Časopis Myslivost

Červen / 2017

Půlstoletí organizovaného sokolnictví

Myslivost 6/2017, str. 17  Lubor a Mirka Křivkovi
Myslivost jako taková zabírá širokou škálu činností a prošla si během svého vývoje od prostého lovectví v šerém dávnověku, přes kultivované formy středověké myslivosti až do dnešních dnů, kdy je myslivost vysoce organizovaná a řízená lidská činnost, zarámovaná psanými i nepsanými normami, zákony a zvyklostmi. Jednou z činností, která zejména ve středověku ovlivňovala významným způsobem lovectví a obecně celou myslivost, bylo sokolnictví. Od původní funkce, získávání obživy pomocí cvičených dravců, k prestižní, vysoce společenské zálibě spojené s držením, výcvikem a lovem, ale i použitím vzácných dravců jako prostředků k uhašení politických územních nebo válečných sporů. Ústup umění lovit pomocí dravců vyvolala řada příčin. Hlavním důvodem byl ale rozvoj palných zbraní, které vytlačily jiné způsoby lovu na okraj zájmu či způsobily jejich zánik.
Sokolnictví nebylo výjimkou, kontinuálně se prokazatelně udrželo jen v pár zemích, mezi ně však naše země nepatřila. Ale i u nás se v minulosti nesporně vždy našli jednotlivci, kteří, bez většího zájmu veřejnosti, dravce chovali, cvičili a pokoušeli se s nimi i lovit. Pokud byli dostatečně situovaní a vlastnili své revíry, měli to snadné. Pokud vlastnili jednu krávu a chalupu, byl to problém.
Jedním z těch, kteří se pokusili o obrodu sokolnictví v bývalém Československu, byl sokolník s „modrou krví“ Bedřich Mensdorff-Pouilly. Ten již v roce 1920 lovil s pomocí sokolů a jestřábů v Chotělicích u Nového Bydžova. Ostatně to byl i on, kdo navrhl v roce 1929 ve Stráži myslivosti vytvořit a založit Klub sokolníků.
Tato myšlenka se ovšem dočkala realizace až mnohem později, v roce 1967. V tomto roce bylo sokolnictví nejen uzákoněno jako povolený způsob lovu (vyhláška z 19.1.1967) a zároveň byl i založen Československý klub sokolníků. Stalo se tak 11.11.1967 v Opočně. Proto letos celý rok slavíme úctyhodné 50. výročí organizovaného sokolnictví.
První letošní prezentace tohoto výročí proběhla už v lednu na myslivecké výstavě v Bratislavě, expozice a prezentace sokolnictví bude koncem května na výstavě Natura Viva v Lysé nad Labem i na Národních mysliveckých slavnostech na Ohradě poslední červnovou sobotu. Kromě jiných akcí v průběhu roku pak vyvrcholí oslavy na Mezinárodním sokolnickém setkání na podzim na Opočně.
Hovořit o tom, kdo konkrétně vybojoval právo provozovat legálně sokolnictví v Československu, by bylo na samostatný článek, historie je poněkud spletitá. Vyjmenujme ale alespoň ty, kteří patřili mezi první statečné, kteří přesvědčili Krajský úřad v Hradci Králové a příslušné, zejména politické, orgány tamtéž, že se nejedná o nějakou podezřelou činnost, ale zcela odbornou a svědomitou záležitost.
Pohlédneme-li zpět do historie, vytanou před námi tato jména. Svaťa Doubrava - vynikající sokolník a organizátor. Jeho kamarádi Ivan Maroši a Honza Kumbera - tehdy vysokoškoláci, dodnes oba výborní sokolníci, působící po celý život až dosud v různých funkcích v Klubu sokolníků, jeden v Česku, druhý na Slovensku. Pavel Kváš - obětavý cvičitel jestřábů. Pochopitelně i Zdeněk Sternberg.
Bylo by ale nefér nevzpomenout i ty, kteří stáli na pozicích, které bylo nutno mít na své straně, i když nebyli aktivními sokolníky, ale stáli za námi. Karel Bohatý - pracovník KNV, první předseda klubu. JUDr. František Obhlídal - významný ornitolog a funkcionář klubu. Ing Jiří Svoboda - ředitel ZOO Dvůr Králové. JUDr Jiří Herold - hlídač legislativy. MUDr. Jiří Brdička - propagátor a chovatel dravců. RNDr. Petr Vlasák - uznávaný ornitolog a ochranář.
Legalizace sokolnictví u nás, tím chci říci v Česku i na Slovensku, nastartovala zájem o toto odvětví myslivosti nejen v tradičních jádrech v okolí Hradce Králové a Pardubic a lesnické škole v Liptovském Hrádku. Citelná mezera v literatuře o praktickém sokolnictví byla vyřešena již o rok později v roce 1968 vynikající knihou hraběte Zdenka Sternberga, žáka Bedřicha Mensdorffa, která na řadu let byla jedinou jazykově dostupnou literaturou o sokolnictví u nás.
Československý klub sokolníků byl o čtyři roky později rozdělen na dva samostatné kluby v souvislosti s dělením Československého mysliveckého svazu. Vzájemné a pevné vazby mezi oběma kluby, resp. mezi českými a slovenskými sokolníky, tímto opatřením ale nebyly přetrhány a nadstandardní vztahy a soudržnost se projevovala nejen v tom, že jsme střídali po dobu federace jedno celostátní setkání v Opočně a další rok na Slovensku, nejčastěji v Diakovcích. Tyto vazby přetrvávají dosud a doufejme, že neoslabí ani v budoucnu.
Během let se česky Klub sokolníků rozrostl přibližně na 500 členů. Řízení prostřednictvím regionálních středisek, kterých je u nás nyní celkem 23, se vcelku osvědčilo i když rozložení členů ve střediscích není zcela rovnoměrné.
Je pochopitelné, že každý sokolník, organizovaný v klubu, musí mít myslivecké zkoušky, které jsou podmínkou pro složení dalších dost náročných sokolnických zkoušek. Většina sokolníků je samozřejmě i členy mysliveckých spolků i když někteří nemají (pro sokolnictví nepotřebný) zbrojní průkaz.
S rozvojem sokolnictví v dalších letech docházelo přirozeně i k chovatelským aktivitám. Na základě projektu Ing. Eberhada, Ing. Musila a Ing. Bárty z Krajského střediska Státní památkové péče a ochrany přírody v Brně, byla v roce 1980 nejprve založena Státní odchovna dravců v Miloticích u Kyjova, kde cíleně odchovávali tehdy vzácné sokolovité dravce - raroha velkého a sokola stěhovavého.
Do státního výzkumného úkolu v oblasti odchovu dravců v zajetí se v té době zapojili i další sokolníci z celé republiky. Při vytvoření vhodných podmínek dravci v zajetí zahnízdili a odchovali mláďata. Chovatelství je dnes významnou aktivitou členů Klubu sokolníků. Naprostá většina loveckých dravců je dnes získávána z umělých chovů. Je to fenomén nový, protože v minulosti byli dravci získáváni vesměs z přírody.
Donedávna byl u nás dominující lovecký dravec jestřáb lesní. Nyní je škála dostupných dravců mnohem širší. Zvládnutá metodika odchovu sokolů a orlů rozšířila možnosti lovu i s těmito ptáky, dříve téměř nedostupnými. Představa široké veřejnosti, která je živená senzacechtivými médii, o astronomických cenách dravců, je přinejmenším směšná. Kvalitní mládě sokola lze dnes získat za průměrný měsíční plat.
Sokolnictví je nedílnou součástí naší myslivosti. A trpí stejnou problematikou jako ona. Dramatický úbytek drobné zvěře omezuje nejen lovecké možnosti a výcvik dravců, ale přináší i rezervovanější přístup některých mysliveckých spolků při přijímání sokolníků do svých řad. V mnoha sdruženích jsou ale přitom sokolníci těmi nejaktivnějšími při zazvěřování honiteb bažanty a koroptvemi. Určitým řešením je také orientace na lov v honitbě méně oblíbené zvěře, jako je vrána, straka, hrdlička zahradní, norek, liška či dostupnější spárkatá zvěř, na základě výjimky i další druhy. Náročnost lovu této zvěře je ovšem mimořádná a často na samé hranici loveckých možností dravce i sokolníka.
Právě lov větší kořisti, zejména lišek, pomocí orlů skalních, proslavuje české a slovenské sokolnictví daleko za hranicemi již po řadu let a určitě je porovnatelné se sokolnictvím v Kazachstánu či Mongolsku.
Žádná lidská činnost ovšem nevyhovuje všem. Tak jako myslivost má ve společnosti příznivce i odpůrce, sokolnictví je na tom obdobně.
O dobrém zvuku našeho sokolnictví svědčí i skutečnost, že se nám povedlo zařadit v roce 2010 české sokolnictví, spolu s dalšími deseti státy, na seznam UNESCO jako nehmotné živoucí dědictví lidstva. Poděkování za tento úspěch patří řadě obětavcům, ale hlavně sokolníkům Mgr. Marcele Medkové, Ing. Petru Zvolánkovi a Dr. Bohumilu Strakovi.
V letošním roce oslavíme půl století existence klubu. Oslavy proběhnou v Mekce sokolnictví u nás, v Opočně pod Orlickými horami ve dnech 11.-15.10 2017, kdy se zde koná tradiční mezinárodní sokolnické setkání. V Opočně byl klub založen a tradice každoročního setkání zůstala zachována.
Předpokládáme, že kromě průvodu městem, slavnostní mše, zasedání evropské sekce IAF, což je mezinárodní sokolnická organizace s celosvětovou působností a soutěže v létání sokolů se hlavně setkáme při klasických sokolnických lovech v třicítce okolních honiteb, že se zase sejdeme tam, kam se po dlouhá léta rádi vracíme k opravdovým přátelům myslivcům. Ti již dávno vědí, že jim do stavů zvěře sokolníci nezasáhnou a potvrzují prastaré heslo sokolníků „Nelovíme pro kořist, ale pro všechno to krásné při lovu.“ Součástí oslav budou i tradiční ukázky pro veřejnost v sobotu 14.10 2017 na Vodětínském kopci za Opočnem.
Věříme, že se vedení Klubu sokolníků a organizačnímu výboru v čele s profesorem MUDr. Jiřím Veselým a s pomocí ČMMJ podaří uspořádat tuto akci nejen jako vzpomenutí na minulost, ale i jako další významný krok k budoucnosti nejen klubu, ale i celé myslivecké a sokolnické rodiny.
za Klub sokolníků při ČMMJ
Lubor a Mirka KŘIVKOVI
 
vychází v 7:52 a zapadá v 15:58 vychází v 4:39 a zapadá v 14:46 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...