Časopis Myslivost

Červen / 2017

Zamyšlení nejen o akci Červen - měsíc myslivosti

Myslivost 6/2017, str. 8  Jiří Janota
Měsíc červen je od nepaměti vyhlášen Měsícem myslivosti. Velice dobře si pamatuji, když jsem jako žák základní školy seděl v lavici a učitelka přírodopisu věnovala celou vyučovací hodinu této tématice. Také nemohu zapomenout na besedy s myslivci a lesníky, které škola k tomuto tématu pořádala. Nedávno jsem se ptal své známé učitelky na základní škole, zda je toto téma i nadále zmiňováno ve školách. Nebudu raději popisovat výraz, který jsem vyčetl z její tváře. Vzhledem k tomu, že jsem životní optimista, věřím, že na některých školách je naše nastávající generace i nadále informována o tom, co znamená, když se řekne „Červen - měsíc myslivosti“.
Jestliže opravdu chceme zachovat obraz myslivce v té podobě, jak jej zná většina z nás z doby raného dětství, musíme výrazněji začít aktivně vystupovat mezi laickou veřejností. Jak jsem avizoval v mém předešlém článku, nemyslivecká veřejnost je k našemu konání stále méně nakloněna, a to nejen u nás, ale i ve výrazné části evropského kontinentu.
Zamysleme se chvíli nad tím, co každý z nás může udělat pro zlepšení této situace. Začít můžeme téměř ihned, stačí doma vysvětlit našim blízkým význam měsíce června pro myslivost. Otázku na stejné téma je možno položit i sousedovi. Možná si starší generace jistě vzpomene, že toto téma v časech školní docházky občas zaslechli a těm mladším můžeme vysvětlit, proč zrovna měsíc červen je tímto svátkem.
Hlavně se neostýchejme toto téma otevřít. Občas mám pocit, že se někteří z nás i na veřejnost bojí otevřeně přiznat, že patří do cechu Hubertova. Znám i takové případy, kdy i velmi aktivní myslivci se obávají o jejich koníčku ve společnosti otevřeně bavit.
Pokud se začneme „stahovat do ulity“, bude to nejhorší, co můžeme udělat. Jsem přesvědčen, že situace není vůbec jednoduchá, ale nikdo nám s tímto problémem nepomůže. Nutno říci, že pomoci si opravdu budeme muset sami. Čím více se budeme od této situace odtahovat s vědomím, že to nějak dopadne, tak věřte, že ano, dopadne, ale špatně. Nepříznivě pro všechny, ale ještě více pro nás, pro které je myslivost nejen koníčkem, ale i pravidelnou prací pro přírodu a společnost.
Je sice dobré, že tyto otázky diskutujeme mezi sebou, ale pokud do tohoto problému nezačneme zasvěcovat i ty, které to dnes téměř vůbec nezajímá, budeme se pohybovat stále ve stejném kruhu.
 
Proč jsem vůbec na toto téma začal psát. V současné době probíhají na mnoha místech chovatelské přehlídky trofejí ulovené zvěře. Je pravdou, že hodnocení trofejí a konání těchto přehlídek organizuje státní správa, ale my myslivci ji v této věci vydatně pomáháme prostřednictvím jednotlivých okresních mysliveckých spolků a mysliveckých sdružení. Ve většině případů se přehlídky organizují jako několikadenní vystavené kolekce trofejí ve vhodné společenské místnosti ve větším městě daného regionu. Účast na těchto přehlídkách bývá různá. Pravidelně ji navštěvuje podstatná část těch, jejichž trofeje můžeme nalézt ve vystavené kolekci. Dále jsou to kolegové myslivci, a to jak místní, tak i ze vzdálenějšího okolí. Někteří přicházejí spolu se svými rodinnými příslušníky a tato výstava se pro některé stává malou společenskou událostí. Občas přehlídku navštíví také zvědaví spoluobčané, kteří zrovna procházejí okolo budovy s vystavenými trofejemi a mají trochu zbytného času.
Přehlídky trofejí jsou navštěvovány i místními školami, ale tyto návštěvy závisí na zájmu jednotlivých učitelů a na vazbách vyučujících s místními myslivci. Většina návštěvníků těchto přehlídek spojuje výstavu s prezentací ulovené trofeje, většinou jsou to myslivci z nejbližšího okolí, kteří přišli podiskutovat o ulovených trofejích svých, popřípadě kolegů.
A jsme opět u stejného problému, uzavíráme se stále do sebe, aniž bychom se snažili opět vtáhnout laickou veřejnost blíže k nám myslivcům.
Musím přiznat, že jsou i okresní myslivecké spolky, které již pochopily, že tato cesta není správná. Chovatelské přehlídky v jejich regionu doprovází širší společenská akce spojená s doprovodným programem hlavně pro laickou veřejnost. Ač jsem občas ztrácel iluze, ale i dnes se lidé chtějí bavit a vyhledávají příležitosti společných setkávání. Tak proč jim to neumožnit právě současně s výstavou trofejí. Jsem přesvědčen, že toto je a musí být ta správná cesta, kterou bychom se měli vydat.
Většinu takových nemysliveckých návštěvníků sice nebude až tak zajímat, proč má tato trofej zelenou nebo červenou značku, ale většina by si měla uvědomit, že myslivci jsou ti, kteří se o přírodu a zvěř od nepaměti starají. Ale tomuto zjištění musíme napomoci hlavně my, kteří tyto akce uspořádáme. Buď vhodným programem, případně cílenou reklamou. A jsem přesvědčen, že to až tak nezatíží rozpočet jednotlivých okresních a mysliveckých spolků. V dnešní době kraj, města a obce občas rádi přispějí na pořádání akcí obdobného charakteru. Jsem přesvědčen, že se najdou i místní sponzoři k zajištění průběhu těchto akcí. Ale to je již na šikovnosti a ochotě pořadatelů těchto případných přehlídek.
 
Pokud nezačneme opravdu aktivně vystupovat a uvažovat, budeme ve stále stejné situaci. Značná část veřejnosti na nás bude opravdu pohlížet jako na partu bouchalů a těch, kteří zabíjí jen pro radost a potěšení. Pokud nám ani média tento obraz nepomáhají vylepšit, budeme si muset pomoci sami.
 
Dovolím si oslovit ty, kterým není jedno, co se kolem myslivosti a dění nejen v ČMMJ v posledních letech odehrávalo. Je opravdu pět minut po dvanácté, abychom začali vystupovat ve prospěch nás myslivců a nebáli se otevřeně přiznat, že jsme to my, kteří se staráme o přírodu a zvěř v ní žijící.
Opět si nemohu odpustit jeden poznatek. Jsem přesvědčen, že bez nastupující mladší generace mezi námi myslivci to nebude možné. Jedině mládí je hnacím motorem úspěchu a tvořivosti. Starší by měli být od toho, aby tento rozmach mladších kolegů korigovali a usměrňovali aktivity správným směrem.
Pokud si toto nejsme schopni uvědomit a někteří z nás se dokonce i brání přijímání mladých lidí do svých spolků, jenom prohlubujeme celkovou krizi myslivosti a ČMMJ. Je potřeba si připomenout, že věkový průměr našich členů je vysoce přes padesát let. V této době už by většina z nás měla opravdu korigovat a předávat zkušenosti těm mladším. Ale pokud nadále budeme žít a chovat se jako v posledních dvaceti letech, za chvíli nebudeme mít pomalu komu radit a s kým se podílet o celoživotní znalosti myslivosti a života v přírodě.
 
Jsem si plně vědom, že je nyní na nás, kterým jste dali důvěru, abychom začali aktivně vystupovat ve prospěch myslivosti a ČMMJ i v politických a vládních kruzích. V nejbližších měsících nás čeká nelehký úkol. Bude nutno vysvětlit nové politické garnituře, která vzejde z nových voleb, že myslivci jsou jednou z mála organizací venkova, která zajišťuje nezanedbatelnou činnost pro společnost při tvorbě a ochraně životního prostředí a zvěře samotné.
Nějak se v posledních letech pozapomíná na tisíce hodin, které naši členové tráví v přírodě při péči o zvěř, o její životní prostředí. Přitom zvěř není majetkem myslivců, ale nás všech. Do popředí se dostalo pouze téma výše nájmu z honiteb a případných sankcí za škody zvěří. Jsem přesvědčen, pokud stát prostřednictvím svých zřízených organizací ročně vybírá stamilionové částky za nájem v honitbách, měl by nezanedbatelnou část vrátit ve prospěch myslivosti a zvěře samotné. Prosazení tohoto úkolu vidím jako jeden z nejstěžejnějších úkolů vedení ČMMJ v následujícím období.
 
V uplynulých obdobích se nám podařila provézt určitá organizační opatření jak na sekretariátu ČMMJ, tak i u organizací vlastněných ČMMJ. Jsem přesvědčen, že tyto změny povedou ke zlepšení a zklidnění celé situace v ČMMJ. Neustále všem připomínám jedno zásadní – to, jak bude ČMMJ a myslivost v naší české kotlině vypadat, jak bude vnímána společností, rozhodujeme všichni. Jak v Praze na ústředí ČMMJ, tak i u vás v regionech, jak na okresech, tak v mysliveckých sdruženích a spolcích.
 
Jsem rád, že si Červen - měsíc myslivosti můžeme společně připomenout na Národních mysliveckých slavnostech. Již tradičně jsou pořádány ve spolupráci s Národním zemědělským muzeem v prostorách zámku Ohrada. Přiznám se, že jsem měl za svou osobu řadu výhrad k podobě těchto slavností v posledních letech. Jedním z bodů jednání posledních dvou mysliveckých rad byla i informace o zajištění konání těchto slavností. Věřím, že čas vynaložený této akci, se projeví i v průběhu celého slavnostního dne. Jsem přesvědčen, že každoroční návštěvníci těchto setkání najdou v průběhu oslav i něco nového, čím budou tyto slavnosti obohaceny.
V dalších letech nás čeká nelehký úkol. Pokud chceme i nadále pořádat Národní myslivecké slavnosti, tak bude nutno změnit i dosavadní pohled na tuto akci. Jestliže nese takový název, musí být v budoucnu oslavou všech myslivců a mysliveckých organizací. A opět jsme u toho, o čem jsem se rozepsal v předchozích větách. Slavnosti nemohou být jen uzavřenou regionální akcí pro nás myslivce, ale snahou musí být přivést také co největší počet nemyslivců, abychom prezentovali naši činnost široké veřejnosti.
Můžeme začít hned tím, že každý z nás máme rodinné příslušníky a přátele, kterým bychom mohli zpříjemnit poslední červnovou sobotu na Ohradě. Tímto všechny zvu na společné setkání 24.6. na zámku Ohrada u Hluboké nad Vltavou.
Ing. Jiří JANOTA
předseda ČMMJ
 
vychází v 7:52 a zapadá v 15:58 vychází v 4:39 a zapadá v 14:46 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...