Časopis Myslivost

Září / 2017

Myslivost a ochrana přírody k sobě neodmyslitelně patří

Myslivost 9/2017, str.   Lubomír Hajný
Ochrana přírody a myslivost mají mnoho společného. Bohužel se v poslední době vyskytují extrémní názory ze strany ochránců přírody i myslivců. Přitom obě zájmové skupiny propojuje jedna věc, a tou je příroda a v ní vše živé i neživé. Dobrý myslivec je přece ochráncem přírody a ochránce přírody může být také dobrým myslivcem. Jedním z těch, který je ochráncem přírody a zároveň také aktivním myslivcem, je Pavel Moulis, dlouholetý vedoucí záchranné stanice živočichů v Rokycanech. Pan Moulis je člověk, který se v ochraně přírody angažuje už téměř 35 let, proto jsem se rozhodl požádat ho o rozhovor především o ochraně přírody a provázanosti myslivosti a ochrany přírody.
 
Pane Moulisi, ochraně přírody se věnujete již velmi dlouho, jaké byly Vaše začátky v tomto oboru?
V roce 1983 jsem zakládal vlastní organizaci ochrany přírody a posléze jsem vstoupil do Českého svazu ochránců přírody v Rokycanech. V roce 1990 řady ochránců přírody značně prořídly. Přesto několik lidí setrvalo. Ze dvou organizací vznikla jedna ZO ČSOP Rokycany, kterou jsme začali rozvíjet v organizaci moderního typu s využitím nových možností. Pořádali jsme vycházky, zájezdy a besedy na nejrůznější téma, organizovali letní tábor pro děti či víkendové akce. Věnovali jsme se i publikační činnosti. Začali jsme budovat záchrannou stanici živočichů. Prolínala se tak aktivní i pasivní ochrana přírody a lidí začalo pozvolna přibývat.
 
Jak funguje záchranná stanice živočichů v Rokycanech, jaké jsou její úkoly a činnosti během roku?
Záchranná stanice živočichů funguje od roku 1990 a v žádném případě nikdo netušil, že se rozroste do takových rozměrů z hlediska počtu přijímaných živočichů. V roce 1997 jsme se stali zakládajícími členy národní sítě záchranných stanic. To znamená rozdělení České republiky do oblastí, které jednotlivé stanice spravují. Dnes je v tomto projektu přes třicet stanic.
V případě nálezu volně žijícího živočicha, který potřebuje pomoci, okamžitě vyjíždíme a řešíme. V současné době je to až pět set živočichů ročně. Naše záchranná stanice má na starosti oblast Berounska, Hořovicka a Rokycanska, přičemž četnost výjezdů je různá. V období mláďat, tj. zhruba od května do července, je to až pětkrát denně.
Úkolem stanice je odchyt, ošetření, léčba a následné vypouštění živočichů zpět do přírody. Řešíme ale i jiné případy, například odchyt exotických zvířat, netopýrů či hadů.
V průběhu roku se též věnujeme opravám a zvelebování chovatelského zařízení či terénní práci. Zde nám pomáhají myslivci svojí místní znalostí, neboť v řadě případů uplatňujeme adopci mláďat do jiných hnízd stejného druhu.
Hodně se věnujeme i osvětě. Při ukázkách využíváme jen živočichy, kteří se nemohou vrátit do přírody nebo byli odchováni člověkem. Naší snahou je, aby se co nejvíce živočichů vrátilo zpět do přírody.
 
Vaše činnost je zaměřena také na myslivost. Jak dlouho se věnujete myslivosti a co Vás v tomto oboru nejvíce zajímá?
Myslivosti se věnuji poměrně krátce. V roce 2002 jsem složil zkoušky o první lovecký lístek, v roce 2004 následovaly zkoušky pro myslivecké hospodáře a zároveň i zkoušky sokolnické a v roce 2011 pak vyšší zkoušky z myslivosti. Jsem tedy i lektorem, který se věnuje výchově mladých myslivců. Vzhledem k tomu, že aktivit propojujících myslivost a ochranu přírody je poměrně dost, nezbývá mnoho času. Přesto se snažím navštěvovat v tom klidnějším, podzimním období řadu akcí a snažím se o propojení všech zelených aktivit.
Organizuji i podzimní setkání milovníků dravců, kde se myslivecká či nemyslivecká veřejnost dozví mnoho zajímavého nejen o sokolnictví, ale především o myslivosti. Současně vznikají i pěkné fotografie, které jsou využitelné i dál. Postupně se tak otupují hrany „ortodoxních" představitelů nejrůznějších pohledů na přírodu.
 
Bavíme se o „ortodoxních“ představitelích obou stran. Jak lze v dnešní době skloubit myslivost a ochranu přírody a spojit tyto protistrany?
Myslivost a ochrana přírody k sobě neodmyslitelně patří, neboť myslivec vždy byl, je a bude prvním ochráncem přírody. Řada lidí si to však neuvědomuje, což je, myslím, velká škoda. Lov, který je myslivcům tak vyčítán, k životu neodmyslitelně patří a smrt je přirozenou součástí i našeho dnešního života, ať chceme či nechceme. Nejedná se tedy o nic mimořádného, co by člověk využívající zdravý selský rozum neměl pochopit. Je potřeba si uvědomit, že v přírodě existují určité zákonitosti, které se nedají ničím nahradit, a vždy bude jeden druh kořistí toho druhého. Proto i člověk - myslivec je součástí tohoto potravního řetězce a je na něm, jak se bude chovat. Odborné předpoklady na to má. Vždyť složil minimálně jednu zkoušku rovnající se maturitě, aby o životě a smrti mohl rozhodnout. A to je, myslím, obrovská zodpovědnost. Nehledě na to, že každý zapálený myslivec se snaží vzdělávat dál.
 
Je myslivec zároveň ochránce přírody?
Zcela určitě ano. On musí být tím správným hospodářem a velice citlivým způsobem buď zasáhnout či tiše sledovat dění v přírodě. Zároveň se v přírodě pohybuje poměrně často a může navrhovat opatření v krajině. Víme dobře, že prostupnost krajiny klesá vlivem oplocení silnic, železničních koridorů, výstavbou satelitů či průmyslových zón. Někteří živočichové, zvláště pak velké druhy či šelmy, mají problém. Jedná-li se o migrující druhy, velice často končí tragicky. Myslivec by měl být ten, který o těchto případech ví a ve spolupráci se státní správou bude konat v jejich prospěch. Proto je potřeba, aby se otupily hlavně extrémní názory u obou táborů a hledala se společná řeč.
 
Odskočíme k otázce, která mě napadá, když zmiňujete velké šelmy. Pomáhají těmto druhům tzv. vlčí a rysí hlídky, které ve velkém organizuje Hnutí Duha?
Myslím si, že nejsou přínosem pro šelmy. Podobné aktivity se už konaly při sledování dravců a nedopadlo to úplně dobře. Šelmy jsou velmi populární a monitoring je nádherná věc, která v podstatě není racionálně dokladovatelná. Pro šelmy by ale bylo mnohem lepší, kdyby měly svůj klid a nikdo by je víceméně nepronásledoval. Větší aktivity by měly být podle mého názoru věnovány zvelebování prostředí, kde šelmy žijí. Už tak je pro ně problém překonávat lidské překážky ve formě silnic, železnic a vůbec celkové narušování přírody člověkem, o potravních zdrojích ani nemluvě.
 
Co byste chtěl v ochraně přírody a myslivosti změnit?
Ochrana přírody i myslivost mají svá specifika. Každá oblast sleduje trochu něco jiného, byť se pohybují na stejném území. Bohužel některé věci se mění. Jako kdysi šla myslivost a lesnictví ruku v ruce, dnes je to jiné. Stejně tak jako v zemědělství. Dnes je to především o hospodářském výsledku - zemědělec chce co největší úrodu, stejně tak jako lesník kvalitní stromy, chce i myslivec co nejvíce zvěře. A to je pochopitelně problém. Proto vznikají ty třecí plochy, které by se měly racionální cestou řešit. Ne vždy to samozřejmě jde, ale je to především o komunikaci a vzájemné toleranci.
 
Jaké projekty a činnosti, které jsou spojené s ochranou přírody i s myslivostí, jste dělali?
Myslivost má neuvěřitelnou škálu odvětví, která jsou zajímavá i pro nemysliveckou veřejnost, zvláště pak pro děti, které se v budoucnu myslivci klidně mohou stát. Proto i naše aktivity směřují k výchově mladé generace. Organizujeme společně s myslivci Zlatou srnčí trofej, zapojujeme se do oslav měst a obcí či nejrůznějších mysliveckých posezení.
Kromě toho se snažíme i o praktickou činnost v přírodě. Vysazujeme stromky, uklízíme černé skládky či vyvěšujeme budky. Snažíme se tedy o propojení mysliveckých i ochranářských aktivit, neboť bez vzájemného pochopení či tolerance to nejde.
Bohužel ne každá organizace či jednotlivec působící v této oblasti má chuť najít společnou řeč. Proto vznikají zbytečné ataky jedné či druhé strany. Myslivost je dlouhodobě provozována pod řadou zákonů, tudíž nejde o lidovou tvořivost, jak by se mohlo někomu zdát.
 
Nebudeme si nalhávat, myslivci aktuálně nemají moc dobré jméno u veřejnosti. Jaký je Váš názor na tuto problematiku?
Myslivci nezačali dostatečně včas s vysvětlováním své úlohy v dnešní měnící se přírodě. Bohužel i změna společnosti sehrává velký význam při potlačování spolkové činnosti. Řada spolků, a to nejen myslivci, má problém se stárnoucí členskou základnou. Lidé už nemají k sobě tak blízko jako dříve a spolková činnost je na ústupu. Je to velká škoda, protože tím trpí především celá společnost. V dnešní době se prosazuje především jednotlivec, který chce mít prospěch především pro sebe. Aby někdo zorganizoval něco pro druhého, se stává vzácností. Samozřejmě i závist sehrává svoji roli. Vždyť rozhodovat o životě a smrti či ochutnat kvalitní zvěřinu není výsadou každého.
Že myslivost není jen o lovu, si bohužel příliš lidí zatracující myslivost neuvědomuje. Přesto není pozdě situaci změnit. Je však potřeba, aby všichni myslivci jakoukoliv pozitivní formou myslivost propagovali především ve svém okolí.
 
Jaké jsou podle Vás možnosti zlepšení pošramoceného jména myslivosti u veřejnosti?
Samozřejmě že vždy záleží na lidech. Je řada skvělých myslivců, kteří se snaží o to, aby se negativní pohled lidí na myslivost změnil. Zcela určitě to lze a není pozdě. Je chvályhodné, že postupně těchto, především mladých lidí, přibývá. Obnovují se kroužky mladých myslivců, navštěvují se mateřské a základní školy, dělají se akce seznamující veřejnost s myslivostí. A to je myslím cesta, která myslivost opět vrátí na výsluní společnosti. Myslivost má ve svých řadách mnoho skvělých, odborně vzdělaných lidí, kteří mají co nabídnout, a je jen na nich, aby tento svůj lidský potenciál využili. Je i řada dotačních titulů, takže získat v dnešní době finanční podporu by neměl být problém. Stačí jen chtít a to je myslím to, na co si budeme muset ještě chvilku u myslivců počkat. Ať však netrvá příliš dlouho.
 
Bavíme se o stárnoucí členské základně myslivců. Mají mladí lidé podle Vás zájem chránit přírodu? Dělat myslivost?
Zcela určitě ano, byť se to možná příliš nezdá. Vzniká celá řada aktivit, které oslovují širokou veřejnost a nemusí jít přímo o myslivce. Zapojují se do ní nemyslivci, kteří se mohou časem myslivci stát, a nebo myslivosti budou fandit. I tyto příznivce myslivost potřebuje. Době nuceného organizování asi odzvonilo, nicméně pomocníků přibývá. Napadá mě třeba projekt záchrany zvěře při sečích.
 
V tom máte pravdu. V projektu je zapojena kromě myslivců, státní správy, vysoké školy i spousta nemyslivců. Jaká je možná další spolupráce ze strany ochránců přírody?
V loňském roce jsme v záchranných stanicích zaznamenali zvýšený počet „zachráněných“ mláďat především srnčí a zaječí zvěře. Lidé najednou začali vlivem kampaně, která byla prováděna, zachraňovat a bohužel, jak je známo, hlavně zvěř, která to nepotřebovala.
Myslím si, že zde by se mohla spolupráce záchranných stanic s myslivci ještě více prohloubit. Každoročně vydáváme pro veřejnost informační materiály, jak se zachovat při nálezu zvěře. Stejně se ale najdou jedinci, kteří nalezené neopuštěné zvíře k nám do stanice přinesou. Jedná se především o mláďata zvěře. Každoročně se do záchranných stanic dostane deset až patnáct tisíc zvířat, z nich je minimálně polovina mláďat. Pokud bychom tohle eliminovali, je to obrovský úspěch.
Zde bych viděl možnost spolupráce se sítí záchranných stanic při problematice záchrany zvěře při senoseči. Napadá mě také umělý odchov zajíců, kteří se dostanou do lidského zajetí, a vypouštění jejích mláďat do volné přírody ve spolupráci s myslivci.
Příležitostí ke spolupráci je určitě celá řada, jen je potřeba zasednout k jednacímu stolu. Myslivci mají díky síti okresních mysliveckých spolků ty nejlepší možnosti, jen je stačí využít.
 
Jaké jsou vaše vize do budoucna, čemu se chcete v ochraně přírody a myslivosti věnovat?
Naše organizace oslaví 35 let od svého vzniku. Máme za sebou řadu úspěšných akcí, které oslovily širokou veřejnost. V podstatě už jsme během té doby vyzkoušeli všechno a naše aktivity se ustálily na pořádání vycházek, zájezdů, besed, sportovních i společenských akcí, což oslovuje široké spektrum lidí, kteří nás svojí účastí nejen podporují, ale dozví se řadu věcí, které je ovlivňují k rozumnému pohledu nejen na ochranu přírody, ale samozřejmě i myslivost. Není tedy důvod měnit to, co funguje.
V dalším období bychom se i nadále rádi věnovali pořádání akcí propagující sokolnictví, myslivost i ochranu přírody. Tyto akce mají své opodstatnění i výsledky a vzhledem k tomu, že je provádíme v terénu, respektive v honitbách, tak se bez přítomnosti myslivců neobejdeme. Budeme i nadále rádi za jejich přízeň, neboť tato forma spolupráce se zcela jistě vyplatí oběma stranám.
připravil Lubomír HAJNÝ
vychází v 4:50 a zapadá v 21:12 vychází v 10:19 a zapadá v 0:16 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...