Časopis Myslivost

Lány předurčovalo k volbě za prezidentské sídlo několik skutečností: reprezentativnost, účelná jednoduchost vnitřního vybavení zámku, kvalitní silniční a železniční spojení s Prahou a samozřejmě i samotná obora, která se později často stávala místem pro budování nových diplomatických vztahů mladé republiky.
Dr. Šámal si velmi dobře uvědomoval, jak může ovlivnit nenucené prostředí loveckých akcí výsledky politických a obchodních jednání.
Podle zákona č. 320 z roku 1920 a nařízení o zřízení vedlejšího úředního sídla prezidenta republiky zakoupila tedy Československá republika na základě trhové smlouvy ze dne 15. července 1921 od rodu Fürstenbergů velkostatek Lány s Ploskovem a revíry Lány, Ploskov a Běleč.

 

Stav Lánské obory a nové uspořádání

 
Správou lesnického majetku pod hlavičkou Kanceláře prezidenta republiky byla pověřena Lesní správa Lány. Vedením správy byl jmenován lesní správce Karel Patzelt. Nově zřízená organizace převzala od Fürstenbergů stávající lesnický personál, když předtím složil přísahu.
Nové vedení se muselo vypořádat s několika závažnými problémy, a to zejména s nízkými stavy zvěře, se špatným stavem lesů po rozsáhlé kalamitě bekyně mnišky a zejména s finanční soběstačností nové instituce. Z tohoto důvodu byl hospodářský celek Lány rozčleněn na dvě hospodářské třídy.
Hospodářská třída A (výnosová, rozloha 2983 ha) měla za úkol pokrýt ekonomickou ztrátu z hospodaření v Lánské oboře (hospodářská třída B – účelová).
V hospodářské třídě A převládaly jehličnaté porosty (82,5 %) a byly do ní zahrnuty i pomniškové holiny (téměř 170 ha), které nebylo možné za přístupu zvěře zalesnit. Výměra Lánské obory tak klesla z 3915 na 2145 ha. V oboře naopak převažovaly porosty listnaté (55,5 %) v plodonosném věku, rozvolněné porosty charakteru anglického parku a velké množství pastevních ploch vhodně doplněných jírovci a planými ovocnými dřevinami.
Významných změn doznal i přístup do obory, kde byl přípustný pohyb osob pouze po hlavních cestách a značených turistických pěšinách. Vstup do lesních porostů byl umožněn jen na zvláštní povolení.
Významnou změnou bylo i vybudování nového administrativního sídla Lesní správy v roce 1932. Za původní Lánskou bránou na konci Berounské ulice nechala Kancelář prezidenta republiky postavit moderní budovu ústředí podle návrhu stavitele Otto Rothmayera. Ten se pravděpodobně inspiroval vizemi slavného slovinského architekta Josipa Plečnika, který prováděl řadu stavebních úprav jak na Pražském hradě, tak i v lánském zámku. Budova nahradila původní ústředí fürstenberské lesní správy na Nových Dvořích. Nacházely se zde kanceláře, pokoje pro lovecké hosty a byty ředitele a jeho zástupce.
Organizačně byla Lesní správa rozdělena na čtyři polesí – Obora, Lány, Ploskov a Běleč.

 

Chov zvěře v Lánské oboře v období první republiky

 
Jak již bylo uvedeno, stavy zvěře po převzetí majetku od Fürstenbergů byly velmi nízké. První světová válka se výrazně podepsala na stavu zvěře jelení a daňčí, která v předválečném období byla v Lánské oboře zvěří nejpočetněji zastoupenou.
Do Lánské obory byly záhy po převzetí majetku zaváděny nové druhy zvěře. V roce 1922 přivezla Lesní správa z Topolčianek, Žinkov a Ždírce mufloní zvěř (3 berany a 4 muflonky) a její stavy se postupně až do konce roku 1928 zvýšily asi na 60 až 70 kusů. V tomto roce však přišla krutá zima s katastrofálním dopadem; přežilo ji pouze 10 kusů. Mufloní zvěř nechodila při vysoké sněhové pokrývce k základům, a v jedné skalní sluji bylo dokonce nalezeno 9 k sobě schoulených zmrzlých beranů. Postupným šetřením a přikoupením další zvěře se však stavy opět zvýšily a v roce 1937 bylo nasčítáno 80 kusů.
Dalším novým druhem zvěře v Lánské oboře byla zvěř jelena siky japonského. Prvního jelínka a dvě laně daroval prezidentské kanceláři hrabě Coudenhove-Calergi v roce 1922. Jedna laň však brzy po vypuštění uhynula a v následujícím roce přikoupila Lesní správa jelena a laň od velkostatku v Holešově.
Přestože sičí zvěř nebyla považována v Lánské oboře z důvodu své nesnášenlivosti k ostatním druhům za perspektivní, její chov se udržel až do současnosti.
Zvěř černá byla chována od roku 1921 v samostatně zaplocené části Obory na polesí Běleč o výměře 320 ha, neboť podle vyjádření lesního správce škodila na zvěři daňčí, srnčí a pernaté. Negativní vliv měla i na stav lučin a pastvin v hlavní části obory. Chovatelské úspěchy však tato obůrka nepřinesla a v roce 1931 došlo k jejímu zrušení.
Problematický chov byl i u zvěře srnčí ve zvláštní obůrce o výměře 670 ha. Počátkem roku 1932 se srnčí rozšířila na celou plochu hospodářské třídy A, což se kladně projevilo na zvýšení jejích stavů. O kvalitě chovu vypovídá i trofej srnce uloveného v roce 1932, která byla oceněna třetím místem na celostátní výstavě a třetí cenou na mezinárodní výstavě v Berlíně.
Snižoval se také počet hromadných loveckých akcí a preferoval se odborně prováděný průběrný odstřel. O prosazení celé řady chovatelských opatření se zasloužil kancléř JUDr. Přemysl Šámal. Ač měl právnické vzdělání, této problematice velmi dobře rozuměl. O vysokém Šámalově vlivu na dění u Lesní správy svědčí i několik dopisů lesního správce Patzelta, které se nacházejí v Archivu Kanceláře prezidenta republiky.
V jednom z nich například odpovídá Andreji Žuffovi (podpředseda Loveckého ochranného spolku pre Slovensko – Liptovský Sv. Mikuláš) na nabídku jelena pro Lánskou oboru s tím, že bez Dr. Šámala, toho času na dovolené, nemůže rozhodnout.
V jiném dopise (z roku 1925) píše přímo sám kancléř ministrovi zemědělství Dr. Milanu Hodžovi ve věci žádosti o povýšení lesních úředníků a o možnosti připojení lesů u Žiliny k Lesní správě Lány, která měla v těchto lesích již v pronájmu honitbu.
Z těchto záznamů je patrné, že JUDr. Šámal velmi intenzivně pracoval na tom, aby se Lesní správa pod Kanceláří prezidenta republiky stala pomyslnou výkladní skříní československé myslivosti.
Kromě opatření souvisejících s myslivostí se zabýval i rybářstvím. V roce 1928 upozorňoval lesního správce na možnosti zlepšení chovu ryb a navrhl hned několik exkurzí do státních rybářských stanic ve Vodňanech a v Třeboni a do lokality soukromého chovu pstruhů ve Vysokém Mýtě. Kromě toho prosazoval i zavádění pokusů s chovem velevruba perlového.
Zajímavé je i porovnání sčítaných stavů zvěře bezprostředně po odkoupení majetku od Fürstenberg v roce 1921 a na konci období první republiky v roce 1938.
Na začátku tohoto období se v Lánské oboře nacházelo celkem 397 ks spárkaté zvěře (celkem 105 ks zvěře jelena evropského, 182 kusů daňčí, 50 ks černé a 60 ks srnčí).
O 17 let později (v roce 1938) byl sčítaný stav zvěře 1266 ks (313 ks zvěře jelena evropského, 283 ks daňčí zvěře, 0 ks zvěře černé, 554 ks srnčí zvěře, 36 ks zvěře jelena siky japonského a 80 ks zvěře mufloní). Výrazné zvýšení stavů bylo způsobeno hlavně zlepšenou péčí o zvěř, zašetřováním v prvních letech po převzetí majetku a snižováním počtů případů pytláctví.
I přes zavádění nových druhů zvěře zůstala hlavním chovatelským zájmem v Lánské oboře v období první republiky zvěř jelení a daňčí. U obou těchto druhů se často provádělo tzv. oživení krve; většinou výměnou živé zvěře s oborou v Topolčiankách. K transportu bylo využíváno vysokých beden s polstrováním z pytloviny. Jelenům bylo paroží uřezáno a přitlučeno na strop bedny z důvodu pozdější identifikace. Doprava probíhala výhradně po železnici do cílové stanice Lány u Kladna (dnes Stochov). Před vypuštěním se zvěř označila zastřižením slechu (tzv. „lochováním“).
Velký vliv na dovoz nové jelení zvěře měl i prof. Julius Komárek. Právě on vzal na jednu ze svých cest na Zakarpatskou Rus lesního radu Jana Zatloukala (ředitel Lesní správy Lány v letech 1930 až 1945) a ukázal mu zdejší karpatské jeleny, čímž započala nová éra chovu jelení zvěře v Lánské oboře.
Z prezentace úlovků v pamětních knihách z jednotlivých let je patrné, jak významný vliv mělo oživení karpatskou krví na zdejší populaci. Chovatelské úspěchy dosvědčují čestná umístění lánských trofejí na celostátních přehlídkách po roce 1935. Prof. Komárka a lesního radu Zatloukala na těchto cestách často doprovázel i známý malíř Jiří Židlický.
U daňčí zvěře byly z nařízení vyřazovány bílé kusy a posledního bílého daňka ulovil v roce 1931 právě prof. Komárek. Tohoto daňka věnovala Lesní správa Národnímu muzeu.
Za zmínku také stojí chov tetřeva a tetřívka. Zejména tetřev byl v období první republiky na území Lánské obory hojný, o čemž svědčí i postupné zvyšování ulovených kusů. Tetřívek v lánských lesích spíše hnízdil a tok probíhal v okolních polních honitbách.
Pro úplnost si uveďme přehled ulovené zvěře na území Lesní správy Lány v období 1921 až 1938: 98 ks zvěře černé (26 kňourů, 39 bachyní, 17 lončáků a 16 selat), 858 ks zvěře vysoké (280 jelenů, 355 laní, 223 kolouchů), 38 ks zvěře sičí (18 jelenů, 10 laní, 10 kolouchů), 2288 ks zvěře daňčí (767 daňků, 873 daněl, 648 daňčat), 61 ks zvěře mufloní (28 beranů, 22 muflonek, 11 muflončat), 1057 ks zvěře srnčí (426 srnců, 354 srn, 277 srnčat), 6708 zajíců, 914 králíků, 130 tetřevů, 14 tetřívků, 3974 bažantů, 371 sluk, 5861 koroptví, 1 křepelka, 63 kachen a 5 ks je označeno jako zvěř různá. Celkem tedy bylo v období první republiky uloveno 22 441 ks zvěře. Je však nutné uvést, že se nejedná pouze o zvěř ulovenou na území Lánské obory, ale ve všech honitbách Lesní správy Lány (tj. i včetně hospodářské třídy A o výměře 2983 ha).

 

Pytláctví na území Lánské obory po vzniku Československa

 
Nízké stavy zvěře byly způsobeny zejména vlivem první světové války (povinné dodávky zvěřiny do vojenských nemocnic) a pytláctvím, neboť v poválečném období se nacházelo mezi obyvatelstvem velké množství zbraní.
Z archivních záznamů je patrné, že po převzetí majetku státem byly evidovány četné střety lesního personálu s pytláky, které se s postupem času stávaly spíše sporadickými. Přestože lesníci byli nuceni v těchto případech použít i zbraně, případy usmrcení na jedné či druhé straně, jako v dobách Fürstenbergů, se již neobjevily. Záznamy o pytláckých případech v období první republiky se vážou převážně k období prvních let po vzniku Československa.
Celou řadu případů můžeme nalézt v hlášeních uložených ve fondu Zemského četnického velitelství, neboť bylo běžnou praxí, že lesníky na „protipytláckých“ hlídkách doprovázeli četníci. V jednom z hlášení je detailně popsán střet s pytláky ze dne 4. 12. 1919, kdy tříčlenná četnická hlídka z Lán s hajným Vilémem Bártou zaslechla ve 13:30 hod. dva výstřely a později zastihla nedaleko Nových Dvorů směrem k hájovně Klíčava skupinu pytláků s naplněnými batohy a puškami: „Na výzvu vrchního strážmistra Nešpora, strážmistra Bureše a četníka Macha ‚Stůjte!‘ se dali pytláci na útěk, odhazujíce v běhu batohy… Na vzdálenost asi 40 kroků obrátili se dva z těchto pytláků, a sice Josef Šíma a František Šíp, proti četníku Machovi, který jim byl nejblíže, a mířili naň puškami, kdežto druzí dva, Rudolf Mrnka a Josef Šíma (sic!), zmizeli v blízkém lese. Četník Mach a strážmistr Bureš vzali rovněž pušky k líci, a když výzva ‚Odhoďte pušky, nebo střelím!‘ zůstala nepovšimnuta, vypálil Mach jednu ránu ze služební pušky a zranil Šípa na levém chodidle. Vzdor tomuto zranění mířil Šíp dále na četníky, až byl s pomocí přispěchavšího vrchního strážmistra Nešpora a hajného Bárty zadržen. Josef Šíma vida, že s četníky nejsou žerty, odhodil pušku, klekl a dal ruce vzhůru.“
Raněného Šípa odnesli společnými silami k hájovně na Nových Dvořích, odkud byl nejprve převezen k ošetření do Lán a následně do kladenské nemocnice, kde bylo konstatováno těžké zranění.
Dokladem je i hlášení polesného Růžičky z ploskovského polesí ze dne 13. 7. 1921, kdy už Lánská obora patřila pod hlavičku Kanceláře prezidenta republiky: „Dne 13 t. m. v 12 h polední, nalezl při obchůzce hajný Seidl v Lánském luhu, asi 300 kroků nad ‚Tisícovou cestou‘ v potoce rozřezané kousky zvěřiny a na břehu starou barvu. Podepsaný odebral se ihned na místo shora jmenovaným a shledal, že kus byl střelen na Šancích ve stráni, a po chvíli nalezena byla celá hlava jelena, dobrého VIII (osmeráka – poznámka autora). Dle známek jest čin onen od soboty a jest to od té rány, která byla slyšena hajným Jungm. a Bártou. Další pátrání dosud bezvýsledné!“
Obecně však případů pytláctví ubývalo, a to i z důvodu zlepšující se životní úrovně obyvatelstva. Lesní pych se stal již spíše doménou profesionálů nebo nenapravitelných a notoricky známých jedinců. Mezi takové patřili již zmiňovaní Rudolf Mrnka a František Šíp, který dokonce o rok dříve postřelil hajného Josefa Brože z Lán tak, že dotyčný následkem tohoto poranění na jedno oko oslepl.
Kromě pytláctví byly postihovány i mnohem méně závažné delikty. Za neoprávněný sběr hub a klestu byly vyměřovány pokuty na základě § 60 původního císařského patentu 250 (Zákona lesního) z r. 1852.

 

Významné návštěvy v období první republiky

 
Pro návštěvy z Kanceláře prezidenta republiky organizovala Lesní správa Lány lovecké akce. Naháněk, honů a individuálních lovů v doprovodu lesního personálu se zpravidla účastnili vyslanci cizích států (rakouský velvyslanec Marek, německý velvyslanec Koch, španělský velvyslanec Caro, holandský velvyslanec de With, belgický velvyslanec de Thieusies, italský velvyslanec Rocco, atd.), ministři, ministerští radové, senátoři a poslanci (ministr dr. Slávik, ministr Dr. Pazderka, ministr Dr. Spina, ministerský rada Dr. Popelka, senátor Křepek, poslanec Dr. Patejdl) a generalita Československé armády (například generálové Syrový, Chalupa, Fajfr, Dvořák, Prchala, Čeček). Nezřídka se loveckých akcí účastnili také velkostatkáři a velkoprůmyslníci (Dr. H. Ringhoffer, F. Ringhoffer, F. Bloch Bauer).
O tom, kdo v Lánské oboře tehdy lovil, můžeme nalézt zápisy v pamětních knihách. Ty se začaly psát již v roce 1921 a obsahují informace o všech loveckých návštěvách v Lánech s datem, popisem ulovené zvěře, lokalitou lovu a vlastnoručním podpisem lovce.
S přípravou naháněk a honů pomáhal velmi často osobně i kancléř Přemysl Šámal.
Za jednu z nejvýznamnějších loveckých akcí v období první republiky můžeme označit nadháňku pro rumunského krále Carola II. a prince Michala (1936). Samotný hon trval pouze čtyři hodiny a devět lovců ulovilo dohromady 26 kusů zvěře. Králi i princi bohyně lovu Diana a Svatý Hubert přáli, neboť Carol II. ulovil jelena, daňka - lopatáče, 2 kusy holé a zajíce kulí v běhu. Korunní princ Michal obohatil výřad o jelena, laň a danělku.
V Lánské oboře se v období první republiky neodbývaly pouze akce loveckého charakteru, ale i některá významná jednání politického rázu. Můžeme zmínit zejména jednání o Malé dohodě (Petite entente: vojensko-politická aliance ČSR, Jugoslávie a Rumunska z let 1921 až 1939).
Významný akt uzavření jedné z dílčích smluv mezi prezidentem T. G. Masarykem, jugoslávským králem Alexandrem a rumunskými státníky proběhl v roce 1922 v Oboře u dubu na Červené mýti. Starý rozložitý strom začal být označován Dubem Dohody a stal se významným místem. Prezident Masaryk sem zavítal například i se skupinou pátečníků.
Lány byly oblíbeným sídlem T.G. Masaryka, neboť před návratem na lánský zámek říkával: „Tož pojedeme domů.“ Rozhlehlý zámecký park (107 ha) a přilehlá obora bývaly oblíbenou destinací pro jeho vyjížďky na koni a později kočárem.
  
Po vzniku Československého státu bylo využíváno k diplomatickým účelům hned několik loveckých objektů. Kromě Lánské obory můžeme jmenovat například oboru v Topoľčiankách nebo Rumunskou bažantnici v Židlochovicích. Právě zde se při neformálním prostředí loveckých akcí spřádaly nitky nových diplomatických vztahů mladé republiky a tyto objekty tak mají zcela jistě své pevné místo v historii našeho státu.
Lánská obora, pod správou Kanceláře prezidenta republiky, si své postavení zachovala až do současnosti a svému účelu tak slouží již téměř 100 let.
Robin AMBROŽ