Časopis Myslivost

Prosinec / 2014

Výživa srnčí zvěře a její význam pro mysliveckou praxi (III.)

Myslivost 12/2014, str. 62  Pavel Scherer
Vážení přátelé myslivosti a milovníci srnčí zvěře, v souvislosti s předchozími články, které jsem zaměřil do oblasti výživy, je velice potěšující zjištění, že problematika výživy srnčí zvěře je stále aktuální téma a v popředí zájmu široké myslivecké veřejnosti. O tom svědčí skutečnost, že mně po zveřejnění prvních dvou článků přišla prostřednictvím elektronické korespondence spousta velice podpůrných a pozitivních reakcí.
Pro myslivce, které problematika výživy srnčí zvěře zajímá hlouběji a chtějí v ní získat co nejvíce informací a nových poznatků, oznamuji, že se jí budu věnovat v dalším díle z trilogie o srnčí zvěři „Srnčí zvěř III. - fenomén parožení a správné principy výživy srnčí zvěře“.
V tomto posledním díle bude oblasti výživy věnována celá rozsáhlá kapitola, v níž budou popsány a obrazovou formou doloženy veškeré nové poznatky a informace, opřené o exaktní krmivářské experimenty, které jsem po dobu svého individuálního výzkumu biologie srnčí zvěře prováděl. Publikaci plánuji vydat na konci roku 2017…
 
Objemová krmiva
Letnina
Jednou z velice atraktivních a preferovaných objemových krmiv, které poskytují srnčí zvěři významný zdroj živin, je letnina. Letninu můžeme definovat jako mladý letorost z olistěných dřevin a křovin, sušený v menších svazcích ve stínu a používaný k přikrmování spárkaté zvěře v zimním období.
Letninu je možné připravit z letorostů javoru, osiky, habru, jeřábu, jasanu, lísky, dubu, lípy, jívy, anebo také z letorostů maliníku, ostružiníku či kopřivy. V jarním období mají všechny výše jmenované porosty více či méně vyrovnanou nutriční hodnotu.
Letnina kromě ostatních výživných látek obsahuje i velice cenné živiny v podobě minerálních látek a bílkovin. Její nutriční hodnota je však závislá od správného načasování přípravy, zejména od správného sušení a uskladnění.
Na přípravu letniny je z fyziologického hlediska dobré využít její optimální vegetační stádium, což je období od poloviny května do druhé poloviny června, maximálně však konce června, kdy je v preferovaných lístcích nejvíce výživných a využitelných látek. Výživovou hodnotu letniny z velké míry ovlivňuje také druh porostu, z kterého je letnina připravena, jeho botanické složení a zejména pak vegetační stádium v době její přípravy.
Hned na úvod si neodpustím konstatovat, že stejně jako u sena, málokterý myslivec umí letninu správně připravit a předložit. „Letniny“, které často vídám v honitbách zavěšené u krmelišť, nemají s letninou nic společného a vzhledem k zdravotnímu stavu zvěře, bych je vůbec zvažoval předložit. Špatně uskladněné, pozdě připravené, slunečními paprsky spálené, bez přirozené barvy a vůně! To jsou všechno letniny, které můžeme v našich honitbách v zimním období spatřit.
 
Správné principy při přípravě letniny
Příprava letniny je oproti senu časově náročnější a vyžaduje více praktických zkušeností a znalostí. Správně připravená letnina se v naší myslivecké praxi velice dobře osvědčila, o čemž svědčí skutečnost, že ji srnčí zvěř dává přednost i před kvalitní vojtěškovou pící či jinými jetelotravními směskami s vysokým zastoupením preferovaných a využitelných lístků.
Největším nešvarem při přípravě letniny je skutečnost, že ji myslivci začínají připravovat velice pozdě, někdy až v druhé polovině vegetačního období. Mnohokrát jsem viděl myslivce, kteří z důvodu časového deficitu připravovali letninu v srpnu či dokonce až začátkem října! Ve vztahu k termínu přípravy letniny a optimální době její zralosti mohu konstatovat, že pozdě připravená letnina je z výživového hlediska naprosto bezcenná a srnčí zvěř ji na základě smyslového posouzení obvykle nebere.
Významnou předností letniny je skutečnost, že po jejím zavadnutí nedochází k odrolování nutričně významných a preferovaných lístků. Letnina musí být při jejím sušení bezpodmínečně zavěšena v menších svazcích ve svislé poloze, nejlépe na větraných půdách. Navrstvení letniny po jejím usušení na sebe tak, jak se to v myslivecké praxi často dělá, je z hlediska její významnosti a využitelnosti obrovskou chybou. Mám exaktně ověřeno, že tímto způsobem uskladnění ztrácí letnina na atraktivitě a zejména její nutriční hodnotě. Na sebe navrstvená letnina vzdušnou vlhkostí brzy slehne, zvlhne, od jejího středu se zapaří a začnou se na ní tvořit opticky neviditelné plísně a zdraví škodlivé mykotoxiny, které letninu výrazně znehodnocují. Letnina je pak v době jejího podání opticky nevábná, zmáčknutá na placku, je mnohdy prašná a z nutričního hlediska naprosto nežádoucí. Srnčí zvěř ji v tomto stavu většinou odmítá brát.
Ve špatně uskladněné a na sebe navrstvené letnině si většinou myši staví hnízda (zejména je-li uskladněna v příručních skladech přímo v honitbě) a letninu svými exkrementy a pachy výrazně degradují. To je hlavní důvod, proč by měla být letnina zavěšena ve svislé poloze až do doby jejího podání.
V oblasti skladování je nutno si uvědomit fakt, že jednou z hlavních fyzikálních vlastností dřevin je jejich schopnost absorbovat vlhkost. Letnina je stejně jako ostatní dřevité hmoty hygroskopickým materiálem, to znamená, že má schopnost pohlcovat a udržovat svoji vlhkost v rovnovážné poloze, která je závislá na jejích vlastnostech a zejména okolní vlhkosti a teplotě. Z důvodu skutečnosti, že okolní teplota a vlhkost je proměnlivá, mění se integrálně s touto skutečností i vlhkost letniny. To samozřejmě platí v každém ročním období s ohledem na vlhkost vzduchu. Každý myslivec praktik ví, že je v létě letnina pohmatem tvrdá, její lístky jsou křehké a lámavé, na podzim a v zimě je naopak pružná a elastická. Už jen tato skutečnost zcela jasně ukazuje, že není dobré letninu vrstvit na sebe, ale je správné ji nechat volně „dýchat“, a to až do doby jejího podání.
 
V průběhu výzkumu biologie srnčí zvěře jsem v oblasti výživy provedl několik krmivářských experimentů. Cílem jednoho experimentu bylo zjistit, kterým listnatým porostům (ve formě letniny) dává srnčí zvěř přednost. Tento experiment jsem provedl v zimním období přelomu let 2010 a 2011, kdy se teplota vzduchu přes den pohybovala v mínusových hodnotách. K tomuto pokusu jsem předložil letninu z bubu, javoru - babyky, lísky, lípy, osiky, jasanu maliní a kopřiv.
Po dobu experimentu jsem monitoroval celkem 18 kusů srnčí zvěře, držených v šesti experimentálních výbězích. Do každého výběhu jsem od všech výše jmenovaných porostů zavěsil menší svazek ve formě letniny a sledoval, v jaké intenzitě a frekvenci budou jedinci letninu navštěvovat a konzumovat.
Výsledky experimentu byly velice zajímavé a přinesly velmi cenná a zajímavá zjištění. Zatímco v jenom výběhu jedinci preferovali více letninu z babyky, v druhém výběhu preferovali naopak letninu z maliníku, jejíž lístky zkonzumovali jako první. Ve třetím výběhu byla preferována více letnina z lísky a lípy a ve čtvrtém a pátém naopak zvítězila letnina z dubu.
Zajímavé zjištění bylo, že letnina z kopřiv a jasanu zůstávala vždy až na posledním místě a byla konzumována teprve tehdy, když na ostatních dřevinách nezbyl jediný lístek.
Podobné experimenty jsem prováděl i u volně žijících jedinců ve volnosti. Mohu konstatovat, že všechny tyto terénní experimenty byly s velice podobnými výsledky.
Výsledky těchto zcela triviálních krmivářských experimentů zcela jasně ukázaly, že každý kus srnčí zvěře má individuální chuťové receptory a letninu, kterou preferuje jeden kus, nemusí preferovat kus druhý a naopak. Všeobecně však mohu konstatovat, že letnina z babyky, lísky, dubu a maliní byla ze všech předložených porostů preferována nejvíce. Na základě těchto cílených experimentů mohu udělat jediný objektivní závěr. Srnčí zvěř v podstatě nepohrdne žádnou letninou, která je včas a správně připravena, dobře uskladněna a v pravý čas předložena! A z této skutečnosti je nutno v myslivecké praxi vycházet!
Experiment přinesl mimo jiné i jednu velice zajímavou skutečnost. Pokud je letnina připravovaná z delších a členitějších větví listnatých dřevin, jako např. z javoru, lípy nebo dubu, srnčí zvěř kromě preferovaných lístků ráda konzumuje i boční zdřevnatělé terminální výhonky do délky obvykle kolem 5 cm. Tyto koncové části jsou pro ni zřejmě chuťově atraktivní a obsahují výživné látky. Silnější, tvrdší a zdřevnatělejší části s větším podílem nestravitelného ligninu srnčí zvěř již nekonzumuje.
 
Abych myslivecké veřejnosti dokázal, jak je důležité správné načasování přípravy letniny resp. její sušení a uskladnění, udělal jsem v tomto směru jeden cílený experiment. Dne 7. 6. 2011, při přípravě letniny na zimní období, jsem připravil šest objemově stejných svazků z letorostů javoru – babyky. Dva svazky jsem zavěsil na větrané půdě, kde byl výrazně omezen přístup denního světla, dva svazky jsem zavěsil do stínu přístřešku tak, aby bylo zabráněno přímému dopadu slunečních paprsků, a dva jsem nechal účelově zavěšené na přímém slunci. Svazky jsem nechal na exponovaných místech celé tři týdny.
Na základě smyslového posouzení (barva, vůně, struktura a celkový vzhled) jsem vyhodnocoval a monitoroval její kvalitu resp. její nutriční degradaci.
Po uplynutí tohoto časového limitu jsem svazky zavěsil vedle sebe a pořídil několik autentických snímků. Jsem přesvědčen, že doprovodný obrazový materiál má v tomto směru mnohem větší vypovídající hodnotu než psané slovo a nepotřebuje žádný komentář…
Když jsem tyto svazky předložil srnčí zvěři v zimním období ve volnosti, mohu objektivně konstatovat, že po letnině sušené a uskladněné na půdě se „slehla zem“. Tato letnina byla zkonzumována doslova ihned po jejím předložení.
Letnina sušená a uskladněná ve stínu přístřešku byla zvěří zkonzumována až třetí den po jejím předložení a letnina sušená na přímém slunci zůstala viset netknutě až do jara.
Myslím, že tento terénní experiment zcela jasně reflektuje skutečnost, jak je důležité letninu správně sušit a uskladňovat.
Ideálním místem pro sušení a uskladnění letniny jsou větrané půdy s omezeným průnikem denního světla. Letninu je nutné svazovat do menších otýpek, a věšet tak, aby mezi jednotlivými svazky mohl proudit vzduch. V místě svázání se letnina fyziologickou cestou špatně dosouší, a proto je dobré při její přípravě dělat vždy svazky optimální velikosti. V příliš velikých a objemných svazcích se může letnina od jejího středu snadno zapařit. Z myslivecké praxe mohu potvrdit, že na zapaření je nejvíce náchylná letnina z kopřivy.
Délka nařezaných olistěných letorostů je při přípravě letniny velice individuální a podle druhů porostů může dosahovat od 50 do 120 cm. Letninu je nejlépe sušit ve svislé poloze na větraných půdách, kde je výrazně omezen vstup denního světla. V tomto směru platí více než kdy jindy, že čím větší tma při sušení a uskladnění, tím větší kvalita! Mám experimentálně ověřeno, že letnina z tmavých půdních prostor je pro zvěř nutričně nejvýznamnější a srnčí zvěř by se po ní „přímo utloukla“!
Při slunečném počasí je letnina z těchto půdních prostor obvykle do tří dnů zcela vysušená. Správně usušená letnina by měla mít šedě až sytě zelenou barvu (podle druhu porostu), její lístky musí být elastické a musí příjemně vonět.
Je třeba se zásadně vyvarovat sušení na přímém slunci, při kterém letnina ztrácí nejen všechny nutriční látky, ale zejména přirozenou barvu a vůni. Její lístky jsou pak opticky nevábné, jsou křehké, výrazně lámavé a drolivé. Takovou letninu srnčí zvěř obvykle nebere!
Za obrovskou chybu považuji i skutečnost, když je letnina připravována v druhé polovině vegetačního období. Obsah všech využitelných a nutričních látek (v listech a terminálních výhoncích) je již v tomto období výrazně snížen a jejich stravitelnost klesá v důsledku zvýšeného obsahu vlákniny.
Na samý závěr bych chtěl ještě sdělit, že velice opomíjenou, a přesto nutričně velice vydatnou, je letnina z topinamburu. Vzhledem k obsahu významného polysacharidu inulinu působí velice dieteticky a má příznivé účinky na celý zažívací trakt. Pokud se olistěné stonky této rychle rostoucí rostliny včas a správně usuší, srnčí zvěř ji v zimním období velice ráda konzumuje. Na doprovodných snímcích je zachycena správně připravená letnina z topinamburu a její konzumace jedinci v jednom experimentálním výběhu.
Pokračování v dalším čísle
Text a snímky Pavel SCHERER
Tel. 724 218 513, www.scherer.cz
 
 
vychází v 7:28 a zapadá v 18:01 vychází v 6:42 a zapadá v 18:19 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...