Časopis Myslivost

Červen / 2017

K diskutovaným ustanovením zákona o myslivosti

Myslivost 6/2017, str. 22  Roman Ondrýsek
S ohledem na časté dotazy k některým právním problémům z právní poradny, jsem se rozhodl těmto problémům šířeji věnovat. V tomto svém příspěvku se pokusím vymezit frekventované okruhy problémů a zároveň bych nastínil možný způsob jejich řešení.
Prvním okruhem, kterému bych se chtěl věnovat, je problematika členů honebního společenstva, jenž chtějí býti přijati jako noví členové a chtějí vykonávat právo myslivosti. S tímto vymezeným okruhem je spojena řada sporných otázek.
Nejčastějšími otázkami jsou například:
Je povinností mysliveckého spolku vždy přijmout do spolku člena honebního společenství?
Mají členové honebního spolku přednostní právo na přijetí?
Má člen honebního spolku právo na výkon myslivosti?
Není obcházením zákonné úpravy opakované a každoroční vydávání povolenek tzv. „povolenkářům“ na úkor zákonné povinnosti přednostně přijmout do spolku člena honebního společenství?
Nejsou v rozporu se zákonnou úpravou stanovy spolku, které upravují limity maximálního množství členů spolku?
A mnohé další otázky s tím související. Níže se pokusím danou problematiku nastínit a na výše uvedené otázky odpovědět.
  
V prvé řadě je zapotřebí vymezit danou problematiku. Zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoM“) v ust. § 32 odst. 6 uvádí, že pokud je honitba pronajata mysliveckému sdružení, je toto myslivecké sdružení (spolek) povinno upřednostnit přihlášky o členství podané vlastníky, popřípadě nájemci honebních pozemků této honitby.
Předkladatel zákona v důvodové zprávě uvádí, že cílem právní úpravy je snaha zamezit spekulacím a zajistit ochranu zájmů vlastníků - členů honebních společenstev. Zákonná úprava ukládá mysliveckému sdružení (spolku) při přijímání nových členů zohlednit vlastnictví k honebním pozemkům a dostát požadavku zákona preferencí (upřednostněním) vlastníka honebního pozemku.
Je třeba připomenout, že vlastnictví honebního pozemku automaticky nezakládá výkon práva myslivosti v honebním společenství nebo mysliveckém spolku, pokud honební společenství nevykonává právo myslivosti ve své režii.
 
Odpověď na tuto otázku nalezneme v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu České republiky, který se dotazované problematice věnoval v několika rozhodnutích. Nejvyšší soud se prvně problematice věnoval v rozsudku ze dne 18. července 2007, sp. zn. 28 Cdo 364/2005, který se týkal sporu tří vlastníků honebních pozemků, kteří se žalobou domáhali přijetí za členy mysliveckého sdružení (spolku), ačkoliv byly členskou schůzí jejich žádosti zamítnuty.
Nejvyšší soud uvedl, že je primárně záležitostí spolku, zda, koho a za jakých podmínek přijme mezi své členy. Tomu odpovídá i zákonná úprava kladoucí důraz na to, že vnitřní poměry spolků se upravují stanovami (zásada spolkové autonomie) viz ust. § 214 a další zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „NOZ“).
Z uvedené zásady však existují výjimky, kdy nelze vyloučit, že v určitých případech zákonná úprava modifikuje autonomii spolků ve prospěch určitých subjektů.
Nejvyšší soud uvedl, že ust. § 32 odst. 6 ZoM je třeba promítnout do znění stanov, resp. do samotné realizace přijetí členů majitelů honebních pozemků tak, aby bylo možno vyhovět požadavkům zákona, tj. při přijímání nových členů zohlednit vlastnictví k honebním pozemkům. Vlastníku honebního pozemku tak svědčí přednost před formálními předpisy (stanovami) o hlasování o přijetí za člena.
Podle Nejvyššího soudu je vlastnictví k honebnímu pozemku rozhodující skutečností, která odůvodňuje, aby honební společenstvo při rozhodování o přijetí takového vlastníka honebního pozemku požadavku zákona dostálo preferencí při jeho přijímání, a to bez ohledu na mechanismus přijetí zakotvený stanovami v závislosti na počtu získaných hlasů.
 
V daném případě soudem přednesené závěry znamenají, že za situace, kdy se o členství ve spolku uchází několik osob, a mezi těmito jsou vlastníci honebních pozemků, mají tito přednost na získání členství. To však pouze v případě, že splňují stanovami uvedené podmínky členství ve spolku. Ze zásady spolkové autonomie lze dovodit, že spolek má právo určit podmínky pro vznik členství (případně omezit počet členů „zastropováním“). Podmínky by však neměly být diskriminační, tak aby například nebyl porušen princip poctivosti podle ust. § 6 NOZ či takové, které obcházejí smysl a účel zákonného ustanovení.
Nešvarem některých sdružení je obcházení zákonného ustanovení ZoM tím, že každoročně a opakovaně vydávají hostovací či hostovské povolenky tzv. „povolenkářům“. Jedná se o situaci, kdy spolek záměrně koncipuje ve stanovách podmínky pro přijetí člena spolku s úmyslem vyloučit vlastníka honebního pozemku, a tak neuplatnit tomuto členu honebního společenstva právo podle ust. § 32 odst. 6 ZoM. V takovémto případě se jedná o obcházení zákonných ustanovení ZoM.
Nejvyšší soud totiž ve shora citovaném rozsudku zdůraznil skutečnost, že výkon práva myslivosti je nemyslitelný bez hmotného substrátu, jímž je honitba. Z tohoto důvodu je právě vlastník honebního pozemku preferován v procesu přijímání člena mysliveckého spolku, který svou činnost provozuje na pozemcích vlastníka.
Domnívám se, že pokud by spolek záměrně koncipoval ve stanovách podmínky pro přijetí člena spolku s úmyslem vyloučit vlastníka honitby a neuplatnit právo podle § 32 odst. 6 ZoM, pak by se jednalo o obcházení zákonných ustanovení. Případný soudní spor by poté mohl pro myslivecký spolek dopadnout negativně. Na tyto okolnosti je tak třeba brát ohled. Upřednostněním přihlášky vlastníka honebního pozemku za člena mysliveckého spolku přitom zákon o myslivosti, kromě jiného, sleduje též zájem na řádném výkonu práva myslivosti, a ten zpravidla náleží i vlastníkům honebních pozemků, jak plyne z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4899/2009.
 
Nejvyšší soud poté v pozdějším rozsudku ze dne 26. srpna 2015, sp. zn. 28 Cdo 2123/2013, uvedl, že přednostní právo vlastníka honebního pozemku na přijetí za člena mysliveckého sdružení se aktivuje v případě přijímání dalších členů do sdružení a usilují-li jako zájemci o členství v konkurenci s vlastníky (či nájemci) honebních pozemků současně osoby, jimž právo přednosti nesvědčí. V tomto rozhodnutí zároveň soud uvedl, že takové právo vlastníka však nebrání tomu, aby byl v budoucnu vyloučen ze spolku pro porušování jeho stanov.
 
Závěrem lze konstatovat, že povinností spolku není vždy (automaticky) přijmout vlastníka honitby jako člena spolku. Spolek je oprávněn ve stanovách určit podmínky vzniku členství. Tyto podmínky by však neměly být diskriminační a obecné zásady poctivosti a dobrých mravů.
Vlastník honitby má ve smyslu § 32 odst. 6 zák. o myslivosti přednostní právo na přijetí za člena mysliveckého spolku za situace, kdy splňuje podmínky členství, řádně podal členskou přihlášku a je-li zde více zájemců o členství, mezi kterými se rozhoduje.
 
Problematika odpovědnosti členů spolku za škody způsobené zvěří
 
Dalším tématem, kterým bych se chtěl krátce zabývat, je problematika odpovědnosti členů spolku za škody způsobené zvěří. Nezřídka se setkávám se situací, kdy myslivecký spolek má v provozním řádu uvedeno: „Členové MS jsou povinni se aktivně účastnit na eliminaci škod spáchané zvěří, případně dopravními prostředky“. Častokrát jsou mi kladeny otázky, zda-li je možné mít v provozním řádu výše uvedenou citaci.
Pro zodpovězení výše položené otázky je třeba si uvědomit, že základní zásadou spolkového práva je spolková autonomie. Svoboda jednotlivců dobrovolně spolky zakládat, vstoupit do nich a podle vlastních potřeb upravovat vzájemná práva a povinnosti členů. Zákonodárce se v těchto otázkách snaží co nejméně zasahovat a ponechává vlastní úpravu práv a povinností na samotných členech spolku.
Základním projevem spolkové autonomie je libovolná možnost členů spolku upravit si obsah stanov podle vlastního uvážení, ovšem tak, aby nebyli, jak jsem nastínil ve výše uvedené problematice, přijímání noví členové, tj. nebyly diskriminační a respektující obecné zásady poctivosti a dobrých mravů. Limit nacházíme jen v případě, kdy se taková úprava střetne například s principem zachování dobrých mravů, rovnost členů, princip poctivosti, zákaz šikanózního výkonu práv, obcházení zákonných ustanovení, kogentní ustanovení o právním jednání apod. Touto optikou je třeba vždy základní členské vztahy plynoucí ze stanov spolku vnímat.
 
Pro zodpovězení výše uvedené otázky je nezbytné prvně vyřešit vztah provozního řádu a stanov. Ust. § 218 NOZ upravuje náležitosti stanov spolku. Mezi povinnými náležitostmi jsou uvedeny práva a povinnosti členů spolku. Primárně tak povinnosti členům mohou být ukládány pouze stanovami, jakožto základním dokumentem spolku, tvořeným z vůle samotných členů. Stanovy mohou odkázat na další vnitřní předpis, který bude povinnosti určené ve stanovách rozvádět, tj. blíže specifikovat či upřesňovat.
V tomto ohledu je tak nejprve důležité zjistit, zda stanovy spolku vůbec odkazují na provozní řád a „dovolují“, aby některé povinnosti členů byly upraveny v tomto vnitřním předpise odlišném od stanov. Pokud stanovy takový odkaz nemají, nejsou ustanovení provozního řádu závazná.
Domnívám se zároveň, že členská práva a povinnosti musí plynout primárně ze stanov, nelze samotné povinnosti ukládat vnitřním předpisem, který není tvořen z vůle všech členů spolku, tj. prostřednictvím členské schůze, v případě honebního společenstva vykonávající výkon práva myslivosti v samostatné působnosti, valnou hromadou. Vnitřní předpis může sloužit tedy jen jako předpis, kterým se základní práva a povinnosti členů plynoucích ze stanov toliko zpřesňují či jinak detailněji rozvádí.
Pokud se týká samotné řešené povinnosti, pak práva a povinnosti členů mohou být upraveny různě, a to s ohledem na účel spolku. NOZ v žádném ustanovení blíže nespecifikuje povinnosti členů spolku a tuto úpravy plně svěřuje spolkovým stanovám (viz výše spolková autonomie). Je tedy převážně na samotných členech spolku (a uchazečích o členství), aby posoudili, zda jim vymezení práv a povinností stanovami dostatečně zajišťuje naplnění jejich představ o jejich podílu na činnosti spolku.
Samotná povinnost, že “Členové MS jsou povinni se aktivně účastnit na eliminaci škod spáchané zvěří, případně dopravními prostředky.“ je neurčitá. Jak bylo výše řečeno, povinnosti členů spolku jsou upraveny zejména s ohledem na konkrétní účel daného spolku, který je v souladu s předmětem jeho činnosti. Z citované povinnosti nelze dovodit, jakým způsobem se mají členové podílet na eliminaci škod, tj. osobně či majetkově? Zda k porušení dochází, je-li členem zaviněno, nebo i nezaviněno?
Domnívám se proto, že dané ustanovení má charakter principiální, tj. příkaz k optimalizaci – navozuje stav, který by v ideálním případě měl nastat a má toliko morální apel. Domnívám se, že s ohledem na neurčitost se nejedná o povinnost, kterou by bylo možné vymáhat, případně člena ze spolku vyloučit pro její porušování. Záleží však na konkrétních okolnostech a dalších ustanoveních stanov, případně provozním řádu, zda podle dalšího textu nelze dovodit bližší zpřesnění povinnosti.
Závěrem lze konstatovat, žeprobíraném případě je nezbytné vyřešit otázku, zda stanovy obsahují výslovný odkaz na provozní řád, který může zpřesňovat povinnosti členů spolku. Pokud stanovy odkaz neobsahují, provozní řád nevyvolává právní následky, neboť práva a povinnosti členů spolku lze založit toliko stanovami spolku. Pokud stanovy odkaz obsahují, jedná se o platné ustanovení provozního řádu, avšak pro jeho neurčitost má spíše morální apel, nikoli právní závaznost, která by mohla být vynucována, příp. trestána při jejím nesplnění.
JUDr. Ing. et Ing. Roman ONDRÝSEK, MBA, Ph.D.
Autor působí jako lektor a zkušební komisař ČMMJ
působí na katedře teorie práva
Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně
advokát
vychází v 7:52 a zapadá v 15:58 vychází v 4:39 a zapadá v 14:46 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...