Časopis Myslivost

Leden / 2014

Velký pomocník při lovu

Myslivost 1/2014, str. 72  Antonín Čech
Burris Balilistik III. Laserskope 4-16x50 Ve svém článku o střeleckém závodu organizovaném pod hlavičkou internetového obchodu Lovecký svět.cz jsem se zmínil o doprovodném programu, kde asi největší zájem vzbudil stánek s loveckou optikou renomovaných značek. S ohledem na to, že moc dobře vím z terénní střelby a lovu v Africe o problému s odhadem vzdálenosti při střelbě na větší vzdálenosti, velice mě zaujala optika s vestavěným dálkoměrem a vlastním balistickým programem od firmy Burris Ballistic III LaserScope 4-16x50.

Diskuze nad touto optikou byla dlouhá a čím dál víc mě utvrzovala, že je to úžasná věc pro dobrého, zkušeného a hlavně svědomitého střelce a myslivce. Kdo nemá v sobě všechny tyto tři atributy, tak by měl zůstat u klasiky a lovit z posedu do 100 metrů. Jinak napáchá s touto optikou více škody jak užitku.

Hned na místě jsme se dohodli na jejím testování. Specializovaný obchod Loveckýsvět.cz se během týdne dohodl s firmou Nimrod.cz – exkluzivním dovozcem této optiky do ČR o poskytnutí tohoto výrobku k testování. Dva týdny po závodě jsem obdržel poštou tuto svoji novou hračku. Chtěl jsem ještě stihnout odlov srnců. Syn Petr ještě svého srnce v našem sdružení nestřelil a bylo by pěkné začít praktický lov právě touto překrásnou zvěří.

Nejprve chci optiku otestovat na své CZ 527 Varmint v ráži .223 Rem. Tato zbraň má jednu z nejpřesnějších hlavní ze zbraní, kterými naši kuličkáři střílí ve Světnově. Takže chyby zbraně jsou vyloučené. Díky nábojům Sellier & Bellot Math s 3,36g střelou, který považuji na nejlepší sérově vyráběný náboj v této ráži na světě, je i chyba střeliva vyloučená. Už tu tedy zůstává jen jeden aspekt, a to chyba střelce. Tu se pokusím eliminovat zodpovědným přístupem ke každému výstřelu a budu při vyhodnocování přihlížet k tomu, kde byla rána skutečně odpálená.

Vlastním několik montáží na CZ 527, tato optika je však na spodní části opatřena Weaver lištou, a tak mi nezbývá než čekat na atypickou montáž. Kamarád a výborný střelec Radek Smutka mi slíbil, že tak do týdne bude montáž hotová. V sobotu 28. září mi Radek montáž předává i s optikou osazenou přímo na kulovnici.

Programuji do paměti optiky balistické hodnoty zvoleného střeliva. Zkouším zaměřovat na různé objekty v okolí a naměřené hodnoty si ověřuji triedrem PULSAR s vestavěným dálkoměrem. Odchylka je maximálně 1 metr.

Přímo mě fascinuje, jak se po naměření vzdálenosti na svislé čáře osnovy rozsvítí červená tečka určující bod, kterým mám mířit. Doufám, že mě nikdo nesleduje a nezavolá zásahovku.

V neděli jedu na střelnici do Světnova. Těším se jako malý kluk. To, co jsem s ní tam předváděl na střelnici, je neuvěřitelné. Nastřelení na 100 metrů je otázkou pár výstřelů. Jsem v centru a dvěma ranami, které se dotýkají vodorovné osy, potvrzuji nástřel. Tak a teď se uvidí.

Mám další terče ve vzdálenostech 150, 200, 250 a 300 metrů. Střílím po jedné ráně na každý z terčů. Vždy před výstřelem nastavuji paralaxu odpovídající předpokládané vzdálenosti. První terč – optika ukazuje 147 metrů – zásah je 1 cm nad vodorovnou osou terče. Nyní střílím na 197 metrů – zásah je 0,6 cm nad osou. Dále střílím na 245 metrů, zásah je 2,5 cm nad osou. Tak a teď těch 295 metrů – zásah je 7 cm nad osou, dávám další ránu a ta je 4,5 cm nad osou.

Soustředil jsem se především na přesné odpálení výšky. Stranově jsou všechny zásahy kromě poslední mírně vpravo (není divu, fouká slabý boční vítr). Nechci zatím dělat korekci v natavení balistiky.

Měřím terč na 100 metrech, vlastně přesně 98 metrech, a je mi to jasné proč na větší vzdálenost jsou zásahy výše. Střed malé tečky je vlastně o něco níže, než horní hrana tučnější svislice záměrného kříže. Nástřel na 100 metrů jsem prováděl bez měření vzdálenosti a tudíž bez svítící tečky. Zákonitě pak ostatní zásahy s tečkou byly o něco výše.

Dávám dva cvaky dolů. Zalepuji terče. Terče na 200 a 250 metrech vyměňuji za jiné, kde lépe budu zaměřovat střed terče. Na 300 metrů dávám terč ještě větší. Ten samý dávám na maximální možnou vzdálenost, kterou mi střelnice umožňuje. Přidávám vedle papírového terče ještě tři asfaltové holuby.

Tak a jdu na to znovu. Optiku nechávám nastavenou na maximální 16násobném zvětšení. Střílím vždy po dvou výstřelech vsedě u stolu se zbraní opřenou o trámek a složenou deku. Měřím první terč – 98 metrů. Oběma ranami zasahuji středový čtvereček postavený na koso o hraně 13 mm.

Nastavuji paralaxu na 150 metrů a měřím druhý terč – 147 metrů, rozsvěcuje se červený bod o něco níže. Vytvořil jsem malého sněhuláčka na svislé ose terče.

Nyní si přestavuji paralaxu na 200 metrů a měřím třetí z terčů – 197 metrů a tečka jasně ukazuje bod, kterým mám mířit. Jeden zásah je 1,5 cm nad a druhý 2,5 cm pod osou.

Další přestavení paralaxy a měření terče ve vzdálenosti 245 metrů. Snažím se červenou tečku udržet co nejpřesněji ve středu terče. Jeden zásah je necelé dva centimetry nad a druhý také nad asi 2,5 cm.

Nyní vím, že jde do tuhého. Paralaxa je na 300 metrech. Optika naměřila 295 metrů. Červený bod jasně svítí uprostřed terče. Oba zásahy nejsou dál než 1 cm od horizontály, jeden nad a druhý pod. To je úžasné. Všechny zásahy se však se vzrůstající vzdáleností posouvají mírně vpravo. Na vině je jistě boční vítr.

Na nejvzdálenější terč tedy nebudu mířit na střed, ale nalevo od terče. Nastavuji paralaxu někde ke 400 metrům. Optika vyhodnocuje vzdálenost, v optice se objevuje číslo 366 a rozsvěcuje se příslušná tečka na svislé ose optiky. Tečka se dotýká zleva černého kruhu terče. Jeden zásah je asi 1,5 cm pod osou a druhý 2,5 cm nad osou. Ani se mi tomu nechce věřit.

Silným monokulárem z Meopty, postaveném na stativu vidím tyto úžasné zásahy.

Tak a teď holuby. Posazuji vlastně dvě tečky vedle sebe. Tu menší červenou v optice vedle té oranžové představujícího asfaltového holuba. První terč po ráně mizí. Druhý také. Třetí poslednímu výstřelu odolá. Bylo úžasné sledovat to prodlení od výstřelu po rozlomení terče. Poslední asfaltový terč jsem chybil o 2 cm vlevo. Asi zrovna přestal foukat vítr a rána byla tam, kam jsem mířil. Správce střelnice to sleduje a nechce věřit tomu, co tato věcička dokáže. Já se přiznám, že jsem byl přímo nadšen.

 

Teď více o samotné optice - PUŠKOHLEDU BURRIS BALLISTIC LASERSCOPE 4-16x50

Jedná se o kombinaci puškohledu a laserového dálkoměru v jednom přístroji pro přesnou střelbu. Balistický program po zadání typu používané munice spočítá hodnotu korekce. Vše se bleskurychle zobrazí v zorném poli puškohledu.

Nová generace tohoto všeuměla je vybavena osnovou X96, na které mám možnost provedení stranové korekce střelby dle údaje síly větru, který se zobrazuje na displeji vedle naměřené vzdálenosti cíle. O tomto se více rozepíši v dalším článku, protože pro správnou boční korekci je vždy potřeba znát rychlost větru v MPH a snad mi Ježíšek nějaký měřák větru pod stromeček nadělí.

 

Rychlé spuštění a použití

Hlavní vypínač se nachází na levé i pravé straně v přední části puškohledu. Dalším stiskem tohoto vypínače proběhne změření vzdálenosti k cíli a balistický výpočet. Výsledek je promítnut do polohy osvětleného bodu na záměrné osnově. Pomocí tohoto bodu se zamiří cíl a vystřelí.

Změřená vzdálenost je současně zobrazena v horní části zorného pole. V případě, že vzdálenost nebyla změřena, se zobrazí blikající čárky. V tomto případě se musí změřit vzdálenost ještě jednou. Do výpočtu je zahrnut polohový úhel střelby a bod již ukazuje správnou korekci pro střelbu z kopce a do kopce.

Paralaxu pro přesné zasažení cíle je nutno nastavit pomocí prstence na objektivu. Stupnice je vyznačena v yardech. V případě špatně nastavené paralaxy může dojít k výrazné chybě nebo minutí cíle.

Výsledek výpočtu a zobrazení v zorném poli trvá 90 s. Poté je nutné dálku změřit znovu.

Změna zvětšení puškohledu nemá vliv na přesnost střelby. Lze změnit zvětšení i po změření cíle.

Nastavení intenzity displeje a záměrné tečky je možné pomocí horní a dolní šipky ovladače, který rovněž slouží i k vlastnímu nastavení balistických hodnot dle vybraného typu střeliva. Tento ovladač je umístěn na levé straně puškohledu hned za pouzdrem baterie napájení.

 

Režim nastavení a nastřelení

Stlačím hlavní vypínač na levé nebo pravé straně v přední části puškohledu.

Ještě jednou stlačím hlavní vypínač a držím jej. Zároveň zmáčknu přední šipku na ovladači. V zorném poli puškohledu se objeví nejprve číslo označující verzi použitého softwaru (3003). Tlačítka pustím. Pro vstup do režimu nastavení zmáčknu přední šipku ovladače. Výběr jednotek m nebo yards provedu horní nebo dolní šipkou. Doporučuji nastavení v metrech.

Opětovným stlačením přední šipky se nastavení přesune na blikající trojčíslí. Toto číslo je rovné počtu Inch (2,54 cm) poklesu střely na 750 yards (686 m) bez ohledu na nastavení jednotek m/yards. Hodnotu si zjistím z přiloženého katalogu nábojů ze sloupce DROP u zvoleného náboje.

Hodnoty zvyšuji nebo snižuji pomocí horní nebo dolní šipky ovladače.

Dalším zmáčknutím přední šipky se přesunu na volbu balistického koeficientu BC. Ten zjistíte opět z katalogu ze sloupce BC. Zadám hodnotu za desetinnou čárkou.

Proces nastavení ukončím uložením zmáčknutím zadní šipky.

Nastřelení je nutné provést vždy na 100 m. Záměrný bod (střed osnovy) musí souhlasit s bodem zásahu. Pro nastřelení puškohedu slouží klasická točítka výškové a stranové korekce. Jestliže bylo provedeno precizní nastřelení na 100 m, ale cíl není zasahován, provedu korekci - v případě, že jsou zásahy dole, zvýším hodnotu DROP a opačně nebo v případě, že jsou zásahy dole, snížím hodnotu BC a opačně

 

Nezbývá tedy nic jiného než zkusit co tento komplet umí při praktickém lovu. Petr během posledního zářijového víkendu srnce neulovil. Je výborný střelec, miluje přírodu a vše s ní spojené, ale raději pozoruje zvěř živou v celé její kráse a vždy hledá nějaký důvod proč daný kus neulovit. V pondělí musí na brigádu a volá mi, že se vrátí až pozdě večer – jdu tedy sám.

Usedám na nízký žebřík na bříze u špice lesa. Na obě strany mám výhled na pole s řepkou až do 320 metrů. Fouká však velice silný vítr. Zvěř vychází pozdě. Nejbližší kusy srnčího jsou okolo 200 metrů. Vidím dva chovné mladíčky. Začíná se šeřit, na protější straně pole u ostrůvku se objevuje silueta srnce. Je jasné, že to není žádný mladík. Vysoké, úzké paroží s vybělenými špicemi, které září nad slechy dávají tušit, že by to mohl být ten pravý. Výsady spíš tuším. Ale nějaké kratší tam jsou.

Přesně však ve směru srnce se neustále ve výhledu kymácí větev. Nedá se ani změřit vzdálenost. Slézám opatrně dolů, opírám zbraň o žebřík. Displej ukazuje 224 metrů. Jedinou možností by bylo střílet odsud, z posedu i díky jeho pohybu ve větru nikoli. Tečka se na komoře jen nepatrně chvěje. Poloha je dobrá. Ale ten vítr je silný.

Optika jako bonus sice ukazuje opravný koeficient pro vítr, pro správnou volbu boční pomocné tečky však potřebuji znát sílu větru. Netroufám si ji odhadnout, ale s ohledem na sílu větru si myslím, že bych musel mířit úplně mimo tělo zvěře. Mít tak silnější ráži, .223 Rem vyžaduje u srnčího naprosto přesný zásah. Větší nepřesnost neodpustí, a i když moje Cita, vynikající barvářka leží pod žebříkem, nechci riskovat.

Ten silný starý srnec si takový hazard nezaslouží. Vylézám opět na posed a sedím do úplné tmy. Nic blíže již na paši nevyšlo, a tak nesplněný odstřel srnce budeme muset s Petrem nahradit jedním kusem holé navíc.

Blíží se plánovaná natláčka na černou zvěř, kterou pravidelně okolo 20. října pořádáme. Je potřeba nějakou holou na guláš a nějaké balíčky do tomboly, která je nedílnou součástí přátelského posezení po ukončení vlastní lovecké akce. Ráno vyrážím s Petrem opět do této lokality. Na řepku se stahuje srnčí zvěř a dá se vybrat nepřebarvená či slabá zvěř. Ze silnice vidíme v šeru na řepce siluety srnčí zvěře.

Hodláme nadejít zvěři z druhé strany od lesa. Je tak malý žebřík a zvěř se většinou podává od silnice tímto směrem. Opatrně šouláme po kraji luk k posedu. Vykujeme na řepku pod námi. Srnčího je zde nějak málo. Pouze šest kusů a navíc dost daleko.

Vylézám na žebřík, měřím vzdálenost 406 metrů. No nic počkáme, jistě zvěř přijde blíž. Srnčí se však začíná od nás vzdalovat. Vítr máme dobrý. Nerozumíme tomu. Nakonec se zvěř rozbíhá a mizí za silnicí.

Všiml jsem si v tlupě naprosto nepřebarveného kusu držícího se trochu stranou. Měla by to být srna. Teď lituji, že jsem nestřílel. Vítr nefouká a Burris by to měl na těch 406 metrů zvládnout.

Vracíme se pomalu k autu. Petr to objíždí a já šoulám po druhé straně lesa směrem k silnici. Tam se setkáme. Dívám se směrem, kam tlupa zaběhla, je tam však v polích proláklina, kam není přes horizont vidět. „Ta srna by se měla ulovit“. Zkouším ještě jeden pokus. Petr mě vysazuje asi o 500 metrů dál na odbočce na polní cestu. Pomalu šoulám po cestě, zabočuji směrem k proláklině a snažím se krýt za balíky senáže. Docházím k nim a otvírá se mi pohled do dolíku.

Tu mě nalevo překvapuje několik kusů srnčího. Jsou tu. Rychle skrčený dobíhám k balíkům. Vykuji přes ně a vidím tady asi 15 kusů srnčí zvěře. Nezdají se být daleko. Ten nepřebarvený kus mezi nimi přímo svítí. Stojí naostro obřitkem ke mně. Jasně vidím, že je to opravdu srna. Na nic nečekám. Pár kusů již jistí směrem ke mně. Odjišťuji kulovnici, opírám lokty o balíky a bleskne mi hlavou: „To by byla opora při terénním střílení“.

Zamířím na srnu a zmáčknu tlačítko pro měření vzdálenosti. Displej ukazuje rovných 160 metrů. V tom desetinásobném zvětšení se to ani nezdá tak daleko. Tečka se rozsvěcuje. Nezbývá než střelit srnu zezadu na krk. Tečka nehnutě sedí na krku, vtom kusy napravo od srny začínají odbíhat. Srna otáčí jejich směrem hlavu.

Rychle zaměřuji na střed krku asi 10 cm pod hlavou a padá výstřel. Kus se rozbíhá a stáčí se doleva, běží na široko. Přebíjím a už tečka odzadu dostihuje kus přejíždí přes komoru, a když je asi na dlaň před hrudníkem, mačkám spoušť a srna dělá kotrmelec.

Sám jsem překvapen jak vše šlo rychle a vím, že za to může ten fofr, který má střelec při terénním střílení, kdy za 90 sekund musí vypálit pět výstřelů.

Kus stačil uběhnout asi jen 20 metrů od místa prvního nástřelu. Průstřel krku přesně uprostřed a zalitý jasně červenou barvou. To přece není možné. Otáčíme kus a druhá rána je na zadní komoře, ale výše a střela chytla páteř. Asi došlo jen ke slabé perforaci jedné tepny a kus mohl tedy ještě odběhnout. Je to roční třináctikilová srna. Až teď mi dochází, jak nezodpovědné bylo na takovou vzdálenost střílet na krk. Stačilo málo a …… Ale Burris to zvládl.

Asi za měsíc, v půli listopadu jsme se opět s Petrem dohodli, že zkusíme na řepce něco ulovit. Domlouváme se v 6.50 na cestě do „Mokří“. Tady lesní cesta odbočuje z hlavní silnice do lesa. Před odbočkou vede silnice podél toho velkého lánu řepky.

Je 7 hodin a Petr nikde. Jdu tedy sám. Rychle procházím lesem a vycházím naproti bývalého rybníčku. Vidím u něho pět kusů srnčího. Jedno srnče je slabší. Ostatní kusy jsou ve výborné kondici. Sedám na zem u krajního smrku. Střeleckou hůl šikmo opírám o strom, zaujímám polohu a měřím vzdálenost. Srnče je na 206 metrů a stojí na široko.

Neváhám, posazuji jasně svítící tečku na komoru. Snažím se odpálit ránu na úrovni zadní hrany předního běhu. Třeskne rána, kus poskočí, jakoby ho píchla vosa, udělá oblouk a zabíhá do vysoké trávy u rybníčku. Pozoruji ostatní odbíhající kusy směrem k silnici a místu, kde parkuji. Jdu najít nástřel. Chci dopřát Citě práci na barvě. Nástřel po chvíli hledání nacházím. Předpisový stříkanec světlé barvy s kousky plic hovoří jasnou řečí. Srnče vidím zhaslé asi 30 metrů od nástřelu kousek od kraje v travnaté zarostlé hrázi. Přesto u nástřelu nasazuji Citě barvářská obojek a šňůru. Ani nečeká na povel a vyráží po barvě, neomylně sleduje pobarvenou stopu a už visí na kusu. Pak následuje chválení. Ona těch příležitostí k dohledávce moc nemá.

Rána je přesně tam, kde byla odpálená. Srnče má vyvržené 9,5 kg. V této lokalitě mají běžně chovná srnčata 12 až 14 kg. Na druhé straně honitby, kde jsou především lesní porosty, jsou desetikilová srnčata tím nejlepším, co tam je. Tam také mám svůj úsek a na většině mých toulek touto částí honitby mě kromě Helenky a City, doprovází „dospělá kulovnice“, protože tam se dá kdykoli potkat černá, vysoká a mufloví zvěř a v té čistě lesní lokalitě je .223 Rem k lovu velice nevhodná.

Proto puškohled Burris, o jehož kvalitách jsem se přesvědčil, je nyní již osazen na CZ 557, o čemž se zmiňuji v článku věnovaném této kulovnici, který najdete na jiných stránkách tohoto čísla.

Ing. Antonín ČECH

předseda Střelecké komise ČMMJ

 

Základní parametry puškohledu

Burris Balilistik III. Laserskope 4-16x50

 

Zvětšení                   4 - 16x

Dosah měření            1000 m (ideální reflexní terč)

Dosah na jelena         600 m                      

Rozsah korekce         140 cm / 100 m

Krok korekce             1/8 MOA (0,36 cm / 100 / m / klik)

Hmotnost                  737 g

Délka                       40 cm

Provozní teplota         -26 °C až + 60°C

Záměrná osnova        v ohniskové rovině okuláru (SF), při změně zvětšení se osnova nemění.

Dosah měření je závislý na povětrnostních podmínkách a odrazivých vlastnostech cíle a může se i výrazně lišit od deklarovaných parametrů.

 

vychází v 6:41 a zapadá v 19:06 vychází v 21:36 a zapadá v 11:53 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...