Časopis Myslivost

Listopad 2017

Safari na kolejích

Myslivost 11/20107, str. 30  Jiří Kasina
Již řadu let funguje webová aplikace www.srazenazver.cz, kterou vyvinulo Centrum dopravního výzkumu. Bylo mi umožněno se zúčastnit některých jednání a od počátku vím, že tak trochu stranou zůstávaly střety se zvěří na kolejích. Opravdu je nikdo neeviduje? Kdo by mohl o takových případech podat informace?
Nejprve jsem oslovil tiskový odbor Českých drah a byl jsem v podstatě odmítnut s tím, že prý střety se zvěří na kolejích není nijak závažný problém, že strojvedoucí stejně nevidí před lokomotivu a stejně žádné škody nejsou (!).
Na Drážní inspekci bylo jednání už zcela jiné, odpověď na získání nějakých informací byla ve smyslu ano, střetů je dost, škody na drážních vozidlech ale nejsou velké, strojvůdci velmi dobře vidí zvěř, kterou srazí, ale oficiálně se evidují pouze závažné případy spojené se zraněním nebo velkou hmotnou škodou.
Moje třetí cesta tak vedla na odborovou organizaci - Federaci strojvůdců ČR, kde mi velmi ochotně dali tip na jednoho ze členů, který za svůj profesní život takových střetů zažil jistě dost.
Takže sedím v lokomotivním depu ve Veselí nad Lužnicí a mým hostitelem je strojvedoucí Ivo Vlachynský. Při výborné kávě koukáme z okna na projíždějící vlaky a povídáme nejen o střetech se zvěří...
 
Jako strojvedoucí jezdím čtyřicet let a za tu dobu jsem vystřídal několik typů lokomotiv, motorových vozů či jednotek a poznal mnoho tratí, představuje se můj hostitel. To, co vám na tiskovém odboru Českých drah řekli k danému problému, je typický pohled od kancelářského stolu. Ze svého stanoviště velmi dobře zvěř vidím a poznám, pokud nějakou srazím. Síla nárazu je adekvátní rychlosti, typu vozidla a velikosti zvěře. V současné době jezdím na tratích kolem mého domovského pracoviště Veselí nad Lužnicí, a to do Českých Velenic, Počátek, Žirovnice, Tábora a Českých Budějovic. Takže mimo jiné Chráněnou krajinnou oblastí Třeboňsko a kouskem Vysočiny. Střety se zvěří? Možná mám větší a pestřejší „výřad“ než některý myslivec, na rozdíl od něj ovšem s pocitem zmaru...
 
Takže se střetáváte se zvěří často?
Co je to často? Někdy zvěř uteče, někdy neuteče, to není jenom o tom, že zvěř stojí na kolejích. Ještě než nám krajští hejtmani zakázali „jezdit“ za hranice kraje, jsem vezl rychlík do Jihlavy a vedle po louce vidím běžet tlupu srnčí zvěře, Bylo to v zimě, podle stop velmi dobře poznáte, kde nejčastěji zvěř přechází přes koleje. Louka vedle trati se zužovala a já věděl, že budou chtít přeběhnout. Tak jsem houkal a částečně i přibrzdil a dal jim možnost přeběhnout. Pokud ovšem zvěř stojí za obloukem, nebo vyběhne z boku, tak nemůžete nic dělat. Problém jsou i divočáci, ti běží poslušně za vedoucí bachyní, ve stádě jich bývá hodně, takže kolikrát pár kusů přeběhne, ale ti na konci mají mnohdy smůlu - houkání nepomůže.
 
No na kolejích se těžko můžete vyhýbat, s bržděním je to taky asi nic moc?
Volant fakt nemáme, takže o nějakém vyhýbání nemůže být řeči. Máme jen reflektor, houkačky a brzdy. Na tratích, kde jezdím je rychlost od 65 km/h po 160 km/h. Připočtěte pár desítek až stovek tun, u nákladních vlaků jsou to tisíce tun, a „vítěz“ je jasný. Bohužel si to neuvědomují ani řidiči motorových vozidel na železničních přejezdech! Brzdná dráha je několik stovek metrů až kilometr a více.
Můžete se pokusit zahoukat, někdy to pomůže, v noci pak použít přepínání světel, ale zvěř na to někdy vůbec nereaguje. Dnes je krajina plná světel a zvuků a zvěř je i na vlaky zvyklá. Zajímavé je, že třeba takový zajíc se chová stejně jako ve světlech auta na silnici, běží před vlakem a neuhne, navíc na trati ho asi matou i kolejnice po stranách, coby umělé mantinely.
V období, kdy kolem tratí kvetou všude žluté lány řepky, tak jsou srnci jak omámení, stojí na kolejích, můžete houkat, svítit, stejně neuhnou, nebo nám vběhnou přímo pod vlak.
 
Takže vám pak už nezbývá než čekat náraz?
Bohužel ano, záleží na druhu zvěře, takového zajíce, bažanta nebo lišku v podstatě ani necítíte, jen to trochu klepne. Větší kusy jako je srnec, prase nebo daněk, to už je větší rána.
Záleží také čím a jakou rychlostí jedete. Takový „subtilní“ motoráček řady 810 či motorovou jednotku řady 814/914 to může řádně „pocuchat“. Když zvěř roluje pod strojem, může dojít k poškození hnacího agregátu. Například shodí klínový řemen čerpadla a u výše uvedených řad vlaků je doježděno! S tím mám osobní zkušenosti a u řady 842 mě zachránilo, že má dva motory. Zajímavé, že řemen spadl až u toho druhého. Větší lokomotivy, například řady 242, jsou odolnější, ale například takový daněk dokáže urazit vzduchový kohout. O ohnutých pluzích nemluvě. Mohou se taky poškodit vzduchové hadice a kabeláž. Myslím, že jen ve výjimečných případech, a to spíš při střetu s krávou nebo koněm, by mohl vlak vykolejit. Mnohem větším nebezpečím pro nás jsou vyvrácené stromy přes koleje nebo neukáznění řidiči na přejezdech.
 
A máte za povinnost střety se zvěří hlásit?
Pokud se nic nestane a lokomotiva či motorová jednotka jen odhodí zvěř stranou, tak se nic nehlásí, ale pokud by byla škoda větší, tak se samozřejmě střet musí hlásit. Právě proto nejsou vlastně ani nějaká reálná čísla o počtu sražené zvěře na železnici k dispozici, hlásí se opravdu jen vážnější případy.
 
Když jezdíte pravidelně, už některé zvířata asi i poznáte?
Konkrétní kusy asi ne, ale jsou místa, kde už můžete zvěř čekat, jezdíte-li na trase pravidelně, víte, kde má zvěř přechody, kde se ráda pase. Vím, kde můžu čekat daňky a srnčí má taky svoje pravidelná místa. Například před Vlkovem srna vyváděla pravidelně mladé za barákem u zahrady a pak s nimi chodila přes koleje do lesa, nejspíše tu samou srnu jsem tam viděl mnohokrát, to už byla taková má známá. O to horší je, když pak to jednou nestihne a srazíte jí třeba srnče. Pamatuji si na případ, že jsem jel do Velenic, při jízdě tam zůstalo na kolejích přejeté srnče a při cestě zpátky najednou vidím, jak stojí na kolejích srna a snaží se srnče probudit. To vám je pak doslova do breku a co v takovém případě dělat? Naštěstí jsem stačil přibrzdit a na houkání srna na poslední chvíli utekla, ale příjemné to vůbec nebylo.
 
Tak mě napadá, že snad horším momentem je už snad jen usmrcení člověka…
Bohužel mnohý strojvedoucí za svůj profesní život zažije zkušenost se skokanem sebevrahem, to už je mimořádný případ, samozřejmě se musí zastavit, volat všechny potřebné složky Integrovaného záchranného systému. Kromě velkého zpoždění je to nanejvýš traumatizující zkušenost. Bohužel v poslední době přibývá střetů na přejezdech se smrtelnými následky...
 
Brrr, pojďme raději zpět ke zvěři….
Ale i zvěř může být trauma, nemyslete si, před nedávnem jsem srazil na kolejích srnku, zůstala ležet přímo mezi kolejemi. Když jsem se pak po obratu vracel, vidím ji tam stále ležet a když jsem se přiblížil, tak zvedla hlavu. Ten pohled... To mě fakt vzalo! Volal jsem kolegovi, jenž je myslivec, zda by někdo nemohl ukončit její trápení. Bohužel to bylo hluboko v lesích mimo komunikace. Viděl jsem to před očima ještě dlouho.
 
Když jedete vlakem krajinou mimo civilizaci, máte čas se kochat pohledem na zvěř?
Prvotní je bezpečnost provozu! Sledovat trať, návěstidla, popřípadě trolejové vedení. Na druhou stranu se před vámi „odvíjí“ krajina kolem kolejí, rybníky, ranní mlhy... Hejno labutí přelétávající v paprscích zapadajícího slunce. Nebo hejno divokých husí pasoucí se na louce u trati. Kolikrát je kolem plno zvěře, která ztrácí plachost, na vlaky si zvykne a ani těsně u kolejí se vlaku nebojí. A co třeba když jedete ráno při svítání, nebo navečer. Samozřejmě se to mění podle roční doby, jestli jedete lesem nebo mezi poli. A taky v noci, kdy ve světle reflektoru vidíte množství odrážejících se očí zvěře - jako na africkém safari...
 
Když jezdíte v jižních Čechách, setkal jste se s neobvyklými druhy zvěře?
Losa tady porazila škodovka před lety a jeho kůže je na myslivecké chatě ve Veselí a je tam i hlava včetně paroží. Losa jsem ale ještě neviděl, je tu hodně srnců, daňků a divočáků. Samozřejmě vede-li trať kolem rybníků, tak mohu vídat všemožné druhy kachen, husy, volavky, čápy, na drátech zase sedávají vrány a dravci. Střety s ptáky jsou ale opravdu výjimečné. Já myslím, že z kabiny lokomotivy vidím asi mnohem více zvěře než leckterý myslivec z posedu.
 
No tak to vlastně máte krásné povolání…
Krásné, ale velmi náročné. Například vstáváte ve dvě hodiny ráno, nebo nastupujete před půlnocí. Máte přímou odpovědnost za lidské životy a velké materiální hodnoty. Je pravda, že díky tomu vidíme, jak se rozednívá nebo zapadá slunce, jak se příroda a krajina během roku mění. Člověk by se někdy těžko donutil jít v takovou dobu do přírody, ale z kabiny lokomotivy to mimoděk vidíte. Mám třeba takové místo po cestě do Velenic, les, koleje, vedle Zlatá stoka, kousek vedle louka, za ní rybník, z něj cáry mlhy, kterými se prokousává slunce. Nádherný pohled na krajinu. A nebo v zimě vyjedu, ve Veselí břečka, sníh s deštěm, ale na Vysočině je zasněžená prosluněná zimní pohádka, větve stromů jak obalené cukrem. No ale přes vše krásné musím hlavně sledovat trať, spadlé větve, listí na kolejích, po kterých se souprava „veze“ jak po másle... Každé období a místo má své dobré i horší stránky.
 
Určitě máte místa, kam se vyloženě těšíte?
Ano, mám, těším se, ale vše má své pro i proti. Ochranáři se brání tomu, aby se kolem tratí kácely stromy. Někde jedete doslova zeleným tunelem, ale co když zafouká, namrzne, stromy popadají? V některých místech můžeme jet i stovkou, ale co když je za obloukem padlý strom? I ta zvěř v zeleném tunelu má málo šancí na útěk.
 
Takže se vrátím k hlavní otázce, jsou podle vás střety se zvěří na železnici problém?
Střety se zvěří na železnici dnes a denně jsou a budou, to by se musely tratě ohrazovat ploty jako dálnice. Na hlavních koridorech jsou protihlukové stěny, pokud tam ovšem „zabloudí“ vysoká, je v pasti! Regionální tratě není reálné oplotit. Určitě by mě zajímala statistika z celé republiky, vždyť každý den vyjíždí tisíce spojů. A když si uvědomím, kolik jen já jsem zažil střetů se zvěří… Nikdy jsem si žádné záznamy nedělal, ale v součtu za všechny tratě v republice to budou možná překvapující čísla, kolik zvěře ročně na kolejích mnohdy zbytečně zahyne.
 
Při cestě zpět z Veselí jsem v autě moc přemýšlel a představoval si, jak vlastně oproti strojvůdcům to my řidiči máme snazší, můžeme podstatně intenzivněji brzdit, můžeme se vyhnout, strojvůdce může jen houkat, blikat, v omezené míře brzdit, ale koleje drží směr neúprosně. A na trati, kde stromy skoro šlehají do oken vlaku, navíc třeba v oblouku, prostě nemá strojvůdce šanci mnohým střetům zabránit.
Zkusme tedy my myslivci zmonitorovat a projít úseky tratí v našich honitbách, zkusme zdokumentovat, kolik zvěře zahyne pod koly vlaků třeba i tím, že se přihlásíme do aplikace www.srazenazver.cz a zaneseme do mapy ony smutné nálezy. Nejenže asi vyjdou neradostná čísla, ale také bude třeba možnost v některých místech přinést argument pro ty, kteří se starají o porosty kolem tratí, aby zelené tunely prosvětlili a upravili. Přispěje to tak nejen k bezpečnosti provozu, ale i eliminuje počet střetů.   
 
připravil Jiří KASINA
 
vychází v 6:51 a zapadá v 18:52 vychází v 19:28 a zapadá v 6:48 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...