Časopis Myslivost

Duben / 2017

Koukání do tmy

Myslivost 4/2017, str. 48  Martin Helebrant
aneb Co dokáže soudobý malý dalekohled? Bylo to nevlídné a navíc časné ráno, když jsem s šéfredaktorem usedal do služebního vozu, kterým jsme se vydali směrem na západ, respektive na jihozápad. Hranice jsme překročili na Rozvadově, stočili se dolů na Mnichov a u Rosenheimu jsme vstoupili do Rakouska. Nechali jsme za zády Kufstein a za vytrvale hnusného, vlezlého deště se sněhem jsme pokračovali proti proudu Innu.
Do Innsbrucku jsme ale nedojeli. Kousek před ním jsme zahnuli doprava, na Hall im Tirol a pokračovali proti strmé hradbě kopců, které jsme tušili v mlze před námi. Navigaci mlha naštěstí nevadila, a tak nás s jistotou zavedla až do strmé uličky v podhorském Absamu. Ulička se jmenuje Daniel Swarovski Strasse a sídlí v ní firma Swarovski Optik.
Účelem té více než šestihodinové cesty byla návštěva tohoto předního výrobce optických přístrojů, dostali jsme pozvánku na školení o zaměřovacích dalekohledech Swarovski Z8 a X5 a také na workshop o kvalitní lovecké optice vůbec. Tohle školení pořádá firma pro svoje prodejce, a jak jsme mohli záhy zjistit, jeho platnost je univerzální.


O nových zaměřovacích dalekohledech X5 a Z8 jsme se již v zmínili v minulosti v reportážích z veletrhů IWA v Norimberku. X5 z roku 2015 je sportovní speciál s extrémním rozsahem seřizování a je tedy poněkud stranou hlavního zájmu naší čtenářské populace. Z8 je lovecký zaměřovací dalekohled kterým v roce 2016 firma Swarovski vstoupila na pole zaměřovačů s osminásobným zoomem a snad mi čtenáři odpustí – nechám si podrobnosti do testu, který vyjde v Myslivosti později.
Ale stejně či ještě víc zajímavá byla i část věnovaná dalekohledům. Velká část setkání byla věnovaná debatám, kam vlastně optické přístroje spějí. I tak špičková firma jakou Swarovski Optik nepochybně je, přiznává, že se dostává s propustností světla na hranici fyzikálních možností. Přitom právě prostupnost světla jako jedna z přesně měřitelných veličin bývá předmětem konkurenčního boje.
Dalším faktorem, který hraje při rozhodování o volbě dalekohledu, je průměr objektivů a výstupní pupily. Tyto dva, respektive tři parametry jsou někdy až démonizovány.
Firma Swarovski nám v rámci školení nabídla možnost porovnat výkonnost za šera několika dalekohledů. Byl to EL 8x32, EL 8,5x42, EL Range 8x42, EL 12x50 a SLC 8x56 a SLC 10x56. Všechny zkoušené dalekohledy mají světelnou propustnost někde kolem 91-93 %
Pro testování dalekohledů upravili u Swarovského prostor podzemní střelnice, kterou lze snadno přeměnit na „stmívárnu“. Na dopadišti je možné vystavit obrazy zvěře a celý prostor se zcela zatmí. Už tohle je hezká zkušenost, teprve po nějakých 20 minutách se oko plně akomoduje, zornička se zcela otevře a zmizí poslední fiktivní šmouhy světla.
Pak se prostor dopadiště nasvítí – napřed poměrně slušným světlem, asi 1,0 lux ve spektru, které odpovídá měsíčnímu světlu. Úroveň osvětlení tak odpovídá jasné noci za úplňku. Čípky v našem oku to za takhle malého světla vzdaly, oko pracuje jen s tyčinkami, a tak vnímá jen odstíny šedé.
Pozorujeme obraz a přemýšlíme, co vlastně vidíme. I s nejmenším binokulárem 8x32 je jisté, že je to jelen. Jelen s hrdě zvednutou hlavou. Vidím základní tvar paroží, ale na poctivé přečtení jelena je to málo.
Beru 8,5x42 a 10x42. Oba dva dávají lepší obraz než malá 8x32, ale rozdíl není až tak dramatický. Vidím i některé lodyhy na paroží a určitě je lépe čitelné pozadí za jelenem.
Je zajímavé si uvědomit, jak hodně se na pozorovacím komfortu odráží velikost výstupní pupily. U malé EL 8x32 je to 4 mm, to je hodně blízké 4,2 mm u EL 10x42. Je překvapivé, že obraz EL 12x50 není o nic moc lepší. Přiznám se, že to jsem nečekal – zvětšení je větší o 50 % a přínos pro pochopení obrazu žádný zázrak. V tom šeru mi přitom nejvíc vadí, že 12x zvětšený obraz se lehounce chvěje. Obraz to rozmazává a znepřehledňuje.
U všech tří dalekohledů mi poměrně dlouho trvá, než srovnám oči s oběma tubusy. A za každou nepřesnost v přisazení dalekohledu k oku platím rozbitím obrazu v jednom či druhém oku a oko se poměrně hodně rychle unaví, začnou se dělat mžitky.
Opět, nejnáročnější je to s EL 12x50. EL 8,5x42 má pupilu 4,94 mm, EL Range 8x42 má solidních 5,25 mm, SLC 10x56 má dokonce 5,6 mm. Mezi EL Range 8x42 a EL 8,5x42 nepozoruji žádný rozdíl. SLC 10x56 nemám pocit, že bych měl nějak výrazně lepší nebo čitelnější obraz, ale cítím, že oči se namáhají mnohem méně. Tyhle tři dalekohledy mi nabízí porovnatelný obraz s mnohem větším pozorovacím komfortem.
Když přejdu k 8x56, mám k dispozici výstupní pupily 7 mm. Ačkoliv je zvětšení menší než u 10x56, mám pocit lepší čitelnosti. Vnímám lépe pozadí lesa za jelenem, čtu celé paroží jelena a oko se neunaví. Také přisazení k oku je bleskurychlé, popadnu, kouknu a vidím – nic nerovnám.
Postupně se stmívá. Napřed na 0,5 luxu a pak na 0,2 luxu. Měsíček se schoval za mrak a kouká z něj jen malý kousek. Teď již mají dalekohledy s výstupní pupilou kolem 4 mm potíže. Obsluha „stmívárny“ nám navíc vyměnila obraz.
Koukám malým EL 8x32, mžourám, jasně, je to srnec. Vítězně vyhrknu „Rehbock!“ ale odměnou je mi jen překvapivě nesouhlasné zamručení. Zejména zprava, kde stojí kolegové s 8x56. „Žádnej rébok, prase je to“, zní od nich. A taky že bylo.
Beru SL 10x42 a konečně i já rozpoznávám siluetu prasete. Stojí u stromu, který mi navodil siluetu srnčího krku. Podobně jako při „plném měsíčku“ 12x50 dává i teď poměrně neuspokojivé výsledky.
Přecházím k pracovišti s EL 8,5x42 a 10x56. Obraz se rozjasnil, tedy, ne moc, ale rozjasnil. Oko se uklidnilo. Teď rozeznávám na pozadí stromu i slecha prasete. V pozadí něco je, takové nejasné podezřelé stíny.
Beru 10x56 a koukám. Že by to byla selata? Asi ano, vypadá to tak, ale jisté to není. Beru 8x56 – ano, budou to selata, ale pořád je nečtu tak dobře, abych na ně mohl střelit. Hrajeme si s dalekohledy, porovnáváme, bádáme.
 
Pozorovací lekce končí. Vycházíme na denní světlo. Mrkáme a diskutujeme. Vracíme se do učebny a shrnujeme svoje poznatky. Všechny nás překvapilo, že u optických přístrojů s takhle vysokou prostupností světla bylo při plném měsíčku vidět ještě i v „kapesní“ 8x32. Je ale pravda, že pozorování není příliš komfortní.
Binokuláry s objektivy 42 mm znovu prokázaly, že jsou plnohodnotnou loveckou optikou, ale s klesající viditelností bylo čím dál komplikovanější (zejména pro nás obrýlené) rychle a přesně přisadit správně dalekohled na oko. Za dne se oko nějak chytí, ale v šeru je to bída.
Pokud potřebujete dalekohled pro pozorování za šera, pak opravdu má smysl jít do přístrojů s co největší výstupní pupilou. Zejména pokud očekáváte dlouhá pozorování – velká výstupní pupila dalekohledu šetří oko, to se neunaví a neslzí.
Velká zvětšení za šera propadla, jejich přínos není takový, jak by mohl našeptávat prostý číselný poměr hodnot zvětšení a čím více jdete k velkým zvětšením, hrozí nebezpečí rozklepání obrazu, které je za šera obzvlášť nepříjemné.
Ovšem ve hře je ještě několik dalších veličin, které se vyčíslují již mnohem hůř. Především je tu kontrast a ostrost obrazu. Ty hrají za šera velmi významnou roli, protože jak již jsem řekl, za šera vidíme černobíle, fungují jen tyčinky, a tak kresbu obrazu zprostředkovává pouze kontrast mezi jednotlivými body.
Opět, pokud je všechno ostatní stejné, tak čím větší je výstupní pupila, tím větší je velikost obrázku a tím více tyčinek můžeme do interpretace obrázku zapojit. Víc tyčinek víc vidí.
Barevný posun nemá za šera tak dramatický význam, jak jsme řekli, v té době již lidské oko vidí černobíle, v odstínech šedé.
Je tu také faktor pozorovatele. Čím jste starší, tím méně se vaše zornička je schopná rozevřít. A z velké výstupní pupily vám ořízne jen nějaký kus. Je to smutné, ale je to tak. Když si konečně vyděláte na dobrý dalekohled, vaše oko ho již pořádně nedokáže využít. Ale přesto, i pro staré oko je velká pupila přínosem v komfortu pozorování, které nebude tak kriticky závislé na přesném vyrovnání obou očí s tubusy binokuláru.
 
Zásadní poučení jsou asi následující:
Pokud při nočním pozorování budete pozorovat nějaký výrazný světelný zdroj, zavřeli jste zorničku a přepnuli jste oko na denní režim. To je třeba případ pohledu na hezky jasný displej mobilního telefonu nebo podsvícený ciferník hodinek indiglo. Přepnutí oka je nevědomé, vůlí neovlivnitelné a okamžité. Po návratu oka z osvíceného obrazu (byť jste jen „juknuli“) začíná dvacetiminutové přizpůsobování oka na „noční provoz“ nanovo.
Výrazným jasně osvíceným bodem jsou i displeje noktovizních pozorovacích a zaměřovacích přístrojů. Displej vám sice poskytne obraz dění i v oku neviditelné části spektra, ale současně zruší akomodaci oka na šero a tím nepříjemně komplikuje pozorování bez přístroje.
Pokud chcete používat nějakou formu nočního vidění, pak buď až do poslední chvíle pozorujte zvěř klasickou optikou a až nakonec přejděte na elektronický zaměřovač nebo používejte jak pro zaměřování, tak pro pozorování nějaký elektronický přístroj.
A počítejte s tím, že pokud budete potřebovat zvěř dohledávat, je dobré nechat oko znovu přizpůsobit na tmu. Aspoň těch 10-15 minut. Necháváte tím současně zvěři i čas na odkázání.
To samé platí i o používání svítilny například při lovu u krmeliště. Sluchem indikujte přítomnost zvěře na krmelišti, dobrým nočním dalekohledem obeznejte siluety zvěře a vyberte si kus. Po rozsvícení svítilny buďte připraveni k rychlému výstřelu. Máte jedinou šanci, víc vám nedá ani zvěř, ale ani oko, které bleskově stáhlo zorničku.
Poslední poučení, možná to vůbec nejdůležitější. Uvědomte si, že je více než žádoucí mít vyvážené, vzájemně sladěné optické vlastnosti pozorovacího a zaměřovacího dalekohledu. Tyto dva přístroje pracují většinou společně, a proto musí být schopné precizní spolupráce.
Dvě oči vidí vždycky více než jedno, proto je velice vhodné (pokud je to jen trochu možné) vyzkoušet si oba přístroje současně. A pokud už musím při pořizování „koukací sady“ dělat kompromisy, pak by měl navrch mít zaměřovací dalekohled. Jinak sice zvěř v dalekohledu najdete, ale už na ní nedokážete jistě zamířit.
Takže pokud jste spíš denní nebo příležitostný lovec, nebo převážně poplatkový lovec, který má ku pomoci znalého a vybaveného průvodce, pak se mohu u pozorovací optiky soustředit na ostrost kresby v denním světle, na věrnost barevného podání a ušetřím na světelné prostupnosti. A mohu jít i k menším objektivům, 42 mm dnes opravdu dokáže velmi mnoho, a ještě budete profitovat z nízké hmotnosti.
Pokud ovšem jste „kancař“ a na lovu trávíte každý druhý večer až dlouho do noci, nebo jste profesionální lovec – průvodce a potřebujete mít možnost informovat hosta o dění před vámi, pak je na místě hledat dalekohledy s co nejlepší prostupností světla. A třeba i trochu slevit z požadavku na barevnou věrnost, stejně za šera a v noci oko pracuje jen s černobílou škálou různých odstínů šedivé. A potom je na místě směřovat svoji volbu k velké výstupní pupile, kterou dnes nejspíš nabídne dalekohled 8x56.
Samostatnou kapitolou je péče o dalekohledy, i v tomto směru pro mě byla návštěva v Absamu velkým přínosem a probuzením, byť ne úplně příjemným. Ale té se budeme již věnovat v jiném, samostatném článku.
Ing. Martin HELEBRANT
e-mail marthelebrant@gmail.com
vychází v 7:27 a zapadá v 18:03 vychází v 5:34 a zapadá v 17:55 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...