Časopis Myslivost

Leden / 2017

Ve Dvořákově síni zněly zvonky

Myslivost 1/2017, str. 75  Petr Šeplavý
Již posedmé se trubači a posluchači z celé republiky setkali v sále Dvořákovy síně pražského Rudolfina, aby se společně zastavili v předvánočním shonu a zaposlouchali se do tónů překrásné hudby. Posluchače koncert České myslivecké vánoce přivítala skladba Andělské přátelství od Adama Michny a hned v úvodu navodila téma letošního vánočního koncertu také skladba Gloria od Petra Vacka z Hubertské mše Es dur. Poté se uvítání ujalo téměř 70 trubačů na Empoře a sálem se rozeznělo Vítání a Začátek honu od prof. Antonína Dyka. Symbolicky právě v roce 80. výročí prvního vydání jeho signálů a hlaholů.
Letošní motto koncertu „Radost, víra, naděje“ nás provázelo celým programem. Po duchovních skladbách rozradostnil a rozzářil atmosféru v sále dětský smyčcový soubor ze ZUŠ Lounských v Praze. Celkem 17 dětí s houslemi a violoncelly pod vedením Lady Bendové vyloudilo na tvářích posluchačů milý úsměv spojený s obdivem nad výkonem mladých hudebníků.
Na přelomu září a října se konalo v Mariánských Lázních první Mistrovství Evropy mysliveckých trubačů. A právě vítěz obou kategorií v B i Es, Trubači OMS Přerov, byl dalším vzácným hostem koncertu. Přátelé z Přerova s nadšením předvedli své soutěžní skladby a ukázali, že jim titul právem náleží.
Jako třetího hosta uvedl Petr Vacek svého přítele, v pravdě renezančního skladatele a hudebníka, koncertního mistra viol orchestru Národního divadla v Praze, Petra Přibyla, rodáka z Jindřichova Hradce. Odtud pocházel i Adam Michna.
Snad právě v tento moment vzniklo mezi jevištěm a hledištěm to nedefinovatelné kouzlo napojení, které umocnil následující blok skladeb mistrů, v úpravě pro lesní rohy. Rubinstein, Praetorius, Dvořák a Haendel dokázali svými skladbami v bravurním podání Loveckého tria a jeho hostů vykouzlit nejednu slzičku na drsných, větrem ošlehaných tvářích myslivců.
V této krásné atmosféře přednesl Sváteční slovo Václav Chaloupek, režisér pořadů o přírodě, malíř, scénárista, ale také myslivec a milovník přírody a nově také senátor. Kdo z nás by neznal jeho Večerníčky. Jeho bezprostřední a otevřené vyznání oslovilo mnohé myslivce v sále a mnohým také dalo víru a naději, že záleží na nás samotných, jak dokážeme na společenské, hospodářské, klimatické a další změny reagovat, abychom splnili své poslání vůči zvěři i přírodě. Nezbytnou součástí poslání myslivce je přírodu ctít, chránit a pomáhat jí. K tomu potřebujeme dostatek pokory, víry, dovedností i znalostí, aby i další generace měly naději žít, inspirovat se a nacházet zdroj síly ve zdravé a krásné přírodě.
Ještě než Václav Chaloupek zazvonil na zvonek, aby ohlásil přestávku, zažehl třetí svíci na adventním věnci.
Také přestávky mají na koncertě svoji historii. Při prvním ročníku jsme nedělali žádnou. Bylo to poprvé a my jsme si přece jen nebyli jisti, jak publikum náš koncert přijme a báli jsme se, aby po přestávce nezůstalo hlediště poloprázdné. Naše obavy se nenaplnily a přestávka se stala důležitou součástí mysliveckého vánočního koncertu. Každý rok ji prodlužujeme, a přesto slýcháme, že je krátká. Pro setkání tak velké rodiny cechu svatého Huberta, by nám nestačily ani dvě hodiny, natož pouhých 25 minut. Vzhledem k tomu, že v sále navečer následuje další představení, tak ji ani delší udělat nemůžeme. To by už bylo na úkor druhé části koncertu a společného zpěvu koled. A to by byla škoda, zvláště když pozoruji, že se s každým ročníkem rozrůstá počet zpěváků z řad posluchačů.
Letos jsme opět připravili drobné překvapení v podobě dárku. Tentokrát jsme návštěvníky překvapili keramickými zvonky. Dárek všichni využili při francouzské koledě, kdy publikum mělo svůj podíl na přednesu skladby, a to právě v podobě zvonění. Nácviku téměř tisícovky muzikantů se zvonky v hledišti se ujal Petr Duda s vtipem a elegancí jemu vlastní. Zvonky jej tak rozvášnily, že při dirigování předvedl i několik baletních kreací.
Vyměřený čas koncertu se naplnil. Na závěr poděkoval šéfredaktor časopisu Myslivost Jiří Kasina účinkujícím. Především trubačům ze středních lesnických škol z Trutnova, Šluknova, Písku, Žlutic a Hranic na Moravě, FLD ČZU Praha, Pražskému trubačskému sboru, trubačům VLS z Horní Plané, Jihočeským trubačům, Trubačům OMS Tábor, Povltavským trubačům, Babylónským trubačům, Trubačům od Čertova Břemena a dalším členům Klubu trubačů ČMMJ na Empoře. Poděkoval průvodcům večera Matěji Vackovi a Dianě Šeplavé ml. a Loveckému triu a jeho hostům i organizátorům, spolupracovníkům a partnerům.
Na závěr poděkování citoval slova duchovního a myslivce v jedné osobě, otce Korneka z Dubu nad Moravou: Pomíjivý je pozemský čas, který žijeme, což bychom si každý z nás měli uvědomovat právě v okamžicích, kdy se končící rok proměňuje na drobné. Více bychom si měli vážit jeden druhého, všech tradičních hodnot, více ctít odkaz předků, více se na sebe usmívat a navzájem si pomáhat. A nezapomínat přitom na pokoru a slušnost. S novými dny, s novým rokem, přijdou i nové povinnosti, radosti i starosti. S jejich nástrahami a trním se musí každý člověk, věřící i nevěřící, myslivec i nemyslivec, umět vypořádat. Ne nadarmo se říká, že čím větší a těžší kříž, tím blíže k Bohu. Ale i tak se radujme z každé drobnůstky, z každého nového jitra, z každého mála, a sami z nich rozdávejme každému, koho potkáme. Dobro oplácejme dobrem a hřejivou útěchou. Zvláště nyní, v čase předvánočním a novoročním.“
Václav Chaloupek popřál pokoj lidem dobré vůle a moderátoři požehnané Vánoce. Naposled se rozezněly všechny zvonky v sále, na rozloučenou s nadějí na příští setkání při osmém ročníku koncertu České myslivecké vánoce v roce 2017.
 
Rád bych jménem organizátorů poděkoval výtvarnici Ivance Skálové za namalování krásného obrazu na pódiu, Tomáši Kirschnerovi, Jiřímu Kopernickému za zvuk, Kristýně Vackové a Petrovi Dudovi za vedení zkoušek trubačů vystupujících na Empoře, Petrovi Vackovi za sestavení programu a úpravu notového materiálu, Marcele Kasinové za květinovou výzdobu, Dianě Šeplavé za distribuci vstupenek a snahu maximálně vyhovět všem i na poslední chvíli, grafickému studiu R&B za přípravu webu a tiskovin a mnoha dalším spolupracovníkům. Poděkování patří také inspicientovi panu Čápovi a České filharmonii, která umožňuje využívat tak krásný sál, jakým Dvořákova síň bezesporu je.
Zvlášť velké poděkování si zaslouží partneři koncertu. Vojenské lesy a statky ČR, s. p., HALALI, všeobecná pojišťovna, a.s. a Českomoravská myslivecká jednota, z.s. za podporu mysliveckých trubačů a akciové společnosti Sellier&Bellot, jenž navíc letos mimořádně vyslala svého nejmladšího reprezentanta, malou slečnu Adinu Hýnovou, která spolu s Klárkou Neumannovou bezchybně roznesla zvonečky pro posluchače v přízemí.
Příští koncert se uskuteční 3. prosince 2017. O vstupenky je zájem mimořádný a kapacita sálu omezená. Nenechávejte zajištění vstupenek na poslední chvíli. Již od února 2017 bude možno rezervovat místa na koncert. Prodej zbývajících vstupenek bude zahájen 11. září 2017.
Přeji všem čtenářům hodně štěstí, zdraví, splněných přání a radost po celý rok 2017.
Petr ŠEPLAVÝ
 
Koncert pohledem trubače z Empory
Je brzké ráno a za oknem je ještě tma. Prosincový mráz, zem přikryl nový poprašek sněhu ideální pro čtení stop „na obnově“. Čas 4.30 není typický pro nedělní vstávání. Být to jiná neděle, jistě její ráno strávím pod peřinou, tak jako většina ostatních. Není však neděle jako neděle, tato je zcela výjimečná. Podobně vstávají po celé republice všichni trubači, kteří hrají na 7. koncertě České myslivecké vánoce pořádaném každoročně v pražském Rudolfinu, aby včas stihli zkoušku.
Cesta vlakem ubíhá a brzy po rozednění se již na obzoru rýsují věže historické matičky Prahy. Během pár minut nás metro propustí z tunelu a ocitám se před Rudolfinem a jdu ke služebnímu vchodu od nábřeží. I Vltava snad v neděli teče líně.
Již ve vestibulu je to jako v pověstném úle. Pozdravy a smích kolegů a kamarádů z Klubu trubačů a pekelně vytopená šatna. Nejen teplota, ale i umístění v podzemí budovy tomu odpovídá.
Převlékáme se do uniforem a následuje příprava, poslední opakování textů, přezpívání si melodií a rozehrávka. Generální zkouška začíná v 9.00 hodin. To již musíme být všichni na svých místech.
I přes brzké vstávání a cestování vstupujeme do Dvořákovy síně s úsměvy. Zkouška začíná…
Společné sladění, přehrávka jednotlivých skupin a jejich partů. Generální zkouška programu, tak jak poběží na koncertě. Výstižné, nezbytné a naléhavé připomínky dirigentky Kristýny Vackové, která s námi v průběhu roku program nacvičovala, přicházejí od dirigentského pultu.
Prosba Petra Vacka o radostnější výraz při interpretaci Glorie. „Gloria je přece radost, nezapomeňte!“, jinde „Tady je forte – zaberte!“. Rádi pokyny plníme. Někdy tak malý detail a jak velký má účinek. Petr Vacek ví, co udělat, aby výsledek byl co nejpěknější, a také neopomene podpořit všechny, kteří by začali propadat trémě a ostychu v prostoře tak ohromující jako je Dvořákova síň.
Hráči z Empory znají program koncertu a ví, kdy přijde chvíle nástupu. Ač je to pro nás trochu nebezpečné, necháváme se unášet hudbou našich kolegů a hostů a užíváme si to. Přec však vedeme v patrnosti dění na podiu a pokyny dirigenta. Už na zkoušce zvědavě sledujeme, co bude náplní programu a čím nás tvůrci překvapí. Až do generální zkoušky je pro nás tajemstvím, kteří hosté v programu vystoupí.
Je těsně před jedenáctou hodinou a Dvořákova síň se plní. Hráči i posluchači zaujímají svá místa. Příbuzní a známí se vzájemně hledají, aby se ještě před začátkem na dálku pozdravili, zatímco v sále s postupujícím časem roste napětí.
S úderem jedenácté na hlavní podium vstupují členové Loveckého tria Praha a zní první takty Andělského přátelství.
Koncert běží jako na drátkách a než se nadějeme je tu konec. Dozněla poslední koleda programu. Těší nás potlesk publika. První, druhá děkovačka a přídavek Štědrý večer nastal. Zpívá celé Rudolfinum v nesmírně krásném lidském souznění.
Dlouhý potlesk vestoje. Koncert se povedl.
Ze sálu se vytratil i poslední návštěvník a Dvořákova síň teď patří jen trubačům. Stalo se milou tradicí, že trubači po skončení koncertu sejdou z Empory na pódium, kde jim organizátoři a já v roli předsedy Klubu trubačů poděkujeme nejen za koncert, ale za celý rok a popřejeme do roku nového. Předáme všem dárkové tašky věnované vydavatelstvím Rembrandt, s.r.o. a redakcí časopisu Myslivost. I zvonky jsme dostali, jako všichni v sále.
Ta hudba a slavnostní nálada mi zní v uších ještě dlouho při cestě vlakem domů. V dalších dnech se mnohokráte přistihnu, že mi pamětí rezonují okamžiky krásných chvil koncertu a obarvují tak šeď dnů všedních.
Moc si vážím toho, že mohu být předsedou tak báječné společnosti trubačů. Mezi trubači se cítím dobře a jsou pro mne velkou rodinou. Věřím, že i ostatní to cítí stejně.
Za to všem našim členům Klubu trubačů při ČMMJ moc děkuji a vážím si toho. Vím, že to není samozřejmost. Přeji všem trubačům pevné zdraví a radost z hudby v celém následujícím roce.
Radek ŠROLER
předseda Klubu trubačů při ČMMJ
 
vychází v 7:52 a zapadá v 15:58 vychází v 4:39 a zapadá v 14:46 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...