Časopis Myslivost

Srpen / 2017

V české honitbě s českou zbraní i českým střelivem

Myslivost 8/2017, str. 42  Jiří Kasina
O tom, že se vyhlášený střelec, útočník pražské Sparty, fotbalista David Lafata, rád oblékne do zeleného, vezme zbraň a jde relaxovat do honitby, se už mezi veřejností vcelku ví. Je jen dobře, že se taková známá osobnost za svoji lásku k myslivosti nestydí. Ale protože od prvního rozhovoru a povídání na některých mysliveckých akcích uběhla už řada měsíců, čí spíše let, rád jsem zašel na Letnou a s Davidem Lafatou popovídal o jeho lásce k myslivosti. A začátek byl tak trochu legrační – aniž bych si to uvědomil, vzal jsem si zelenou proužkatou košili, takže rozhovor probíhal tak, že Sparťana zpovídal Slávista v Bohemáckých barvách! Ale myslivci si přece rozumí, i když nosí rozdílné dresy…
 
Už před lety jsem Vás sice na stránkách časopisu představoval, ale přece jen, dorostli noví čtenáři, vysvětlete, prosím, jak jste se k myslivosti dostal.
Nevím, jak se to ve mně vzalo, ale už od mala jsem k myslivosti a přírodě tíhnul. Měl jsem takovou představu, že až skončím s fotbalem, tak si udělám myslivecké zkoušky. Pak jsem se seznámil s mojí manželkou, u ní v rodině byli všichni myslivci, kdežto u nás nikdo, akorát děda byl myslivec a toho jsem ani nezažil. Takže vše nabralo rychlý spád a zkoušky jsem si udělal ve dvaadvaceti. Od té doby je mám a tak se myslivosti věnuji.
 
Jste členem nějaké honitby?
Teď ne, byl jsem u nás v Olešníku, ale protože jsem neměl čas dělat brigádnické hodiny a musel je za mne odpracovat taťka, tak jsem se členstvím skončil a nejsem teď momentálně členem žádného mysliveckého sdružení. Spíš když mě nějaký kamarád pozve, hodně taky vykonávám myslivost společně s tchánem, docela často spolu do jeho honitby chodíme. Ale až jednou budu mít čas, až skončím s vrcholovým fotbalem, tak bych se chtěl někde blízko bydliště myslivosti věnovat naplno a pravidelně.
 
Přesto možná máte nějakou vysněnou honitbu. A nebo kam rád za myslivostí jezdíte?
Já musím říct, že mně se líbí všechno, co souvisí s myslivostí, mám už druhého psa s loveckými zkouškami, to k myslivosti patří. Líbí se mi u nás, kde jsou rybníky, chodíme na kachny, ale stejně tak i v horách, jeden kamarád má honitbu v Krušných horách a byl jsem se za ním párkrát podívat, má tam vysokou, muflony, to je krásná honitba, tam rád jezdím.
 
A lákají Vás zahraniční lovy? Chtěl byste třeba na lov do Afriky?
Afrika mě neláká, ani moc jiné lovy ve světě, líbí se mi příroda taková, jaká je u nás. Snad jediné, co mě láká a už plánuji asi tři roky a vždycky to odložíme, je podívat se na Slovensko na jelení říji. To bych jel s taťkou, s tchánem a jedním kamarádem, vyjedeme na týden nebo deset dní si jelení říji užít. Ale zatím vždycky jsme to museli odložit, tak snad to vyjde příští rok.
 
Chcete se pochlubit nějakým zajímavým úlovkem?
Já moc trofejí nemám, mám dobrého jelena uloveného s kamarádem, ale to vlastně nebyl můj úlovek, ale toho kamaráda, který mě na všechny lovy doprovázel. Jednou jsme si úlohy prohodili, já jsem doprovázel jeho a povedlo se mi připískat mu siku. Takže to byla pro mě vlastně taky trofej, neskutečný zážitek, z mého hlediska ještě větší, než když bych jelena siku ulovil sám. Na to rád vzpomínám a je to pro mě taková největší trofej.
 
A když ulovíte, jak je to se zpracovaním a zvěřinou?
Já kus stáhnu, rozbourám, vykostím a pak to nechám na manželce, zvěřina je u nás na jídelním lístku dost často a máme ji všichni rádi. Je to nejzdravější maso, naprosto dietní. I klukům v kabině donesu, když občas něco ulovím, však už se taky vždycky na podzim ptají, jestli bude nějaká zvěřina.
 
Takže v kabině nějaký problém, že jste myslivec, asi není?
Tak to vůbec ne, dokonce párkrát jsme byli na soustředění kousek od honitby, kam také jezdím, a tak jsem po tréninku vzal pár kluků, byli s námi v honitbě a taky trochu poznali, co je to myslivost. Ale jasně, že je pro ně největší finále na talíři v kabině, to se jim na myslivosti líbí nejvíc. Kdyby to šlo, tak by si nejraději na podzim dělali všichni v kabině zásoby zvěřiny do mrazáku!
 
Asi ale jinak v kabině, a nebo mezi fotbalisty, které znáte, není žádný další myslivec?
Ne, nevím, před lety jste zpovídal brankáře Liberce Hauzra, to byl myslivec, ale jinak nevím, spíš je více myslivců mezi hokejisty. U nás na Spartě je myslivec jeden z kustodů, který se o nás stará, tak občas vyrážíme spolu. Z ligy, z ostatních týmů nevím, jestli je někdo myslivec, ale dříve, když jsem byl v Budějovicích, tam byl Karel Vácha, ten se myslivosti dost věnoval.
 
Mnohokrát jste byl v médiích zmiňován jakožto výtečný střelec nejen gólů, ale i jako skutečný střelec se zbraní v ruce. Jak je to se střelectvím u vás, čím střílíte? Asi mnohý by si řekl peněz má dost, to bude mít určitě nějaké drahé špičkové zbraně…
Tak to Vás asi zklamu, asi bych si mohl pořídit nějaké drahé luxusní zbraně, ale já střílím kulovnicemi českými, mojí značkou je Zbrojovka Brno a Česká zbrojovka Uherský Brod, jsem Čech, tak bych měl střílet českou zbraní. A osobně mám nejraději kulobrok v ráži 7x65 s brokovou dvanáctkou, to je pro mne univerzální a oblíbená zbraň, ta se mi hodí, když chodím u nás kolem rybníků. Opravdu touhu po luxusu v tomto směru nemám.
 
A co střelivo? Preferujete nějaké konkrétní střely? A sledujete nové trendy v loveckém střelivu?
Tak to na rovinu říkám, že nesleduju, ale sleduje to hodně tchán, který vždy poradí, má taky kulobrok ve stejné ráži. Ale stejně tak jako u zbraní, tak i u střeliva nemám touhu mít nějakou renomovanou opěvovanou značku, jsem věrný českému tradičnímu střelivu, respektive výrobci, jsem naprosto spokojen se střelami Sellier Bellot z Vlašimi. Ano, zkoušeli jsme s tchánem i nové typy střel jako třeba Sierra, Nosler Partition nebo eXergy, vždy spíš dám na zkušenost tchána, ale naprosto zodpovědně mohu říci, že jsme s českým střelivem zcela spokojeni.
Myslím, že jsem schopen posoudit, že když je dobrý zásah, tak kus neodchází, dobře značí, nejsem nějaký odborník, ale když potom ulovený kus stahuji, tak si také všímám i poškození zvěřiny. Samozřejmě, když střela chytne kost, tak je to všude kolem podlité, ale jinak jsou naše střely určitě z mého pohledu a pro můj výkon práva myslivosti vyhovující.
 
Zbraň byste si sám i nastřelil?
Ano, ale předávám to radši odborníkům. Buď mi zbraň nastřeluje tchán, nebo kamarád Kamil Kvasnička, má prodejnu v Kutné Hoře, zbraň mu dovezu a vždycky mi pečlivě a spolehlivě cokoliv se zbraní zařídil. A s ním taky konzultuji výběr střeliva.
 
Chodíte někdy trénovat během roku na střelnici?
Dřív jsme s klukama z Jablonce jezdili na střelnici a zkoušeli jsme střílet na asfaltové holuby, ale přiznám se, že teď už není tolik času a občas, když jdu na hon, tak mi střelecká průprava trochu chybí, někdy je to fakt bída. Rád bych chodil na střelnici, ale není na to čas.
 
Tam se ale kromě brokové střelby dá dneska i nacvičit kulová střelba, zvláště na běžící terč. A pro pos – co Vy a naháňky?
Chodím, jsem zván, ale nejsem příznivec společných naháněk, možná je to i tím, že moc neumím střílet na zvěř v pohybu, takže na naháňkách moc nestřílím a moc loveckých úspěchů na nich také nemám. Naháňky jsou pro mne spíš příležitostí se setkat s kamarády, jinak naháňky moc nevyhledávám.
 
Mluvíme-li o zbraních, zajímal by mne Váš názor na to, co v posledních měsících mezi střelci a myslivci rezonuje docela dost – evropská směrnice na omezování práv držitelů zbraní…
Tak to je podle mne opravdu kravina, teď je sice bezpečnost ve světě všelijaká, ale neviděl jsem ještě teroristu, který by měl legální zbraň. Přijde mi to jako úplná zhovadilost, buzerování slušných a rozumných lidí, které stejně teroristy neomezí. Nevidím nic špatného na tom, když si člověk udělá řádně zbrojní průkaz, projde všemi zkouškami, aby nemohl držet a používat zbraň. Naše zákony o zbraních jsou jedny z nejlepších na světě a stačí, aby se dodržovaly, myslím, že by to mělo zůstat tak, jak to je, nevím, proč by nám měla Evropská unie vnucovat takové nesmysly.
 
A mohu se zeptat na závěr, jak vnímáte postavení myslivosti ve společnosti?
Tak to si myslím, že to u nás není úplně dobré, nám trochu chybí respekt a úcta k myslivcům. Protože jsem byl dva roky v Rakousku a měl jsem možnost poznat jejich život, tak snad mohu říci, že z mého pohledu sice nemají myslivost na takové úrovni jako my, ale zase oproti nám mají myslivci ve společnosti úplně jiné postavení než my. V Rakousku je to součást životního stylu a myslivci jsou tam mnohem více váženi. U nás každý, když vidí myslivce, tak si představí vraha zvěře. Když jim to pak člověk vysvětlí, že střílení je na posledním místě, že je tu péče o zvěř, průběrný odlov, pak najednou lidé na myslivost nahlíží jinak. Ale není to jednoduché takový pohled změnit, to je mediální obraz, všichni novináři jdou po senzacích. Když se pak něco stane, tak hned je to důvod ke špinění myslivců. To mě mrzí, myslivost je ušlechtilá a záslužná činnost, ale její obraz není takový, jaký by si zasluhovala. Je plno lidí, lékařů, vědců, umělců a vážených lidí, kteří jsou myslivci a nikdo o tom neví. Ale asi jediná možnost je trpělivě a dlouhodobě myslivost v očích veřejnosti obhajovat. A začít musí každý myslivec sám u sebe, sám musí jít svým chováním příkladem.
 
S poděkováním za rozhovor
Jiří KASINA
 
 
vychází v 7:27 a zapadá v 18:03 vychází v 5:34 a zapadá v 17:55 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...