Časopis Myslivost

Červenec / 2017

Bonjour France

Myslivost 7/2017, str. 52  Jan Kupka
Nechce se ani věřit, že již uplynulo devatenáct let od okamžiku, kdy jelenáři z Česka, Německa, Polska a Slovenska založili tradici konání Mistrovství Evropy ve vábení jelenů. Letos se mistrovství uskutečnilo zatím nejvíce na západě, v kraji Moselle, poprvé ve Francii. Francouzští jelenáři, kteří mimochodem poprvé nabývali zkušenosti jen před několika lety při mistrovství v Litvě, nás pozvali do města Sarrenbourg do překrásného národního parku Saint-Croix. Celkem se zaregistrovalo dvanáct tříčlenných družstev z Běloruska, Maďarska, Litvy, Lotyšska, Estonska, Polska, Slovinska, Slovenska, Německa, Rakouska, Francie a České republiky. Naše delegace reprezentovala ve složení Ing. Miloš Ježek - vedoucí delegace, člen Myslivecké rady ČMMJ, Ing. Jan Kupka – rozhodčí a jako soutěžící Jan Brtník - pětinásobný mistr Evropy, Ing. Tomáš Třeský a Marek Peikert.
Po dlouhé cestě jsme se ubytovali v hotelu Ibis, kde nás přivítal Charles Richter, hlavní organizátor mistrovství a duše celé soutěže.
V podvečer všechny delegace odjely autobusem do národního parku Sainte-Croix na poradu vedoucích a rozhodčích. Poradu tak jako každoročně vedl a řídil Haiko Hornung, šéfredaktor časopisu Wild und Hund, který přijal pověření od všech států na vedení agendy mistrovství a je styčným důstojníkem během celého roku. Na jednání byly připraveny následující body.
1. Přijímání nových členů (států)
2. Seznámení s disciplinami navrženými Francií.
3. Losování rozhodčích a supervizorů
4. Odsouhlasení pořadatelů ME v dalších letech
5. Diskuse k návrhu ČR – klubu vábičů ohledně kvalifikace rozhodčích.
Nutno připomenout, že Mistrovství Evropy ve vábení jelenů má své pevné stanovy (vypracovali podle předchozích zkušeností pánové Kupka, Šeplavý a Kasina). Ve stanovách je kromě jiného uvedeno, že o přijetí mezi účastníky ME může požádat jen ta země, která pravidelně pořádá národní soutěž ve vábení. A to právě uskutečnila Belgie, a tak na doporučení Ch. Richtera, který vše potvrdil, byla Belgie přivítána jako další účastnická země, jejíž jelenáři si tak mohli vyzkoušet ve Francii premiérové vystoupení.
Volba jednotlivých disciplín ve vábení jelenů náleží vždy pořadatelské zemi. Vybrány byly tyto disciplíny - jelen stojící u laní, vítězný ryk, hlasy stejně silných jelenů při paralelním pochodu. V případě stejného počtu bodů po třech disciplínách bylo jako rozstřel navrhnuto mrmlání jelena v kališti, případně hlas mladého hledajícího jelena. Rozstřel se uskutečnil pouze mezi prvními třemi.
Soutěžících bylo 36, a tak podle stanov bylo konstatováno, že soutěž bude dvoukolová s tím, že po druhém kolech s ukázkami dvou hlasů 18 vábičů s největším počtem bodů postoupí do druhého kola, kde předvede třetí hlasovou ukázku.
Bohužel se jako jistý problém ukázal výběr rozhodčích. Stanovy určují maximální počet 8 rozhodčích, hodnotí se systémem 1-6 bodů, přičemž nejvyšší a nejnižší známka se škrtá. Losováním byli určeni rozhodčí z Německa, Francie, Rakouska, Slovinska, Běloruska, Polska, Estonska a Lotyšska. Jako supervizoři byli vylosování zástupci ČR (Kupka) a Slovenska (Kaššák).
Se stoupajícím počtem zemí jsou mezi členy jury jelenáři s letitými zkušenostmi, ale i nováčci bez praxe. Již při minulých mistrovstvích jsem s některými zkušenými členy jury tento stav kritizoval, ale nenašel jsem podporu většiny. Z těchto důvodů jsem počátkem roku odeslal dopis Haiko Hornungovi s návrhem řešení situace. Můj návrh byl posléze zaslán všem zemím k posouzení a pouze Maďaři odpověděli něco ve smyslu, že jsem se zbláznil. No a považte sami, navrhoval jsem školení rozhodčích a jejich profesionalitu potvrzenou vykonanou zkouškou.
Při následné diskusi jsem upozornil na fakt, že při losováním jury se může stát, že v porotě zasedne většina členů s menšími zkušenostmi a hodnocení nebude objektivní. Tady se totiž nejedná o vábení v přírodě, ale o imitaci hlasů jelenů v říji v určitých situacích a imitace hlasů musí být úplná, nikoli pouze částečná, musí obsahovat správný začátek a konec ukázky i všechny náležitosti hlasu včetně pauz. Nestačí, když má vábič krásný hlas a naučí se jednu disciplínu, kterou s obměnami stále používá. Hlas jelena v říji vyjadřuje určitou situaci na říjišti, určitý děj, je dramatický, nebo naopak žádoucí, spokojený, agresivní, výbojný. A to přesně (podle konkrétní disciplíny) musí vábič imitovat a rozhodčí rozeznat, aby mohl s čistým svědomím přidělit body. A aby mohl rozhodčí hlas správně posoudit, musí všechny detaily a nuance hlasu znát, vědět, co by mělo či nemělo být v hlasové ukázce obsaženo a co by mělo zaznít. Nejlépe je, pokud je rozhodčím aktivní nebo bývalý vábič. Vím, že rozhodování je subjektivní, drobné rozdíly budou vždy, ale rozdíl v hodnocení mezi členy jury někdy i více než 3-4 body již o něčem vypovídá. Nikoho nenapadne protestovat proti zkouškám pro rozhodčí v kynologii, ve sportu, tak proč to samé neudělat u vábičů jelenů pro zajištění co největší objektivity.
Po vzrušené diskuzi na poradě rozhodčích v předvečer konání mistrovství jsem byl pověřen vypracováním manuálu pro školení a přezkoušení rozhodčích ve vábení jelenů a posuzujících na Mistrovstvích Evropy ve vábení jelenů.
Posledním bodem porady bylo stanovit země, kde se bude konat ME v příštích letech. Země žádají o pořadatelství většinou v návaznosti na své významné akce. Schváleno tedy bylo následující pořadatelství: 2018 - začátek září, Slovensko, Sv. Anton, 2019 - Krásný Bor, Bělorusko, 2020 - Goraj, Polsko, 2021 - Maďarsko, rok 2022 zatím nebyl určen, ale rok 2023 je již předběžně zablokovánán pro Českou republiku, kdy bychom rádi uspořádali půlkulaté pětadvacáté mistrovství (zatím jsme pořádali páté, desáté a patnácté) a zároveň tak přispěli k akcím v rámci výročí 100 let od založení naší jednotné myslivecké organizace.
 
Druhý den jsme si dopoledne prohlídli NP Sainte-Croix, který má rozlohu 120 ha a podle informačních materiálů zde žije 1500 ks různé zvěře, savců, ptáků, ryb atd. Park se nachází v pěkném prostředí tvrdého luhu s rybníky propojenými mezi sebou kanály. Při prohlídce ve velkém vedru 34 oC byli k vidění jeleni, daňci, černá, sobi, rysi, vlci, rosomák, svišti, medvědi, bobři a mnoho vodních ptáků i želv.
Odpoledne po přípravě podia a budek pro jury nastal čas pro nastavení mikrofonu a trénink vábičů. Každý rozhodčí měl poněkud nezvykle připravena sluchátka. Vyzkoušel jsem ozvučení sluchátek (jako supervizor) a byly jasně slyšet nízké i vysoké tóny bez okolních rušivých šumů. Zatím v historii se použila sluchátka jen jednou v Německu a byly z toho spíše rozpaky, letošní opatření francouzských organizátorů vyznělo fakticky i obrazně řečeno dobře.
Zajímavé bylo poslouchat vábiče z jednotlivých zemí, jak trénují. Jeden méně zkušený zpočátku vydával zvuky naprosto nepřipomínající říjného jelena. Asi po hodině odposlechů od skutečných vábičů pak při vlastní soutěži předvedl znatelné zlepšení. I to je vlastně jedním z aspektů mistrovství a důkaz, že nejde jen o soutěžení, ale hlavně o předávání zkušeností a porovnání umění.
Čas se naplnil a trubači ve slušivých stejnokrojích zahájili 19. Mistrovství ve vábení jelenů poprvé ve Francii. Po projevech místních funkcionářů následovalo defilé všech zemí pod vedením vedoucích delegací. Jury zasedla do budek, vábiči si vylosovali pořadová čísla a zasedli na podium. Pořadatelé zamíchali karty s čísly 1-36 a náhodným vytažením první karty byl určen první soutěžící.
Supervizoři sedí proti podiu a dbají na správný průběh mistrovství a správné zapisování přidělených bodů od jury. U stolku jsem seděl s H. Hornungem a A. Kaššákem. Měli jsme bezprostřední zážitek, slyšeli jsme každý tón, dobrý i špatný, a samozřejmě jsme typovali kolik bodů soutěžící obdrží od jury. Bohužel jsme se okamžitě při první disciplíně začali divit, jak někteří porotci známkovali. Za evidentní chyby, nebo celou zapomenutou část ukázky, obdrželi soutěžící klidně šestku. Ve druhé disciplíně – vítězný ryk, se situace opakovala, a přitom je to z hlediska provedení i posouzení jak pro vábiče, tak i pro jury poměrně jednodušší disciplína.
Po druhé disciplině polovina vábičů s nejvyšším počtem bodů postoupila do druhého kola, kde předvedla hlasy dvou jelenů paralelně se pohybujících po říjišti. Opět stejné chyby u porotců a situace už hodně zhoustla. Chyby jury byly tak do očí bijící, že už hlasitě protestovaly i doprovody vábičů sedící v hledišti, diváci dávali hlasitě najevo, že nejsou žádní neználci. Vyskytly se i dva protesty. Okamžitě mi vytanula na mysl vzrušená debata z porady v předvečer předchozího dne. Průběh soutěže, resp. posuzování hlasů, bylo pro mne hořkým a smutným zadostiučiněním, bohužel se potvrzovaly mé kritické názory, které odmítali mnozí přijmout.
Po ukončení druhého kola jsme jako supervizoři provedli kontrolu součtu přidělených bodů od porotců. Vše bylo správně, ale soutěžící na 2.-3. místě měli stejně bodů, a tak podle stanov následoval rozstřel, a to disciplína „mrmlání“ – jelen v kališti. A věřte, byla to doslova tragédie. Oba dva slovinští vábiči totiž předvedli výkony odpovídající tak sotva žákovské kategorii, v naší studentské soutěži by nepostoupili ani do druhého kola a jejich hlasy vůbec neodpovídali významu a úrovni evropského mistrovství.
Nutno zdůraznit, že mistrem Evropy ve vábení jelenů pro rok 2017 se stal reprezentant Slovenska Jaroslav Mlynárik, podle mého soudu na prosto po právu a zaslouženě! Předvedl vyzrálý výkon a štěstěna mu byla nakloněna. Na druhém a třetím místě se umístili vábiči Slovinska Urban Kosir a Janes Podkriznik.
 
Jak hodnotit naše vábiče? Po skončení mistrovství jsme jim s vedoucím delegace Ing. Ježkem poděkovali za předvedené výkony. Obsadili dělené 8-11 místo. Rozhodně nezklamali a předvedli vypilované discipliny, a to nejenom podle mého názoru, jejich hlasy budili pozitivní ohlas a uznání i od ostatních zkušených účastníků mistrovství. Bohužel trojice našich jelenářů doplatila na výše popsanou situaci, velmi rozhárané a nezodpovědné posuzování ze strany nezkušených rozhodčích. Stejně tak se ale do druhého kola neprobojoval zkušený a hlasově výtečný mistr Slovenska Robert Štancel, mistr Rakouska a výborný vábič Christian Hochleitner a další výteční vábiči.
Po vyhlášení výsledků a předání cen vábičům uspořádali francouzští kolegové posezení, kde jsme si mohli v neformálních debatách vyříkat dojmy z mistrovství. Upřímně jsme poblahopřáli vítězům a pozvedli sklenky s vínem na jejich počest, pořadí je třeba respektovat a ctít. „Zajímavé“ bylo, že v průběhu večera za mnou přišla většina vedoucích delegací včetně vítězných států, abych urychleně vypracoval manuál pro školení rozhodčích, vlastně až dodatečně mi dali za pravdu, že můj návrh byl oprávněný a potřebný.
 
Co tedy říci závěrem? Devatenácté mistrovství Evropy ve vábení jelenů ve Francii vejde do dějin vábičů nejenom rekordním horkem, ale snad hlavně jako mezník, kdy si většina zemí uvědomila nutnost profesionálního přístupu k hodnocení výkonu vábičů. Renomé mistrovství to potřebuje a potvrdil se obecný fakt, že za správnou věc je třeba neustále bojovat. Naši vábiči stále patří mezi evropskou špičku, a to nejenom ti, kteří byli ve Francii, ale celá řada dalších.
Klub vábičů ČMMJ se snaží rozšiřovat své řady pořádáním seminářů, instruktáží ve školách i individuální výukou nových vábičů i předváděním ukázek na různých akcích. Rádi přijme e do svých řad další členy Klubu vábičů, budeme moc a moc rádi, pokud se rozšíří počty soutěžících jak na národní soutěži, tak i třeba na soutěži studentské. Vábení, a to nejen jelenů, ale i jiných druhů zvěře, patří mezi krásné myslivecké dovednosti, ukázky a soutěže jsou jedním z momentů, kdy můžeme naši myslivost atraktivně zpopularizovat a představit nemyslivecké veřejnosti.
Velké poděkování kromě redakce časopisu Myslivost, která pořádá národní soutěž, patří také ČMMJ, která podporuje své zájmové kluby a chápe je jako svoji prodlouženou ruku ve vztahu k myslivecké i nemyslivecké veřejnosti.
Kdo nedělá nic pro druhé, nedělá nic ani pro sebe!
Myslivosti a vábičům ZDAR!
Ing. Jan KUPKA
předseda Klubu vábičů při ČMMJ
vychází v 5:59 a zapadá v 2**:** vychází v 8:22 a zapadá v **:** Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...