Časopis Myslivost

Březen / 2017

Mezník našeho i světového mysliveckého výstavnictví

Myslivost 3/2017, str. 16  Oldřich Koudelka
Před osmdesáti lety se v Praze uskutečnila pod záštitou prezidenta republiky dr. Edvarda Beneše IV. Celostátní výstava trofejí při zemské Hospodářské výstavě. Její nedílnou součástí bylo zasedání mezinárodní komise CIC (Conseil international de la Chasse) za účelem vypracování mezinárodní metody pro hodnocení trofejí. Pozváním zahraničních delegátů byly pověřeny Československá myslivecká jednota a Hubertusverband.
Zasedání komise se uskutečnilo ve dnech 24. – 26. května 1937 a zúčastnili se ho zástupci odborné myslivecké veřejnosti z Belgie, Dánska, Francie, Jugoslávie, Lucemburska, Maďarska, Německa, Polska, Rakouska, Rumunska, Švédska a Československa. Zasedání předsedal prezident CIC Maxim Ducrocq.
Když sedm let předtím, v roce 1930, probíhalo první zasedání nově vzniklé mezinárodní organizace CIC, jednalo se v rámci programu také o nutnosti sjednotit metody pro hodnocení trofejí. Prvním pokusem splnit tento nelehký úkol bylo jednání ve Varšavě v roce 1934, kdy se zástupci několika států u příležitosti výstavy trofejí pokusili sjednotit na budoucích metodách. Výsledkem ale naopak byla značná nejednotnost, a tak se ustavila komise, která měla v jednání aktivně pokračovat.
Československou myslivost na pražském zasedání komise zastupovali předseda ČSMJ prof. Ing. Antonín Dyk, předseda myslivecké rady při ČSMJ prof. PhDr. Julius Miloš Komárek, MUDr. Václav Rubeška, generální ředitel státních lesů a statků Ing. Dr. Karel Šiman, Jan Pálffy, Pavel Pálffy, Dr. Bedřich Strachwitz, vrchní lesní rada Jan Mayer, jednatel ČSMJ Ing. Jiří Sekera, Viktor Schick- Ferber, ministr zemědělství vlády Československé republiky JUDr. Zadina a ministr obchodu vlády ČSR J. V. Najman.
Hlavním bodem zasedání bylo projednat podmínky pro sjednocení metod hodnocení trofejí jelena evropského, srnce obecného, daňka evropského, losa evropského, soba evropského, kamzíka horského, muflona, kozorožce, zbraní prasete divokého, zubra evropského, bizona prérijního, pižmoně grónského, lebek a kůží šelem.
Pro hodnocení jeleních parohů byla přijata maďarská metoda podle prof. Huberta Nadlera, která se poprvé ověřila již v roce 1927 na výstavě v Budapešti. Dále byly přijaty návrhy na hodnocení trofejí daňků podle Wilda, srnčích parůžků podle Biegera. V platnosti zůstala metoda hodnocení mufloních toulců, jejímž autorem byl Karel Šiman. Pro hodnocení kamzičích růžků byl přijat návrh rakousko-německý. Pro hodnocení dalších druhů trofejí vznikly nové metody.
Pražské zasedání komise bylo mimořádně plodné a konstruktivní, což ocenil i prezident CIC Maxim Ducrocq při osobním setkání s prezidentem republiky dr. Edvardem Benešem. Současně vysoce ocenil úroveň československé myslivosti. Baron Sommaruga jménem všech přítomných hostů poděkoval československé vládě a jmenovitě Karlu Šimanovi za jeho osobní přínos k úspěchu jednání. Pozitivně se k zasedání vyjádřil i Říšskoněmecký nejvyšší lovčí Scherping, který zdůraznil historický význam pražské schůzky pro vznik mezinárodních metod hodnocení trofejí.
Jednání mezinárodní komise CIC v Praze předznamenalo velkou Mezinárodní mysliveckou výstavu, která se uskutečnila ve dnech 2. – 29. listopadu 1937 v Berlíně. Zúčastnilo se na ní dvaadvacet států s pěti tisíci šesti sty trofejemi a dalšími exponáty dekorativního charakteru. Medailemi bylo oceněno 2480 trofejí. Již sám výčet oceněných trofejí z jednotlivých zemí je zajímavý - celkem 11 medailových trofejí bylo z Belgie, 11 z Bulharska, 40 z Dánska, 4 z Egypta, 528 z Německa, 2 z Estonska, 38 z Francie, 229 z Velké Británie, 50 z Itálie, 137 z Jugoslávie, 4 z Lotyšska, 1 z Lucemburska, 7 z Holandska, 187 z Rakouska, 334 z Polska, 20 z Portugalska, 365 z Rumunska, 49 z Řecka, 281 z Maďarska a 106 z Československa. Relativně nízký podíl medailových trofejí souvisel právě s přísnějšími kritérii hodnocení, než se používala do pražského zasedání komise CIC.
Z mysliveckého hlediska byla výstava v Berlíně před osmdesáti lety významným mezníkem, neboť na ní byly shromážděny skutečně nejlepší trofeje z celé Evropy. Na této výstavě se mimochodem vůbec poprvé bodovaly kůže medvěda, vlka a rysa.
Pro myslivce tehdejšího Československa byla výstava rovněž přelomová, neboť naznačila, že jsou u nás velice příhodné podmínky pro chov trofejové zvěře, čímž se můžeme rovnat předním evropským státům.
Na Mezinárodní myslivecké výstavě v Berlíně měla poprvé vlastní expozici i CIC. Výstava svým rozsahem překonala výstavu vídeňskou, konanou v roce 1910 a na svou dobu byla výrazně moderně koncipovaná, byť byla poznamenaná ovzduším stále sílícího hitlerovského nacionálního socialismu. Vedle prezentace množství trofejí se na výstavě mnoho prostoru věnovalo chovu zvěře. Veřejnost se s jednotlivými druhy zvěře mohla seznámit díky termoplastickým preparátům.
Poprvé zde své výsledky prezentoval i myslivecký výzkum, diskutovalo se o otázkách mysliveckého práva, především v duchu motivu Ochrana zvěře v kulturní krajině. Stranou nezůstalo ani sokolnictví, kynologie, nezapomnělo se ani na tradici parforsních lovů.
Ještě v jedné věci byla berlínská výstava unikátní. Speciální výstavní hala totiž byla věnovaná myslivecké kultuře a umění. Expozice s názvem Myslivost v literatuře, umění a tradicích představovala i umělecká řemesla, výrobu loveckých šperků, keramiku, sklo, výtvarná díla či umělecké fotografie. Na výstavě nechyběly ani historické, resp. současné zbraně a myslivecké doplňky. Návštěvníci výstavy mohli vidět vzácná umělecká díla a historicky cenné předměty z feudálních sídel, zámků a paláců, jako například olejomalby J. G. Hamiltona, P.C. Leygebeho, kolorované rytiny J.E. Ridingera, tvorbu L. Cranacha ml. Velkou pozornost kromě jiného budil obraz Karla Sovánku Tetřev v toku.
Tato část berlínské výstavy byla nejen působivou demonstrací myslivecké kultury jako součásti světového kulturního dědictví, ale rovněž potvrzením, že myslivci jsou především ochránci zvěře a proto jejich práce může oslovit každého, kdo má přírodu opravdu rád.
 
Pro historickou úplnost dodejme, že první mezinárodní lovecká výstava se uskutečnila od sedmého května do šestnáctého října 1910 ve Vídni, a to na počest osmdesátých narozenin vášnivého lovce císaře Františka Josefa I. Shlédlo ji více než dva a půl milionu návštěvníků.
Výstavy se však konaly už daleko dříve, ale jen v regionálním měřítku, případně na některých panstvích, nebo v rámci různých jubilejních slavností či hospodářských výstav. Vídeňské výstavy se zúčastnilo jedenáct zemí, v rámci Rakouska-Uherska byla i expozice trofejí z českých zemí. Celkem bylo shromážděno na dvacet tisíc trofejí, v expozici soutěžící o nejsilnější trofeje jich bylo přibližně jedenáct set. Na výstavě kromě jiných prezentována proslulá Salačova sbírka paroží jelenovitých, která je dnes umístěna v muzeu na Ohradě.
Druhá mezinárodní lovecká výstava se konala v roce 1930 v Lipsku a poprvé se jí zúčastnilo i samostatné Československo.
Od té doby je naše země pravidelným účastníkem, ale rovněž organizátorem nadnárodních mysliveckých výstav, kde nejenže sbírá četné vavříny, ale především prezentuje špičkovou kvalitu chovu zvěře v našich honitbách, stejně jako vysokou profesionální úroveň každodenní práce našich myslivců. Ukazuje, proč je česká myslivost zapsána na seznamu nehmotného kulturního bohatství národa.
Oldřich KOUDELKA
Ilustrační snímky archív autora
 
vychází v 6:51 a zapadá v 18:51 vychází v 12:10 a zapadá v 21:44 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...