Časopis Myslivost

Leden / 2017

Dalekohledy Kahles Helia 8 a 10x42

Myslivost 1/2017, str. 42  Martin Helebrant
Že se s loveckými binokuláry něco děje mi začalo docházet někdy kolem roku 2010, kdy jsem měl možnost testovat binokulár Swarovski EL 8,5x42. Až do té doby jsem soudil, že malá obzorka s tubusy 30 nebo 42 mm má sice ve skříni s loveckým vybavením své jasně definované místo, ale že prostě pořádný, plnohodnotný lovecký dalekohled má mít 50mm tubus. Aspoň. Jenže pak přišly další dalekohledy s 42mm tubusy. Zeiss (Conquest HD i Victory HT), Meopta MeoStar B1 42 HD a další a já jsem si uvědomil, že dvaačtyřicítky se staly plnohodnotnou konkurencí mé oblíbené padesátky. Kvalita dalekohledů průběžně roste. Od začátku nového století (nebo tisíciletí, chcete-li) významně vzrostla světelná propustnost dalekohledů. Dnes již i průměrný dalekohled spolehlivě přenáší víc než 80 % vstupujícího světla a špička se dostává i za 90 %.
Světelná prostupnost není ale samospasitelná hodnota, na kvalitě a čitelnosti obrazu se podílí i věrnost barevného podání, kontrast a ostrost obrazu. Ale propustnost má velkou váhu a hlavně, dá se hezky a dobře měřit.
Jenomže s tímhle hezkým, měřitelným a uživateli i srozumitelným ukazatelem se dostáváme do problému. Respektive na hranici fyzikálních mezí. Přes 100 % to prostě nejde a každé procento nad 90 % je zatraceně drahé. Navíc lidské (školené, mladé!) oko je schopné zaregistrovat až rozdíl asi 4 %. Takže výrobci hledají cesty, jak se odlišit. Důraz se dnes klade na ergonomii, ale i na design.
 
Rakouská firma Kahles je jedna z nejstarších optických firem a optické přístroje dělat umí. Dnes je svázaná s koncernem Swarovski, ale podržela si značnou míru volnosti. Vyrábí velice solidní zaměřovací dalekohledy, jejich odstřelovačský speciál K 624i je podle mnohých odborníků to nejlepší, co se dnes sériově vyrábí. Lovecké zaměřovače Helia 5 také mají velmi dobrý zvuk.
Kahles v minulosti dělal i lovecké dalekohledy, ale tradice se přetrhla a teprve nyní se vrací i na toto pole, dvěma dalekohledy se 42 mm tubusu.
Mají (jako všechna lovecká optika od Kahlese) jméno Helia a nabízí se buď s osminásobným nebo s desetinásobným zvětšením. Díky laskavosti dovozce optických přístrojů Kahles do ČR, firmy Brno Hunt, jsem měl možnost je vyzkoušet.
Dalekohledy Kahles Helia mají konstrukci se dvěma můstky, hranolovou soustavu Schmidt Pechan (jako dnes ostatně zdrcující většina výrobců). Ostření se ovládá středovým knoflíkem. Dioptrická korekce je +- 4 dioptrie a je na pravém okuláru.
Lovecké dalekohledy byly v Evropě původně černé nebo šedivé, občas se ale někdo utrhne, např. Meopta má dalekohledy zelené a některé řady Zeiss jsou tmavě modré. Američané tak konzervativní nejsou, a když to má být, jejich dalekohledy využívají i střední odstíny hnědé, tzv. coyte nebo desert brown, a když to má být, natisknou real tree maskovací vzor na cokoliv a kdykoliv, dalekohled nevyjímaje. Kahles si pro své nové dalekohledy vybral hnědě zemitou a pokud vím, tak je s touto barvou první.
 
Prvním krokem mých testů dalekohledů je „sprchový test“ odolnosti proti povětrnostním vlivům. Nechám dalekohled nahřát na okenním parapetu, aby se vlivem tepelné dilatace roztáhly všechny spáry, a pak jej s sebou vezmu do sprchového koutu. Osprchuji se a dalekohled přitom visí na poličce tak, že voda odražená od mého těla může dopadat na dalekohled.
Pak dalekohled vezmu a dám napřed do chladničky a zkoumám, zda se vlivem kondenzace vodních par nezamží. Nezamlžil, vlhkost nepronikla a zároveň se ukázala dobrá funkce vodoodpudivých vrstev na čočkách, Kapičky byly malé a po lehkém klepnutí se družily k sobě a skutálely se z čočky dolů. Úplně na rovinu, stejně by mě zajímalo, zda Kahles jako součást skupiny Swarovski využívá stejné povrchové vrstvy. Odpověď jsem nedostal, faktem je, že ať již jsou vrstvy jakékoliv, fungují.
Následně dalekohled vezmu, a aniž bych ho otíral, vložím jej do mrazáku a nechám jej zmrazit na asi -18 °C. Pak zkusím funkci všech seřizovacích prvků.
Zkusil jsem pouze dalekohled Helia 10x42. Vlhkost do dalekohledu nepronikla, ostření ztuhlo, ale bylo pořád ještě velmi dobře funkční. Dioptrická korekce zatuhla a v pletené rukavici bylo ovládání na hranici ztráty funkce. Prostě to klouzalo, a to tak, že značně. A obraz zůstal jasný a nezamlžený i poté, co odtála jinovatka na vnějším povrchu čoček.
Nyní je čas na zkoumání optického výkonu. Zkusil jsem to s oběma dalekohledy (8x42 i 10x42) a jako etalon jsem k nim přibral i můj starý dalekohled Leupold 10x50 Tactical. Dělám to tak už léta, umožňuje to alespoň rámcové nepřímé porovnání mezi zkoumanými dalekohledy.
Napřed jsem za plného denního světla zkoumal ostrost obrazu a přítomnost viditelných vad a věrnost barevného podání. Ani jeden ze zkoumaných Kahlesů neměl viditelnou poduškovou nebo soudkovou vadu. Obraz v obou Kahlesech byl velice podobný, velmi jasný a ostrý.
Můj starý Leupold je nyní čerstvě vyčištěn a i jeho obraz je teď velice jasný a ostrý, ale něčím, co neumím přesně popsat, se lišil. Prostě jsem věděl, kdy se koukám Kahlesovou Helií a kdy Leupoldem. Každopádně ale obraz všech tří dalekohledů byl velmi dobře čitelný, a pokud se v něm vyskytovaly nějaké optické vady, nebyly zjevné. Nevnímal jsem v obrazu žádný rozdíl, který by plynul z velikosti objektivu 42 (Leupold má 50).
Po tomhle testu nastal čas na zkoumání výkonu za šera. To dělám pomocí zkušebního obrazce ISO 12233, který umístím na 20 metrů a pozoruji dalekohledem, kdy obraz ztratí vnitřní kresbu (tedy kdy původně šrafovaná plocha zešedne).
Výsledek mě docela překvapil. Jako první odpadl Leupold, po něm asi po 7-8 minutách odpadla Helia 10x42 a krátce po něm, přibližně 10-12 minut po Leupoldu, odpadla i Helia 8x42. To je výsledek, který se blíží tomu, co jsem kdysi zjistil u Zeissu Conquest HD 10x42. Firma Kahles udává světelnou propustnost zhruba 87 % a výsledky mého testu to potvrzují, Helia nepochybně je kvalitní soudobý dalekohled.
 
Firma Kahles se rozhodla odlišit se i z hlediska příslušenství dalekohledu. Ačkoliv se k němu dodávají i tradiční pryžové krytky, je možné namísto nich použít lodenové návleky, uvnitř podšité nějakou hladkou látkou. A také nosný popruh má středovou část, tu, která spočívá na vašem krku, vyrobenou z kvalitní hověziny podšité lodenem. Loden je vodoodpudivý a hlavně, nešustí. Je prakticky úplně tichý, někdo tvrdí, že je to úplně nejtišší látka. Dotek lodenu i na holém krku byl opravdu příjemný a potvrzuji jeho tichost.
To samé platí o krytkách. Byly tiché a chránily okuláry spolehlivě i v lehkém dešti. Nemám sebemenší potuchu, jak moc rychle se časem loden o zpocený krk zamastí a „zčuní“. Nevím ani, jak dlouho trvá, než se na lodenové krytky nachytá prach, pryskyřice a špína, ale loden se dá prát a jistě se to týká i krytek a jejich vnitřní podšívky.
Na rozdíl od většiny výrobců, Kahles nedodává s dalekohledem přepravní brašnu či pouzdro, jen lákový sáček z jemné husté látky. Na jednu stranu je pravda, že látkový sáček je schopný zachytit prach a podobné nečistoty. Ostatně, sám nosím své brýle občas v podobném sáčku. Na druhou stranu, sáček nechrání dalekohled proti mechanickým poškozením, úderům a škrábancům. Asi bych byl radši, kdyby k sáčku bylo i nějaké jednoduché pouzdro, třeba jen prostá krabička z odolného plastu, např. ABS.
Pokud byste něco takového sháněli, osvědčují se mi krabičky na svačiny, některé lze i vzduchotěsně uzavřít „cvakacími“ chlopněmi a nabízí se v obrovské šíři tvarů a velikostí.
 
S Kahlesem jsem podnikl několik podzimních lovů. Oceňuji příjemný plastový povrch, který je dostatečně měkký, aby neklepal na posedu o každou plaňku, přitom poskytuje dostatečně pevný úchop. Velice dobré je také vyvážení dalekohledu a jeho celková ergonometrie.
Nenápadné žebro na horní straně tubusu pomáhá účinně zajistit, aby se dalekohled v ruce vlastní vahou neprotáčel. Poloha ruky držící dalekohled je indexovaná i nevtíravými „dolíčky“ – vybráním pro palec ruky držící tubus na jeho spodní straně.
Ostření je přesné a ostřicí knoflík je na takovém místě, že poměrně pohodlně možné držet dalekohled jen v jedné ruce a současně otáčet ostřicím knoflíkem. Přitom nejblíže se dá ostřit již malý kousek za 2 metry.
Jako většina moderních dalekohledů má i Helia výsuvné očnice, takže vyhoví i nám, obrýleným.
S novou Helií jsem byl spokojen, výtky jsem měl jen dvě. První se týká právě očnic – při zakrývání okulárů lodenovou krytkou jsem si několikrát nechtěně zasunul očnice. Je to nepříjemné, možná by nebylo od věci upravit výsuv tak, aby ve vybraných polohách nebylo možné očnici zasunout pouhým tlakem na ni.
Druhá výtka je spíš jenom komentář. Binokuláry s 42mm objektivy jsou, zejména pokud mají zvětšení 10x, mnohem citlivější na dodržení správné rozteče tubusů a na přesné přisazení dalekohledu k očím. Výstupní pupily mají průměr pouhých 4,2 mm a každá nepřesnost je hned znát v podobě ztráty obrazu. Pokud nosíte brýle, nároky na přesné přisazení a dodržení přesné rozteče se ještě násobí. Ale to je bohužel fyzikální fakt a jen těžko se bude obcházet.
 
Pokud shrnu všechno výše uvedené: Kahles Helia 8x42 a 10x42 jsou dalším zjevným důkazem, že i s objektivy o průměru pouhých 42 mm lze postavit plnohodnotný myslivecký binokulár. Docela překvapivé pro mě bylo, že za šera, navzdory menšímu zvětšení, dávala 8x42 plnohodnotný obraz déle než 10x42, ačkoliv opět, rozdíl byl jen hodně malý.
Líbí se mi ergonomie a líbí se mi celkový design těchto binokulárů, včetně barvy a povrchu, krytého na omak velice příjemným plastem. Pokud bych nenosil brýle, byly nové binokuláry Helia zajímavou volbou. Hodně zajímavou, kterou bych dlouho zvažoval. Pokud stejně jako já nosíte brýle, zvažte čtyřicetidvoumilimetrovou Helii také, ale soustřeďte se na model s 8x zvětšením.
Pokud vám „osmička“ stačí, budete si užívat i nízkou hmotnost dalekohledu a jeho kompaktní rozměry.
Ing. Martin HELEBRANT
 
 
vychází v 7:28 a zapadá v 16:05 vychází v 12:25 a zapadá v 22:19 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...