Časopis Myslivost

Prosinec / 2014

První zkušenosti s vábničkami HELEN BAUD

Myslivost 12/2014, str. 52  Josef Drmota
V srpnovém čísle časopisu Myslivost jsem si dovolil představit novou kolekci francouzských vábniček HELEN BAUD, kterou na svých stránkách nabízí internetový obchod nordikpredator.cz. Součástí příspěvku byla nepřímá výzva čtenářům, aby se s ostatními podělili o případné zážitky s těmito, pro české myslivce dosud neznámými, výrobky. V době psaní uvedených řádků jsem ještě netušil, že podobného úkolu budu moci již brzy ujmout sám.
S uvedenými produkty jsem se měl možnost poprvé fyzicky setkat v rámci Národních mysliveckých slavností na zámku Ohrada, kde majitel firmy, Pavel Kumžák z Pacova, svůj sortiment vystavoval. Měl jsem zde dostatek času nejen na prohlídku vábniček, ale také na sáhodlouhou diskusi s řadou lidí, kteří se kolem vábení zvěře točí. Na jejím základě jsem si z výstavy odnesl vábničku na černou zvěř, vábničku na drozdovité ptáky a myškovačku.
V případě vábničky na černou mne zaujala především rezonanční část, která je na rozdíl od „trubicových“ vábniček tvořena tenkostěnnou dřevěnou trubkou a umožňuje tak vytvořit zajímavě podkreslený hlas.
Vábnička na drozdovité ptáky sestává z trojice navzájem spojených kovových trubiček laděných na různé hlasy uvedené skupiny ptáků. Abych vše upřesnil. Ne, že bych toužil po vábení drozdů, ale při troše snahy jsem dokázal i se svými schopnostmi na vábničku zhruba napodobit křik napadeného ptáčka. Imitace mimochodem velmi připomíná výstup z oblíbené a úspěšné vábničky „Crying Bird“ od švédské firmy NordikPredator.
K myškovačce jsem se pak nechal víceméně přemluvit díky názoru kolegů, kteří se shodli na tom, že použitá kovová píšťalka vydává jeden z nejvěrnějších zvuků, na který můžeme mezi myškovačkami narazit. A právě tuto typově velmi známou vábničku jsem si mohl brzy vyzkoušet v praxi.
Končil první červencový týden a já se vydal na čekanou poblíž posečené louky, u které bych, jak jsem tajně doufal, mohl při troše štěstí narazit právě na rezavou kmotru. Zasedl jsem do zásedky těsně přiléhající k odrostlé smrkové houštině, mezi níž a samotnou loukou se táhly tři řádky loňské výsadby smrků a modřínů. Řádky nebyly příliš udržovány a byly hustě prorostlé pruhy třtiny, která mi sahala do výšky pasu. Na louce se celý večer nic podstatného nedělo, což nebylo vzhledem k vysokým teplotám až tak překvapivé.
Nachýlila se půl desátá a přišel nejzajímavější čas. Povstal jsem proto z lavičky, abych měl lepší přehled, a do ruky jsem si nachytal monopod, který používám nejen během šoulaček, ale všude tam, kde není jistota pevné opory pro zbraň.
Netrvalo to ani pět minut, kdy jsem periferně zaregistroval po své pravé straně pohyb. Jenom jsem tím směrem zašilhal a strnul. Z houští vytahovala liška, podle velikosti hrubě odrostlé letošní lišče. Zůstala stát se zadní polovinou těla schovanou v houští, hlavu a plece přesně v mezeře mezi touto krytinou a prvním řádkem třtiny. Vzdálenost byla minimální, snad jen kolem deseti metrů. Ani jsem se nepohnul, jenom mírně přivřel oči a lehce se pomaličku zaklonil, aby se můj světlý obličej dostal alespoň částečně do zákrytu za převislou smrkovou větví. Moc šancí jsem si nedával.
Liška jistila na obě strany a pak učinila dva kroky. Přední část jejího těla zmizela v trávě. Opatrně jsem sáhnul dolů ke zbrani a nastavil zvětšení zaměřovacího dalekohledu na minimální hodnotu. Bylo zřejmé, že budu-li vůbec střílet, bude to na velmi krátkou vzdálenost.
Liška zatáhla mezi řádky a jen oháňka, která se sem tam mihla mezi stébly, dávala tušit, kam směřuje. Bylo to směrem ode mne a šance, že se vydá do posečené louky, rychle klesala, protože okraj lesa se zatáčel mimo výhled směrem doprava. Na straně opačné mi tím ale bylo umožněno nepozorovaně zvednout kulovnici, odjistit a opřít ji o vidličku. Liška pokračovala ve zvoleném směru postupu.
Na myškovačku, kterou jsem spolu s kovovou drozdí vábničkou nosil poslední týdny v kapse, jsem si vzpomněl velmi rychle. Opatrně jsem ji vytáhnul a vsunul mezi rty. Písknul jsem jen krátce třikrát za sebou.
Oháňka se okamžitě zastavila v pohybu, zavlnila se a pak se začala sunout nazpět. Když liška dosáhla zhruba místa, v němž vytáhla z houštiny, vyskočila na starý pařez a jistila směrem, odkud se ozvalo předchozí pískání. Její tělo mi sice částečně kryly tři tenké kolíky používané k ochraně modřínových sazenic, trčící asi půl metru před cílem, nicméně čekat nemělo smysl. Po ráně na komoru se liška překulila a několikrát odkázala na místě.
Nemohu samozřejmě tvrdit, že se mi úlovek podařil jen a jen díky použité vábničce. Její zvuk nicméně svoji roli sehrál. Dá se rovněž předpokládat, že za popsaných okolností by se mi zkušenou lišku přelstít nepodařilo a pravděpodobně by zmizela dřív, než by vůbec k použití vábničky došlo. Na straně opačné je vzhledem k nutnosti tlumit tohoto nejběžnějšího predátora jedno, reagoval-li na vábení jedinec mladý nebo starý. Svoji úlohu v tomto směru tedy vábnička splnila.
Jen pro zajímavost si dovolím doplnit, že na stejném místě jsem takto ulovil během několika posledních let čtvrtou lišku, mezi nimi i dva staré lišáky. Dokazuje to oblíbenost určitých spádů u jedinců daného druhu, která se přenáší doslova z generace na generaci.
 
Druhý případ, který dokládá funkčnost výrobků HELEN BAUD, se stal mému kolegovi, který je majitelem výše popsané vábničky na drozdovité ptáky. Protože se stávám pouhým prostředníkem popsaného zážitku, bude líčení poněkud stručnější. Uvedený případ nicméně podtrhuje mnohem prokazatelněji použitelnost vábničky v praxi. Na rozdíl od popsaného ulovení lišky pomocí myškovačky, jde tentokrát úspěšný výsledek lovu jednoznačně na vrub vábičského umění.
Situace se odehrála na čekané v době žní poblíž lánu vzrostlé kukuřice, mezi kterým byl uprostřed prosečený pás porostlý původně ječmenem. Šířka sklizené části pole dosahovala asi 30 metrů. Představovala proto ideální místo pro čekanou nejen na černou zvěř. Zelený podrost lákal zvěř srnčí a hraboší obsádka zase lišky.
Liška vytáhla myškovat z kukuřice na otevřený prostor ve vzdálenosti asi 230 metrů od čekajícího kolegy. Protože se pohybovala směrem od jeho místa, zavábil opakovaně vábničkou na drozdovité ptáky. Liška na zvuk zareagovala okamžitě krátkým jištěním a následnou změnou postupu, který neomylně upravila směrem za přicházejícím zvukem. Přicházela sice zvolna, nicméně byla bez pochyb vedena zájmem o imitovaný nářek.
Pozvolný nepřetržitý postup přerušila asi ve vzdálenosti 120 metrů od lovce a znovu jistila jeho směrem. Díky dobrému krytu si mohl dovolit ještě krátké zavábení. Po něm liška pokračovala v přímém postupu za zvukem až na vzdálenost necelých 50 metrů, kde byla ulovena kulovou ranou na komoru.
 
Třetí případ úspěšného použití vábniček HELEN BAUD, který na rozdíl od obou výše popsaných bohužel neskončil ulovením zvěře, se přihodil koncem srpna mému synovi. Je velkým fandou vábení a obě vábničky si ode mne vypůjčil s tím, že se je pokusí během šoulačky někde na vhodném místě vyzkoušet.
Lov jej přivedl mezi dva pruhy velmi hustého smrkového zmlazení. Průsek mezi houštinami umožňoval výhled směrem do protisvahu, kde houštiny bezprostředně navazovaly na vzrostlý smrkový les.
Na rozhraní porostů myslivce zastavily zvuky černé zvěře, které přicházely ze spodní houštiny. Zůstal proto stát za krajním silnějším smrkem, nachystal si kulovnici a zavábil nářkem ptáčka. Černá reagovala okamžitě a silný kanec se s hlasitým lámáním doslova přiřítil až na okraj krytiny. Zde se zarazil a po krátkém jištění zmizel, aniž by umožnil spolehlivé zamíření a úspěšný výstřel. Syn se pokusil o další sérii vábení, nicméně již neúspěšně a tlupa černé zvolna odtáhla.
Protože na další postup nezbývalo dost světla, zůstal na místě a podle jeho vlastních slov si chvíli „hrál“ s myškovačkou. Převedeno do přesnější řeči - asi pět minut si zkoušel různé varianty myšího pískání.
Jaké bylo jeho překvapení, když mu z opačné houštiny, než kterou postupovala černá zvěř, vytáhla nečekaně do vzrostlého lesa ve vzdálenosti asi 60 metrů liška. Po halasném odchodu divočáků jej víceméně zaskočila a v pohybu ji kulovým výstřelem minul. Po následující debatě jsme dospěli k názoru, že lišku zřejmě vyprovokoval již předchozí nářek raněného ptáčka a navazující myškování jí dodalo poslední potřebný impuls k opuštění krytiny.  
 
Všechny tři uvedené případy dokládají možnost úspěšného použití nových vábniček HELEN BAUD v naší myslivecké praxi. Nicméně, tak jako v případě jiných vábniček, nelze ani zde počítat se stoprocentním „účinností“. Podmínek úspěchu je při vábení celá řada a musí být bohužel splněny v jediném okamžiku. Za všechny můžeme jmenovat přítomnost zvěře ve vhodné vzdálenosti, její „náladu“ reagovat na vábení, vhodnou volbu stanoviště, dobrý směr větru, nezakrytý výhled, nenápadné oblečení i chování, dobré napodobení potřebných zvuků a v neposlední řadě nezbytnou dávku loveckého štěstí.    
Josef DRMOTA
vychází v 7:52 a zapadá v 15:58 vychází v 4:39 a zapadá v 14:46 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...