Časopis Myslivost

Září / 2017

Zaměřovací dalekohledy Zeiss Conquest V6 1,1-6x24 a 2-12x50

Myslivost 9/2017, str. 36  Martin Helebrant
Na veletrhu IWA 2017 se událo takové docela nemalé optické zemětřesení, na trhu se objevila celá řada nových dalekohledů a zaměřovacích dalekohledů, nabízených převážně pod zavedenými velkými značkami, které ale až do nedávna nic s optikou společného neměly. Mám na mysli například Blaser, Geco nebo Browning. Všichni tito výrobci se snaží doplnit svoji nabídku tak, aby byli schopni uspokojit myslivce komplexně, aby jej dokázali vybavit od „pušky po ponožky“, tedy nabídnout mu zbraň, zaměřovač, dalekohled, … až po oblečení. Posilují tak loajalitu ke značce a budují si šik věrných zákazníků, kteří mimo jiné hlásají slávu značky dál.
Pokud si dobře pamatuji, tak jako první s podobným přístupem přišla firma Beretta. Její skupina a nabídka již delší dobu obsahuje kromě oblečení i optické firmy Bushnell a Steiner. V nedávné minulosti vznikla optická divize firmy, SIG. To vše ale bylo jen předznamenáním letošního opravdu nečekaného boomu.
Co na něm asi bylo nejvíce překvapující, nabízené optické přístroje byly poměrně hodně kvalitní. Nebyla to nějaká přeznačená asijská produkce, byla to velice solidní optika střední či dokonce vyšší střední třídy. Pokud budete důkladní, tak zjistíte, že za nemalou částí nových optických přístrojů stojí firma German Sport Optics GmbH z Wetzlaru.
Wetzlar je dlouhodobě sídlo předních německých optických firem, tady a v okolí najdete firmy Zeiss, Leica, Minox, Schmidt und Bender, takže nepřekvapí, že v týmu German Sport Optics najdete na vedoucích místech lidi, kteří v minulosti prošli těmito velkými značkami a zcela nepochybně své řemeslo znají. Mimochodem, za optickou divizí SIG stojí do značné míry bývalí zaměstnanci amerického předního výrobce optiky, firmy Leupold, kteří odešli v rámci tzv. generační obměny. Tohle je docela významné memento vůči zaměstnavatelům, odcházející zaměstnanci, zejména znalí zaměstnanci, mohou a většinou i působí firmě problémy, ať již ztrátou znalostí ve firmě, nebo tím, že posílí či dokonce vybudují konkurenci. Mnohdy velmi úspěšnou a jistě i nebezpečnou.
Na vzniklou situaci musí reagovat i velké firmy –Wetzlar není úplně malý, má asi 50 tis obyvatel, tedy něco jako Jihlava, ale není ani tak velký, aby se aktivity nové firmy daly utajit.
Jako jedna z prvních zareagovala firma Zeiss, která již v minulosti rozčlenila svoje výrobky do tří kategorií. Nejvýš stojí Victory - špičkové produkty a skutečné vlajkové lodi značky, hnané jedním jediným - kvalitou. Sem patří například zaměřovací dalekohledy řady V8.
Zcela na zemi stojí řada Terra, která se v Německu jen projektuje, výroba probíhá někde jinde a jejich hnací myšlenkou je cena. Tady jsou například puškohledy Zeiss Terra s trojnásobným rozsahem zoomu a bez přisvícení záměrného bodu.
Někde uprostřed stojí řada Conquest - kompromis mezi cenou a komfortem či inovativností. A právě touhle řadou se Zeiss zjevně rozhodl čelit novým zaměřovacím dalekohledům. Řadu Zeiss Conquest V6 dnes tvoří zaměřovače s šestinásobným rozsahem zoomu (proto V6) 1,1-6x24, 2-12x50 a 2,5-15x56. První dva jmenované mi dovozce optických přístrojů Zeiss do ČR, firma Kozap, zapůjčila k testu.
 
Naháňkový Zeiss Conquest V6 1,1-6x24 jsem dostal v provedení se spodní montážní lištou Zeiss, univerzální Zeiss Conquest V6 2-12x50 měl tělo hladké, určení pro montáž pomocí klasických kroužků.
Oba dalekohledy byly uložené v běžných zeissovských kartonových krabičkách bílé barvy. Kromě vlastního zaměřovače byly v krabičce ještě baterie CR 2032 a neprůhledné krytky objektivu a okuláru, jednoduchý záruční list a neméně jednoduchý návod k používání zaměřovacího dalekohledu. Návod je v podobě rozkládacího letáčku s komiksovými kresbami objasňujícími vložení baterie do osvitové jednotky záměrné osnovy, co která věžička seřizuje a poněkud nejasné obrázky různých typů balistických či seřizovacích věžiček.
Ta nesrozumitelnost spočívá v tom, že podle webových stránek výrobce sice lze se zaměřovačem používat i věžičku s kompenzací poklesu dráhy letu střely, ale v základu se dalekohledy dodávají jen s prostým cvakacím prstýnkem. Možná by stálo za úvahu nějak v návodu vyznačit základní provedení.
Oba dva zaměřovací dalekohledy v základním provedení vynikají střídmou funkčností. Seřizovací věžičky jsou tradičně umístěné, tj. horní věžička seřizuje svislou polohu záměrné osnovy, věžička na pravé straně přístroje seřizuje vodorovnou polohu záměrné osnovy. Vlastní seřizovací prstýnek je krytý šroubovací krytkou.
Krok seřizování je 10 mm na 100 metrů, na prstýnku je uvedenou i to, že se jedná o (přibližně) 1/3 úhlové minuty (MOA). Tím výrobce elegantně pomáhá těm, kdo si pamatují balistiku své zbraně a náboje v úhlových měrách. Seřizovací prstýnek má na svém obvodu značky jednotlivých cvaků, každý pátý je zvýrazněný, celkem 25 cvaků napravo i nalevo od nuly.
Po seřízení nastřelení je možné seřizovací prstýnek nazvednout, tím ho vyvést ze záběru se seřizovacím mechanismem, nastavit nulu na prstýnku proti značce na těle zaměřovače a pak prstýnek požívat i jako „taktickou cvakací věžičku“. 
Rozsah seřizování je přitom opravdu úctyhodných 300 cm v obou osách u naháňkového zaměřovače 1,1-6x24, či pořád ještě velmi dobrých 250 cm v obou osách u zaměřovače 2-12x50.
Pokud váš puškař nebude schopen namontovat zaměřovač tak, aby se do uvedeného rozsahu vešel, je možná na čase uvažovat o výměně puškaře.
Na levém boku zaměřovač je věžička osvitu záměrného bodu. Ta v sobě skrývá i baterii, CR 2032 se stala v podstatě standardem pro tento účel. Osvit záměrného bodu se zapíná povytažením věžičky směrem ven. Regulace jasu je plynulá, rozsah jasu je dostatečný jak pro použití za plného poledního slunce na naháňce, kdy chci, aby mi zářící tečka vedla oko, tak pro lov za šera a přesnou ránu do dáli, kdy potřebuji naopak jas co nejmenší, abych si nepřezářil cíl.
Polohy věžičky jsou jasně zřetelné, věžička vždy zaskočí do konečné polohy. Bohužel, učiní tak s docela slyšitelným klapnutím. Baterie se vkládá do věžičky po odšroubování víčka, kladným pólem (tj. zcela rovnou stranou) ven. V přístroji to nijak vyznačené není, baterie se dá vložit i s opačnou polaritou. Pokud to děláte, záměrný bod se nerozsvítí. Nedojde ale k poškození přístroje, stačí odšroubovat víčko a baterii vložit správně.
Zmatený jsem byl z piktogramu určujícího směr otáčení ke zvýšení jasu bodu. Já jsem ho chápal přesně naopak, než jak byl myšlen. Zkusil jsem na třech dalších lidech, všichni jsme na to byli stejně. Tak nevím, možná to mají Němci nějak jinak.
Zvětšení se nastavuje prstencem na předním okraji okuláru, prstenec je na svém obvodu zdrsněný obdélníkovým drážkováním a na nastavené zvětšení ukazuje i nos, dost výrazný na to, aby se o něj opřel prst při nastavování zvětšení, a přitom dost malý na to, aby nepřekážel při manipulaci se zbraní.
Na zadním konci okuláru je prstenec dioptrické korekce. Mimochodem, je až překvapující, kolik lidí s dioptrickou korekcí nepracuje nebo pracuje chybně. Je to chyba, správné zaostření má velký význam zejména pro přesnou střelbu. Správné zásady používání dioptrické korekce jsou uvedeny v samostatném rámečku.
 
Nejprve jsem se zaměřil na optické vlastnosti nových zaměřovačů. Obraz obou dvou je jasný, perfektně čitelný, bez aberací a barevné podání je přirozené a vyznačuje se „zářivou zeissovskou bílou“. Obraz je v plném rozsahu zvětšení ostrý až do kraje a ani na okrajích zorného pole jsem okem nezjistil ani poduškovou, ani soudkovou vadu. Ke zkoumání světelné propustnosti jsem použil zkušební obrazec ISO 12233, pro účely „okometrického“ zkoumání kvality prostupu světla mi plně vyhovuje. Sleduji, kdy mi splyne šrafovaná plocha v šedou.
Střední Zeiss Conquest V6 2-12x50 má průměr objektivu 50 mm stejně jako můj binokulár Leupold 10x50 Tactical a na zaměřovači jsem nastavil 10x zvětšení. Pokud jsem hleděl do zaměřovače i do dalekohledu jen jedním okem, pak měl zaměřovač Zeiss V8 nad Leupoldem malou převahu asi 10 až 12 minut (velká V8 2,8-20x56 měla převahu asi o necelých 5 minut déle). Při používání obou očí jsem dospěl k nerozhodnému výsledku, dvě oči vidí prostě víc a lépe. Možná že i při použití obou očí měl Conquest navrch, ale bylo to neprůkazné. 
Naháňkový Zeiss Conquest V6 1,1-6x24 jsem testoval se zvětšením 4,8x, tak abych měl shodný průměr výstupní pupily testovaného zaměřovače i etalonového dalekohledu Leupold, tj. 5 mm. Výsledky byly podobné jako v případě středního Conquestu, možná, že naháňkový vycházel o maličko hůř, ale to možná bylo dané i použitým zvětšením (4,8x vůči 10x). Opět nemyslím, že by rozdíl byl průkazný nebo podstatný.
Následoval test opakovatelnosti seřizování. Zkoušel jsem stavítka přibližně ve středu jejich regulačního rozsahu, „krabičkou“ o délce 40 kroků, dále jsem pětkrát opakoval cyklus 5 kroků nahoru, 10 kroků nahoru, návrat na nulu (simuloval jsem použití stavítek v roli balistické „cvakací“ věžičky). Kříže obou testovaných zaměřovačů se vracely vždy spolehlivě zpět na výchozí bod. Netrápil jsem zaměřovače na hranicích seřizovacího rozsahu, tam se i u výrobců tak špičkového jména jako je Zeiss může vyskytnout zaškobrtnutí a předpokládám, že rozumný uživatel a dobrý puškař se postarají o základní vyrovnání zaměřovače se zbraní tak, aby nastřelení bylo spolehlivě někde mimo okraje seřizovacího rozsahu.
Můj „sprchový test“ těsnosti zaměřovače, tedy jeho vystavení zaměřovače odstřikující vodě a následné hluboké podchlazení neprokázaly žádný průnik vlhkosti dovnitř ani jednoho z testovaných zaměřovačů. Ani zmražení na -18 °C nevyřadilo zaměřovače z funkce.  Jistě, ovládací prvky zatuhly, ale pořád ještě byly použitelné i pro ruku v pletené rukavici. U naháňkového zaměřovacího dalekohledu to bylo jen tak tak, ale nos na obvodu stavěcího prstence poskytne prstům spolehlivou oporu a s převahou jistí situaci. Zcela bez problémů bylo i u promrzlého zaměřovače ovládání jasu záměrného bodu.
 
Univerzální zaměřovací dalekohled Zeiss Conquest V6 2-12x50 jsem naistaloval na svoji loveckou kulovnici ZKK 600 v ráži 7x64. K instalaci jsem použil nízké kroužky Kozap, které považuji za spolehlivou montáž a dobrý kompromis mezi cenou a uživatelským komfortem.
Zaměřovací dalekohledy s 50mm objektivem jsou dnes v našich krajích jedny z nejrozšířenějších a zbraň svým vzhledem a vyvážením nijak nevybočovala z toho, na co jsme zvyklí. Hmotnost nenabité zbraně s namontovaným dalekohledem se tak dostala na přijatelných 4,47 kg.
Střelbu zaměřovač snášel bez nejmenších problémů a přesnost okolo 2 cm na 100 m (3 rány) velmi dobře odpovídá maximu, které je podle mé dlouholeté zkušenosti z použité kombinace zbraně a střeliva možné získat.
Záměrný obrazec je sytý a kontrastní, nitě nejsou úplně vlasové, jsou výraznější, ale to je dobře, usnadní to rány do pohybu a za šera, kdy jsem z nějakého důvodu nestihnul rozsvítit bod. Tloušťku nití výrobce udává jako 5,5 mm na 100 metrů při zvětšení 12x a soudím, že navzdory jejich jasné čitelnosti a zřetelnosti je jakákoliv diskuse o zakrývání či nezakrývání cíle vcelku jalová.
Naháňkový Zeiss Conquest V6  1,1-6x24 jsem namontoval na svůj kulobrok ZH 324 v ráži 7x57R/16x70. Mám své „zetháčko“ osazené kusem lišty MilStd 1913 (tzv. picatinny), a i tady mi firma Kozap byla schopna nabídnout odpovídající montáž.
Konečná hmotnost zbraně i s optikou a montáží se usadila na 4,31 kg, v leči už bych se s ním asi trochu zapotil, ale jinak bez potíží. Běžně na svém „zetháčku“ nosím kolimátor Aimpoint Micro, ale s zeissovým Conquestem a 6x zvětšením mi zbraň připomněla, že při rozptylu 3 ran na 100 metrů mezi 3 a 4 cm se s ní dá střílet a úspěšně lovit mnohem dál, než jak jsem byl v posledních letech s kolimátorem zvyklý.
Při zvětšení 1,1x je dominantní dojem velká šíře zorného pole. Subjektivně považuji naháňkový Conquest s minimálním zvětšením za porovnatelně rychlý zaměřovač jako kolimátor a podobně přesný. Vliv paralaxy, zdánlivého posunu obrazu vlivem mimostřednosti záměrného obrazce v zorném poli, zde sice existuje, posun se dá i doložit, ale do nějakých asi 100 metrů je to záležitost nízkých jednotek centimetrů a pro lovecké účely nemá smysl se s ním trápit nebo zabývat.
Na rovinu, pokud bych lovil v lesnaté honitbě, kde střílím nejdále tak do 100-150 metrů, klidně bych si uměl Zeiss Conquest V6 1,1-6x24 i v roli svého primárního zaměřovacího dalekohledu.
 
Při testu obou zaměřovačů na střelnici jsem potkal pána, který měl na své kulovnici Steyr namontovaný zaměřovací dalekohled Zeiss Victory Diavari 2,5-10x50 T*. Ve své době to byla absolutní špička, dnes se už nevyrábí. Majitel si jej pořídil někdy před dvanácti lety nový. Od té doby mu bez problémů sloužil, asi před třemi roky nechal u optika vyčistit čočky.
Slovo dalo slovo, zajel jsem domů pro testovací obrazec, vyčkali jsme v družné debatě soumraku a porovnali nový Conquest V6  2-12x50 s Diavari.
Porovnávali jsme při 10x zvětšení. Výsledek nebyl úplně průkazný, kresba se v obrazci ztratila přibližně ve stejnou dobu, ale oběma se nám zdálo, že Conquest měl navrch. Také myslím, že obraz Conquestu byl čitelnější, ale to může mít na svědomí věk Diavari, čočky jsme před testem nečistili.
I podle dat z různých laboratoří by Conquesty s jejich 92 % přeneseného světla měly mít za soumraku nad Diavari převahu. U Conquestu V6 máte navíc zvětšení až do 12x a začínáte již od 2x zvětšení a při nízkém a středním zvětšení máte docela o dost širší zorné pole.
Tohle je v mých očích definitivní, nesporné a konečné vyvrácení všech řečí o tom, že Conquesty jsou nějaká druhořadá kvalita. Ano, jsou kompromisem mezi cenou a komfortem, ale určitě nejsou kompromisem v kvalitě.
Současně je toto porovnání hezkou ukázkou, jak velký krok kupředu lovecké zaměřovací dalekohledy během posledních let udělaly. Pro konečnou ilustraci jsem do tabulky s technickými daty přidal i údaje o současném porovnatelném zaměřovacím dalekohledu řady Victory, o Zeiss Victory V8 1,8-14x50 (jeho test jsme otiskli v čísle 8/2015).
 
Pokud tedy mám shrnout svá zjištění z testu Zeiss Conquest V6 1,1-6x24 a 2-12x50, pak musím říci, že pro mě byly velice příjemným, byť celkem očekávaným překvapením (firma jako je Zeiss přece nedá na trh nějaký vyslovený „odpad“).
Oba dva zaměřovače sice možná postrádají některé rafinovanosti moderní doby, možná byly nějak nákladově racionalizované (rozuměj hledalo se, kde by se dalo ušetřit), ale šetření bylo soudné a smysluplné, aniž by narušilo podstatu. Ta podstata je optická kvalita a mechanická spolehlivost.
Oba zaměřovače jsou perfektně přiměřené svému účelu. Osobně bych dal přednost záměrné osnově s nějakými pomocnými značkami (aspoň na svislé niti), která by usnadnila střelbu na větší vzdálenosti, ale u naháňkového zaměřovacího dalekohledu je to vysloveně moje osobní úchylka, u univerzálního zaměřovače je to milá vlastnost, ale umím ji bez většího smutku oželet.
Nadšen jsem byl že stavění záměrného kříže. Stavítka jsou jednoduchá, spolehlivá, funkční a velmi dobře naplňují moji představu o ideálu.
Slova chvály mám i pro regulaci jasu, bez ohledu na germánsky obrácený piktogram.
Někdo by mohl nazvat zeissovy Conquesty jednoduchými zaměřovači, a já mu to nebudu vyvracet. Dokonce s ním budu souhlasit. Jenže jednoduchý není synonymum pro špatný. Naopak, já se svým spartánským založením výrazně preferuji jednoduché, účelné přístroje a zařízení. Jednoduchý neznamená nekvalitní. Naopak. Zeiss inzeruje řadu Conquest jako „Zeissovou kvalitu za dostupnou cenu“, a výsledky mého testu mu dávají plně za pravdu.
„Velký“ Conquest je plnohodnotný univerzální lovecký zaměřovací dalekohled a výsledky „malého“, naháňkového Conquestu mi udělaly skoro až nestydatou radost. Vynikající obraz a neskutečně široké zorné pole je v lese, při potřebě rychlé orientace a sledování zvěře v členitém porostu, k nezaplacení.  Přitom šestinásobné zvětšení není nijak malé, ještě před dvaceti třiceti lety to bylo běžné zvětšení zaměřovače, považované vlastně spíš za větší.
Naháňkový Conquest do lesa mi bude stačit prakticky na cokoliv, během testu na střelnici mi to velmi přesvědčivě dokázal. Jednoduchost a prostá účelnost mi nevadí, naopak, vítám ji.
Zaměřovače Zeiss Conquest V6  1,1-6x24 a 2-12x50 nabízejí prostě velmi dobrý poměr výkonu k ceně, aniž ustoupily v kvalitě, a to je mix, kterému se jen velmi těžko odolává.
Ing. Martin HELEBRANT
 
Dioptrická korekce zaměřovacího dalekohledu a její používání
Dioptrická korekce slouží k dosažení ostrého zobrazení záměrné osnovy. Ostrost obrazu cíle je daná konstrukcí dalekohledu, buď jako pevná hloubka ostrosti, nebo, u zaměřovačů určených pro střelbu na větší vzdálenosti, seřizováním paralaxy.
Pokud je korekce špatně nastavená, je záměrný obrazec neostrý, což komplikuje přesnou střelbu.
Dioptrickou korekci nastavujte tak, jak budete střílet.  Pokud při střelbě používáte brýle, nastavujete dioptrickou korekci s brýlemi. Pokud si před střelbou brýle sundáváte (i takové střelce znám) nebo brýle nenosíte, pak nastavte korekci pro holé oko.
Nejlépe se korekce seřizuje tak, že zaměřovač zamíříte na jednolitě zbarvenou světlou plochu vzdálenou asi 1–2 metry (tedy spolehlivě mimo rozsah hloubky ostrosti zaměřovacího dalekohledu). Nyní otáčejte seřizovacím prvkem korekce ostrosti tak dlouho, až budete mít záměrný obrazec dokonale ostrý. Některé zaměřovací dalekohledy umožňují nastavení dioptrické korekce v požadované poloze zajistit, například přítužným kroužkem.
Nastavení dioptrické korekce zaměřovacího dalekohledu by podle mě mělo být prvním krokem při jeho používání, dříve, než jej začnete používat.
Nejsou dvě zcela stejné oči. Takže to platí i pro případy, kdy máte zbraň jen zapůjčenou nebo když vám někdo vrací vaší zapůjčenou zbraň.
 

Přiložené dokumenty

tabulka tabulka (10,73 KB)
vychází v 4:50 a zapadá v 21:12 vychází v 10:19 a zapadá v 0:16 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...