Časopis Myslivost

Září / 2017

Shazování parůžků

Myslivost 9/2017, str. 58  Pavel Scherer
Hned na úvod musím říci, že pokud existuje v oblasti biologie srnčí zvěře nejméně probádaná a oblast, tak je to právě oblast shazování parůžků. Léty tradované a generalizované ukazatele, dávané do souvislosti se shazováním parůžků a věkem jedince, již dávno neplatí a pozbyly jakoukoliv všeobecnou platnost. V mysliveckých publikacích se uvádí, že shazování parůžků je ovlivněno biologickým věkem jedince, kde platí pravidlo, že jako první shazují srnci nejstarší a jako poslední srnci nejmladší. Vypovídající hodnotou tohoto pravidla jsem se zabýval více než 17 let a její platnost ověřoval na jedincích, u kterých byl znám přesný biologický věk.
Z hlediska spolehlivosti ukazatelů napomáhajících nám co nejpřesněji odhadnout věk jedince mohu proto konstatovat, že uvedené pravidlo naprosto „vyhořelo“ a pozbylo jakoukoliv všeobecnou platnost. Na základě dlouholetého studia srnčí zvěře a všech biologických oblastí jsem zjistil, že věk jedince v oblasti shazování nehraje příliš velkou roli. Každý rozumný a problematiku chápající myslivec dobře ví, že tyto skutečnosti se dají exaktně ověřovat jen u jedinců chovaných v zajetí, u kterých je znám přesný biologický věk a přesný termín shození. U volně žijící zvěře nelze tyto zásadní informace exaktně získat.
 
Vyzrálé a vytlučené parůžky nosí srnci od jara do podzimních až zimních měsíců. Koncem září a začátkem října se pučnice začínají připravovat na tvorbu nových parůžků. Jejich dřeň se činností zvláštních buněk postupně rozrušuje, přičemž se odbourává zejména tenká vrstva kostní tkáně v horní části pučnice.
Vytvořením tzv. demarkační linie mezi odumřelým parůžkem a pučnicí se postupně snižuje soudržnost parůžku s pučnicí, až parůžek odpadne – je shozen.
Na základě mého pozorování se mohu domnívat, že dobu shazování parůžků ovlivňují do jisté míry i povětrnostní podmínky v konkrétním roce.
Tento poznatek se mi potvrdil v extrémních podmínkách let 2005 a 2011, kdy v průběhu listopadu a prosince ležela ve volných honitbách na celém území České republiky vysoká sněhová pokrývka a teplota vzduchu padala výrazně pod bod mrazu. V tomto roce shazovali srnci parůžky dříve, než tomu bylo o rok později, kdy ve stejném měsíci se teplota vzduchu pohybovala ve výrazně plusových hodnotách. Rozdíl ve shazování byl mezi těmito roky až 14 dní! A to je přitom nutno přihlédnout ke skutečnosti, že srnci o rok zestárli a shazování by se mělo podle literárních pramenů posunout na časnější dobu.
Na základě mého pozorování a získaných informací musím konstatovat, že shazování není ovlivněno věkem jedince, jak se stále dokola uvádí a omílá. Pokud věk v této oblasti hraje nějakou roli, tak podle mého názoru maximálně z dvaceti procent.
Shazování parůžků je u srnčí zvěře ovlivněno několika vzájemně se ovlivňujícími a podmiňujícími faktory, z nichž rozhodující úlohu má zdravotní stav a kondice jedince. Kromě těchto skutečností je ovlivněno pohodou jedince a hladinou androgenů v krevním řečišti, zejména hladinou pohlavního hormonu testosteronu, který v oblasti shazování hraje klíčovou roli.
Srnec, který je v dobré tělesné kondici a dobrém zdravotním stavu, udrží parůžky na hlavě déle než jedinec nemocný, poraněný či jinak hendikepovaný. Skutečný biologický věk zde už nehraje žádnou významnou roli.
 
Dlouholetým studiem jedinců podle známého biologického věku jsem došel k závěru, že shazování parůžků je kromě všech výše uvedených faktorů ovlivněno i sílou pučnic. Čím silnější má srnec pučnice, tím déle udrží parůžky na hlavě. Toto zjištění je v oblasti biologie srnčí zvěře významným milníkem a revolučním zjištěním.
Většina srnců se silnými pučnicemi bez ohledu na věk shazuje parůžky výrazně později, než jedinci s pučnicemi slabšími. Podle mého názoru u silných pučnic trvá rozrušení kostních buněk, v důsledku čehož dojde k tvorbě demarkační linie a porušení soudržnosti parůžků s pučnicí, podstatně déle než u srnců s pučnicemi slabšími. Z toho důvodu mohou starší srnci se silnými pučnicemi, kteří jsou v dobrém zdravotním a výživném stavu (bez stresu), shazovat parůžky výrazně později než srnci biologicky mladší!
Dlouholetým studiem všech biologických ukazatelů napomáhajících nám co nejpřesněji odhadnout věk jedince, se stále více přesvědčuji, že ukazatel posunu shazování parůžků v závislosti na věku jedince vůbec neplatí a kromě všech výše uvedených faktorů a skutečností je ovlivněn celou řadou paralelně působících faktorů. V prosincových tlupách srnčí zvěře, tedy můžeme pozorovat jak mladé, tak i biologicky výrazně starší jedince s dosud neshozenými parůžky.
 
V souvislosti se shazováním parůžků je nutno zmínit se o případech, které se vymykají všem dosud platným zásadám a tradovaným zákonitostem. V populacích srnčí zvěře existují totiž i jedinci, kteří z různých příčin parůžky neshazují a své původní parůžky nosí celé následující období. Tím vynechají celý sezónní vývojový cyklus parůžků. Těchto případů sice není mnoho, ale mohu říci, že jich rok od roku přibývá. Jen v letošním roce mám zachyceny čtyři případy s touto biologickou zvláštností. A to musíme přihlédnout ke skutečnosti, kolik podobných případů není zachyceno a uteče naší pozornosti.
V oblasti biologie srnčí zvěře se jedná o fenomenální patologické úkazy, které naše příroda vydala jako jedno z dalších, dosud neobjasněných tajemství. Příčina těchto poruch není dosud známa a objasněna. Podle mého názoru ale významně souvisí s hospodařením člověka v krajině a jeho nežádoucím zásahům do přírodního ekosystému.
Díky dnešním monitorovacím technologiím jako jsou fotopasti, a především díky pozorným a všímavým myslivcům se mohou alespoň některé případy exaktně zdokumentovat. Dovolím si uvést alespoň některé. Biologickou zvláštností je skutečnost, že v hlavních rolích nehrají průběrní srnci, jak by se jinak očekávalo, ale jedinci trofejově silní s vysokou chovnou hodnotou a mnohdy medailovými parůžky. Proč srnci parůžky neshodili a nosili je i v následujícím období, můžeme jen spekulovat…
 
Historicky první případ srnce s neshozenými parůžky zcela pregnantně zdokumentoval a popsal Ing. Roman Chudáček (Myslivost č. 7/2016). V honitbě Dřevec, která se nachází na okr. Plzeň-sever, byl v zimním období pozorován srnec, rovný šesterák, který své parůžky neshodil a nosil je celé následující období. Srnce náhodně zachytila fotopast, která byla nainstalována na jednom krmelišti a sloužila k monitoringu černé zvěře. Exponované krmeliště srnec navštěvoval v pravidelných periodách od ledna do začátku dubna. Na krmelišti byl spatřen ještě 8. dubna, kdy ho naposledy zachytila fotopast. Srnec následně přešel do nedalekého lánu řepky, kde si vytvořil své vlastní teritoriem. V této lokalitě byl pozorován ještě koncem července, a to stále s nasazenými „loňskými“ parůžky.
Jak je z přiložených statických snímků patrné, srnec netrpí žádným fyzickým zraněním a je v relativně dobré kondici a dobrém výživném stavu. Věk srnce na základě biometrických ukazatelů a dalších tělesných znaků odhaduji na čtyři roky. U tohoto trofejově silného srnce je zcela evidentní, že vynechal jeden celý sezónní (vývojový) parožní cyklus.
 
Druhý případ srnce s neshozenými parůžky zdokumentovala moje dlouholetá kamarádka, předsedkyně Klubu autorů při ČMMJ a uznávaná výtvarnice a malířka zvěře Hana Křenková z Prostřední Bečvy (okr. Vsetín). Stejně jako v prvním případě, tak i zde hraje hlavní roli trofejově silný srnec, jehož věk odhaduji na pět let. Na rozdíl od prvního případu, tento srnec uhynul a byl 29. 1. 2017 nalezen nedaleko svého zimního stávaniště. Na hlavě měl původní parůžky z loňského roku, které z dosud neznámých příčin neshodil. Navzdory dlouhé zimní srsti, která dokáže dokonale skrýt regresivní znaky stáří a různá onemocnění, bylo patrné, že srnec již delší dobu tělesně chátral a jevil známky kachexie (patologické vyhublosti).
Z důvodu skutečnosti, že se jednalo o historicky první případ úhynu srnce s touto patologickou zvláštností, bylo tělo po dohodě s doc. Ing. Jiřím Kamlerem, Ph.D. převezeno na Mendelovu univerzitu, kde v laboratoři Ústavu myslivosti a rybářství bylo podrobeno patomorfologickému vyšetření.
Primárním cílem bylo zjistit příčinu úhynu srnce a zejména pak skutečnost, proč srnec parůžky neshodil. Na základě zevrubné prohlídky všech orgánů bylo zjištěno, že srnec trpěl zhoubným nádorem na jedné ráži. Druhá ráže byla bez patologického nálezu a byla standardní velikosti.
Nádorové onemocnění vedlo k výrazné hypertrofii ráže, která svým rozsahem a parametry dosahovala velikosti tenisového míčku.
Bohužel díky skutečnosti, že srnec uhynul v době, kdy teplota vzduchu padala hluboko pod bod mrazu, a tělo bylo nalezeno promrzlé až „na kost“, nebylo možné provést biochemické vyšetření na hladinu androgenů v krevním řečišti, zejména hladiny pohlavního hormonu testosteronu, který v oblasti shazování parůžků hraje klíčovou roli.
V souvislosti s neshozenými parůžky tohoto srnce se mi nabízí jedno logické vysvětlení. Nádorové onemocnění mohlo vést k výrazné (nadlimitní) produkci pohlavního hormonu testosteronu, v důsledku čehož nedošlo k fyziologickému rozrušení buněk v horní části pučnice a tvorbě tzv. demarkační linie. Tím nedošlo k fyziologickému shození parůžků.
Správnost mé domněnky se mi potvrdila až při preparaci lebky. V horní části pučnic nebyla vytvořena žádná dělící linie, která by fyziologicky oddělila parůžek od pučnice. Toto zjištění zcela pregnantně reflektuje skutečnost, že u srnce nedošlo ke snížení hladiny testosteronu, která řídí růst a shazování a v této oblasti hraje klíčovou roli.
Věk srnce na základě úbrusu stoliček jsem odhadl na 5 let.
Ve světle nových skutečností a získaných údajů se mohu domnívat, že pravděpodobnou příčinou úhynu srnce bylo celkové vyčerpání organismu v důsledku progrese nádorového onemocnění. Vysoká sněhová pokrývka a teplota vzduchu hluboko pod bodem mrazu pak jen urychlila úhyn srnce.
Třetí případ srnce s neshozenými parůžky uvádím v publikaci Srnčí zvěř III.
 
Ve vztahu ke shazování parůžků může docházet i k poruchám souvisejícím s nedokonale synchronizovanou souhrou hormonální činností. Tyto poruchy bývají velmi řídkým jevem a dochází k nim většinou u srnců ročních, kdy synchronizace a periodicita činnosti jednotlivých žláz k parožnímu cyklu není tak vyhraněna jako u biologicky starších ročníků. S největší pravděpodobností se srncům nesníží hladina testosteronu a nedojde k tvorbě demarkační štěrbiny, která poruší soudržnost parůžku s pučnicí.
 
O nespolehlivosti tradovaných ukazatelů a individuálních odchylek v oblasti shazování parůžků nejlépe vypovídají grafy, které jsem sestavil na základě skutečného biologického věku jedince a přesného termínu shození parůžků.
Prohlédneme-li si pozorně graf jedenáctiletého srnce Honzy, zjistíme, že tento srnec shazoval parůžky ve všech letech na přelomu listopadu a prosince a zcela ignoroval učebnicově uznávané pravidlo o posunu shazování v závislosti na zvyšujícím se věku. Rozdíl mezi shozením parůžků v druhém a devátém roce života byl u tohoto srnce pouhé dva dny! V šestém roce shodil parůžky výrazně později (1. prosince), tedy až v době, kdy shazují srnci I. věkové třídy!
Pro pochopení všech souvislostí spojených s růstem a shazováním parůžků sděluji, že tento srnec disponoval fenomenálním parožním potenciálem. O tom svědčila skutečnost, že od třetího roku života až do svých devíti let produkoval parůžky v hodnotách zlaté medaile. Na pozdním shazování se bezpochyby podílel i dobrý zdravotní stav srnce a průměry pučnic, které dosahovaly 37 mm.
Jak již jsem výše, pučnice mají rozhodující vliv nejen na sílu a expresi parůžků, ale primárně i na dobu, kdy je srnec shodí. Je možné se domnívat, že pokud by měl Honza pučnice průměrově slabší, shazoval by parůžky podstatně dříve.
Skutečnost, že síla pučnice významně ovlivňuje termín shazování, dokládá graf trofejově nejsilnějšího srnce světa zájmového chovu – Jůlínka. Z důvodu silných pučnic, které dosahovaly průměrů 40 mm, shazoval tento srnec parůžky vzhledem k svému biologickému věku výrazně později.
Z grafů je také patrné, že k žádnému časovému posunu shazování v závislosti na věku jedince nedošlo a ani vysoký biologický věk srnců neposunul shazování parůžků na časnější dobu. Pokud by shazování parůžků u srnců mělo nějakou významnou souvislost s věkem, jak popisuje literatura, musely by mít grafy sestupnou tendenci a rozdíl mezi shazováním v druhém a sedmém roce života by měl být u monitorovaných srnců alespoň jeden měsíc.
Na dalším grafu je znázorněno shazování parůžků srnce Joklíka. Tento srnec, na rozdíl od Honzy a Jůlínka disponoval podstatně menším parožním potenciálem, což dokládají podstatně slabší pučnice (23 mm) a parůžky do hodnoty 85 bodů CIC.
Také u tohoto srnce k žádnému významnému posunu shazování v závislosti na věku nedošlo a parůžky od třetího roku života shazoval vždy s odstupem dvou dnů.
Zajímavým biologickým poznatkem je skutečnost, že ve druhém roce života shodil Joklík parůžky vzhledem k svému věku velice brzy (25. 10.) V tomto roce měl srnec následkem úrazu výraznou kontuzi bederní končetiny a tato skutečnost vedla k předčasnému shození parůžků!
 
Jak jsem uvedl výše, shazování parůžků není ovlivněno věkem, ale především zdravotním stavem jedince a jeho kondicí. Zdravý a nestresovaný srnec udrží parůžky na hlavě déle než srnec nemocný, zraněný nebo tělesně hendikepovaný. Různá onemocnění či mechanická poranění kostry, resp. kontuze různých rozsahů a charakterů, se mohou významně promítnout do termínu shazování. Tyto skutečnosti výstižně dokládají snímky, na kterých jsou zachyceni srnci z volnosti, kteří navzdory svému věku shazovali parůžky velice brzy. Mnoho dalších informací a autentických snímků je možné nalézt v publikaci Srnčí zvěř III.
Pavel SCHERER
p.scherer@atlas.cz, www.scherer.cz,
tel. 724 218 513
 
vychází v 4:50 a zapadá v 21:12 vychází v 10:19 a zapadá v 0:16 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...