelnosti v přírodě. Na stojatých vodách konzumují obvyklé vodní rostliny jako okřehek, vodní mor, stolístky, ze suchozemských dává přednost travinám. Ze živočišné potravy ponejvíce hmyz a jeho larvy, vodní korýše, malé měkkýše, pijavice, pronásledují ryby, žáby, plazy, savce včetně myší a hrabošů a konzumují i zbytky padlin. V pozdně letní době využívají zvyšující se podíl semen dozrávajících plodů, před sklizní obilovin se na nich hojně pasou. Podobně jako u bažantů a koroptví převládá v jarní době živočišná složka, stejně tak u rostoucích kachňat. Zmínky o složení potravy během roku se v literatuře liší. Důvodem je různost potravní nabídky a živinová vydatnost v jednotlivých oblastech. Tělo je přizpůsobeno k životu na vodě. Je hustě pokryto obrysovým peřím, které nepropouští vodu. Pod ním je na celé ploše těla vrstva prachového peří. Kostrční žláza je velká a vytváří hojně olejovitého sekretu, jímž si ptáci zobákem promašťují peří. Výměna peří je na rozdíl od hus (jednou v roce) dvakrát do roka. Výživa kachen Způsob výživy vrubozobých se odráží v některých zvláštnostech utváření trávicího traktu. U vrubozobých vytvářejí kraje obou dílů zploštělého zobáku kulisovitě postavené rohovité lamely, mezi něž se vsouvají dlouhé papily z postranního okraje jazyka. Tak vzniká síto, sloužící k zachycení pevné složky potravy a propouští přebytečnou vodu ze zobáku ven. Na hřbetu a valu jazyka mají velké množství drobných papil, které umožňují jazykem ohmatávat a rozlišovat kvalitu přijímaného sousta. Tuhé a ostré okraje rohového pouzdra zobáku zastupují pysky a zuby. Ústní dutina ptáků je vybavena žlázami produkujícími sliny. Ty neobsahují žádné enzymy a slouží jen pro obalení suché potravy. Vole je pouze náznakem, vřetenovitě rozšířenou krční část jícnu. Jícen, žláznatý a svalnatý a žaludek u vrubozobých nemá vůči ostatním ptákům žádné výrazné zvláštnosti. Pro vrubozobé je charakteristické dlouhé a tlusté slepé střevo (u ptáků většinou párový útvar). Ve slepém střevu dochází činností mikroflóry k částečnému rozkladu vlákniny, vznikají mastné kyseliny, které přes střevní stěnu vstřebávají do krevního oběhu. Přikrmování kachen ve volné přírodě může přinést zvýšení početních stavů v okolí prováděných zásypů. Zlepšení kvality výživy se odráží na kondici, zdravotním stavu a reprodukci. Výstižný článek (Jan Růžička, Myslivost 11/2008, str. 56) popisuje jednoduchý a účinný způsob zásypu na obhospodařovaných rybnících i jeho kladný efekt. Lze celkem snadno dovodit, že kachny jako potravně nevybíravé přijmou téměř jakékoliv příkrmy, o čemž se také p. Růžička zmiňuje a jeho poznámka o vyloučení naplesnivělých krmiv je správnou úvahou. Skutečností ale je, že některé houbové choroby (plísně) žijící na povrchu obilovin nejsou smyslově zjistitelné a produkují mykotoxiny způsobující závažné zdravotní komplikace. Právě v partiích zbytků po čištění obilovin je zvýšený výskyt mykotoxinů velmi častý, dá se říci obvyklý. Kromě toho částí podílu jsou vždy semena plevelů, některá s toxickým účinkem. Možnost opatření levných, méně kvalitních, ale pro příkrm ještě vhodných zbytků po čištění obilí se v posledních letech velmi zhoršila. Určitým řešením by mohly být pšeničné otruby. Jsou levnější než kvalitní krmné obilí, ale jejich energetická hodnota je pro drůbež nízká. Pokud chceme příkrmem skutečně zlepšit stavy kachen, nebo celkově vodní pernaté zvěře, pak by nemělo být základním parametrem pořízení co nejlevnějšího příkrmu. I když, pravda, pro řadu mysliveckých sdružení to skutečně základní parametr a podmínka je. A ještě k tomu opepřená kolektivním rozhodováním. Obiloviny znamenají jednostranné energetické přilepšení, které je v zimním a časně jarním období rozhodně velmi přínosné. V době hnízdění, kdy snáška sebou nese nároky na plnohodnotnou výživu, rozhodně ale dostačovat nemohou. Je třeba doplnit bílkoviny a minerální látky, rovněž mikroprvky a vitamíny. Složení příkrmu musí být v souladu s přirozenou potravní nabídkou v dané lokalitě a době. Bude-li jaro chladné a suché, nelze se spoléhat na první obrůst porostů ani na rozvoj populací hmyzu a vodních živočichů. Živinová hodnota příkrmu by měla být co nejlepší. Přilákáme-li na zimní zásypy v přirozeně živinově chudé oblasti silnější populaci ptáků a ti zahnízdí, pak je nutné v přikrmování pokračovat. Měli bychom mít na paměti i další komplikaci, která může přikrmováním vzniknout. Zvyšováním koncentrace zvěře se vždy zvyšuje pravděpodobnost výskytu onemocnění a parazitóz (salmonelóza, tuberkulóza, virová enteritida a hepatitida, kokcidióza, tasemnice). Okolí zásypů se může stát nákazově vysoce rizikovým. Úspěšné léčebné zákroky jsou u tohoto typu přikrmování prakticky vyloučeny. Příkrm v době před hnízděním by měl být obohacen bílkovinnými komponenty (sójový, slunečnicový nebo řepkový extrahovaný šrot, krmným vápencem a solí). Zatímco pšenice a ječmen obsahuje asi 11 – 12 % celkových bílkovin, kukuřice jen 9 – 9,5 %, měli bychom zkrmovat jednoduchou směs s 15 – 16 % bílkovin. Pokud by se na směsi přiživila i kachňata nebo přirozené zdroje by byly nedostačující, pak pro jejich spolehlivý a harmonický vývoj musí být složení podobné, jako u umělého chovu kachny divoké. Vzhledem k identickým nárokům se můžeme používat i směsi pro domestikované kachny. Ale v extenzivních podmínkách pozor na vysoké koncentrace živin – jsou přece jen určeny pro výkrm nebo dlouhodobou snášku. Jakmile kachňata dosáhnou 4. týdne věku, je ideální připravovat pro ně míchanice a přidávat malý podíl balastu: otruby, nasečenou mladou trávu, kopřivy a podobně. Umělý chov kachen Měli bychom rozlišit, jestli chceme jen odchovat kachny pro vypuštění a k odstřelu, nebo posílit populaci. Jak už bylo zmíněno, přilákat kachny či jinou vodní pernatou zvěř zásypy je při vynaložení přiměřených prostředků a pravidelné práce vcelku spolehlivé. Vypouštění odchovaných kachen nebo přilákat ptáky na pravidelné zásypy s perspektivou zahnízdění znamená mít jasno v přirozené úživnosti prostředí nebo počítat s nutností pravidelných zásypů. Úživnost rybníků je dána stavem planktonu a jeho podporou. Dávno pryč jsou doby, kdy bylo možno v rybníku posílit mikroplankton, na kterém se zase pomnožily perloočky, buchanky a jejich letní partenogenetické generace vytvořily mohutnou biomasu. Přikrmování v rybnících je problematická záležitost. Moudří a zkušení ekologové s citem pro komplexní děje i rovnováhu v přírodě povolí jen to, co rybníkům a intenzivnímu hospodaření na nich mnoho nepomůže. Na pravidelný výskyt larev hmyzu, (komárů a pakomárů) spoléhat nemůžeme, nitěnek a patentek v tocích vlivem čističek velmi ubylo. Výživa kachen musí vycházet z jejich přirozených nároků. Pro období snášky, i když je krátké a vaječná hmota nezatíží organizmus zdaleka tolik, jak tomu je u domácí drůbeže, je vhodné kachnám zkrmovat obdobu snáškové směsi. Nepotřebují žádné speciality, postačí kvalitní směs pro nosnice. Volba sypká nebo granulovaná není příliš důležitá. Chceme-li do směsi přimíchat další příměsi, tedy obvyklé nasekané kopřivy, vojtěšku a podobně, volíme směs sypkou. Přídavky jen v malé míře, protože jinak bychom příliš změnili optimální poměry živin. Po vyklubání kachňat jim zkrmujeme skutečně profesionální směsi. Budeme-li odchovávat kachňata z nakoupených vajec nebo dovezená z líhně, je třeba připravit prostředí. Začneme skutečně důkladnou desinfekcí. První předpoklad je použití desinfekčních a čisticích prostředků, určených pro živočišnou výrobu. Oblíbené Savo, Chloramin nebo chlorové vápno naprosto nedává záruku likvidace spor bakterií, plísní, cizopasníků, atd. Argumentem není, že se to tak vždycky dělalo. Právě proto, že se to tak vždycky dělalo, jsou starší chovatelská zařízení beznadějně promořená. A zdravotní podmínky i výsledky odchovu podle toho vypadají. Napřed je třeba čistit a odmastit, pak desinfikovat. Pro naskladnění kachňat připravíme odchovnu obvyklým způsobem. Pod kvočny se zpočátku dává lepenka, krmivo se sype na hromádky. I když kachňata mají termoregulaci a jsou poměrně samostatná, omezíme pro první dny jejich pohyb mimo prostor pod kvočnou lepenkovými kruhy. Teplotu měříme vždy při zemi. Větrání je nutné, ale pozor na průvan. Někteří dodavatelé zpracovávají krmnou směs pro počátek odchovu granulací a následně jej drtí. Naprosto to není nutné. Postačuje hrubší šrotování a ve směsi 1 – 2 % oleje. Paradoxně jsou pak ztráty krmiva mnohem nižší, než při drcení granulí. Zatímco sypká směs v sypké struktuře je víceméně homogenní, drcené granule mají zvýšený podíl prachu a větších podílů, obojí kachňata z počátku nepřijímají. Prospěšné je podávání přídavků, tzv. startérů, které obsahují vysokou dávku vitaminů, aminokyselin a pohotové energie. Je vhodné do napájecí vody přidat glukózu. Organizmus vylíhnuté drůbeže má do asi desátého dne vývoje na přísun těchto živin velmi vysoké nároky, vyšší, než obsahuje směs určená pro odchov kachen do 3 týdnů. Volba kompletní směsi není obtížná. V počátku odchovu zkrmujeme směs VKCH I. Není vhodné směsi pro kachňata do 3 – 4 týdnů upravovat přimícháním šrotovaných obilovin. V prvních týdnech věku dochází k růstu tělesných orgánů a pohybového aparátu. Amatérsky upravené směsi nejsou úsporou, ale poškozením vývoje, zdravotní odolnosti, vzhledu i pozdější reprodukční schopnosti kachen. V době vývoje peří, které je bílkovinným produktem, mají kachny stále vysoké nároky na obsah bílkovin v krmivu. I probarvení kachen je výsledkem kvalitní výživy. Kostra se vyvíjí zhruba po dva měsíce. Příkladem chyb je domácí výkrm kachňat. Pekingské kachny mají vysoký potenciál přírůstku. Nadměrné přídavky šrotů a zeleného krmení znamenají snížení obsahu kostitvorných prvků (vápník, fosfor, hořčík), vitaminů a mikroprvků v krmné dávce. Vývin kostí běháků zaostává za rychle rostoucí svalovinou. Při nedostatku vápníku nebo jeho nevyhovujícím poměru k ostatním kostitvorným prvkům, popř. nedostatku vitaminu D dochází k pokřivení kostí až lomivosti, zhoršené funkčnosti kloubů, nerovnoměrnému vývinu kostí a šlach. Přídavek krmného vápna také nic neřeší a jeho nadbytek je pro organizmus stejně škodlivý (riziko vzniku ledvinových kamenů, zhoršené využití fosforu a ostatních makro i mikroprvků) jako nedostatek. Neúspěšní šetřílci pak hledají příčinu ve všem, jen ne ve své vlastní chybě při přípravě krmiv. V praxi se kachňatům nad 3 – 4 týdny zkrmuje směs pod obvyklým označení VKCH II. Kdo chce být skutečně pečlivý, zkrmuje ještě asi dva týdny tuto směs bez jakýchkoliv úprav. Počátek jejího zkrmování asi 3 – 5 dní by měl být proveden tak, že se míchá s končící směsí VKCH I. Po dvou týdnech se začneme ke kachňatům chovat ne jako k vykrmovaným, ale odchovávaným. Do směsi postupně přidáváme nasečenou mladou trávu či vojtěšku, ale v maximálně 20 % z celkové hmotnosti směsi. Po dvou měsících věku přídavek objemu opět zvýšíme, nebo už máme kachny ve výběhu či se stálým přístupem k vodě a poměr jadrné směsi a přirozených krmiv už může být obrácený. Nelze podat univerzální návod, každé podmínky jsou jiné. Nejde nám o živou hmotnost, ale zdravé, odolné a harmonicky vyvinuté kachny. Od počátku odchovu sledujeme zdravotní stav. Kachny jsou citlivé na výskyt plísní v krmivu, a protože jejich odchov i chov souvisí s vodním prostředím, bývají jejich působením reálně ohroženy. Známé infekční onemocnění aspergilóza má příčinu ve výskytu houby (plísně) Aspergilus flavus. Vnímavé jsou nejen kachny a husy, ale i hrabavá drůbež. Při déle trvajícím pobytu v silně zamořeném a prašném prostředí je přenosná na člověka. K infekci dochází vdechováním spor z podestýlky, trusu, prachu, krmiva, nečistých a zaplísněných krmítek, napáječek, technologického zařízení apod. Infekce je také možná přes silně poškozenou kůži. K nákaze dochází převážně vdechnutím. Zdrojem infekce mohou být i zamořené líhně. Spory se dostávají s vdechovaným vzduchem do dýchacích orgánů. Postiženy bývají celé plíce i vzdušné vaky, po přenosu krví také mozek, oči, kosti a jiné orgány. Vzhledem k nejisté účinnosti antimykotických přípravků je hlavním opatřením proti výskytu prevence. Ta spočívá v základních zoohygienických opatřeních. V odchovu je nutné zajistit dobrou činnost ventilačního systému, aby nedocházelo ke zvyšování vlhkosti vzduchu v chovném prostředí. Nepoužívat nekvalitní a zaplísněnou podestýlku ani krmivo, omezovat prašnost. Odolnost zlepšuje kvalitní výživa, zejména dostatečný přívod vitamínů. Začít musíme pečlivou asanaci prostředí. Používané dezinfekční prostředky musí mít fungicidní účinek. Prostory kolem krmítek a napáječek jsou zejména vhodná místa pro růst plísně. Jejich denní čištění i dezinfekce snižují množství spor v prostředí. Spory jsou velmi odolné proti fyzikálním a chemickým vlivům a ve vnějším prostředí si zachovávají životnost po několik let. Kachny ohrožuje střevní forma kokcidiózy. Nečekáme na její na projevy, ale už koncem druhého týdne necháme provést vyšetření trusu. Dále pak po dohodě s veterinárním lékařem. Kokcidie (Eimeria, Tyzzeria, Wenyonella) se rozmnožují ve sliznici střevního traktu, porušují její funkčnost a zhoršují tak resorpci živin, způsobují dehydrataci organismu, ztrátu krve, zvýšenou vnímavost k jiným patogenům a při těžkých infekcích úhyn. Poškození a změny funkce sliznice střevní usnadňují kolonizaci střeva jinými bakteriemi, nejčastěji Clostridium, způsobující nekrotickou enteritidu a Salmonella. Oocysty kokcidií, vyloučené do vnějšího prostředí trusem dozrávají za vhodných podmínek (teplota, vlhkost a kyslík) do infekce schopného stavu. Infikovaná kuřata vylučují oocysty v trusu po několik dnů až týdnů; oocysty vysporulují v prostředí během 1 – 2 dnů. Největší zátěž oocystami kokcidií v podestýlce a výkalech se zjišťuje u kuřat kolem 4. – 5. týdne věku. Přenos je také možný různými živočichy, hmyzem, kontaminovanými pomůckami, divokými ptáky a prachem. Interval od počátku infekce až po vyloučení prvních oocyst se pohybuje podle druhu kokcidií od 3 do 15 dnů. Prevence spočívá v pečlivé přípravě odchovny, tedy vyčištění a desinfekci, protože odolnost sporulovaných oocyst ve vnějším prostředí je značná. Podávání antikokcidik v krmné směsi kachnám a husám není povoleno. Preventivní i léčebné zákroky musí být proto prováděny ve spolupráci s veterinárním lékařem, aplikace většinou přes napájecí vodu. Žabky a tipce jsou důsledkem nesprávné, amatérské výživy. U hrabavé drůbeže jsou tipce útvary vzniklé rohovatěním horní plochy jazyka a špičky jazyka. Jednou z nejčastějších příčin je nedostatek vitaminu A. Tipce se nemají strhávat. Vodní drůbež trpí častěji „žabkami,“ opouzdřeným zánětem tukového polštáře, který je nažloutlé barvy a rosolovité konzistence a pro kachňata či housata velmi bolestivý. Odmítají přijímat potravu, hubnou, jsou ohrožena úhynem. Velikost útvaru je 5 – 10 mm. Je nutné jej rozříznout a odstranit, což by měl provést veterinář nebo zkušený chovatel. Jako u tipců u slepic je prevencí zajistit kvalitní a kompletní krmnou dávku. Hlístice vlasovka husí (Amidostomum anseris). Nitkovitá hlístice asi 2 cm dlouhá parazituje ve svalnatém žaludku kachen. Poškozuje sliznice a saje krev, závažně ohrožuje mladé ptáky. Je nejběžnější příčina jejich úhynů. Starší jedinci mají většinou odolnost. Klinické příznaky lze pozorovat i při relativně nízké zátěži parazitů. Z organizmu hostitele odchází vajíčka trusem, může mít mezihostitele (žížaly). Je třeba věnovat pozornost odčervení kolem 12 týdnů věku. Na rozšíření infekce může mít hlavní vliv nedostatečná výživa a nadměrná koncentrace jedinců v chovu. Hlístice napadá i husy a labutě. Parazit v letním období ve vodě přežívá až tři měsíce, infekce se rozvíjí 2 – 3 týdny po nakažení. Syngamóza se u kachen vyskytuje ojediněle. Salmonelóza se objevuje v umělých chovech často a je přenosná na člověka. Původcem jsou bakterie Salmonela typhi murium, anatis, enteridiris. K nákaze dochází u všech věkových kategorií, ze starších jedinců, kteří nákazu přežili, se stávají „mrzáci“. K přenosu onemocnění dochází přímým stykem, potřísněným krmivem, vodou, ale i přenosem násadových vajec z chovných hejn. U mladých ptáků se projevuje dehydratací organismu, průjmem, skleslostí, ve střevech vzniknou nebezpečné záněty, vzácně jsou postiženy i ledviny a srdce. U starších ptáků nákaza probíhá bez klinických příznaků a tím může dojít k rychlé a neovladatelné nákaze zdravých ptáků. Virový zánět jater je ve volné přírodě velice vzácný, v umělých odchovech působí značné škody a ztráty. Původcem je odolný virus. K nákaze dochází podobně jako u salmonely. Inkubační doba je 2 - 5 týdnů, zpravidla onemocní kachňata ve věku do 3 týdnů. Vysoký úhyn káčat přichází mezi 3. až 15. dnem jejich života a dosahuje až 90 %. Nemoc se projevuje nekoordinovanými pohyby křídel, končetin, krku a hlavy, kachňata leží na zádech nebo na boku, úhyn začíná během několika hodin po objevení prvních příznaků. Onemocnění postihuje játra, méně pak slezinu a ledviny. U jedinců starších 12 dnů dochází i k zánětům vzdušných vaků a osrdečníku. Umělý chov kachen je poměrně častou činností mysliveckých kolektivů. Jako u každého chovu je třeba nekopírovat domácí metody držitelů drůbeže pro zlepšení podzimního jídelníčku, ale přistupovat k chovu profesionálním a důstojným chovatelským způsobem. Jen tak odchováme kachny, které mohou zpomalit úbytek v naší přírodě nebo nám splnit touhu po příjemném loveckém prožitku. Martin MOHELSKÝ
vychází v 6:41 a zapadá v 19:06 vychází v 21:36 a zapadá v 11:53 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...