Časopis Myslivost

Leden / 2014

19 měsíců s kulovnicí CZ 557. A co dál?

Myslivost 1/2014, str. 28  Antonín Čech
V minulém roce jste se na stránkách časopisu Myslivost setkávali s mými články, které byly věnovány nejen testování, ale především loveckým zážitkům s novou kulovnicí z produkce České Zbrojovky Uherský Brod, a.s. Byla to jedna z prvních kulovnic vyrobených v ověřovací sérii. Převzal jsem ji 19. dubna 2012 v Uherském Brodě a vracel jsem ji po 19 měsících dne 19. listopadu 2013. Během té doby se mi s ní podařilo ulovit celkem 19 kusů zvěře. Z toho 6 srnců, 8 divočáků (dva individuálně a šest při společných lovech), 4 lišky a jednu muflonku. Těch devatenáctek je nějak moc. Nemyslíte?

 

Těžko jsem se s touto krásnou a spolehlivou přítelkyní loučil. Vždyť za ten více než jeden a půl roku jsme minimálně dvakrát týdně byli v honitbě. Nikdy mě nenechala ve štychu, a pokud jsem minul, tak na vině byl vždy můj špatný odhad vzdálenosti při střelbě na lišku. Stalo se to celkem třikrát a vzdálenost byla vždy větší než 200 metrů. Ale já ctím to, co mi vštěpoval do hlavy můj vzor, bývalý myslivecký hospodář a vlastně druhý táta, Alois Hanzlík: „Víš, Toníku, na škodnou nikdy nesmíš litovat náboje.“ Měl pravdu. A pokud se tam shora na mě dívá, tak ví, že opravdu nelituji. A těch téměř zázračných zásahů právě díky této zásadě bylo nespočet. To jsem ale zase úplně někde jinde.

Ale domů jsem nejel sám. Kromě Helenky, která mě doprovázela, jsem si vezl i novou kulovnici. Věřte anebo nevěřte, z hlavní budovy ČZUB vedly moje kroky na jejich podnikovou prodejnu pro zbrusu novou CZ 557. Jen mi nevyšlo, aby byla v ráži .270 Winchester. A tak jsem si vybíral kulovnici opět v ráži 30-06 Springfield. Byly mi předloženy zbraně dvě. Nástřelky byly přibližně shodné (ta testovaná ji měla lepší), ale ta druhá v pořadí měla na pažbě krásnou kresbu dřeva. A navíc, když jsem viděl její výrobní číslo končící číslicí 9 a nástřelku s datumem 19. 8. 2013, tak bylo rozhodnuto. Nic totiž není jen náhoda.

Moc jsem se těšil na intimní seznámení s „ostrou verzí CZ 557“. Kromě slov chvály především tvaru pažby, úžasného spoušťového mechanismu a bezhlučné pojistky jsem však v průběhu testování předal zástupcům zbrojovky poměrně dost připomínek. Sice drobných a mnohdy hraničících s puntičkářstvím, ale byly podloženy mými dlouholetými zkušenostmi se zbraněmi různých značek a typů a hlavně těmi praktickými při lovu někdy v i extrémních podmínkách. Mojí snahou bylo dotáhnout tuto zdařilou zbraň i v těch drobných detailech k dokonalosti. Vždyť mnohdy právě tyto detaily jsou tím zrnkem na miskách vah pro rozhodnutí potenciálního kupce pro tuto zbraň. Nebo mohou někdy rozhodnout o úspěšnosti lovu, a dokonce i zachránit život.

Ihned jsem zbraň upravil k obrazu svému. Kovovou kuličku závěru jsem vyměnil za krásnou ořechovou. Klasická poutka na řemen jsem opět vyměnil za ta rychloupínací. To byla také jedna z mých připomínek, kdy si myslím, že u takové krásné a kvalitní zbraně, navíc v provedení Lux, by tato poutka měla být samozřejmostí.

Pak přišlo na řadu seřizování spouště. Tak, jak byla nastavená z výroby, by vyhovovala asi málokomu. Většina myslivců je zvyklá používat napínáček a tuhost této spouště by jistě vedla ke strhávání zbraně při výstřelu. Bohužel já se nespokojím jen se seřízením chodu spouště před výstřelem, které je možné malým imbusem zespodu lučíku spouště (aspoň tento imbus by mohl být se zbraní dodáván).

Pro běžného uživatele toto seřízení stačí. Pro opravdu komfortní a bezpečné seřízení je potřeba použít i dva seřizovací šrouby přístupné však až po vymontování „železa“ z pažby. A tak nastala několikrát opakovaná demontáž, seřízení a opětovná montáž a ověření kvality spouštění a bezpečnosti spouště. Ať jsem se snažil jakkoliv, tak se mi spoušť nepodařila doladit tak, jako u zbraně testované. Pro mnohé by se takto seřízená spoušť jevila jako úžasná, ale když jednou okusíte „rolls royce, tak se pak i mercedes může zdát jako kárka“. Víťa si s tím jistě poradí a spoušť vyladí tak, jak u závodních speciálů. Škoda, že k seřízení potřebujete celkem čtyři nástroje. Opět to byla jedna z mých připomínek a měly by být dodávány jako základní příslušenství zbraně.

Tady prosím přijměte jedno důrazné připomenutí. Po vyladění spouště vždy ověřte bezpečnost tohoto seřízení. Je to prosté. Zkontrolujte, zda nemáte v nábojové komoře náboj. Pak několikrát natáhněte závěr a hodně prudce zavřete kliku závěru. Nesmí dojít ke spuštění úderníku. Poté opět zbraň natáhněte a se zavřeným závěrem a s odjištěnou zbraní udeřte prudce kolmo botkou pažby o zem. Opět nesmí zbraň spustit. Dále upozorňuji, že po vymontování „železa“ z pažby je většinou potřeba znovu zbraň nastřelit.

Velice kladně jsem hodnotil, že byla upravena pojistka pro vyjmutí závěru z pouzdra závěru, ke které jsem měl rovněž připomínku. Nyní více vystupuje a dá se vcelku bez dalších pomůcek zmáčknout a závěr vysunout. Celkově oproti testované zbrani, závěr nové zbraně chodí lépe a velice hladce.

Měl jsem dost času se s novou hračkou mazlit, protože jsem čekal na atypickou montáž na puškohled. Na testované zbrani jsem měl v nové typové montáži od CZUB osazenou pro běžný lov a testování na střelnici optiku Meopta ZD 6-24x56 a na společných lovech na černou jsem tuto vynikající optiku měnil za naháňkový puškohled Fomei 1-4x22. S oběma mi chodila kulovnice jako víno a k těm třem chybeným liškám mi přibyl jeden zasažený buk při společném lovu na černou. Z těch sedmi divočáků, na které jsem při naháňkách střílel, jsem zasáhl šest.

Pro tu „moji“ jsem si vybral také jednu z technických novinek. Optiku Burris Balilistik III. Laserskope 4-16x50 s vestavěným dálkoměrem a vyhodnocením balistické křivky s ohledem na naměřenou vzdálenost a typ náboje a střely. To, co jsem předváděl s touto optikou na Varmintu v ráži .223 Rem, bylo úžasné. Ale u ráže 30-06 je přece jen křivka dráhy střely zakřivenější a chyba v odhadu vzdálenosti 20 - 30 metrů již většinou znamená chybení menší zvěře.

Také jsem chtěl ověřit, jestli se tento dokonalý, ale jistě složitý přístroj, na springfieldu nerozsype. Tato optika je však na spodní části opatřena Weaver lištou, a tak mi nezbylo než čekat na atypickou montáž. Kamarád a výborný střelec Radek mi slíbil, že tak do týdne bude montáž hotová.

Vcelku mě mrzelo, že jsem při testování nestřílel s otevřenými mířidly. Vždyť se svým kulovým automatem jsem většinou úspěšně lovil černou na společných lovech právě bez optiky. Tady prosím chci uvést další ze svých připomínek, tentokrát k otevřeným mířidlům. Plátky hledí a velikost mušky jsou perfektně čitelné a opravdu při zalícení jsou ihned téměř srovnané. Světlovodná muška vskutku krásně svítí, a proto ji střelec nemusí hledat.

Mám však připomínku k reflexním tečkám na plátku hledí. Všichni víme, že horní hrana mušky i horní hrana hledí musí být v rovině, aby zásah byl tam, kde má být (většinou na horní hraně mušky). Tyto pomocné tečky jsou však asi 0,5 mm pod úrovní horní hrany hledí. V praxi pří rychlém míření na pohyblivý terč si automaticky střelec srovná tyto tři body vedle sebe. Tím však v konečném důsledku střílí s jemnou muškou a zásah bude níž. Buď je zvěř podstřelena, anebo hrozí ustřelení běhů a velice nízké zásahy. Toto jsem si ověřil na střelnici.

Při čekání na montáž jsem si vzpomněl na jeden rozhovor při CP ČMMJ v K4M ve Strunkovicích nad Blatnicí, kde za mnou přišel jeden ze střelců, veteránů, zkušený lesník a myslivec ze Šumavy. Oslovil mě a konstatoval, že na základě mého článku v Myslivosti si koupil novou kulovnici CZ 557. Potěšila mě slova, že musí přiznat, že jsem ve všem měl úplnou pravdu a zbraň se mu jeví opravdu jako vynikající.

Měl jen výhradu k tomu, že při zajištění zbraně se dá otevřít závěr. Chápal moji pochvalu týkající se bezpečnosti při vybíjení zbraně a opětovném nabíjení při společných lovech. Ale on vidí velký hendikep tohoto v tom, že při dohledávání se psem v houštinách, kdy střelec – psovod mívá většinou zbraň nabitou a zajištěnou nebo s náboji pod závěrem zavěšenou na zádech. Mnohokrát se mu stalo, že zachycením o větvičku se závěr otevřel a do prostoru před komorou se dostal sníh, a pak, když bylo potřeba zvěř dostřelit, byla zbraň nepoužitelná.

Nezbylo než s tímto souhlasit, ale domnívám se, že to nejsou zase tak běžné případy, jak častá manipulace s kulovnicí pří společných lovech a bezpečnost. Ale je potřeba o tomto vědět a přizpůsobit tomu i volbu zbraně pro dohledávku.

Měl však i další dotaz: „Stává se mi, že u některého typu střely při nabíjení dojde k jemnému odstřižení měkké části střely. Ale je zajímavé, že to je jen u některého náboje. Ale teď nevím, zda je náboj podáván z levé nebo pravé strany schránky.“

Zkusil jsem to hned po návratu z celostátního přeboru, ale všechny zkoušené střely byly po vytažení z nábojové komory bez jakéhokoliv poškození.

A tak jeden nevlídný a větrný a skoro zimní večer jsem trávil otestováním toho, jak se chová k nábojům „ta moje“. Vzal jsem si krabičky všech typů nábojů a střel, které mám k dispozici ve svém trezoru. Z produkce Sellier a Bellot to bylo SP 11,7 g, SPCE 9,7 g a 11,7 g, Exergy XRG 11,7 g, Nosler Partition 11,7 g, HPBT 10,9 g, FMJ 11,7 g. Dále jsem zkoušel Geco Teimantel 11,0 g, RWS Tug 11,7 g a PMP ProAm 9,72 g. Vybral jsem vždy pět naprosto netknutých nábojů, označil je čísly 1 až 5. Číslo 5 měl prvně zasouvaný náboj do nábojové schránky a číslo 1 ten poslední a tudíž vrchní, který byl určen k zasouvání do nábojové komory jako první.

Teď přišlo velké rozčarování. První náboj si závěr nevzal vůbec a nezasunul jej do nábojové komory. Toto bylo u všech nábojů a typu střel. Navíc na nábojnici se u všech nábojů objevily poměrně hluboké rýhy. U SP 11,7 g a Nosler Partition 11,7 g se tento náboj po pomoci vzpříčil tak, že s ním nešlo hnout ani tam, ani sem. Ostatní náboje v pořadí už byly zasouvány bez problémů a vcelku hladce.

Při podrobném zkoumání jednotlivých nábojů jsem zjistil, že musím dát za pravdu šumavskému myslivci. U nábojů 2 a 4 jsou patrna poškození přední části střely. Tedy u nábojů umístěných v levé části nábojové schránky. Největší stopy byly u SP 11,7 g a ploška činila asi 1x1 mm. U této střely byly jemné stopy i u ostatních nábojů 1, 3 i 5. U střely Exergy XRG 11,7 g bylo seříznutí jen u nábojů 2 a 4 a ploška byla asi 0,5x0,5 mm. U střel Geco 11 g, RWS 11,7 g a PMP 9,72 g byl u nábojů číslo 2 a 4 jen malý otěr na olověné části střely. U ostatních nábojů nebylo poškození žádné.

Zatím z toho plyne poučení, že u dlouhých a ogiválních střel může dojit k jemnému poškození střely. Pro mne z testu vyplývá to, že do doby, než si vezme zbraň do parády její konstruktér Víťa Sedlák, budu nabíjet do nábojové schránky jen tři náboje. Aby ten první v nábojové komoře byl nepoškozený a měl jsem jistotu, že bude opravdu zasunut do nábojové komory.

Chtěl bych se omluvit všem novým majitelům CZ 557, kteří četli moje předchozí články a měli tu smůlu jako teď já, že jejich zbraň má nějaké drobné nedostatky, za svoje předchozí jen a jen pozitivní hodnocení. Je fakt, že testovaná zbraň žádnou závadu neměla a to, že šlo o ověřovací sérii, dávalo předpoklad tomu, že sériové zbraně budou minimálně takové, jako ty první určené k testům.

Nechci, aby moje články a testy byly považovány za takové, o kterých se dopředu ví, že testovaná věc, o které píši je tou „zaručeně nejlepší na světě“. Škoda, že ač CZ 557 právem patří do vyšší kategorie, právě díky těmto drobnostem, které potřebují někdy doladit, jsou tyto zbraně občas hodnoceny tak, jak bohužel jsou. Mnozí myslivci pak zbytečně sáhnou po dražší a často technicky horší zahraniční zbrani. Vždyť za těch necelých 23 tisíc je to opravdu hodně dobrá zbraň. Ale na třech zásadních poznatcích trvám:

Blesková a nádherně seřiditelná spoušť, která je naprosto čitelná a vždy spouští tak, jak byla nastavena.

Naprosto bezhlučná a lehce ovladatelná pojistka, která umožňuje otevření závěru i při zajištěné zbrani. Zvyšuje to i bezpečnost při nabíjení a vybíjení zbraně.

Dokonale padnoucí pažba. Zde opravdu platí pravidlo: „Hlaveň střílí, ale pažba trefuje.“

 

V úterý, přesně týden po převzetí nové kulovnice, mi volá Radek, že mám montáž nachystanou. Ve středu musím kulovnici přihlásit na policii. Snad ve čtvrtek 28. listopadu nebude moc fučet či sněžit a zajedu na střelnici zbraň nastřelit. Ve středu si ladím optiku Burris Balilistik III. Laserskope 4-16x50 (o poznatcích a zkušenostech s touto optikou se dočtete v následujícím článku).

V ráži 30-06 Springfiel považuji z produkce S&B za nejlepší náboj, a teď se divte, klasické SP s 11,7g střelou. Při testování první zbraně ze všech nábojů S&B měl nejmenší rozptyl. Mám jich přes 80 kusů, a tak můžu vesele testovat. Najdu si v příloze optiky tabulku pro nastavení balistických hodnot tohoto náboje. Ale ouha. První číslo 246 mi nejde nastavit. Maximální hodnota je 230, a pak displej skočí opět na výchozí hodnotu. S hrůzou zjišťuji, že z těch 11 druhů nábojů, které v ráži 30-06 mám, jen tři mají balistické hodnoty v příloze optiky, které se dají nastavit. Jsou to náboje S&B SPCE 9,7 g, HPBT 10,9 g a celoplášť FMJ 11,7 g. Je tedy změna.

Celoplášť vylučuji hned. HPBT je velice přesná střela. Moc dobře si však vzpomínám na nepříjemnou událost asi před deseti lety, kdy jsem střelil srnce, na kterého jsem tímto nábojem předtím střílel, a zjistil jsem až po ulovení, že jsem mu tenkrát prostřelil komoru těsně pod páteří a tuto měsíc starou ránu měl perfektně vyhojenou. HPBT tedy také raději vylučuji.

Volba tudíž padá na střižnou hranu SPCE s lehčí 9,7g střelou, která jako jediná se dá použít jako univerzální pro lov. Mám však pouze 18 nábojů. Kupodivu bylo ve čtvrtek ve Světnově bezvětří. Sice jaksi mlžno a teplota 0 °C.

Nejprve zkouším, co provede již výše zmiňované srovnání tří reflexních bodů otevřených mířidel při střelbě na 50 metrů. Rozdíl oproti zamíření se srovnanou horní hranou mušky s horní hranou hledí byl 5,5 cm. Což si myslím, že je hodně. Samozřejmě záleží na tom, jakým střelivem myslivec střílí a zda jsou mířidla nastřelená na horní hranu mušky, jak bývá u kulovnic zvykem, anebo má zbraň nadstřel, jak tomu je v mém případě.

Většinou myslivec ve snaze co nejvíce vidět zvěř míří asi do 1/3 výšky těla zvěře. Pak těch 5,5 cm může opravdu znamenat velice nízkou ránu anebo u selete minutí zvěře. Pozor na to!

Konečně nasazuji montáž a dotahuji šrouby. Pořád mi nějak Weaver lišty moc nejdou pod nos. Ale tady si nemůžu vymýšlet. Jiné uchycení by bylo problémem.

V nastřelovací stolici secvakám optiku s vývrtem hlavně. Následuje první výstřel vsedě s oporou trámku a deky na 100 metrů. Těsně pod levým rohem nastřelovací A4 se objevuje otvor po střele. Opět jde zbraň do stolice a optiku nacvakám na zásah. A už jsem téměř u středu, sice trochu výš, ale obě rány jsou blízko sebe. Šest cvaků dolů by mělo stačit.

Nestačilo. Jsem pořád asi 1 cm nad a 1,5 cm vlevo. Mám už málo nábojů. Dávám dva dolů a tři doprava. „Musí to být dobré.“ Tato optika má 1 click 1/8 MOA, což je 3,6 mm ve 100 metrech. Sto metrů už musím vynechat, dávám dvě rány na 196 metrů a dvě rány na 291 metrů. Všechny zásahy jsou vpravo ve 200 metrech 0,3 cm a 6,5 cm a ve 300 metrech 6,7 cm a 8,3 cm. Propad střely oproti vodorovné ose je ve 200 metrech 0,3 cm a 3,2 cm a ve 300 metrech 1,0 cm a 4,8 cm. Na to, že terč ve 300 metrech v mlze spíš tuším, je to moc dobrý výsledek. Každou zvěř od lišky nahoru bych takto jistě smrtelně zasáhl. Zbývá mi sedm nábojů. To by mi mělo do konce sezony stačit. Na naháňky si tedy vezmu kulový automat s 11,7g „knedlíky“. Samozřejmě si tyto náboje dokoupím, ale zase budu muset ověřit novou sérii na střelnici.

Ráno 1. prosince konečně všichni čtyři vyrážíme do honitby. Helenka, já, nová kulovnice a bordík Cituška. Zbraň s touto optikou se velice dobře nosí. Ani se nezdá těch 4,8 kg. Našouláme jen dva kusy srnčího. S muflony ani zapomenutou černou jsme se nesetkali. Liška nám zanechala jen svoje stopy.

Několikrát zkusmo zaměřuji na různé body. Ten nejvzdálenější byl 296 metrů a konstatuji, že vsedě s holí by to šlo. Několikrát se mi přehrává poslední lov s testovanou kulovnicí. Ten srnec opravdu stál za to.

Pevně věřím, že i s touto mojí „novou přítelkyní“ mě čekají krásné chvíle v přírodě a pokud Diana a Hubert dají, tak i nějaké ty lovecké zážitky jistě přijdou. Rád se s Vámi milí čtenáři v některých dalších číslech o ně podělím.

Ing. Antonín ČECH

předseda Střelecké komise ČMMJ

 

vychází v 4:52 a zapadá v 21:13 vychází v 1:35 a zapadá v 14:00 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...