Časopis Myslivost

Prosinec / 2014

Fibropapilomy / fibropapilomatóza srnčí zvěře

Myslivost 12/2014, str. 74  Karel Bukovjan, Roman Kodet, František Kostka
Fibropapilomy / fibropapilomatóza je nezhoubné nádorové onemocnění s infekční etiologií u spárkaté přežvýkavé zvěře. Postihuje především kůži a podkoží. Na onemocnění u naší zvěře bylo již opakovaně upozorněno jak v České republice (Bukovjan K. a spol.: Myslivost 2009, č. 10, str. 85), tak na Slovensku (Rajský D. a spol.: Myslivost 2011, č. 9, str. 32 - 34). Sporadické údaje o výskytu se však objevují od konce sedmdesátých let, v Maďarsku již v 60. letech.
 
Naše zkušenosti s vyšetřením fibropapilomatózy
První případ onemocnění jsme sami zaznamenali v roce 2007, a to v MS Horácko - Volfířov z oblasti Jindřichohradecka. Jednalo se o dospělého srnce II. věkové třídy, špatného výživného stavu, avšak s parožím chovného pravidelného šesteráka 98,56 bodů CIC (terénní metoda podle Volze). Na spodní straně těla – na břiše a ve slabinách měl v kůži 13 nádorů. Ještě téhož roku byly v uvedené oblasti zaznamenány fibropapilomy i u dvou dospělých srn. Již v době publikace prvních zaznamenaných případů (Bukovjan a spol.) bylo zjevné, že se postižení zvěře touto chorobou bude šířit do dalších honiteb.
 
Od publikace výše uvedeného případu došlo k významnému rozšíření tohoto nádorového onemocnění v populaci srnčí zvěře v České republice. Nádory se vyskytují u obojího pohlaví zpravidla jednotlivě, prakticky kdekoliv po těle. Ojediněle se setkáváme i s výskytem většího počtu nádorů na různých částech těla.
Od roku 2007 do současnosti jsme zaznamenali 147 postižených jedinců, z toho bylo 61 srnců a 86 srn. Poměr pohlaví byl tedy 1 : 1,4. Je pozoruhodné a ne zcela jednoznačně vysvětlitelné, že jsme fibropapilomy dosud nezaznamenali u mláďat, i když jsou srnčata také lovena.
U jelenů naproti tomu bývají postiženi i mladí jedinci. Tento fakt je znám, ale příčiny jasné nejsou.
U námi vyšetřené zvěře se nádory vyskytovaly na těle následovně. Početně nejfrekventovanější byly v břišních partiích, celkem 57 případů (39 %), 29x byl nádor na vemeni (20 %), méně často v oblasti hlavy – 11 případů (7 %) a krku – 13 případů (9 %), na zadních končetinách 19 případů (13 %), 9x v podpažní krajině (6 %) a 8x na předních končetinách (5 %), ojediněle jsme nádor pozorovali na šourku (1 případ, pod 1 %). Výskyt jednotlivého fibropapilomu (solitární postižení) jsme pozorovali ve 109 případech (74 %). Vícečetné nádory jsme zaznamenali u 38 jedinců (26 %).
 
Makroskopicky byly jednotlivé nádory ve většině případů okrouhlé nebo nepravidelně oválné, plošně přisedlé, polokulovité, dobře ohraničené, ale nebyly opouzdřené (obr. 1). Vyklenovaly se nad reliéf kůže. Srst nad menšími útvary byla zachována, u větších uzlů byl povrch bez srsti, zhrubělý (hyperkeratotický), velmi často ložiskově nebo téměř zcela exulcerovaný. V případě vytvoření vředu byla jeho spodina pokryta starou sraženou krví s krevním pigmentem hematinem, a tím byl povrch zbarven tmavě až do černa.
Jindy byl exulcerovaný povrch nádoru kontaminován, např. bahnem (obr. 2).
Na řezu byly nádory většinou šedobílé nebo lehce nažloutlé (obr. 3). Obrázek 3 také dobře dokumentuje ostré hranice fibropapilomu. Ve vztahu k okolí byla postižena pouze kůže a podkoží až na svalovou fascii. Svalovina však nebyla nádorem invadována.
Velikost nádorů se pohybovala nejčastěji od jednoho do osmi až deseti centimetrů. Na největší nádor jsme již poukázali v předchozím sdělení, jeho velikost byla 15 x 30 cm. Některé fibropapilomy mohou růst jako stopkaté pendulující útvary v závislosti na řidším a tudíž volnějším vazivu jejich spodiny a na cévním zásobení. V těchto případech se může stopka po čase porušit (překroutit - torze, či jinak poranit) a nádor po regresi pro poruchu cévního zásobení může odpadnout. Kromě zaznamenaných postižených míst v našem souboru srnčí zvěře jsou známy i lokalizace z dutiny ústní, lizáku, a z oblasti větrníku.
 
Mikroskopické vyšetření odhaluje poměrně jednoduchý obraz. V koriu (dermis) a v podkoží jsou zmnožené středně hustě distribuované převážně polygonální cípaté buňky s vezikulárním jádrem a zřetelnými jadérky (obr. 4). V cytoplazmě jsme identifikovali velké množství aktinu, který zabezpečuje kontraktilitu buněk (obr. 5). Proto tyto buňky odpovídají aktivovaným buňkám vaziva, fibroblastům, respektive myofibroblastům.
Protože aktinová vlákna jsou distribuována v cytoplazmě nádorových buněk plošně a často s akcentací pod povrchovou membránou, je na obr. 5 dobře patrný cípatý charakter buněk fibropapilomatózy. Myofibroblasty excesivně produkují extracelulární matrix bohatou na kolagenní vlákna – v preparátu barveném modrým trichromem je patrné značné množství kolagenu modře (obr. 6). Tím, že nádorové buňky produkují vazivo, má nádor makroskopicky tuhou a pružnou konsistenci.
Vazivo je cévně zásobené, ale počet, velikost a uspořádání cév není nijak nápadný. Dlaždicobuněčný epitel kůže v okolí nádoru je buď atrofický, ale jindy mírně akantoticky rozšířen, jak je také patrné na obr. 6. Pochopitelně je epitel u větších nádorů ulcerován a na spodině je buněčný detritus, fibrin a chronická zánětlivá reakce. Na povrchu se v nekrotické krustě vyskytují kolonie bakterií, kterými je vřed kontaminován. Je pozoruhodné, že ani těžce ulcerované léze nebyly v hloubce zahnisané.
 
Fibropapilomatóza a papilomaviry
Fibropapilomatóza je onemocnění přenosné, a tím je nebezpečná – hrozí zavlečení do dalších a dalších oblastí. Na vzniku fibropapilomatózy se podílí nebo ji přímo způsobuje virus ze skupiny papilomavirů specifických pro přežvýkavce.
Papilomaviry jsou DNA viry. Klasifikují se do skupin podle shodnosti sekvencí nukleotidů v DNA a tyto skupiny se označují podle řecké abecedy. V každé skupině je řada podtypů s odlišnými biologickými vlastnostmi.
Fibropapilomatózu u srnčí zvěře vyvolává virus zařazený ve skupině deltapapilomavirů, konkrétně jde o virus označený CcaPV1 (Capreolus capreolus Papiloma Virus 1). Zkratku, prosím, nezaměňujme s označením CcPV1, což je rezervováno pro virus postihující želvu Karetu obecnou (Caretta caretta Papiloma Virus 1 - CcPV1).
CcaPV1 je geneticky blízce příbuzný viru postihujícím jeleny a patří do stejné skupiny jako některé papilomaviry způsobující papilomatózu u skotu. Zmiňujeme zde tyto údaje proto, aby nevznikla obava z přenosu na člověka. Papilomaviry jsou vázány druhově na své nositele a není známo, že by virus srnčí fibropapilomatózy byl přenosný na člověka.
Příbuzné, ale bovinní papilomaviry postihující skot, případně koně se na člověka také nepřenesou. Proto jsou často využívány v experimentálních studiích infekciozity a onkogenních vlastností virů. Člověka postihují jiné skupiny papilomavirů (HPV) s nízkou i vysokou onkogenní rizikovostí, spadající zejména do skupiny alfapapilomavirů (např. známé onkogenní HPV ve skupině 9 zahrnující HPV 16, 31, 33, 52 a ve skupině 7 HPV 18 a další – způsobující u žen prekancerózy děložního čípku).
Deltapapilomaviry u srnčí zvěře způsobující fibropapilomatózu infikují povrchový dlaždicobuněčný epitel kůže a stromální buňky dermis. Tyto viry vedou prostřednictvím svých proteinů (onkoproteiny) při infekci hostitelových fibrocytů k transformaci těchto buněk do buněk nádorových, fibroblastů / myofibroblastů, které se množí a zároveň produkují vazivo.
Povrchová lokalizace v dermis a v podkoží je dána zřejmě způsobem jakým se virus dostává do těla (v tomto případě do kůže). Přenos virové infekce se uskutečňuje přímým přenosem z postiženého kusu. ¨
Podobně jako virové bradavice u člověka se fibropapilomatóza může diseminovat i u jednoho jedince (otěrem, drbáním). Přenos z kusu na kus se odehrává podobně. Udává se, že se onemocnění přenáší také krevsajícím hmyzem, není to však jasně prokázané a tuto možnost je nutné ještě studovat. V přebírání údajů z písemnictví bychom měli být opatrní, neboť se v několika článcích přenos přes hmyzí vektor uvádí jako zaručený.
 
Při jiném způsobu přenosu infekce by se nádor mohl vyvinout např. i v dutině ústní či jinde v těle, protože dlaždicobuněčné epitelie a stromální fibrocyty / fibroblasty jsou buňky přítomné v řadě tkání. Jiné typy papilomavirů, například Xi-papilomaviry u skotu transformují pouze epitelové buňky. Epsilonpapilomaviry jsou schopny transformovat jak epiteliální buňky, tak fibroblasty. Papilomaviry se množí (replikují) pouze v dlaždicobuněčném epitelu, a to ještě v diferencujících se buňkách vyšších vrstev tohoto epitelu. Viry bovinního typu fibropapilomatózy se nereplikují ve fibroblastech a podobně tomu bude zřejmě u srnčí fibropapilomatózy.
Problematika je dosti složitá a jistě přesahuje možnosti tohoto sdělení, avšak jen pro dokreslení představy o složitosti vztahů papilomavirus - hostitel můžeme uvést příklad infekce u skotu. Bovinní typy papilomavirů (BPV) existují v několika sérotypech a vyvolávají různá postižení. Například BPV-1 způsobuje papilomatózu penisu, BPV-2 kožní bradavice, fibropapilomy zažívacího ústrojí a močového měchýře, BPV-3 kožní papilomy, BPV-4 epitelové papilomy horních částí zažívacích traktu, BPV-5 způsobuje papilomy tvaru rýžového zrna vemene, BPV-6 papilomy struků, BPV-8 papilomy kůže, BPV-9/10 dlaždicobuněčné papilomy vemene.
Vývoj fibropapilomů u domácích zvířat je objasněn a dokumentován. Přibližně po měsíci latentní fáze infekce se vyvine fibromatózní komponenta nádoru s rozšířením tloušťky dlaždicobuněčného epitelu nad ní (akantóza). Nastává proliferace (množení) fibroblastů dermis, které jsou infikovány papilomavirem (virus se však v těchto buňkách nereplikuje, jeho genom zde existuje v epizomální, kruhové, podobě). Poté začnou proliferovat také buňky epidermis, keratinocyty a rozšiřují tak vrstvu epitelu i směrem do fibromatózní oblasti postižené dermis. Virus se v keratinocytech na rozdíl od fibroblastů replikuje a šíří se do dalších keratinocytů v okolí.
Nakonec nádor vyvolá zánětlivou odezvu organizmu a pronikají do něj buňky imunitního systému, zejména lymfocyty a makrofágy. Ty mohou v některých případech přispět k regresi nádoru (zmenšení až i vymizení). Od počátku infekce po fázi regrese trvá onemocnění kolem jednoho roku, pokud jedinec přežije.
 
Fibropapilomatóza postihuje nejen srnčí zvěř, ale prakticky všechny jelenovité a další volně žijící přežvýkavce a také hospodářská zvířata (i když ta jsou postižena, jak jsme uvedli, jinými kmeny papilomavirů).
 
Onemocnění je rozšířené na území mnoha států Evropy od Portugalska po Slovensko. Ve Švédsku je známo podobné onemocnění např. u losů a sobů, v Severní Americe u jelenců.
Na vzniku nádorů se podílí zřejmě nejen virová infekce, ale roli mají pravděpodobně další faktory. Ty jsou dosud u srnčí zvěře málo prozkoumané, ale soudí se, že vliv má také stav imunitního dozoru, druh výživy a stresogenní faktory (ty ostatně ovlivňují imunitní reakce).
 
Proč název fibropapilomatóza?
Kromě pochopení vlastní podstaty a projevů choroby je zapotřebí ujasnit si terminologii. Pod pojmem papilom se skrývá nádor z epitelu výstelky například dutiny ústní, nosní, hrtanu (laryngu) – dlaždicobuněčný papilom, nádory povrchového epitelu močového měchýře a dalších lokalizací.
Papilomatóza je označení pro mnohotně se vyskytující papilomy. Často mnohotné papilomy nacházíme u dětí v hrtanu na vazech hlasových. Většina dlaždicobuněčných papilomů a papilomatóza vzniká na podkladě virové infekce epitelových buněk, keratinocytů, a to také viry ze skupiny papilomavirů. Příbuzné jsou špičaté kondylomy v oblasti řitě a mužského i ženského genitálu (glans penis, vulva, děložní hrdlo i jinde), rovněž způsobené papilomaviry.
Papilom je tedy proliferace nádorovitého charakteru primárně epiteliální, i když se na tvorbě výrůstků podílejí stromální buňky s tvorbou malého množství vaziva strukturálně podpůrného charakteru a cévy zabezpečující vitalitu útvaru. Stroma však není papilomaviry u člověka (i u některých zvířat) přímo stimulováno k růstu, sleduje rozvoj změn v epitelu.
Pojem „fibro“ v názvu fibropapilom / fibropapilomatóza označuje v patologickém procesu složku z buněk tzv. stromatu, tedy z vaziva a zdůrazňuje tak nejen epitelový, ale i vazivový charakter patologického procesu.
U fibropapilomatózy zvěře se jedná o kombinaci změn povrchového epitelu a buněk vaziva dermis. Uvádí se, že se vazivová složka fibropapilomatózy podobá u člověka známé fibromatóze. S tím zcela nesouhlasíme, rozdíly existují a budeme je dále studovat. Podoba je spíše s lézemi známými u člověka pod pojmem proliferativní fasciitida.
 
Nebezpečí nákazy a opatření
Nákaza a rozvoj fibropapilomů jsou nebezpečné a jak bylo již v Myslivosti opakovaně zdůrazněno, hrozí riziko dalšího šíření onemocnění v populacích srnčí i jiné spárkaté zvěře. Odborné písemnictví uvádí, že v populacích srnčí zvěře může být postiženo 5 % až 10 % i více jedinců, což je v chovech této zvěře závažný problém.
Zvěř může onemocněním výrazně strádat. Krvácející vředy mohou způsobovat posthemoragickou anémii, která se může kombinovat i s jinými typy anémií vyvolanými např. monodietou brukvovitých plodin. Dále hrozí lokální infekce, případně i celková infekce v podobě sepse. Nádory v oblasti hlavy mohou snižovat visus (schopnost orientovat se zrakem), a hlavně také příjem potravy. To vše se u některých jedinců podepíše na stavu výživy končící kachexií a úhynem.
 
Z toho důvodu bylo již opakovaně upozorněno, že ve spolupráci se zodpovědnými institucemi (Státní veterinární správa, Státní správa myslivosti, ČMMJ) je třeba přispívat k zamezení šíření tohoto onemocnění.
Léčba u zvěře ve volnosti není známa. V literatuře se objevila zpráva, že bovinní papilomatóza reagovala regresí (ústupem) po podávání Ivermektinu. U populací srnčí zvěře u nás přichází v úvahu prakticky jen sanitární odlov. Tématika zužitkovatelnosti zvěřiny byla již zmíněna v Myslivosti 12/2011, str. 46. Proškolené osoby, ale i všichni myslivci, by měli být o této problematice informováni. Staženou kůži s nádory je nutné zlikvidovat (spálením, předáním do kafilérie).
S infikovanou zvěří se můžeme setkat poprvé zcela náhodně. Patologický proces na kůži není snadné identifikovat ani v pohledu dalekohledem a lze jej zaměnit např. za znaky potraumatických změn (Holeš, L.: Myslivost 2011, č. 10, str. 42). Měli bychom však být připraveni na situaci, že onemocnění se v současnosti rozšiřuje na honitby za hranici původního záchytu a měli bychom přiměřeně reagovat. V rámci sbírání údajů o šíření nákazy se obracíme na myslivce, aby se s námi o své poznatky podělili.
 
Děkujeme všem našim spolupracovníkům v terénu, bez kterých by sběr informací a dokumentace nebyl možný a Janu Klusáčkovi, MS Dalešice okres Třebíč za fotografie.
 
Doc. MVDr. Karel BUKOVJAN, CSc., Česká zemědělská univerzita v Praze,
Fakulta životního prostředí
e-mail: bukovjan.karel@seznam.cz
Prof. MUDr. Roman KODET, CSc., Ústav patologie a molekulární medicíny,
2. lékařská fakulta UK a Fakultní nemocnice v Motole
e-mail: roman.kodet@fnmotol.cz
MVDr. František KOSTKA, Státní veterinární ústav Jihlava
e-mail: kostka@svujihlava.cz
 
vychází v 7:27 a zapadá v 18:03 vychází v 5:34 a zapadá v 17:55 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...