Časopis Myslivost

Leden / 2017

Snažím se být tvarově odlišný

Myslivost 1/2017, str. 36  Jiří Kasina
Na nožířské výstavě v Příbrami se poprvé objevil se stánkem, poprvé se přihlásil do soutěže časopisu Myslivost o nůž roku 2016 a hned vyhrál, a to dokonce ve dvou kategoriích. V kategorii pevný zdobený myslivecký nůž vyhrál s damaškovým „Nessmukem“, v kategorii loveckých tesáků s nádherně zdobeným a precizně zpracovaným loveckým tesákem „Lovu zdar“. Autorem či výrobcem je Vratislav Petrů z Tučap na Soběslavsku, logicky jsem tedy požádal o krátký rozhovor a představení vítěze. V rozlehlém pokoji doslova dýchajícím historií staletého domu, s praskajícím dřevem v kamnech a na historické prkenné podlaze u festovního dubového stolu hladily naše ruce nože dýchající příběhy a tajemností materiálu.
 
Jsme-li myslivecký časopis, nemohu se nezeptat hned v úvodu, zda jste myslivec?
Asi bych měl být myslivec, ale myslivec nejsem, nože mám rád, k myslivosti nože patří, a proto jsem se objevil poprvé jako vystavovatel na výstavě nožů v Příbrami a dal svůj nůž do soutěže časopisu Myslivost, proč to nezkusit!?
 
Dobrá, kde se tedy zrodila vaše láska k nožům?
Začal jsem s nimi někdy za totality, za bývalého režimu, snad už je to promlčené, ale dělal jsem tehdy v Ladě v Soběslavi a jako melouchy, a nebo pro radost, jsem vyrobil první nože. Ještě bych tu možná nějaké vyhrabal, které jsem nerozdal. Jsem vyučený strojař, mohl jsem tam v podstatě využívat veškeré strojní vybavení, materiál k dispozici byl také, navíc v té době bylo v továrnách spousta volného času, takže se dalo ve volných chvílích něco vyrábět pro zábavu. Takže toto byly prvopočátky, pak přišla zásadní změna společenských poměrů a já jsem postupně dospěl k tomu, že bych se mohl zabývat výrobou nožů více profesionálně, a posledních několik let mě to už dokonce začalo živit.
 
Takže teď jste nožíř živnostník?
Tak to doslova ne, mám živnost na výrobu uměleckých předmětů a z jiných materiálů než kovů, nesnažím se být jen nožíř, to je takové svazující, když je člověk závislý na jedné činnosti.
 
Vraťme se ale ještě před dobu, kdy jste si vyrobil svůj první nůž. Co vás k tomu vedlo? Myslivec nejste, byl jste třeba skaut, nebo jste obdivoval nějaké filmy? Nebo vás inspiroval někdo z rodiny či příbuzenstva?
No jasně, dobrodružná literatura, tu jsem hltal od mládí, takže tam bylo i to lovectví, ale nikdo v rodině nebyl myslivec, k nožům jsem se dostal spíš přes bojové nože. Jako kluka mě třeba bavilo nože házet. To, že jsem postupně přešel od bojových k mysliveckým či loveckým nožům si tak trochu vynutil i náš specifický trh, v tomto jsme jako stát jedineční, nože pro myslivce jsou tu u nás velký pojem. Já docela dobře znám poměry v Anglii, pobývám tam nyní někdy i půl roku, tam je to úplně jiné, samozřejmě i lov a myslivost je v jiném pohledu, v používání a lásce k nožům se nám ostrované nemohou vůbec rovnat. Nakonec co tam tak dneska mohou lovit?
 
A hlavně to není myslivost, ale spíš sportovní záležitost…
Jelikož jsem tam byl dlouho, tak jsem tím prostředím už trochu načichnul, tam se individuální výrobou nožů nedá živit. Ono je dneska vůbec v západní Evropě problém pohledu na zbraně, ať už střelné, nebo nože. Pokud půjdete v Londýně s naším běžným nožem v kapse a někdo by vás kontroloval, tak už jste velmi podezřelý, máte s tím problém. A i tady, když v Červené Lhotě na zámku mám v sezóně prodejní výstavu nožů, tak si je koupí naši lidé, zahraniční návštěvníci vidí nůž a hned si to spojí jako něco zákeřného a nebezpečného. To mnohem více prodám cizincům damaškových šperků.
 
A jaká je v nožích vaše specializace, které vyrábíte nejvíce?
Stále jsou to spíše pevné nože, byl jsem odkojený westernem, takže takové nože vyrábím raději, navíc vyrábím v trochu primitivních podmínkách, proto se nezaměřuju na otvírací nože. A přibyly mi taky tesáky, nakonec ten jeden můj právě soutěž v Příbrami vyhrál.
 
Vzpomínal jste na začátky ve fabrice, jste strojař, rozumíte materiálům, jak se změnila doba z hlediska používaných materiálů k výrobě nožů?
Tenkrát to byla hlavně pružinová ocel, ale ta se používá doteď. Nejlepší jsou vůbec ty staré pružinovky, mám je rád i pro ty jejich příběhy, které jsou s nimi spojeny, s tím, v jakém výrobku a v jaké době byly vyrobeny. Vlastně pak do nového nože přenáším v materiálu i ducha staré oceli. Mám tu třeba kupu různých pružin ze starých aut, každá má vlastně v sobě nějaký příběh. Používám ale i recykláty, dneska je materiálových možností spousta, ale co se týče třeba řezivosti u některých starších materiálů, tak některé jsou stále nepřekonatelné. Ano, nové, například Elmaxy, to jsou zajímavé materiály, praktické, ale nedají se podle mě rovnat s klasickou stabilkou.
 
Co byste tedy doporučil za materiál na ostří pro běžný užitkový nůž současného českého myslivce? Jaký materiál?
Materiálů je dneska tolik dobrých, že bych nerad říkal jeden konkrétní jako nejlepší, ale pokud opravdu chcete vybrat jeden, tak napište asi ten Elrmax, snad to nebude nemístná reklama.
 
Nebojte, reklama to není, je to vyjádření vaší zkušenosti. Nůž ale netvoří jen ostří, ale také střenka. I tam se asi otevřel trh a objevilo se plno nových a zajímavých materiálů. I zde se nechám rád poučit…
Dnes je k dispozici v podstatě všechno z celého světa, záleží asi hlavně na ceně. Já se snažím používat na střenky materiály, které si vyberu a zajistím sám. Byli jsme například nedávno s přítelkyní v Indonésii, zpátky jsem si vezl asi dvacet kilo špalíků různých dřev. A u některých hadích kořenů nebo jiných exotických materiálů, které jsem tam našel, a které mají až doslova mystickou spojitost se šamanstvím, jsem se až bál. Vím, že je zakázáno vyvážet z Indonésie dřevo jako kulatinu, bral jsem si opravdu jen odštěpky a menší zajímavé kousky, z některých určitě budou krásné rukojeti. A když jste se ptal na materiály obecně, tak prostě dřevo je dřevo, to mám nejraději, krásná kořenice se zajímavou kresbou je prostě klasika a nádhera.
 
A dá se sehnat zajímavá kořenice i u nás? A co paroží, klasika na lovecké nože?
Určitě i u nás lze získat velmi zajímavé kořenice. Samozřejmě klasickým materiálem, byť ne možná už nejpraktičtějším, je paroží, to sháním, kde se dá, dneska si každý kvalitní paroží docela cení. Do myslivosti to k nožům u nás jde nejlépe, je to dlouholetá tradice.
 
Které jiné zajímavé materiály vás oslovily? Co třeba mroží kly a nebo mamutí kosti…
Jelikož částečně pracuji v Anglii, tak i tam jsem se dostal k zajímavým materiálům, ale k nějakým mamutím klům jsem to ještě nedopracoval, spíš se snažím získat dostupnější zajímavější materiály. A když třeba má někdo vyloženě požadavek na bílou střenku, tak nabízím použít paroh, aby z něj zbyla jen bílá. To je klasická osvědčená kvalita. Poslední dobou ale snad už ani nechci z ničeho jiného dělat, než z těch kořenic, mám jich dost, předzásobil jsem se, kořenice si pečlivě vybírám sám. Musím ale přiznat, že mě před pár měsíci oslovily kompozity či polymery z Německa, každý výrobce jim dává jiné jméno a materiálů tohoto typu je momentálně plný internet. Nejsou úplně nejlevnější, ale vzhled je velmi efektní a materiálově jsou velmi kvalitní. Na nůž moderního pojetí, který není úplně klasický, se nebojím tyto nové materiály použít.
 
Celá řada nožířů říká, že každý nůž má nějaký příběh. I u vás je to tak, že vám utkví v paměti nějaký příběh, nějaká historická událost, a právě k tomu vyrobíte nůž odpovídajícího tvaru a použitých materiálů?
Snažím se, a dokonce to tak i prezentuji na mém webu, mám třeba nůž, který je nazvaný Tecumseh, se zlaceným indiánským motivem, pak mám nazvaný jeden Geronimo, ale mám taky jeden nazvaný Olda, podle slavného westernového Old Shatterhanda, spíš jsem si ale tyto nože dělal pro svoje vlastní potěšení. A abychom zůstali doma, mám třeba i nůž nazvaný Boží bojovník, který má střenku z topůrka sekery, které bylo údajně vyrobeno z dubu v Trocnově.
 
Jste umělec, to je jasné, ale přece jen, kde dále nacházíte inspiraci? Napadne vás nový druh, tvar či materiál nože jen tak při cestě autem, při vycházce do přírody, listujete zahraničními časopisy nebo knihami? Kde se rodí umělecký nápad?
Je to tak, že mám ty nože rád a jsem taky rád, že mě výroba nožů živí. Nechci si ale výrobu znechutit, nechci, abych dospěl k tomu, že budu stále opakovat stejné typy nožů, i když se budou dobře prodávat. Nechci si zkazit lásku k nožům nějakou sériovou výrobou, která mi sice přinese peníze, ale taky nudu a jednotvárnost. Já nechci furt jen dělat, naštěstí mám rád a umím vyrábět i jiné věci, chci, aby mi zůstala ta láska k nožům taková, jaká je.
 
To jste mi ale utekl z otázky o inspiraci. Právě proto, že nechcete přešlapovat na místě, inspiraci přece potřebujete…
Tak třeba ty indiánské motivy, ty jsou jasné, to jsou vzpomínky na dětství, tam je jasná inspirace, i když dneska už to asi tolik nefrčí. Ale byli jsme několikrát s přítelkyní v Himálaji, v Nepálu, tak třeba tam mne oslovil nepálský typ nože svým netypickým tvarem. Z Indonésie mám zase parang, z Laosu od náčelníka kmene Akha jsem si přivezl mačetu, dalo mi hroznou práci ji od náčelníka dostat. Takže inspirace je pro mne třeba cestování, ale dneska je to hlavně nekonečný a všeobsahující internet. Když se mi líbí nůž, tak si obrázek okamžitě stahuji jako inspiraci. Ale pozor, jsem nepřítelem kopírování a napodobování, na snímcích mě zaujme třeba jen malý detail, který pak použiji jinde a ve spojení s detailem z jiných snímků. Líbí-li se mi to, rád takové spojení použiji, chci ale, aby to byl nůž z mé hlavy, moje vyjádření se formou konkrétního nože.
 
Funguje to taky tak, že za vámi přijde myslivec a řekne, chci takový nůž a přinese vám obrázek z časopisu nebo internetu?
To ano, i takové zakázky mám, pokud je potřeba zdobení, jednodušší věci umím a složitější mi dělá jeden Ind žijící v Anglii. A když chce pouzdro, tak to taky dělám sám, ale já zatím nejsem první liga, nemohu se rovnat starým zkušeným sedlářům.
 
Vy jste na soutěži v Příbrami vyhrál dvě kategorie, zaujala jistě i vaše damašková ocel. Nakonec i vaše webové stránky už předem říkají, že vcházíme do sféry damašků. Jak je složité damaškovou ocel vyrobit? Máte kovárnu?
Jak jsem už naznačil, pendluji mezi Anglií a Čechami, tak se snažím předzásobit, odjíždím do Anglie i na půl roku a tam si pronajímám dvě kovárny. Předdělávám si tam polotovary a z těch pak tady doma dodělávám jednotlivé nože. Dělám damašek různě kroucený, některý je podélně kovaný, mám vzor falešné pírko, styly jsou různé, je hrozně moc variant. A právě v tom je ta krása damaškové ocele, že každý kus je originál, je to ohromně tvůrčí práce, která vás zcela pohltí a ve výsledku třeba i mile překvapí.
 
Když ta cestujete, můžete porovnávat, jak si stojí česká nožířina? Byl jste ve světě někdy na takové nožířské výstavě jako je Příbram?
To, co dělají někteří naši nožíři, to jsem ani nevěděl, na té výstavě nožů jsem byl poprvé, byl jsem hrozně překvapený z toho, co jsem tam viděl, spadla mi brada. I s tím, že jsem vyhrál já, protože podle mě tam byly mnohem lepší nože. A porovnání? Záleží na vkusu, je to subjektivní, strašně těžko se to porovnává. Jo, byl jsem v Anglii na jejich výstavách, byl jsem ve Francii, tam jsou taky známí nožíři, ale když to porovnám, tak oni mají asi nabídku nožů pestřejší, ale z hlediska kvality jsme na tom velmi dobře. Možná ale právě někteří nožíři sklouzávají je stálému opakování osvědčených tvarů a typů, to je pak ale více výroba než tvůrčí práce. A tomu se já bráním, já nemám třeba tak dobrý damašek, jaký mají někteří nožíři tady u nás v Čechách, ale snažím se být tvarově odlišný. Já se snažím mít nože pestré stylově, abych měl v nabídce všechny možné tvary a typy, a to mě baví.
 
Vždycky je to soubor více pohledů na věc. Docela vás chápu, že nejste nebo nechcete být zaškatulkovaný…
Já vím, jaký je požadavek, že to je stylově universální nůž a ti nožíři je mají perfektně zpracované, to jsou šperky, ale tam je rozdíl plus mínus centimetr, tvar rukojeti úplně stejný u všech. Já vím, že každá rukojeť je z něčeho jiného, každá čepel má jiný vzor, ale to mi trochu vadí, vidím větší pestrost v zahraničí. Když se podíváte na internetu, tak to vidíte, že tam se nebojí udělat patvar. Pak už je otázka, kde je hranice praktického.
 
připravil Jiří KASINA







Damašková finka Red Dwarf, lovecký nůž z uhlíko-niklového damašku, čepel s konkávním výbrusem, záštita též damašková. Rukojeť nože je vyrobena z kompozitního materiálu kde základ tvoří kořenice javoru. celková délka nože 21,5 mm, délka čepele 10 cm, tloušťka čepele 3 mm, tvrdost 58-59 HRC



Damaškový bojový nůž „Serpent - Jiný level“, nůž vykovaný z uhlíko-niklového damašku, konstrukce „fulltang“. Čepel má lehce konkávní výbrus s fazetkou a vroubkovanou opěrku pro palec, která dobře poslouží i při reverzním úchopu. Rukojeť je vyrobena ze speciálního materiálu Kirinit Desert Camo, který je svojí tvrdostí podobný corianu a nabízí neuvěřitelné barevné kontrasty. K noži je ručně šité pouzdro z hověziny a hroznýše diamantového. celková délka nože 25,5 cm, délka čepele 13,5 cm, tloušťka čepele ve hřbetu 4,3 mm, tvrdost 58 HRC.



 
Damaškový Kukri Burl nůž konstrukce „fulltang“, čepel z torzního damašku s lehce konkávním výbrusem. Bolster a botka nože jsou též damaškové, rukojeť je vyrobena ze stabilizovaného dřeva kořenice javoru. K noži je ručně šité pouzdro z hověziny. celková délka nože 28.5 cm, délka čepele 17 cm, tloušťka čepele ve hřbetu 4 mm, tvrdost 57-58 HRC.


 

Damaškový lovecký nůž Anger 2 z torzního uhlíkového damašku. Čepel typu „drop point“ má konkávní výbrus s fazetkou. Zdobena 24 karátovým zlatem a ryzím stříbrem. Záštita je také damašková, rukojeť nože je vyrobena ze stabilizované kořenice javoru. K noži je ručně šité pouzdro z hověziny a hadí kůže. Celková délka nože 32,5 cm, délka čepele 20 cm, tloušťka čepele 5 mm, tvrdost asi 58 HRC
 


Damaškový nůž Cherry Bushcraft, robustní nůž z uhlíkového damašku. Konstrukce nože „fulltang“, čepel s konkávním výbrusem. Rukojeť nože je vyrobena ze stabilizované kořenice třešně. K noži ručně šité pouzdro z hověziny. Celková délka nože 24,5 cm, délka čepele 12 cm, tloušťka čepele ve hřbetu 5 mm, tvrdost 58-59 HRC.

 


Damaškový nůž Scandy 2. Čepel ručně kovaná z uhlíkového damašku o asi 200 vrstvách má spodní vybrání pro alternativní úchop a „V“ výbrus s fazetkou. Záštita je též damašková. Rukojeť nože je vyrobena z kožených kroužků, fíbru a stabilizovaného parohu. K noži je ručně šité pouzdro z hověziny. Celková délka nože 26 cm, délka čepele 13 cm, tloušťka čepele ve hřbetu 4 mm, tvrdost 58-59 HRC

 


Nůž z uhlíkového damašku. Čepel má žebříkový vzor, záštita je z niklového damašku. Rukojeť je ručně vyřezávaný Teak s keltským uzlem „Tři světy". K noži ručně šité pouzdro z hověziny. Celková délka nože 27 cm, délka čepele 14,5 cm, tloušťka čepele ve hřbetu 4,3 mm, kaleno na asi 58 HRC.

 

 

Bojový nůž Peacemaker z uhlíkového torzního damašku zdobený 24karátovým zlatem, latinským nápisem „Si vis pacem, para bellum“, nebo-li „Chceš-li mír, připrav se na boj“. Čepel má konkávní výbrus s fazetkou. Rukojeť nože je vyrobena ze stabilizované kořenice javoru. K noži ručně šité pouzdro z hověziny. Celková délka nože 27,5 cm, délka čepele 14,5 cm, tloušťka čepele ve hřbetu 4 mm, tvrdost asi 58 HRC.

 


Lovecký nůž Scandy Combi vyrobený z uhlíkového damašku + pilka z uhlíkové oceli. Rukojeť nože i pilky je vyrobena ze stabilizovaného parohu a palisandru. K setu je ručně šité, tvarované pouzdro z hověziny. Celková délka nože 23,5 cm, délka čepele 10,5 cm, tloušťka čepele ve hřbetu 3,5 mm, tvrdost čepele 58 HRC.

 






vychází v 7:25 a zapadá v 18:05 vychází v 4:24 a zapadá v 17:30 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...