Časopis Myslivost

Leden / 2014

Co nového přináší novela vyhlášky č. 244/2002 Sb.

Myslivost 1/2014, str. 14  Jaroslav Rataj
Jak jistě většina loveckých kynologů a myslivců zaregistrovala, od 1. ledna 2014 nabyde účinnosti vyhlášky č. 362/2013 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva zemědělství č. 244/2002 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění vyhlášky č. 350/2003 Sb. Ta zavádí některé nové věci, zejména do části, kterou jsou upravováni „lovečtí psi“. Než se však seznámíme s některými novinkami nové právní úpravy, ohlédněme se za vývojem této právní úpravy.

Krátký historický exkurz

Například podle § 34 vládního nařízení č. 128/1941 Sb., kterým se provádí vládní nařízení o myslivosti (č. 127/1941 Sb), bylo nutné „Pro každý honební okrsek v celkové výměře nejméně 500 ha musí býti držen jeden upotřebitelný lovecký pes. Pro honební okrsky se zvěří vysokou může nižší myslivecký úřad požadovati držení upotřebitelného barváře nebo ohaře nebo jezevčíka upotřebitelného pro práci na barvě.“ Současně bylo týmž ustanovením určeno, že „Nejvyšší myslivecký úřad vydá předpisy, podle kterých se budou psi uznávat za upotřebitelné.“

Vyhláška č. 20/1988 Sb., kterou se provádí zákon o myslivosti (č. 23/1962 Sb.) o lovecké upotřebitelnosti uvádí následující: „Loveckou upotřebitelnost psa je vedoucí psa povinen prokázat před použitím psa pro výkon práva myslivosti potvrzením o zkoušce lovecké upotřebitelnosti. Zkoušky organizuje Český myslivecký svaz. Zkouškami lovecké upotřebitelnosti jsou: podzimní zkoušky, lesní zkoušky, všestranné zkoušky (memoriály a soutěže pořádané na úrovni všestranných zkoušek), barvářské zkoušky, zkoušky z norování, zkoušky honičů a zkoušky speciální vodní práce.“ Podle téhož ustanovení je lovecky upotřebitelný pes kteréhokoliv loveckého plemene, na nějž je vystaven průkaz původu a u něhož byla zkouškou prokázána lovecká upotřebitelnost uvedená v odstavci 1.

V této souvislosti mi nedá neodcitovat úvodní větu této vyhlášky, která zní: „Ministerstvo zemědělství a výživy České socialistické republiky stanoví v dohodě s federálním ministerstvem národní obrany, ministerstvem financí České socialistické republiky, ministerstvem kultury České socialistické republiky, ministerstvem vnitra České socialistické republiky a ministerstvem lesního a vodního hospodářství České socialistické republiky a po projednání s Českým mysliveckým svazem podle § 44 odst. 2 zákona č. 23/1962 Sb., o myslivosti, (dále jen „zákon"):“

Jinými slovy lze říci, že tehdejší vrcholný orgán dobrovolných myslivců Český myslivecký svaz – nástupce a zároveň předchůdce Českomoravské myslivecké jednoty - zpracoval zkušební řády a zkouškami podle těchto zkušebních řádů se prokazovala lovecká upotřebitelnost.

Teprve vyhláška č. 134/1996 Sb., kterou se provádí zákon o myslivosti (zákon č. 23/1962 Sb., o myslivosti, ve znění zákona České národní rady č. 270/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 23/1962 Sb., o myslivosti) zavedla pojem kvalifikaci po posuzování lovecké upotřebitelnosti v § 9, který zněl:

㤠9

(1) Kvalifikací se pro účely posouzení lovecké upotřebitelnosti rozumí způsobilost psa loveckého plemene

a) vyhledat, dohledat a přinést usmrcenou, postřelenou nebo jiným způsobem zraněnou drobnou zvěř (úplná lovecká upotřebitelnost pro drobnou zvěř), nebo

 b) vyhledat a dosledovat usmrcenou, postřelenou nebo jiným způsobem zraněnou spárkatou zvěř (úplná lovecká upotřebitelnost pro zvěř spárkatou), nebo

 c) pro lov zvěře pod zemí.“

Tato vyhláška zavedla takzvanou „úplnou loveckou upotřebitelnost“, kterou pro drobnou zvěř nebo pro zvěř spárkatou získá pouze ten pes, který při zkouškách lovecké upotřebitelnosti prokáže způsobilost ke všem činnostem (ve všech přírodních podmínkách a pro všechny druhy drobné zvěře nebo spárkaté zvěře) vymezeným v § 9 odst. 1.

Připustila však i kvalifikaci tzv. „omezené lovecké upotřebitelnosti“ pro drobnou zvěř nebo pro zvěř spárkatou, kterou získá ten pes, který při zkouškách lovecké upotřebitelnosti prokáže způsobilost pouze k některé z činností vyžadovaných pro získání kvalifikace úplné lovecké upotřebitelnosti (např. pro vyhledávání) nebo pouze pro určité přírodní podmínky (např. les, voda) nebo pouze pro některý druh zvěře (např. kachny, prase divoké).

Vyhláška č. 244/2002 Sb., ve znění účinném do 1. ledna 2014 prakticky tento stav lovecké upotřebitelnosti přebírala, avšak bez možnosti omezené nebo částečné lovecké upotřebitelnosti.

 

Co novela přináší

Jaké tedy změny vyhláška 362/2013 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva zemědělství č. 244/2002 Sb., přináší v jednotlivých ustanoveních (podle novelizačních bodů).

 

1. V § 14 odst. 1 písm. a) se slovo „vyhledání“ nahrazuje slovem „vyhledávání“.

V praxi to znamená, že pes nemusí nutně vyhledat drobnou zvěř. Bude stačit, že podle stylu jeho práce bude zřejmé, že se snaží zvěř vyhledat a nepochybně byla-li by zvěř v jím prohledávaném terénu přítomná, určitě by ji vyhledal. Při tom vyhláška nepožaduje žádnou další speciální práci psa po vyhledání zvěře, a proto se podle vyhlášky skrývá rozdíl mezi prací ohaře, který by měl správně vyhledanou zvěř vystavit a umožnit tak její ulovení, a slídičem nebo jezevčíkem, který by měl vyhledanou zvěř vypíchnout a tak umožnit její ulovení. Prokázání schopnosti vyhledávat zvěř umožní posoudit kvality psa i v lokalitách, kde nesou počestné stavy drobné zvěře.

Pochopitelně současně se schopností vyhledávat drobnou zvěř, však pes musí splnit další podmínky spojené s upotřebitelností na drobnou zvěř čili dohledat a přinést zraněnou nebo usmrcenou drobnou zvěř. Jedině tedy takový pes, který se snaží vyhledávat zvěř před lovcem, dohledává a přináší drobnou zvěř, může získat loveckou upotřebitelnost na drobnou zvěř. Vyhláška nám tedy neumožňuje rozdělovat práci psa na „práci před výstřelem“ a „práci po výstřelu“, která je typická zejména pro přinašeče typu retriever.

 

2. V § 14 odst. 1 se za písmeno a) vkládá nové písmeno b), které zní:

„b) vyhledávání spárkaté zvěře u psů s kohoutkovou výškou do 55 cm,“.

Dosavadní písmena b) a c) se označují jako c) a d).

 

3. V § 14 odst. 1 písm. c) se slova „vyhledání a“ zrušují.

 

4. V § 14 odst. 1 se na konci textu písmene c) doplňuje slovo „nebo“.

 

Tato ustanovení naplňují literu zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, podle kterého nelze psy s vyšší kohoutkovou výškou než 55 cm použít k nahánění ostatní zvěře spárkaté. Pokud by tedy pes měl vyhledávat spárkatou zvěř a zároveň provádět dosled, byla by z lovecké upotřebitelnosti vyloučena velká skupina vysokonohých honičů, kteří jsou v kohoutkové výšce výrazně přes 55 cm.

Je asi zbytečné hovořit zde o konkrétních plemenech, ale jedná se například o bloodhoundy. Přitom podle FCI jsou tato plemena zařazena mezi lovecká plemena a k získání národního či mezinárodního šampiona musí mít složenu pracovní zkoušku. Je přitom známo, že toto plemeno je vynikajícím stopařem, porovnatelným s barvářem. Tím, že překračuje kohoutkovou výšku 55 cm, bylo by jeho využití v myslivosti fakticky vyloučeno a bylo by i znemožněno jejich majitelům, aby získávali se svými psy odpovídající výstavní ocenění.

Proto došlo také k rozdělení lovecké upotřebitelnosti na vyhledávání spárkaté zvěře, což zase uvítají majitelé psů, kteří jsou hojně využíváni na naháňkách, a dosled spárkaté zvěře. Je to tedy jakýsi návrat k dělené nebo omezené lovecké upotřebitelnosti.

Majitel psa se tedy bude moci rozhodnout, zda získá loveckou upotřebitelnost pouze pro vyhledávání zvěře, což bude výhodné zejména pro majitele vzrůstem menších temperamentních psů s kohoutkovou výškou do 55 cm, nebo loveckou upotřebitelnost pouze pro dosled spárkaté zvěře, což bude typická zkouška pro „ryzí“ barváře, vysokonohé honiče, které nelze využít k nahánění zvěře.

Pochopitelně zkušební řády umožní pro psy, kteří nedosahují kohoutkové výšky 55 cm, i vykonání zkoušky, která v sobě bude zahrnovat jak upotřebitelnost na vyhledávání spárkaté zvěře, tak i upotřebitelnost pro její dosled.

Na druhou stranu je nutno připustit, že ne všichni psi jsou nadáni (jak již bylo uvedeno výše, některým to zákon dokonce kvůli jejich výšce zakazuje), aby zároveň vyhledávali spárkatou zvěř, naháněli ji na lovce, rozráželi tlupy divočáků a zároveň, aby se dokázali koncentrovat na stopové práce. Někteří temperamentní jedinci s tím mají opravdu problém.

Vzpomínám si na jednu naši vendeénku, která měla v hlavě pouze vyháňanie a naháňanie  (byla původem ze Slovenska), která dokázala při jedné leči „zrevírovat“ i čtyři ostatní, ale když jsme cvičili barvu, byla to tragédie. Jindy osvědčené metody výcviku selhávaly, nezabíraly ani vuřty ve stopě, prostě nic. O stopu zájem absolutně neměla, ale když viděla i v dálce houštinku, celá se rozklepala a honit a honit… Tak proč takovému psu neumožnit, aby byl pouze platným pomocníkem lovce při naháňkách, a máme ho trápit něčím, co je mu nepříjemné a protivné?

Vyhláška nezakazuje účast „vysokonohých psů“ ani ohařů na naháňkách, což ostatně nazakazuje ani zákon. Je zakázáno s vysokonohými psy nahánět zvěř, ale může nastat situace, kdy je při naháňce postřelen kus a pes, který má upotřebitelnost na dosled spárkaté zvěře, a to může být i ohař, nastupuje, a aniž by byl jakkoliv omezen počet psů v leči, může provádět dosled takové poraněné zvěře.

V § 15 vyhláška nově stanoví pošty psů pro jednotlivé honitby.

(1) Pro honitbu [§ 2 písm. i) zákona], která má stanoveny jakostní třídy, minimální stavy a normované stavy drobné zvěře [§ 2 písm. l), § 3 odst. 2 a § 29 odst. 3 zákona] se stanoví počty držených psů takto:

a) v honitbě o výměře do 1000 ha:

1. nejméně 1 pes se zkouškami z výkonu pro vyhledávání drobné zvěře, dohledání drobné zvěře a přinesení usmrcené, postřelené nebo jiným způsobem zraněné drobné zvěře [§ 14 odst. 1 písm. a)] a

2. nejméně 1 pes se zkouškou z výkonu norování [§ 14 odst. 1 písm. d)],

b) v honitbě o výměře do 3000 ha:

1. nejméně 2 psi se zkouškami z výkonu vyhledávání drobné zvěře, dohledání drobné zvěře a přinesení usmrcené, postřelené nebo jiným způsobem zraněné drobné zvěře [§ 14 odst. 1 písm. a)] a

2. nejméně 1 pes se zkouškou z výkonu norování [§ 14 odst. 1 písm. d)],

c) v honitbě o výměře nad 3000 ha:

1. nejméně 3 psi se zkouškami z výkonu vyhledávání drobné zvěře, dohledání drobné zvěře a přinesení usmrcené, postřelené nebo jiným způsobem zraněné drobné zvěře [§ 14 odst. 1 písm. a)] a

2. nejméně 2 psi se zkouškou z výkonu norování [§ 14 odst. 1 písm. d)].

 

(2) Pro honitbu [§ 2 písm. i) zákona], která má stanoveny jakostní třídy, minimální stavy a normované stavy spárkaté zvěře [§ 2 písm. l), § 3 odst. 2 a § 29 odst. 3 zákona], se stanoví počty držených psů takto:

a) v honitbě o výměře do 1000 ha:

1. nejméně 1 pes se zkouškami z výkonu vyhledávání spárkaté zvěře a výkonu dosledování usmrcené, postřelené nebo jiným způsobem zraněné spárkaté zvěře [§ 14 odst. 1 písm. b) a c)] nebo nejméně 1 pes se zkouškami z výkonu vyhledávání spárkaté zvěře [§ 14 odst. 1 písm. b)] a nejméně 1 pes se zkouškami z výkonu dosledování usmrcené, postřelené nebo jiným způsobem zraněné spárkaté zvěře [§ 14 odst. 1 písm. c)] a

2. nejméně 1 pes se zkouškou z výkonu norování [§ 14 odst. 1 písm. d)],

b) v honitbě o výměře do 3000 ha:

1. nejméně 2 psi se zkouškami z výkonu vyhledávání spárkaté zvěře a výkonu dosledování usmrcené, postřelené nebo jiným způsobem zraněné spárkaté zvěře [§ 14 odst. 1 písm. b) a c)] nebo nejméně 2 psi se zkouškami z výkonu vyhledávání spárkaté zvěře [§ 14 odst. 1 písm. b)] a nejméně 2 psi se zkouškami z výkonu dosledování usmrcené, postřelené nebo jiným způsobem zraněné spárkaté zvěře [§ 14 odst. 1 písm. c)] a

2. nejméně 1 pes se zkouškou z výkonu norování [§ 14 odst. 1 písm. d)],

c) v honitbě o výměře nad 3000 ha

1. nejméně 3 psi se zkouškami z výkonu vyhledávání spárkaté zvěře a výkonu dosledování usmrcené, postřelené nebo jiným způsobem zraněné spárkaté zvěře [§ 14 odst. 1 písm. b) a c)] nebo nejméně 3 psi se zkouškami z výkonu vyhledávání spárkaté zvěře [§ 14 odst. 1 písm. b)] a nejméně 3 psi se zkouškami z výkonu dosledování usmrcené, postřelené nebo jiným způsobem zraněné spárkaté zvěře [§ 14 odst. 1 písm. c)] a

2. nejméně 2 psi se zkouškou z výkonu norování [§ 14 odst. 1 písm. d)].

 

(3) V případě, že honitba má stanoveny jakostní třídy, minimální stavy a normované stavy jak drobné, tak spárkaté zvěře (odstavce 1 a 2), se počet držených psů se zkouškou z výkonu norování [§ 14 odst. 1 písm. d)] stanoví takto:

a) v honitbě o výměře do 3000 ha nejméně 1 pes,

b) v honitbě o výměře nad 3000 ha nejméně 2 psi.

 

(4) V případě, že honitba [§ 2 písm. i) zákona] nemá stanovenu jakostní třídu, minimální stav a normovaný stav drobné zvěře nebo spárkaté zvěře, stanoví se pro všechny výměry honitby počet držených psů takto:

a) nejméně 1 pes se zkouškami z výkonu pro vyhledávání, dohledání a přinesení usmrcené, postřelené nebo jiným způsobem zraněné drobné zvěře [§ 14 odst. 1 písm. a)],

b) nejméně 1 pes se zkouškami z výkonu vyhledávání spárkaté zvěře a výkonu dosledování usmrcené, postřelené nebo jiným způsobem zraněné spárkaté zvěře [§ 14 odst. 1 písm. b) a c)] nebo nejméně 1 pes se zkouškami z výkonu vyhledávání spárkaté zvěře [§ 14 odst. 1 písm. b)] a nejméně 1 pes se zkouškami z výkonu dosledování usmrcené, postřelené nebo jiným způsobem zraněné spárkaté zvěře [§ 14 odst. 1 písm. c)] a

c) nejméně 1 pes se zkouškou z výkonu norování [§ 14 odst. 1 písm. d)].

 

(5) Pro oboru [§ 2 písm. j) zákona] se počet psů stanoví takto:

a) nejméně 1 pes se zkouškami z výkonu vyhledávání spárkaté zvěře a výkonu dosledování usmrcené, postřelené nebo jiným způsobem zraněné spárkaté zvěře [§ 14 odst. 1 písm. b) a c)] nebo nejméně 1 pes se zkouškami z výkonu vyhledávání spárkaté zvěře [§ 14 odst. 1 písm. b)] a nejméně 1 pes se zkouškami z výkonu dosledování usmrcené, postřelené nebo jiným způsobem zraněné spárkaté zvěře [§ 14 odst. 1 písm. c)] a

b) nejméně 1 pes se zkouškou z výkonu norování [§ 14 odst. 1 písm. d)].“.

 

Počty psů zůstávají prakticky zachovány na stejné úrovni s tím, že lze místo jednoho s upotřebitelností na vyhledávání a dosled spárkaté zvěře lze používat jednoho na vyhledávání a druhého na dosled. To opět plně koresponduje s dílčí neboli omezenou upotřebitelností podle dřívější vyhlášky.

Velmi důležité je v této fázi přechodné ustanovení, podle kterého se psi se zkouškou složenou podle § 14 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 244/2002 Sb. ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky se považují za psy se zkouškou složenou podle § 14 odst. 1 písm. b) a c) vyhlášky č. 244/2002 Sb. ve znění účinném po dni nabytí účinnosti této vyhlášky.

To znamená, že psi, kteří dříve složili zkoušku a mají loveckou upotřebitelnost na vyhledávání a současně dosled spárkaté zvěře jsou lovecky upotřebitelní jak na vyhledávání spárkaté zvěře, tak na její dosled. Ani zde však vyhláška nepreferuje žádné plemeno, jako tomu bylo dříve, když stanovila počty ohařů.

Důležité je, že pes získá upotřebitelnost na drobnou zvěř tím, že ji jak již bylo výše uvedeno, vyhledává, dohledá a přinese. Proto byla do návrhu zkušebního řádu pro ohaře včleněna podzimní zkouška bez vystavování. Pochopitelně věc se dá vyřešit i tak, že známka 0 z vystavování umožní ohařům dokončit PZ ve třetí ceně a tím obstát a získat loveckou upotřebitelnost.

Všichni jsme si vědomi toho, že ohař bez vystavování není ohařem (bude to věc chovatelských klubů, aby takové psy a feny do chovu nevybíraly), nicméně může být perfektním aportérem a pomocníkem myslivce při lovu kachen na tahu nebo na běžném honu, kde bude spolehlivě přinášet zraněnou a zastřelenou zvěř. Tak proč psu, který „nemá shůry dáno“ nebo prostě zatím neměl dostatek příležitostí, aby se v něm vloha k vystavování rozvinula, neumožnit praktický způsob myslivosti.

 

K další, asi nejméně zajímavé, změně z pohledu kynologické veřejnosti dochází v § 17 u rozhodčích. Jak jistě víte, každý, kdo chce být rozhodčím, musí vycvičit a předvést nejméně tři psy na zkouškách, pro které se chce stát rozhodčím. Vyhláška nechává na vůli toho, kdo zkoušky provádí, aby si jednotlivé zkoušky stanovil, avšak musí vycvičit a na zkouškách obstát se třemi psy.

Nově tato podmínka neplatí pro všestranné zkoušky, kdy stačí, aby ten kdo chce být rozhodčím pro všestranné zkoušky předvedl a vycvičil alespoň dva psy, zároveň však platí podmínka, že již musí být rozhodčím pro zkoušky, z nichž se všestranné zkoušky skládají.

Aby se toto ustanovení mohlo důsledně aplikovat v praxi, bude muset dojít ke změně řádu pro jmenování rozhodčích, který umožňoval jmenování rozhodčím pro jezevčíky a teriéry, aniž by byla podmínka odvedených psů splněna. Toto opatření by mělo přispět k omlazení sboru rozhodčích, kdy zejména na všestranné zkoušky ohařů průměrný věk přesahuje 65 roků.

 

Závěrem

Je pravda, že změnu vyhlášky iniciovala Kynologická komise ČMMJ a následně Myslivecká rada ČMMJ. Navrhovány byly i jiné úpravy (např. návrat společného posuzování čekatele a rozhodčího atd.), které však nebyly přijatelné.

Původní návrh byl v průběhu legislativního procesu doplněn a částečně přepracován. Je nemyslitelné, že by ČMMJ napsala „vyhlášku“ a ta pak s odůvodněním, že to napsala právě ČMMJ, hladce prošla bez jakékoliv změny celým legislativním procesem. Tak to bohužel nefunguje a musí se zohlednit i připomínky dalších připomínkových míst při vnitrorezortním a mezirezortním připomínkovém řízení a zapracovat připomínky a podměty pracovních komisí Legislativní rady vlády.

Buďme však rádi za tuto vyhlášku, která nám umožní zpracování kvalitních zkušebních řádů, bez vymýšlení toho, jak by bylo možno vyhlášku obejít, aby se „vlk nažral a koza zůstala celá“.

Za takové obcházení vyhlášky považuji například zařazení vyhánění zvěře z houštin na barvářské zkoušky, aby se naplnilo i „vyhledávání“. Barvářské zkoušky byly vždy zkouškou, na které se prokazovala schopnost dosledovat zvěř na pobarvené stopě starší než 12 hodin. Je to typicky zkouška, které se může účastnit každý pes bez rozdílu plemene, který si na takovou stopu troufá (ona se stopa zpravidla zakládá den předtím odpoledne a vyjde-li na psa řada při zkouškách až kolem 14. hodiny, může být už i 20 hodin stará).

Zařazením disciplíny vyhánění byli prakticky ze zkoušek vyřazeni všichni vysokonozí psi, včetně ohařů – byť se to nedodržovalo.

Další takovou „zrůdností“ bylo zařazení disciplíny vyhledání kusu do barvářských zkoušek honičů, zřejmě s názorem, že je-li tam „vyhledání“, bude to k naplnění vyhlášky stačit. Bohužel nikdo už nedočetl, že to vyhledání musí být živé zvěře a nikoliv mnohdy „zmražené“ jakoby z Marsu spadlé mrtvoly divočáka.

Zkušební řády jsou v době sepisování tohoto článku rozeslány k připomínkám. Jsem přesvědčen, že nesmyslné připomínky typu „zrušte společný hon“ se již objevovat nebudou a že se podaří připravit zkušební řády, které budou v souladu s vyhláškou, a budou platné dlouhá léta.

Mgr. Jaroslav RATAJ

                                                                                     

vychází v 6:44 a zapadá v 19:01 vychází v 22:47 a zapadá v 14:09 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...