Časopis Myslivost

Leden / 2017

Myslivost je náš časopis…

Myslivost 1/2017, str. 5  Josef Drmota
… a bude z velké části takový, jaký si jej sami uděláme. Nadpis mého zamyšlení může pro někoho znít jako klišé. Je to však neoddiskutovatelná pravda, kterou nelze jiným adekvátním způsobem stručně vyjádřit. Myslivost (původní Stráž myslivosti) byla s touto myšlenkou založena již v roce 1923. A ne náhodou vznikla společně s naší organizací, kterou provází bez přerušení úctyhodných 94 let. Naši předchůdci si totiž velmi dobře uvědomovali, že v rámci společné organizace musí mít nutně k dispozici také společné informační médium.
Zájmeno „náš“ je třeba na tomto místě chápat v dvojí rovině významu. Vlastnické a srdeční. Do debat o přeneseném vlastnickém vztahu každého myslivce, myšleno tím samozřejmě člena Českomoravské jednoty, která je jediným majitelem společnosti Myslivost, s.r.o., bych se vzhledem ke komplikovanosti problematiky nerad pouštěl.
Rád bych se ovšem vyjádřil k druhé nastíněné rovině problému, která se koneckonců dotýká všech aktivních myslivců, nehledě na stavovskou příslušnost k té či oné, stále častěji však bohužel žádné, myslivecké organizaci.
Myslivost je opravdu pouze naším mysliveckým časopisem a této skutečnosti si často nevážíme. Velké skupině myslivců nedochází, že mají k dispozici médium oproštěné od vlivu všudypřítomné antimyslivecké lobby, které stále intenzívněji hýbe ostatními sdělovacími prostředky.
Médium, v němž můžeme vyjádřit názory, postoje a prezentovat pravdivým způsobem svoji práci pro volně žijící zvěř, přírodu, společnost i život na venkově.
Prostor, v němž si můžeme vzájemně vyměnit poznatky, postřehy a prodiskutovat palčivé otázky, to vše pochopitelně v mezích slušnosti.
Časopis, jehož prostřednictvím se můžeme dále vzdělávat a sledovat novinky v celém oboru.
Nic ve zlém, ale v souvislosti s poslední poznámkou si nemohu odpustit malé odbočení od tématu spojené s otázkou: „Kde jinde mohou myslivci najít aktuální informace z oboru?“
Nejčastější odpovědí je, že v odborné literatuře nebo na internetu. Ví však alespoň třetina z dotázaných, že odborné publikace dnes vycházejí v nákladech, budu-li optimistickým, v průměru kolem dvou tisíc kusů? Dvou tisíc kusů připadajících na pět a půl tisíce našich honiteb? Dvou tisíc kusů na 63 tisíc členů ČMMJ? Nebo dokonce na 92 tisíc držitelů loveckých lístků?
Takže jednoduchou matematikou mi vychází, že odbornou publikaci vlastní zhruba každý třetí myslivecký hospodář. Na ostatní myslivce nezbude nic. Než právě časopis.
A další zmíněná rovina, týkající se internetu? Věta: „Četl jsem to někde na internetu…“ mne vždy postaví před dilema. Na rozhraní mezi zoufalým pláčem a záchvatem zuřivosti. Dlouhodobě odhaduji, že zhruba každý desátý konzument tohoto mediálního moru je schopen spolehlivě odlišit hodnověrné informace od anonymních „nicek“ uveřejňovaných v diskusích často nevalné úrovně. Omlouvám se za tuto vsuvku, která o současném významu Myslivosti mnohé vypovídá.
Myslivost vychází měsíčně v nákladu téměř třicet tisíc výtisků. Podle relevantních průzkumů ji však pravidelně čte minimálně dvojnásobný počet čtenářů. Výsledné číslo je obrovské. Zejména s ohledem na skutečnost, že každé periodikum se podílí významnou měrou na tvorbě veřejného mínění. Máme tedy v rukou neskutečně silný nástroj, jehož možnosti si mnozí z nás plně neuvědomují.
Vzhledem k vyřčenému mne dnes mrzí zejména dvě skutečnosti.
Za prvé se jedná o nářky některých kolegů, podle nichž v časopise „nic“ není, a proto ho nekupují. Většina z nespokojených však přitom nedokáže ani rámcově vymezit, co by od mysliveckého časopisu očekávali, a co by v něm chtěli skutečně najít. „Něco jiného“ nepovažuji za adekvátní odpověď.
Výtky směřují i k ceně a množství reklamy. Podobné hodnocení může vznést jen člověk, který nepřichází do pravidelného styku s jinými tiskovinami. Netvrdím, že Myslivost je levný časopis. Nejsem si ale jist, zda chceme v tomto směru do rukou dostávat skutečně levný produkt. Těch máme plné tržnice. A vzhledem k finančním poměrům současné společnosti si nemyslím, že by měsíční cena na úrovni tří slušných točených piv byla až tak dramaticky vysoká. Za ně dostává čtenář, po odečtení kritizované reklamy, která je ale pro mnohé myslivce paradoxně jedinou snadno dostupnou informací o technologickém vývoji v oblasti optiky, zbraní, oděvů a pomůcek, více než sto stran hutných a především pestrých informací. Naložit s nimi může po svém - může je použít k lepší orientaci v oboru, ke vzdělávání i k odpočinku.
Rád bych se mýlil, ale z diskuzí mezi myslivci se mi opakovaně potvrzuje, že je bohužel dost funkcionářů na okresní úrovni, lektorů, zkušebních komisařů, předsedů mysliveckých spolků a mysliveckých hospodářů, kteří časopis ani neodebírají, ani příležitostně nečtou.
Tato skutečnost je naprosto tristní, protože právě tato skupina myslivců představuje pilíř myslivecké odbornosti přenášené do praxe. Chápu, že všichni absolvovali některý stupeň mysliveckého vzdělávání. Nepokročit z něj ale ani o kousek dál je, nehledě na proces zapomínání, cesta do velmi zvláštních končin.
Druhý bod, který je z mého pohledu možná ještě palčivější, a přitom úzce spjatý s bodem prvním, a tím je spektrum přispěvatelů. Časopis není v tomto směru v žádném případě výkladní skříní pro názory několika vyvolených a redakce je více než otevřená každému dopisovateli. Společné duševní vlastnictví je zde naprosto zjevné.
Myslivost je časopis myslivců. Mohou v něm publikovat všichni a jeho prostřednictvím mají šanci oslovit všechny ostatní. Se zkušenostmi i problémy. Žel bohu této šance využívají minimálně. Jen a jen tím sami prohlubují ono výše uvedené „nic“, které kritizují.
Strach z toho, že „nejsme spisovatelé“ není na místě. Občasné češtinářské zaškobrtnutí se přihodí každému a redakce jej velmi ochotně a laskavě uhladí.
Každý z nás snad má názor. Každý snad má nějaký praktický poznatek. Nějakou životní zkušenost či zajímavý zážitek. Nebojme se o ně tedy podělit s ostatními. Snad se pak ono „nic“ pro všechny výrazně zmenší. Koneckonců, i proto byl v roce 1923 časopis založen jako místo, kde mohou myslivci vzájemně komunikovat. Tato myšlenka však v poslední době vzala za své pod tlakem konzumního stylu života a do podvědomí myslivců se podsunul názor typu: „Zaplatil jsem předplatné, takže mě každý měsíc dobře bavte! A samozřejmě v souladu s mým vkusem…“. Je to jeden ze smutných výsledků doby.
Rubrikou samou pro sebe jsou aktuality ze života ČMMJ, mysliveckých spolků i jednotlivých myslivců. Zde jde ostych stranou. O svoje úspěchy se podělit nebojíme a časopis více než hojně zásobujeme. Je to naprosto v pořádku. V tomto směru bych pouze rád poprosil o respektování některých skutečností.
Všichni dobře chápou, že právě vaše akce se opravdu povedla a že se výsledkem chcete pochlubit. Místa v časopise však není nadbytek a redakce občas musí rozhodnout, co do časopisu dát právě nyní, co posunout do dalších čísel, a co odložit. V jakémkoliv výběru příspěvků nehledejme prosím sebemenší špatný záměr nebo náznak cenzury, které zde nejsou.
Předpokládám, že většině přispěvatelů je také jasné, že některé příspěvky redakce nemůže otisknout, i kdyby chtěla. Štvavý a neslušný obsah ani vyřizování osobních účtů nepatří na stránky žádného tisku. Totéž platí pro obsah fotografií, zejména z pohledu etiky a tradic, o požadované minimální kvalitě snímku snad mluvit netřeba.
Myslivecké čtenáře musíme ale také vychovávat a těm nemysliveckým musíme představovat naši činnost v nejlepším světle. Nezlobme se tedy, vyřadí-li redakce některý příspěvek z uvedených důvodů. Uvědomme si, prosím, že deset vynorovaných liščat je výrazným počinem při ochraně drobné zvěře, nicméně jej nelze obrazově medializovat. Stejně tak nelze propagovat snímky, na kterých sedí děti na zvěři, střelec klade v hrdém vlastnickém gestu na zvěř nohu, nebo zvěř není vhodně naaranžována. Na hlavu myslivce nepatří (s výjimkou střelnic) sportovní čepice s kšiltem. K mysliveckému troubení, pasování na lovce zvěře i jiným svátečním úkonům náleží jako nedílná součást doplňků myslivecký klobouk, zapnuté sako od uniformy a neohrnuté rukávy. I podobnou drobností dotváříme obsah časopisu a prezentujeme myslivost. Nevhodnými příspěvky a snímky pak děláme ostudu nejen sami sobě, ale poškozujeme celou mysliveckou komunitu.
Myslivost (v tomto případě v malým „m“) je kulturním dědictvím národa. Patří k ní i myslivecké písemnictví a vzhledem k téměř stoleté tradici vydávání i Myslivost (s velkým „M“). Zůstaňme prosím věrni myšlence společného stavovského média a podpořme jej v nelehkých dobách. Nejen předplatným, ale také hodnotným příspěvkem z vlastní praxe. Jen tak zůstane „naše“ Myslivost i po obsahové stránce skutečně „naší“…
Mgr. Josef DRMOTA,
člen Redakční rady
vychází v 7:52 a zapadá v 15:58 vychází v 4:39 a zapadá v 14:46 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...