Časopis Myslivost

Prosinec / 2014

Lež pokračuje - stane se pravdou?

Myslivost 12/2014, str. 20  Pavel Štěpán
Když jsem psal článek Žijeme ve lži – kdy skončí? (Myslivost 2/2014), netušil jsem, že za necelý rok mi události a skutečnosti poskytnou v míře vrchovaté inspiraci k dalším úvahám. Bohužel opět nepříliš optimistickým. Blíží se období společných lovů, které slibují díky mírné zimě bohaté výřady. Výsledek podle mého názoru není až tak důležitý, protože na prvním místě bude potvrzovat lživou realitu. Lživou realitu, ve které česká myslivost žije delší dobu a která se pomalu stává realitou „dnešní, současnou a pravdivou“. Realitu, kterou patrně většina příslušníků cechu Hubertova přijímá jako samozřejmou a správnou, se kterou nelze téměř nic dělat.
Jsem pravidelným čtenářem obou nejznámějších myslivecky zaměřených periodik – časopisů Myslivost a Svět myslivosti, které se myslím dobře doplňují a přinášejí pravidelně zajímavé informace. Ve Světě myslivosti 9/2014 vyšel velmi zajímavý článek Ing. Petra Ziegrossera (mnozí jej jistě znáte ze seminářů a přednášek o černé zvěři). Naprosto bez zábran a příkras s lehkou ironií a nadsázkou popsal současný stav v myslivosti. Nebudu zde citovat jednotlivé pasáže, pouze napíšu, že nejskloňovanějším slovem v článku je tolik známé slovo lež. „Nikdy v minulosti nebyla šance dělat si, co chceme bez ohledu na zákon, zvyklosti a tradice. Užívejme si toho plnými doušky a modleme se ke sv. Hubertovi, aby nám to vydrželo co nejdéle…“ To je vzkaz v posledním odstavci adresovaný myslivecké veřejnosti.
Je zvláštní, že naproti všem předpokladům, myslivci současného stavu hraničícího s anarchií, nevyužívají. Nevyužívají v míře maximální, neboť rok od roku sledujeme s drobnými výkyvy, o které se stará zpravidla matka příroda, permanentní nárůst úlovků spárkaté zvěře. Lze ještě polemizovat o vlivu pytláctví a o nepravdivě vyplněné statistiky. Oba vlivy výslednou početní hodnotu srážejí (netroufám si odhadnout o kolik) směrem dolů.
Krátký dovětek pro dokreslení tristní situace a potvrzení, že anarchie již není myslivosti nijak cizí, ale stává se její součástí. Při listování katalogem letošní chovatelské přehlídky v okrese Nový Jičín jsem si všimnul, že některá myslivecká sdružení nepředložila trofeje. U jiných bylo v kolonce lovec napsáno „zahraniční host“ a v dalších kolonkách byly jen otazníky. Nejednalo se o nedostatky, které se počítaly v řádech jednotek. Byly to desítky.
Pro utvrzení ve lžích a pokračování anarchie se přesto budou chovatelské přehlídky konat dále, neboť tak ukládá zákon. Co na tom, že absence příslušných sankčních ustanovení dělá ze zákona o myslivosti trhací kalendář.
Novela podle myslivců není v žádném případě žádoucí. Konzervativní vlna má stále ještě sílu.
Vše umocnil zážitek z loňského společného lovu v mysliveckém sdružení, kde již nejsem členem. Podle hospodáře se lovila zvěř černá – sele a lončák. Na výřadu bylo jedno sele a asi devadesátikilová bachyňka. Společný lov tehdy skončil „úspěchem“ bez jakýchkoliv diskuzí o „vybočení“ z pravidel. Podobná situace byla o dva roky dříve, kdy host nechal odejít bez rány sekáče, kterého měl na 15 metrů, ale další člen sdružení po něm střílel a minul. Když jsem letos v lednu, tedy v době lovu, ulovil devadesátikilovou bachyňku, stal jsem se terčem pomluv. Lež, přetvářka, faleš a závist opět ukázaly, jak jsou s myslivostí spjaty.
Šedá je teorie a zelený strom života. Zelená je barva symbolizující myslivost. Šedá teorie na školách a v kurzech myslivosti je časem a pod vlivem loveckých zážitků zapomenuta. Výsledkem je současná myslivecká praxe potvrzovaná „přesnou“ mysliveckou statistikou.
Myslivost se povětšinou omezila na „péči o zvěř a lov“. Díky současné nadstandardní péči o zvěř je umožněno přežít i jedincům, kteří by v přirozeném prostředí nepřežili zimu. „Odměnou“ za to je povětšinou bohaté lovecké vyžití. To je podpořeno a umocněno nejmodernější technikou (zateplené kazatelny, kvalitní oblečení i nejmodernější lovecké vybavení).
Kdo by se v běžném pracovním shonu a při nedostatku času (myslivost je stále především volnočasová aktivita) ještě zamýšlel nad zněním § 2 a § 3 zákona o myslivosti?
Znění § 3 odst. 1 - K zachování všech druhů zvěře v přírodě činí orgány státní správy myslivosti potřebná opatření. Přitom se poskytuje podpora a ochrana geograficky původním druhům zvěře. Chovem zvěře se rozumějí odborné zásahy sledující určité vymezené biologické cíle, zachování rovnováhy mezi stavy spárkaté zvěře a prostředím, udržování přírodní kvality genofondu zvěře, cílené zvyšování chovné kvality zvěře a úprava stavů zvěře na optimální stav.
Jaká podpora a ochrana je poskytována jelenu evropskému? Má to být introdukce siky japonského, která se zvrhla v naprosto nekontrolovatelné multi-kulti? Jsou odbornými zásahy ty, díky kterým zpravidla samičí pohlaví dominuje a několikanásobně převyšuje pohlaví samčí? Je zachována rovnováha mezi stavy spárkaté zvěře a prostředím? Ptát se na udržování přírodní kvality genofondu zvěře, cílené zvyšování chovné kvality a úpravu stavů na optimální stav musí nutně u věci znalých vyvolat ironický úsměv.
Zmiňovaný paragraf se mi vybavil, když jsem četl v časopise i na webu články o střetech motorových vozidel se zvěří a o vývoji aplikace, která by shromažďovala data o místech srážek a o druzích a počtech sražené zvěře. Je zachována rovnováha mezi stavy spárkaté zvěře a prostředím? Odpověď je myslím jednoznačná – v žádném případě.
Pokud tyto dvě veličiny položíme na pomyslné misky vah, vidíme, že úlovky spárkaté zvěře neustále narůstají – logicky musí růst populace. Na druhé misce uvidíme, že prostoru pro zvěř ubývá. Jedná se o nepřímou úměru se všemi z toho plynoucími důsledky (vnitropopulační stres zvěře, snadnější šíření nemocí zvěře, snižování chovné kvality – zejména hmotnosti – zvěře, o případných genetických důsledcích lze dnes pouze spekulovat).
Podle údajů Ministerstva zemědělství ubylo v letech 2000 - 2012 celkem 53 254 hektarů většinou té nekvalitnější zemědělské půdy, což představuje asi 44 honiteb (podle průměrné výměry). K tomu můžeme připočíst stále intenzívnější využívání krajiny k rekreačním účelům, zhušťování dopravní sítě a nárůst dopravy i počtu motorových vozidel. Je tedy skutečně zachována rovnováha mezi stavy spárkaté zvěře a prostředím?
Není a nemůže. Člověk civilizačním tlakem utlačuje zvěř stále více. Rekreace, sportovní aktivity, houbaření a sběr lesních plodů, turistika, doprava, výstavba nových komunikací a dálnic, stavební činnost, průmyslové zóny atd. Ubývá „divočiny“ – míst, kde zvěř nalézá potřebný klid.
Ale myslivecký stav to nerespektuje a svou činností dělá maximum pro to, aby početní stavy zvěře narůstaly. Kde končí myslivost a začíná velkochov ve volné krajině? Myslivost končí tuším tam, kde „myslivci“ znají pouze krmení a lov. Na ostatní atributy myslivosti, které jsou definovány v zákoně, pak není brán zřetel. Buď z důvodů neochoty anebo neznalosti.
Stavy zvěře budou narůstat do doby, než se škody zvěří začnou účtovat reálně. Výsledkem zřejmě bude krátkodobá válka, kdy se budou účtovat jak škody zvěří, tak i škody na zvěři. Mír bude uzavřen v okamžiku, kdy stavy zvěře poklesnou. V souvislosti s nižšími stavy zvěře poklesnou i škody a důvod „války“ pomine.
Poslední desetiletí je ve znamení poměrně hlasité diskuze o škodách způsobených spárkatou zvěří. Závěr expertní skupiny ke Klíčové akci 11 Národního lesnického programu II jednoznačně potvrzuje nutnost úpravy stavů spárkaté zvěře směrem dolů. Samostatnou kapitolou jsou sika japonský a daněk evropský, který svou populační dynamikou siku předstihl. Myslivecký stav rozšíření těchto druhů zvěře ve svých honitbách v drtivé většině vítá.

Pro doplnění přikládám výňatek z příspěvku Ing. Miroslava Sloupa na semináři Postup práce na realizaci NLP II v roce 2013, který se konal 23. 1. 2014 v Hradci Králové: Problematika dosažení vyváženého vztahu mezi lesem a zvěří je součástí vládou schváleného NLP II, který ukládá „s využitím výstupů národní inventarizace lesů (NIL), .... navrhnout a podrobit odborné diskuzi nový systém stanovování výše odlovu vycházejícího striktně ze zjištěného stavu lesa“.

Na základě takto schváleného NLP II projednala a ministerstvům doporučila ustanovená Koordinační rada řadu opatření pro řešení současné situace ve vztahu mezi zvěří a lesním ekosystémem.
Základní body k dané problematice lze shrnout následovně:
- upravit zákon o myslivosti s tím, že je potřeba urychleně zpracovat a schválit novou koncepci myslivosti v ČR a na základě této koncepce připravit velkou změnu mysliveckého zákona,
- řešit chov introdukované zvěře, zejména zastavení dalšího rozšiřování jelena siky, zajištění programu eradikace jelena siky v oblasti s chovem jelena evropského. U jelena siky, daňka, jelence a muflona umožnit chov jen ve vyhlášených oblastech chovu zvěře.
- stanovovat výši lovu podle vlivu na lesní ekosystém. Zde se vycházelo ze schváleného NLP II. Návrh metodiky byl zpracován a KR doporučila ověřit reálnost navrhované metodiky a zpracovat návrh regionů pro hodnocení vlivu zvěře v ČR.
 
Je zajímavé, že ačkoliv lesníci a vlastníci lesů léta marně volají po úpravě stavů spárkaté zvěře, největší lesnický podnik (LČR) se chová v této situaci naprosto iracionálně a lesní honitby pronajímá zájemcům ve výběrových řízeních, kde je rozhodujícím kritériem nejvyšší cena. Přestože je to zcela v rozporu s bodem 68. Nálezu ÚS (49/2007 Sb. N 226/43 SbNU 541), který jsem zmiňoval v únoru. Připomínám citaci: Podstatnější pro posouzení povahy práva myslivosti z hlediska souladu s ústavními garancemi jsou však jiné atributy, jež byly právu myslivosti zákonem propůjčeny. Myslivost není definována jako výrobní činnost či podnikání, ale jako vztah k volně žijící zvěři, jež tvoří součást ekosystému. Právo myslivosti tak nelze rozdělovat na „komerční“ a „nekomerční“ část, jednak proto, že zákon stanoví všechny složky jako integrální součást myslivosti, ale zejména proto, že jde o dvě strany téže mince; jednou je ochrana zvěře a péče o ni a druhou významně omezované právo lovu, jehož prvotním cílem je především regulace stavu zvěře. Zákon o myslivosti implikuje mechanismus, podle nějž by výnosy z myslivosti měly přibližně pokrýt náklady, jež vznikají v souvislosti s realizací povinností uložených zákonem. Rovněž pro tento důvod nelze rozdělovat skupiny činností realizovaných v rámci práva myslivosti na ty, jež slouží veřejnému zájmu a jež mu neslouží.
 
Jak probíhá regulace stavu zvěře v praxi, dokumentuje částečně lživá myslivecká statistika. Lživá, protože neposkytne například reálné a pravdivé údaje o poměru pohlaví, ani o zastoupení věkových tříd, nýbrž pouhá čísla, o jejichž pravosti nepochybuje snad jen největší snílek. Jediný podstatný údaj, který se dozvíme, je celkový nárůst úlovků spárkaté zvěře.
Jak vypadají populace zvěře po desetiletích provádění průběrného odstřelu podle chovatelských zásad, ví nejlépe každý, kdo chodí do lesa a do honitby. K čemu vedou nesmyslně vysoké nájmy za honitby je také v praxi vidět. Výsledkem je myslivecká velkovýroba zvěřiny a nabídka poplatkových lovů.
Kde zůstala péče o zvyšování úživnosti honitby dle zákona? Nebo se tím rozumí import tun nejrůznějších směsí a krmiv do honiteb s cílem udržení takových stavů zvěře, aby bylo z čeho zaplatit nájem a aby lovecké vyžití bylo v míře převrchovaté?
V tom případě by bylo nejvhodnější přestat lhát a slovo myslivost nahradit slovem lovectví. Kolik myslivců by provozovalo myslivost bez toho, aniž by za rok ulovili jediný kus zvěře? V současné době to nehrozí, protože stavy zvěře jsou takové, že se s ní potkáváme téměř na každém kroku. Možná by to bylo zajímavé téma pro bakalářskou či diplomovou práci – jaká je motivace jednotlivců k provozování myslivosti?
Během vegetačního období poskytují zemědělci zvěři prostřený stůl, který občas ochutí chemií, po zbytek roku nosí na stůl myslivci. Zvěř málokdy pocítí nedostatek, biologicky nemá překážky k reprodukci. Myslivci jsou spokojeni, lovecké vyžití je v míře bohaté. Jakákoliv zima s delší dobou sněhové pokrývky za přispění mrazu nastaví reálné zrcadlo této lži. Odhalí lživost mysliveckého plánování a hospodaření. To dokonale potvrdily výsledky letošního jarního sčítání zvěře pod vlivem událostí v ústeckém kraji, a to zejména v kategorii zvěře jelení.
Náhlá změna ve vedení ČMMJ a peripetie kolem obsazení místa jednatele již jen podtrhují současný stav. Stav, který bych nazval obdobím plné pozdní zralosti ovoce. Co se poté děje s plody, každý ví. Záhy shnijí. Jedna z posledních možností jejich využití je hromadné zkvašení a následná destilace. Výsledkem může být lahodný alkoholický nápoj.
V široké myslivecké veřejnosti něco kvasí již delší dobu, dění v ČMMJ to potvrzuje. Následná destilace (velká novela zákona o myslivosti se vším všudy) je nevyhnutelná, její oddalování se projeví na kvalitě výsledného produktu. Na řadě je nyní pěstitelská pálenice (MZe), pokud má vůbec zájem o tuto „zakázku“, jejíž realizace jí ale přísluší podle zákona.
Času uplynulo hodně, ubylo i trpělivosti vlastníků pozemků a lesů. Rezignují vlastníci definitivně? Stane se myslivecká lež pravdou? Nebo se čeká na dítě, které zvolá, že císař je nahý a přihlížející dav přestane mlčet?
Pavel ŠTĚPÁN
stepanpavel@seznam.cz
vychází v 7:28 a zapadá v 18:01 vychází v 6:42 a zapadá v 18:19 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...