Časopis Myslivost

Leden / 2014

Steyr Mannlicher SM12

Myslivost 1/2014, str. 18  Martin Helebrant
Na veletrhu IWA 2013 se v roce 2013 představily čtyři nové lovecké kulovnice. CZ 557, Mauser M12 a Sauer S101 jsme již stihli jak představit, tak i otestovat, ale poslední novinku, kulovnici Steyr Mannlicher SM12 jsme zmínili jenom v reportáži z veletrhu. Nyní ale konečně nadešel čas, abychom čtenářům představili podrobně i posledního nováčka. Kulovnice Steyr Mannlicher asi není třeba příliš představovat, v našich honitbách patří mezi ty relativně běžné a jejich renomé je dobré, velmi dobré. Firma Detex, první SM12 do ČR dovezla již na začátku léta, ale teprve nyní se mi podařilo z důvodů různých časových kolizí jednu náhodně vybranou kulovnici otestovat. Byla v provedení Standard v dnes znovu do obliby se vracející ráži 8 x 57 IS.

 

Steyr Mannlicher SM12 je lovecká opakovací kulovnice s válcovým odsuvným závěrem, zásobovaná dvojřadým schránkovým zásobníkem s dvojřadým vyústěním. Válcový odsuvný závěr je uzamčen čtyřmi ozuby ve dvou řadách, tělo závěru je větší než průměr uzamykacích ozubů. V pouzdře závěru je tedy závěr veden tělem, nikoliv jen ozuby a výrazně se tím omezuje riziko příčení závěru.

Podobně jako většina nově konstruovaných zbraní i má SM12 závěr remingtonské koncepce, tj. s krátkým příčně uloženým vytahovačem a s vyhazovačem v podobě válcového čepu neseným na čele závěru. Tahle koncepce je dnes asi běžnější než tradiční mauserovská, má nezanedbatelné výrobní výhody a z hlediska spolehlivosti je plně porovnatelná.

Bicí mechanismus se napíná při otvírání závěru, zvednutím kliky. Klika závěru je mannlicherovská, plochá a lehce prohnutá, bez kuličky na konci. Prostě tradiční „příborový nůž“. Pouzdro závěru je uzavřené, s výhozným okénkem na pravou stranu.

Za studena kovaná hlaveň je v souladu se soudobým trendem zkrácená na 56 cm. Hlaveň je plovoucí, kromě vetknutí do pouzdra závěru se nikde nedotýká pažbení. Horní plocha pouzdra je mírně vypouklá, bez jakékoliv montážní lišty.

Spoušťový mechanismus má francouzský napínáček, zatlačením jazýčku spouště vpřed se napínáček napne.

Pro montáž zaměřovače jsou na horní straně pouzdra závěru připraveny závitové otvory, jejichž pomocí se připevní montážní kameny. Osobně bych dal přednost nějaké integrované montážní liště, v ideálním případě MilStd 1913 (picatinny). Jde to, jak ukázal například Merkel Helix, tak se „pikašína“ dá skloubit i s estetickými požadavky na moderní kulovnici. Zásadní ale absence lišty není.

Jinak jsou na zbrani pouze otevřená mířidla, s výškově stavitelnou muškou se světlovodným vláknem a výrazně bílou vložkou trojúhelníkového tvaru ve stranově stavitelném hledí. Výsledkem jsou mířidla, která sice asi nejsou úplně ideální pro mířenou přesnou střelbu na velké vzdálenosti, ale která budou excelovat při hozených ranách na naháňkách na krátké a střední vzdálenosti.

Pažbení je jednodílné, pažba se sice tváří jako bavorská (kapří hřbet), ale ve skutečnosti je poměrně hodně přímá, blízká americké. Na úchopových plochách je strojové zdrsnění rybími šupinami.

Botka pažby je z nepříliš silné černé syntetické pryže. Předpažbí je poměrně štíhlé, s mírným „tulipánem“ na předním konci, akcentovaným tmavší barvou dřeva. Pažba je z ořechu v polomatném (podle vůně) olejovém povrchu.

Zásobník je z černého odolného plastu, záchyt zásobníku je nesen přímo na zásobníku. K vyjmutí zásobníku je třeba stisknout současně hmatníky po obou stranách zásobníku. Jako asi všechny dvojřadé zásobníky s dvojřadým vyústěním i tento se snadno a dobře plní. Jeho kapacita je 4 náboje.

Pojistka je umístěná na krku pažby a v zajištěném stavu současně uvolní bicí ústrojí. Pojistka s vypouštěčem je nejnovější trend v konstrukci loveckých kulovnic, jako první ji v dnešní době začal myslím používat Blaser u svého modelu R93 a tato novinka se ujala. Odjišťuje se zatlačení hmatníku směrem vpřed, zajišťuje (a vypouští bicí ústrojí) stiskem tlačítka na hmatníku a posunutím hmatníku směrem vzad. Zajistit lze zbraň v jakémkoliv stavu závěru, manipulace se závěrem nemění polohu pojistky. Pokud zajistíte zbraň ve stavu se zcela vypuštěným bicím mechanismem (tedy po výstřelu), nelze pouhým posunutím hmatníku pojistky bicí mechanismus napnout. Pokud je pojistka v poloze zajištěno, je blokován i pohyb spouště směrem vzad. Matice závěru je rombicky hraněná, při napnutém bicím mechanismu z ní směrem dozadu vyčnívá temeno úderníku a funguje jako výstražník.

 

Základní rozborka zbraně je velice jednoduchá. Vyjmete ze zbraně zásobník a zkontrolujete nábojovou komoru. Při stisknutém jazýčku spouště vytáhnete závěr směrem vzad z pouzdra závěru. Pokud potřebujete závěr dále rozebrat, stisknete rozborné tlačítko na matici závěru a pootočíte jí proti směru hodinových ručiček. Uvolníte tak bajonetový spoj a matici lze z těla závěru sejmout. Nyní lze vytáhnout ze závěru také úderník spojený s bicí pružinou a kroužkem napínače.

Při sborce pak je třeba dbát na správnou orientaci úderníku vkládaného zpět do závěru. Nos úderníku musí být na opačné straně těla závěru než je klika a je třeba se pootočením přesvědčit, že opravdu správně v těle závěru. Zpětná instalace matice závěru vyžaduje trochu síly, ale nejde o nic dramatického.

 

Zbraň jsem si přinesl domů v nenápadném přepravním kartonu z obyčejné hnědé lepenky. Jako první krok jsem si prohlédl celkové provedení zbraně. Tady není co výrobci vytknout, slícování kovu s dřevem je čisté, jednotlivé součásti zbraně na sebe pasují bez nadměrných vůlí, ovládání závěru bylo při otevírání trochu tuhé (zbraň byla zcela nová), ale závěr sám se v pouzdře pohyboval zcela hladce.

Vlastní chod spouště je poměrně hodně krátký, čistý, bez drhnutí. Odpor je již v základu přiměřený i potřebám přesné střelby, napínáček je na můj vkus již příliš lehký, ale to je můj individuání názor. Zkoušel jsem úderem pažby do dřevěné podlahy pokryté karimatkou odpálit napínáček, ale navzdory opravdu minimálnímu odporu se mi to nepodařilo. Spoušťový mechanismus tedy považuji za bezpečný.

Po odpálení má spoušť poměrně výrazný propad. O kvalitní konstrukci a výrobě spoušťového mechanismu podle mě vypovídá i skutečnost, že jak v základu, tak s napínáčkem, si mechanismus držel stejné směrodatné odchylky odporu.

Vyjmul jsem také systém z pažby a zkoumal jsem jeho uložení. První dojem byl tak trochu surový. Dosedací plochy systému do pažby byly do značné míry pokryté tenoučkým filmem jakési nafialovělé, poloprůsvitné hmoty. Bližší zkoumání odhalilo, že systém je v pažbě uložen do nějaké epoxydové či jiné syntetické pryskyřice a film je zřejmě separátor, který brání slepení systému s pažbou. Výsledkem uložení systému do dlabů s pryskyřicí je přesné usazení systému v pažbě, usazení zesílené navíc dvěma zalepenými válcovými hliníkovými prvky, kterými prochází šrouby spojující systém s pažbou.

Pažba s pouzdrem závěru jsou tak spojeny velice přesně, dobře se přenášejí zpětnorázové síly, usazení je opakovatelné a spolehlivé. K tomu ještě jednu poznámku: je pravda, že většinový uživatel asi nikdy vyjímat systém z pažby nebude, nebo jen výjimečně. Je ale příjemné, že výrobce v uživatelské příručce uvádí dotahovací momenty spojovacích šroubů. Nesetkal jsem se s tím u žádného jiného výrobce, je vidět že u mannlicherů myslí na ledaccos.

 

S opět složenou zbraní jsem vyrazil na střelnici. Byl teplý podzimní den, 24 °C, bezvětří a mírně pod mrakem, ideální den pro hrátky na střelnici. Kulovnice Mannlicher SM jsem testoval v jedné z dnes nejpopulárnějších ráží, v 8 x 57 JS, k testu jsem zvolil tři druhy nábojů. Základem byly vlašimské Sellier a Bellot se poloplášťovou střelou se střižnou hranou o hmotnosti 12,7 gramu, k nim jsem přidal náboje Norma Oryx s poloplášťovou střelou o hmotnosti 12,7 gramu a jako poslední jsem použil náboje RWS s poloplášťovou střelou s dvojitým jádrem a střižnou hranou (tzv. ID Classic) o hmotnosti 12,8 gramu.

Po základním ověření nastřelení pevných mířidel jsem napřed změřil rychlosti v2,5. K měření jsem použil hradla Oehler 35 se třemi čidly na bázi 2 stopy (609,6 mm). Výsledky ukazuje přehledně následující tabulka.

munice

S&B
SPCE

RWS
ID Classic SPCE

Norma
Oryx SP

hmotnost střely (gram)

12,7

12,8

12,7

v2,5 průměr (m.s-1)

753,0

745,7

745,4

v2,5smodch (m.s-1)

6,70

2,27

6,62

v2,5maximum (m.s-1)

762,0

749,2

758,6

v2,5minimum (m.s-1)

742,5

741,9

736,1

E2,5 (Joule)

3600

3558

3528

Výsledky vždy z 10 měření.

 

Na úvod si krátký komentář zaslouží směrodatné odchylky rychlostí. Pracuji z cenových důvodů se vzorkem 10 nábojů. To je dobrá indikace, ale ze statistického hlediska je vzorek poměrně malý. A občas může dát netypické výsledky, ať v dobrém či špatném slova smyslu. Statistika je prostě věda pracující s neurčitostmi a občas se může stát, že „to prostě sejde“. Další faktor je délka hlavně. V posledních letech jsme svědky zkracování hlavní. Dřívějších standardních 60 cm se zkracuje na asi 55 cm, tedy o skoro 10 %. Tohle se pochopitelně promítá jak do výkonu munice, tak do rozložení rychlostí.

Že se dnes daří udržet i v krátkých hlavních úsťové energie plně porovnatelné s hlavněmi dlouhými 60 cm je důsledek pokroku ve vývoji střelných prachů. Se změnou délky hlavně se nám také mění velkost směrodatné odchylky úsťových rychlostí. Občas i hodně výrazně.

Velice dobře to nedávno ukázal test kulovnice Sauer S101, kdy jsem mohl porovnávat výsledky z krátké hlavně Saueru s výsledky dlouhé hlavně mého ZKK 600. Přesnost střelby ovlivňuje i kvalita výroby střely, rozměry a soustřednost jednotlivých součástí střely, tlak na ústí hlavně, …

Zásadní je tedy přesnost zjištěná skutečně v terči. Směrodatná odchylka je dobré vodítko, ale je to jen indikátor, nikoliv dogma, přes které vlak nejede. A z mysliveckého hlediska je velmi důležitý také účinek v cíli, který měření rychlostí vůbec nepochytí.

Pak jsem zkusil nástřelky na 70 metrů, což považuji za takovou šikovnou vzdálenost pro otestování naháňkových mířidel. Střílel jsem vleže, s oporou, po 5 ranách od každého druhu střeliva. Výsledek byl prakticky shodný u všech použitých druhů střeliva, rozptyl 5 ran kolem 3,5 cm.

Neměl jsem na zbrani namontovaný optický zaměřovač, dosažené nástřelky jsou spíš mezí možností mého oka a použitých pevných mířidel než nábojů a hlavně samotné. Přitom hlaveň sama zřejmě bude mít velmi slušný přesnostní potenciál.

Co výrobce ušetřil na hmotnosti jejím zkrácením, to investoval do většího průměru. Nový profil hlavně je tužší, měl by méně kmitat a být tedy přesnější. Existují názory, že ponechání vnějšího povrchu po kování za studena bez dalšího obrábění (tj. v podobě charakteristické mnohoúhelníkové šroubovice) zlepšuje tuhost a tedy i přesnost hlavně, ale tento názor byl mnohokrát napadán a osobně jej nepovažuji za obecně platný. Neobrobený povrch pomoci může, ale nemusí. Ovšem z estetického hlediska je přínosem asi bez diskuse.

Pokud tedy shrnu výsledky měření rychlosti a testu přesnosti, pak je možné, že náboje Norma a zejména RWS měly přesnostně trošičku navrch. Zejména v případě RWS by tomu naznačovala i velmi malá směrodatná odchylka naměřených rychlostí, ale v papíře je to neprůkazné. Ovšem na holé oko a naháňková mířidla je 3,5 cm hezký výsledek a přiznám se, že mě upřímně potěšil. Ale přesto musím říci, že i tenhle hezký výsledek podle mě je mezí mého oka a rukou. Meze zbraně a nábojů jsem nedosáhl, k tomu bych musel mít kulovnici osazenou zaměřovacím dalekohledem.

O kvalitě hlavně a jejího uložení v pažbě svědčí i skutečnost že se nástřel nezměnil (v mezích daných otevřenými naháňkovými mířidly a dálkou 70 metrů) ani po vystřelení 8 ran v rychlém sledu po sobě, kdy se hlaveň ohřála tak, že se na ní nebylo možné udržet ruku.

 

Dovolte mi nyní několik subjektivních dojmů z Mannlicheru SM12. Především musím vyzdvihnout pojistku – vypouštěč bicího mechanismu. Odpor všech pojistek tohoto typu, se kterými jsem se setkal, byl poměrně vysoký, ať to byly Blasery, Merkely nebo nové verze Browningů BAR. A pojistka byla docela hodně tvrdá i na kulovnici, kterou Steyr Mannlicher vystavoval na veletrhu IWA 2013.

Nevím, co se kdy změnilo, ale u zbraně, kterou jsem nyní testoval, bylo vše jinak. Pojistka byla hladká, odpor byl sice možná trochu vyšší, ale určitě ne nepříjemně. Pojistka byla při odjištění (napnutí bicí pružiny) zcela tichá a i při zajišťování není problém palcem ji přibrzdit tak, aby necvakla. Ono je to vlastně intuitivní, přirozené, protože musíte před zajištěním stlačit tlačítko na horní ploše hmatníku pojistky.

Obě polohy byly jisté a bezpečné. Prostě pojistka SM12 je u podle mě jednoznačně to nejlepší, s čím jsem se u pojistných mechanismů s vypouštěním bicího ústrojí až dosud setkal. Schválně jsem si na prodejně vyzkoušel chod pojistek více zbraní – byl shodný s výše popsaným.

Chod spouště byl hladký, je to v podstatě bodová spoušť. Odpor kolem 10 Newtonů (1 kg) osobně považuji za rozumnou spodní hranici odporu spouště lovecké zbraně a osobně dávám přednost o něco tvrdší spoušti (kolem 15 Newton), ale to je moje osobní preference. Napínáček jsem při testu vůbec nepoužil. Odpor spouště není nijak uživatelem regulovatelný, ale nevidím zásadní potřebu takového kroku. Delší propad spouště není nijak na závadu. Zlacení (nebo nitrid titanování?) spoušťového jazýčku je esteticky hezké a navíc chrání součástku před korozí. Dosah na spoušť byl i pro moje krátké prsty bezproblémový.

Chod závěru byl hladký, ale jako u každé dobře vyrobené nové zbraně, trošku tuhý. Během celého testu se mi nestalo, že by se závěr vzpříčil nebo se zasekl náboj nebo nábojnice nebyla vyhozena. Klika závěru byla v dobrém dosahu a ovládání závěru jisté.

Mířidla jsou čitelná a rychlá. V minulosti Mannlicher používal namísto světlovodného vlákna vyleštěnou zadní plošku na mušce. Byl to údajně starý „alpský fígl“, bylo to funkční a takové mile starosvětské, ale doba si zřejmě vyžádala změnu. Škoda.

Zbraň jako taková byla lehoučká, ale to je nutno přičíst do velké míry i faktu, že na ní nebyl namontovaný žádný zaměřovací dalekohled. Každopádně byla v této naháňkové konfiguraci velice pohotová, obratná a svižná. Krátká hlaveň jí dává neutrální vyvážení někam na přední hranu zásobníkové šachty. Přilícení je rychlé a zbraň se dostává k oku s nahrubo vyrovnanými mířidly.

Můžeme diskutovat o tom, zda je lepší uzavřené pouzdro závěru, které chrání nábojiště před vniknutím nečistot, ale současně vám nenechává mnoho prostoru na doplnění zásobníku ve zbrani či odstraňování případných závad, nebo zda je lepší koncepce se dvěma můstky, kde sice na případné závady dobře vidíte a můžete, ale současně je prostor nábojiště otevřený vlivům okolí. Spravedlivé rozsouzení podle mě není, je na osobní preferenci každého z nás, čemu dává přednost. Osobně jsem smířen s uzavřeným pouzdrem SM 12. Výhozné okénko je poměrně rozměrné a v případě potíží lze vyjmout zásobník a tím si otevřít prostor k případnému odstraňování závady.

Pažba byla na moji podle mě jinak téměř ideálně průměrnou postavu trošku dlouhá. Střílet se dalo, v silnějším zimním oblečení už bych asi měl trochu potíže. Ovšem je také pravda, že zkrátit pažbu je jednodušší než ji nastavovat. Navzdory přihlášení se k bavorské tradici (spodní dvojitou linií lícnice) je pažba SM 12 svojí geometrií bližší přímým americkým pažbám. Vynikne to zejména při pohledu na zbraň z pravé strany. To dává zbrani dobrý základ pro zvládání zdvihu hlavně v důsledku zpětnorázových sil při výstřelu. Zdvih je malý a opakování výstřelů rychlé.

Příjemný je i tvar pistolové rukojeti a zdrsnění šupinovou rybinou, díky kterým je úchop zbraně jistý a pevný. Přiznávám se, že mám pro šupiny slabost a vůbec mi nevadilo, že jsou strojní. Jsou hezké a funkční.

Jistou výhradu mám zásobníku. Má zdvojené záchyty, což přispívá k pevnému zachycení zásobníku ve zbrani. Jenže pokud budete nepozorní, může se vám snadno stát, že jej do šachty zasunete pouze na první západ. Zásobník drží ve zbrani, ale závěr projde nad ním a náboj do komory nevsune. Takže dbejte na pořádné doražení zásobníku do zbraně.

Naopak se mi líbí oboustranné hmatníky záchytu zásobníku. Je to hodně spolehlivé, zásobník určitě neuvolníte nechtěně či náhodou a při vyjímání vám zásobník přirozeně vklouzne do dlaně.

 

Pokud budu hodnotit kulovnici Steyr Mannlicher SM jako celek, je to jednoznačně příznivé hodnocení. Zbraň, kterou jsem viděl, byla velice čistě zpracovaná, prokázala se jako zcela spolehlivá a v mezích testu přesná. Zbraň je vybavena pojistkou s vypouštěním bicího mechanismu, který osobně považuji za uživatelsky nejpříjemnější ze všech, s nimiž jsem se až dosud seznámil. Ačkoliv výrobce na při představení na IWA 2013 hovořil o dostupné zbrani, spadá do vyšší cenové kategorie. Ale nedostupná není. Za svoje peníze ovšem dostanete opravdu kvalitní zbraň, která dává oprávněnou naději na dlouholeté spolehlivé služby.

Za zapůjčení zbraně k testu děkuji dovozci, firmě Detex s.r.o.

Ing. Martin HELEBRANT

 

Takticko-technická data opakovací kulovnice Steyr Mannlicher SM12

ráže … 243 Win, 6,5 x 55 SE, 7mm – 08 Rem., 270 Win, 7 x 64, 308 Win, 30-06 Sprg, 8 x 57 JS, 9,3 x 62

celková délka zbraně … 1115 mm

délka hlavně … 560 mm

kapacita zásobníku … 4 náboje

hmotnost nenabité zbraně … 3,35 kg

 

vychází v 6:44 a zapadá v 19:01 vychází v 22:47 a zapadá v 14:09 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...