Časopis Myslivost

Září / 2017

Bažant v současné krajině

Myslivost 9/2017, str. 32  Tomáš Zíka
Alarmující stav divoké populace bažanta obecného v agrární krajině České republiky a porovnání se situací ve vybraných zahraničních státech Tímto článkem bych chtěl tematicky volně navázat na příspěvky uvedené v předchozích číslech časopisu Myslivost (3-5/2016), které se zabývaly vhodnými managementovými opatřeními ve vztahu k úpravám biotopu bažanta obecného. Jedná se o problematiku velmi obsáhlou, jež nelze jednoduše charakterizovat v několika stránkovém článku. Přesto bych rád rozebral další téma, které čtenářům umožní pochopit v širších souvislostech, jak funguje vazba mezi početností populace a způsobem hospodaření v zemědělské krajině.
V porovnání bych se v dalším pokračování soustředil na vybrané zahraniční státy. Současně s tím bych se v úvodu pokusil rozebrat vývoj početnosti bažanta obecného v českých zemích, aby bylo možné situaci porovnat v širším mezinárodním kontextu.
 

Vývoj početnosti v českých zemích

Při mapování hnízdního rozšíření ptáků byla odhadnuta početnost bažanta obecného v českých zemích v letech 1985-1989 na 300 až 600 tis. jedinců. V letech 2001-2003 došlo k poklesu populace o asi 50 % na 150 až 300 tis. jedinců. Početnost bažanta obecného měla vzestupnou tendenci rámcově do první poloviny 70. let 20. století, od té doby se velikost volně žijících populací snižovala. Na podkladě sčítání k 31. 3. běžného roku, které je každoročně na území České republiky sumarizováno, se početnost bažanta obecného oproti 70. létům 20. století snížila o asi 75 % (Mysl 1-01, MZe ČR).
V současnosti jsou vysoké populační hustoty často dosahovány v urbanistických oblastech, kde se nachází neobdělávané pozemky a paradoxně větší biotopová a potravní diverzita než v konvenčně zemědělsky obhospodařované kulturní krajině. Například Hanák (1996, 2002) zjistil v zámeckém parku v Budišově u Třebíče populační hustotu v letech 1992, 1996 a 2001 v rozmezí 20,2-30,3 ks/100 ha. V brněnské zologické rahradě se početnost pohybovala v letech 1965-1990 mezi 9,6-22,6 ks/100 ha v expoziční části a 17,7-30,3 ks/100 ha v nezastavěné části (Hanák, 1995). V hlavním městě Praze a jeho okolí je bažant obecný nejpočetnější druh z řádu hrabavých (Galliformes). Jeho výskyt byl zjištěn na 95 % území města, chyběl pouze v plně zastavěných lokalitách bez zastoupené zeleně. V některých částech dosahovala populační hustota až 50 ks/100 ha (Fuchs et al., 2002).
Trend v početnosti a populační dynamice bažanta obecného v dlouhodobém horizontu lze orientačně zjistit na základě kontinuálně vedené myslivecké statistiky Ministerstva zemědělství ČR. Jedná se o každoroční vyhodnocování výkazů Mysl 1-01. Součástí evidence jsou výše lovu, jarní sčítané stavy k 31. 3. (JSS), prováděné zazvěřování (dospělou zvěří; od roku 2003 i mladou zvěří v letním období), normovaná plocha bažanta obecného atd.
Graf č. 1 zachycuje vývoj v lovu, početních stavech a zazvěřování v letech 1966-2015 (Mysl 1-01, MZe ČR). Z grafu je patrný nárůst početnosti a lovu do roku 1973, kdy bylo uloveno 1247 tis. jedinců (45 ks/100 ha normované plochy), rovněž kulminovaly jarní sčítané stavy 1147 tis. jedinců (41 ks/100 ha).
Do roku 1984 vykazují křivky lovu a početních stavů silnou závislost a lov zpravidla nepřekročil JSS.
Po roce 1984 dochází ke stabilizaci výše lovu, ovšem JSS klesaly. Charakteristickým jevem je zvyšování rozdílu mezi lovem a vykazovanými JSS. Tento fakt by „přirozeně“ ukazoval na zvýšení reprodukční schopnosti volně žijící populace, ovšem to je v rozporu s tehdejším trendem. Jak poukazovali Nováková (1980), Andreska & Andresková (1993) a Hudec & Šťastný (2005) početnost a reprodukční potenciál bažanta obecného se v přírodě snižovaly. Jednalo se o důsledek vzniklý vypouštěním uměle odchovaných jedinců, který „zakrýval“ úbytek divoké populace.
V grafu č. 1 není nárůst počtu vypuštěných jedinců v 80. letech 20. století příliš znatelný, neboť do roku 2002 bylo evidováno pouze množství dospělé zvěře odchované a vypouštěné pro podporu kmenových stavů. Zpravidla se jednalo o posilování početnosti populace v hnízdním období.
Od roku 2003 jsou zaznamenávány i počty vypuštěných mladých jedinců z voliérových a polodivokých chovů pro účely zazvěřování, které je prováděno zpravidla v letním období. Na celkovém vypouštění se to projevilo zvýšením hodnoty o dalších asi 300 až 500 tisíc jedinců za rok.
Graf č. 2 znázorňuje výši lovu a zazvěřování (dospělá zvěř + mladá zvěř) na 100 ha normované plochy bažanta obecného. Z výsledků je viditelná alarmující závislost dnešního lovu na voliérovém odchovu, dokonce v letech 2007-2015 byl počet ulovených bažantů již nižší než vypouštěných. Ukazuje to na dnešní nestabilitu přírodních populací.
 
Jedním z důsledků intenzivních chovů je možnost lovit bažantí slepice. Od 80. let 20. století je znatelné, že se snižuje počet ulovených kohoutů připadajících na ulovenou slepici. V letech 1966-1978 připadalo na jednu ulovenou slepici průměrně 8,25 (6,6-12,8) kohoutů, od roku 1984 do 2015 je to pouze 2,15 (1,6-2,9). V současnosti je možné v honitbách lovit slepice odstřelem pouze v uznaných bažantnicích (vyhláška MZe ČR č. 245/2002 Sb.). Na tomto základě lze odhadem zjistit podíl bažantnic a následně uměle odchovaných jedinců na celkovém lovu. Bažantnice jsou v současnosti zaměřeny de facto ze 100 % na voliérový odchov.
K zjištění rámcové struktury lovu v bažantnicích byly použity údaje z jedné z největších bažantnic v České republice. V dotčené bažantnici bylo v letech 2009-2011 průměrně ročně vypouštěno 105 tisíc bažantů v poměru pohlaví 1:1. Průměrný lov činil 49 tisíc jedinců. Celkově bylo uloveno 1,2x více kohoutů než slepic. Důvodem vyššího lovu kohoutů může být nejen vyšší predace slepic, ale i větší zaměření lovců na větší a nápadnější kohouty.
Předpoklad odchovu a vypouštění bažantů v poměru pohlaví 1:1 je možné ve standardních bažantnicích v podstatě zobecnit. I když je pravděpodobné, že bude ve výsledku vypouštěno více kohoutů z důvodu potřeby většího množství slepic pro chovné hejno v porovnání s kohouty.
Na základě výše uvedených skutečností byl proveden odhad zastoupení divoké populace na celkovém lovu. Data byla sumarizována za období 2003-2015. Kalkulace byla provedena součtem ulovených slepic s připočtením předpokládaného počtu ulovených kohoutů z voliérového chovu. Počet těchto kohoutů byl zjištěn vynásobením počtu ulovených slepic (100 % z voliérového odchovu), koeficientem lovu 1,2 (vyjadřuje vyšší procento ulovených kohoutů v bažantnicích v porovnání se slepicemi, viz výše) a dále bylo toto číslo zvýšeno koeficientem vyjadřující vyšší podíl vypuštěných kohoutů oproti slepicím, blíže tab. č. 1.
Bohužel tyto výsledky ukazují na dlouhodobě negativní trend v našich populacích, kdy postupně dochází ke snižování zastoupení divoké populace na celkovém lovu.
Nepřímo lze na těchto číslech prokázat, že dochází k postupnému snižování početnosti divoké populace v rámci České republiky. Samozřejmě se jedná pouze o hrubý odhad, nicméně celková čísla se pravděpodobně reálně blíží skutečnosti. Data použitá v rozboru pocházejí z resortního statistického zjišťování (Mysl 1-01, MZe ČR).
Zde bych jen poznamenal, že v odborných kruzích se často vedou spory o reálnosti myslivecké statistiky. Jsem přesvědčen, že data o lovu nemá důvod nikdo „nalhávat“. Navíc drobná zvěř nepatří mezi druhy, které působí vážné hospodářské škody, proto uživatelé honiteb v těchto případech nejsou nuceni upravovat výsledné statistiky k docílení lepšího obrazu skutečnosti.
Zmiňovaná data pouze dokazují, že populace bažanta obecného v našich podmínkách stále nedosáhla svého „pomyslného dna“. Pokud nebude vyvíjen permanentní tlak na změnu nastavení zemědělské dotační politiky a hospodaření v agrární krajině bude pokračovat v současném trendu, stihne bažanta obecného v brzké době stejný osud jako dříve náš nejpočetnější druh drobné zvěře koroptev polní.
 

Vývoj početnosti v zahraničí

 
Pokles početnosti bažanta obecného ve 2. polovině 20. století zasáhl většinu zemí vyspělého světa. Nejvíce studií, které se tímto trendem zabývaly, pochází ze Severní Ameriky a Evropy. Za nejčastější příčinu je označována intenzifikace zemědělské výroby, likvidace rozptýlené zeleně a úbytek biotopů vhodných pro hnízdění a odchov mláďat (Farris et al., 1977; Warner, 1981; Leptich, 1992; Musil & Connelly, 2009).
Nárůst používání pesticidů souvisí s omezování potravní nabídky zvláště bezobratlých, kteří jsou v prvních třech týdnech dominantní složkou potravy mláďat. Zvyšuje jejich mortalitu, zhoršuje fyzickou kondici a způsobuje větší náchylnost k predaci (Trautman, 1982).
K významným faktorům, které ovlivnily pokles početnosti, patří nárůst predačního tlaku. Ten je způsoben nejen nárůstem abundance (početnosti) predátorů, ale je také přímým důsledkem zhoršení kvality biotopu a větší zranitelnosti hnízd a jedinců k predaci (Riley & Schulz, 2001; Whittingham & Evans 2004).
Jednou z možností, jak kompenzovat úbytek divoké populace, je vypouštění voliérově odchovaných jedinců pro posílení přírodních populací. Důsledkem je také rozšíření loveckých možností. Tento způsob přináší negativa ve vysoké mortalitě, nutnosti důsledně tlumit predátory, predační atraktivitě vypuštěných bažantů a s tím související větší tlak na divoké jedince (Draycott et al., 2002).
Itálii (Toskánsko) byly vyhodnocovány různé přístupy k managementu bažantů v 19 územně-správních celcích o výměře 1,634 mil. ha. Průměrný lov se pohyboval v letech 2001-2003 v rozmezí 2,5-9 ks/100 ha (Santilli & Bagliaasi, 2008).
Byly porovnávány dva základní managementy – jednak podpora přírodních populací umělým odchovem, a jednak systém chráněných území (500-2000 ha) bez možnosti lovu, kde jsou pro chov bažanta obecného vytvořeny vhodné biotopové podmínky; tyto oblasti slouží jako komory zvěře, které zvyšují populační hustotu v jejím okolí; dále je prováděn odchyt divokých jedinců a vypouštění do jiných lokalit pro posílení početních stavů.
Za dlouhodobě nejefektivnější systém byl vyhodnocen druhý způsob, kdy nejlepší varianta, jak dlouhodobě úspěšně hospodařit s bažantem obecným, je komplexní práce s biotopem se zaměřením na divokou populaci
 
Na početnost bažanta obecného podobně jako na ostatní druhy má hlavní vliv prostředí, ve kterém žije. V tomto případě se jedná o zemědělsky využívanou kulturní krajinu. Bez systematického a komplexního přístupu k hospodaření nebude do budoucna možné zvýšit početnost bažanta obecného a dalších ptačích druhů zemědělské krajiny. Všeobecný úbytek ptačích druhů vázaných na agrární krajinu patří mezi průvodní jevy intenzifikace zemědělství v Evropě a Severní Americe (Berthelsen et al., 1989; Baldi & Faragó, 2007; Herzon et al., 2008).
USA došlo k postupné stabilizaci populace bažanta obecného od roku 1985, kdy byl ustanoven program Conservation Reserve Program (CRP). Jednalo se o dotačně podpořená opatření, jejichž cílem bylo omezit půdní erozi, utlumit produkci plodin na orné půdě a zlepšit životní prostředí volně žijících živočichů. Berthelsen et al. (1989) sledovali vliv opatření na populační dynamiku bažanta obecného v Southern High Plains (USA, Texas).
V oblasti byly nejvíce využívány následující dotační tituly: trvalé původní a nepůvodní traviny – 882 tis. ha, trvalý kryt pro volně žijící živočichy – 17 tis. ha, podpora stávajících travin – 3,6 tis. ha, každoročně obnovované potravní plochy pro volně žijící živočichy (ekvivalent políček pro zvěř) – 117 ha.
Na zkoumané ploše (čtyři územně samosprávné celky - ÚSC), která zahrnovala 47 tis. ha ploch zahrnutých v CRP, byla zjištěna přímá produkce způsobená opatřeními 174 tis. bažantích kuřat. Hnízdní hustota dosahovala 1,41 hnízda/ha CRP ploch. Po zahrnutí velikosti snůšky, oplozenosti vajec a predačního tlaku činil podzimní přírůstek 43,5 tis. jedinců. Při výpočtu byla zvolena velmi konzervativní hodnota hnízdní úspěšnosti 0,24, která výsledek oproti skutečnosti spíše podhodnotila.
Autoři zjistili jednoznačně pozitivní vliv CRP na populaci bažanta v několika faktorech: zvýšení zastoupení neobdělávaných travin na úkor orné půdy zlepší hnízdní kryt; v zimě budou plochy poskytovat kryt, který propojí krajinu migračními koridory (zlepšení krajinné infrastruktury), zvýšení potravní nabídky a snížení zimní mortality. Pozitivně vliv CRP na početnost bažanta v USA hodnotili Warner (1994); King & Savidge (1995); Best et al. (1997).
Důležitým aspektem, který ovlivňuje abundanci bažanta, není jen celková výměra CRP ploch, ale i jejich prostorová konfigurace a textura. Vhodná prostorová struktura výrazně zvyšuje účinnost opatření (Rodenhouse et al., 1993; Best et al., 1997).
V rámci společné zemědělské politiky EU byl od 90. let 20. století zaveden tzv. „set-aside management“ (zjednodušeně „zelené úhory“). Jednalo se o povinné dotačně podpořené opatření, které mělo za cíl omezit zemědělskou produkci v členských státech snížením výměry pro komerční produkci a naopak zlepšit environmentální funkce zemědělství. K hlavním důvodům patřila zemědělská nadprodukce EU a nízké výkupní ceny potravinářských plodin. V závislosti na roku se rozsah závazných opatření pohyboval do roku 2007 mezi 5-15 % produkční plochy.
Přestože se CRP a program EU v mnoha bodech lišil, vycházel z podobných příčin a měl podobný dopad na agrární ekosystémy. Vyjmutím části plochy z běžné zemědělské produkce došlo k diverzifikaci prostředí, což mělo za následek kladný vliv na společenstva organismů vázaných na zemědělskou krajinu (Firbank et al., 2003).
 
Z výše uvedeného vyplývá, že i v současné době je možné eliminovat negativní faktory zemědělské výroby a dosáhnout vysoké početnosti divoké populace bažanta obecného. Nutností je komplexní přístup k úpravě biotopu a zemědělskému hospodaření.
Draycott et al. (2002) uvádí jako příklad modelovou honitbu Seefeld v Dolním Rakousku (u hranic s ČR), kde dokázali zajistit stabilní a trvale udržitelnou divokou populaci. Roční lov v letech 1991-2000 dosahoval průměrně 34 ks/100 ha (graf č. 3). V ostatních honitbách v ÚSC, kde nebyla prováděna žádná cílená managementová opatření bylo loveno průměrně 3,9 ks/100 ha.
Na některých zkusných plochách, kde byla pravidelně monitorována početnost hnízdní populace, byla zjištěna početnost 100 slepic/100 ha. Struktura biotopu honitby Seefeld vykazovala strukturu: 800 ha ozimá pšenice, 300 ha kukuřice, 270 ha ploch v set-aside managementu, 250 ha lesa, 200 ha ozimý ječmen, 200 ha cukrové řepy, 130 ha řepky, 100 ha jarní ječmen, 100 ha mokřadů, 50 ha větrolamů.
Pokračování v dalším čísle
Ing. Tomáš ZÍKA, Ph.D.
Krajský úřad Středočeského kraje
 
 

 

vychází v 4:50 a zapadá v 21:12 vychází v 11:36 a zapadá v 0:48 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...