V lednovém čísle bylo shrnuto rozšíření, biologie a ekologie bobra evropského v ČR. Nyní se zaměříme na aktuální management tohoto druhu na našem území.
Bobr je na našem území více než třicet let. Od této doby se dokázal, i za pomocí zpětné repatriace, rozšířit na nemalou část povodí. Jeho úspěšnosti napomáhá fakt, že se jedná o vysoce adaptabilní druh, dále absence přirozeného predátora, ale také samotná ochrana tohoto druhu.
Přirozené životní projevy spolu s narůstáním početnosti však přináší problémy. Bobr škodí hrabáním nor s následným poškozením protipovodňových či rybničních hrází, což je jednoznačně největší problém, který může mít přímý negativní dopad na společnost.
Dalším problémem je stavba bobřích hrází na malých tocích, kdy dochází prostřednictvím vzduté hladiny k zaplavení pozemků.
Především v lesním hospodářství škodí ohryzem dřevin, přičemž vznikají nemalé finanční ztráty.
V očích mnoha lidí, zvláště majitelů a správců pozemků, se tak z vítané rarity stal nežádoucí škůdce, který je logicky považován za konfliktní druh.
Poškození vodních děl bobřími norami, které mohou mít až několik desítek metrů, je závažný problém, jenž je vždy nutno řešit. Zvláště v případě, kdy nebezpečí hrozí v okolí intravilánů. V opačném případě může dojít k protržení a ohrožení obyvatel.
Vodohospodáři již dokázali aplikovat opatření, která zabrání těmto poškozením. Hráze je možno chránit podzemními ocelovými stěnami (štětovnice), síťováním břehů koryt, kamenným pohozem či rovnaninou. Nikdy se však nejedná o jednoduché a citlivé zásahy, které jsou navíc finančně velmi nákladné.
Bobří hráze způsobují problémy v souvislosti se zaplavováním polí s plodinami nebo v lesích, kde při dlouhodobém zaplavení dochází k odumírání porostů.
Bobří hráze je možno bourat na výjimku vydanou orgánem ochrany přírody. Často se však jedná o krátkodobé řešení, jelikož během několika hodin bobr dokáže hráz obnovit.
Podle zákona jsou správci povodí nuceni v toku odstraňovat překážky – bobří hráz je jednou z nich. Z praktického hlediska však ne vždy hrozí zaplavení s následkem škod, takže jsou zásahy ze strany člověka zbytečné. Právě v obdobích sucha může mít bobr pozitivní vliv. Bobří hráz je poměrně levnou variantou, jak zadržet vodu v krajině. Vzniklé mokřady navíc skýtají útočiště řadě druhů rostlin a živočichů, včetně lovné zvěře.
Pro snížení dopadu hrázování lze využít několik opatření, např. drénování hrází, instalace preventivních plovoucích bójí, zásyp koryta hrubozrnným materiálem, ochranné klece umístěné před výpustky (beaver deceiver) atd.
Nejčastější škody vznikají ohryzáváním dřevin v zimním období. Dřeviny poskytují potravu a také stavební materiál. Bobr konzumuje kůru a lýko, ze zbylé dřevní hmoty staví hráze a hrady k obývání.
Škody vznikají v několika úrovních: zpomalením přírůstu dřevin, kompletním skácením stromu či tzv. okroužkováním zrcátky, kdy jsou porušeny vodivé dráhy dřevin a následným odumřením.
Jednoznačně největší škody ohryzem hospodářských dřevin vznikají na jihomoravských polesích Soutok a Tvrdonice.
Podle zákona č. 115/2000 Sb. jsou vypláceny náhrady na lesních porostech a zemědělských plodinách. Na rozdíl od ostatních typů škod nebyl v lesnictví doposud realizován efektivní management pro alespoň částečné snížení dopadu bobra na les.
Managementem bobra ve vztahu k lesnímu hospodářství se zabýváme na Mendelově univerzitě v Brně. Hlavním cílem výzkumu je definování vlivu bobra na různé lesní porosty a navržení takových opatření, která mohou negativní dopad snížit.
Kromě regulace samotného druhu můžeme snížit škody přesměrováním bobra na konzumaci necílových dřevin prostřednictvím vhodných příbřežních porostů, tzv. „nárazníkových pásů“. Ty mají za úkol bobry uživit a ochránit navazující výnosné kultury.
Pro každé prostředí bude vzhledem k podmínkám odlišný, avšak každý pás by měl splňovat obecné principy: atraktivitu pro bobra, dostatek bohaté potravní nabídky, snadné zmlazování.
Tímto způsobem sice není možné zcela omezit samotnou konzumaci dřevin, ale změnou potravní selekce s výslednou preferencí necílových dřevin lze výrazně snížit ekonomické škody.
Na cílových lokalitách se rovněž zabýváme experimentálním předkládáním nehroubí jako nástroje pro snížení škod či stanovením využitelnosti a výživnosti dřevin pro bobra. Nutnou součástí výzkumu je však také monitoring distribuce teritorií a hrubý odhad početnosti.
Česká republika přijala v roce 2013
program péče o bobra evropského jako koncepci managementu tohoto druhu. Byl přijat na období 10 až 15 let a měl za úkol zmírnit socioekonomický dopad bobřích aktivit za současného zachování ochrany tohoto druhu stanoveného legislativou EU (č. 92/43/EHS).
Území státu bylo rozděleno na tři území s odstupňovanou ochranou (zóny: A, B, C).
Zóna „A“ zahrnuje oblasti, které dokáží zajistit životaschopnou populaci, a druh je zde striktně chráněn. Jedná se o evropsky významné lokality Český les, Polabí, Litovelské Pomoraví, Chropyňský luh, Niva Dyje, Strážnická Morava a Soutok – Podluží.
V zóně „B“ není primárním cílem ochrana a rozvoj populace, měla by však poskytovat migrační koridory pro propojení jádrových populací v „A“ zónách. V případě výrazného konfliktu může být přistoupeno k regulaci druhu. Tak tomu bylo například v Březolupech na Uherskohradišťsku.
Zónu „C“ zahrnuje oblast povodí Vltavy v jižních Čechách (mimo NP Šumava). Pro tuto oblast je bobr nežádoucí, zejména kvůli potenciální možnosti narušení stability historických rybničních hrází. Na již existující plošnou výjimku lze v této oblasti bobra lovit.
Vzhledem k regulaci populace v některých okolních zemích je pravděpodobné, že do budoucna i ČR přistoupí k obhospodařování lovem na širším území než jižní Čechy. V opačném případě může dojít k narůstání konfliktu vyústěným masivním rozšířením nelegálního pytláctví a opětovnému ohrožení životaschopné populace.
Lov bobrů je však stále kontroverzní téma, kterému bude předcházet dlouhá společenská diskuze, ale především je nutné stanovit základní hranice pro hospodaření s druhem, tedy hranici únosnosti škod a minimálního počtu zajišťující přežití druhu. Tato a mnohá další důležitá data nám však stále chybí.
Už jen samotné provádění odstřelu je problematické. Bobr dokáže velmi rychle reagovat na přítomnost predátora, potažmo lovce zvýšenou ostražitostí, zkrácením intervalu pobytu mimo noru, a také posunutím aktivity do nočních hodin, kdy je lov bez nočního vidění výrazně znesnadněn. Z praktického hlediska se nejedná o jednoduchou záležitost.
Bobr evropský je již neodmyslitelnou součástí naší přírody. Většina společnosti se asi shodne na tom, že umožnění návratu tohoto druhu do naší fauny byl dobrý počin. Kromě problémů v hospodářství nám tento krajinný inženýr může přinést nespočet pozitiv, přičemž jeho přínosy ve formě ekosystémových služeb jsou často nevyčíslitelné.
Nesmíme však zapomínat, že tento druh byl vyhuben právě kvůli škodám, tudíž je na místě uvedení jasně definovaného, včasného a především funkčního managementu.
Mgr. Ondřej MIKULKA
Ústav ochrany lesů a myslivosti
LDF MENDELU
Bobr evropský v legislativě
Směrnice Rady č. 92/43/EEC, o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (Směrnice o stanovištích, „the Habitats Directive“): Příloha II. – druhy živočichů a rostlin v zájmu Společenství, jejichž ochrana vyžaduje vyznačení zvláštních území ochrany. Příloha IV. – druhy živočichů a rostlin v zájmu Společenství, které vyžadují přísnou ochranu.
Zákon o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů – zvláště chráněný druh živočicha, prováděcí vyhláška č. 395/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů – druh silně ohrožený.
Zákon o myslivosti č. 449/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů – zvěř, kterou nelze lovit.
Zákon o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy č. 115/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů – dle tohoto zákona lze žádat stát o náhradu škody způsobené bobrem na tzv. trvalých porostech (tj. lesním porostu a zemědělských plodinách)
Mapa rozšíření bobra evropského v roce 2015 (zdroj: AOPK ČR)
Zonace diferenciované ochrany bobra v ČR (zdroj: AOPK ČR)
Drenování bobří hráze (Zdroj: VOREL A. & KORBELOVÁ J. eds. 2016: Průvodce v soužití s bobrem. ČZU v Praze, Praha, pp 1 – 129)
Individuální kácení bobrem (foto: Ondřej Mikulka)
Kontinuální kácení mladých dubových porostů v Litovelském Pomoraví (foto: Ondřej Mikulka)
Spásání polních plodin bobrem (foto: Miloslav Homolka)
Bobří hrázování (foto: Ladislav Toncr)
