Časopis Myslivost

Říjen / 2018

Lov je přirozená součást lidského života

Myslivost 10/2018, str. 64  Jiří Kasina
Myslivci budou mít u mě dveře vždy otevřené Asi všichni máme ještě v živé paměti poslední volbu prezidenta. A tak jakmile jsem zahlédl na billboardech známou tvář, zpozorněl jsem, neboť do Senátu letos kandiduje prezident Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu RNDr. Jiří Hynek. A protože už v minulé volbě se vyjadřoval i k otázce zbraňové legislativy a neskrýval na svém facebookovém profilu, že je myslivec, požádal jsem ho o odpovědi na několik mých otázek
 
Zeptám se vás tak, jak se obvykle ptám všech známých osobností - jak jste se k myslivosti dostal a měl jste nějaké rodinné myslivecké zázemí, nebo alespoň myslivecké předky nebo příbuzné?
 
Budete mít radost, ano, pocházím z myslivecké rodiny, děda byl myslivec, můj táta také. Ten mě od malička k myslivosti vedl, rád jsem s ním chodil do lesa. Vyrůstal jsem ve Velkém Oseku, vesnici v Polabí, kde bylo spousta drobné zvěře, hlavně bažanti, zajíci a kachny. Asi bych nespočítal, kolika honů jsem se jako malý honec zúčastnil. Ale zážitky si pamatuji dodnes. Zmrzlé ruce a nohy, gumáky obalené blátem z oraniště, že se ani chodit nedalo a v duchu jsem nadával na střelce, když minuli. Od té doby na honech mám k honcům úctu, protože vím z vlastní zkušenosti, jaká je to dřina.
Nebyla to ale jediná „řehole“, která mé mládí s myslivostí spojovala. Táta choval vždy loveckého psa, až na jednu výjimku to byl malý münsterlandský ohař. A když se nešlo do lesa, tak jsem se s ním musel jít proběhnout já. A protože jsme měli chovnou stanici, tak jsem býval zapojen i do práce se štěňaty.
Účast na mysliveckých brigádách, škubání bažantů a stahování zajíců, to byly pro mě ty méně příjemné příspěvky tátově myslivosti. Táta vždy říkal: „Nikdy nevíš, kdy se Ti to bude hodit.“ Ač jsem si to tehdy nemyslel, tak dnes vím, že měl pravdu.
 
Takže předpokládám, že jste si asi brzo udělal i zkoušky z myslivosti.
 
Budete se divit, ač jsem byl od mládí k myslivosti veden, tak sám jsem s ní začal aktivně poměrně pozdě. V pubertě přišly jiné zájmy, pak vysokoškolské studium, časově náročná práce, manželství, děti …Teprve po smrti táty v roce 2005 jsem si uvědomil, že je nyní na mně, zda bude rodinná tradice pokračovat či nikoliv. A do dvou let jsem složil myslivecké zkoušky. Ani si nedovedete představit, jak jsem v duchu děkoval tátovi za vše, co jsem od něj v mládí pochytil.
Ale jedna věc jsou základní znalosti a druhá věc je praxe. Měl jsem štěstí, že jsem potkal člověka, který myslivost dělá celý život a od kterého jsem měl možnost se leccos přiučit a dodnes se od něj učím. Prvního srnce jsem ulovil u něj v honitbě. Pamatuji si to jako dnes. Seděli jsme na kazatelně a zdánlivě se nic nedělo, najednou Milan típnul cigaretu a zašeptal: „Mírně vpravo se ti zvedne za chvíli dobrý srnec, připrav si zbraň.“ A měl pravdu. Později při vyvrhování se mi vybavilo, jak mě to v mých dvanácti letech táta učil. Tehdy jsem si říkal: „Proč mě to učí, nikdy to nebudu potřebovat“. A vidíte, jak se člověk může v mládí mýlit. Dnes mám čtyři děti, tři kluky a dceru. A byl bych rád, kdyby aspoň jeden z nich pokračoval v rodinné tradici. A dva nejmladší k myslivosti nyní vedu.

Jste členem ČMMJ a kde je „vaše“ domácí honitba?
 
Nejsem členem žádného mysliveckého spolku. Důvodem je hlavně to, že mám velmi časově náročnou práci. Ale mám povolenku do jedné honitby na okraji Křivoklátska, rád tam jezdím a vnímám ji už jako domovskou. Není nic krásnějšího než si večer sednout na kazatelnu a poslouchat les, jak umí žít i ztichnout, nebo šoulat ranní rosou za časného svítání. Příroda je jedinečným místem, kde lze zapomenout na práci, vyčistit si hlavu a uvědomit si, jak je ten náš svět krásný.
 
Asi nebudu ale daleko od pravdy, že máte i pozvánky od kamarádů. Kam nejraději s myslivostí zavítáte, které kraje či místa se vám líbí?
 
O pozvánky na naháňky či hony od kamarádů opravdu nemám nouzi a pokud mi vyjde čas, rád se zúčastním. Poznám jinou krajinu a nové příjemné lidi. Nejraději mám ale místa s krásnou přírodou dále od civilizace. Před několika lety jsem strávil tři nezapomenutelné dny na lovecké chatě bez elektřiny a signálu mobilního telefonu vysoko v horách nad Povážskou Bystricou. Navíc v době jelení říje, byl to nádherný hluboký zážitek na celý život, a to, že jsem ulovil svého prvního jelena, byla už jen třešnička na dortu.
 
Co vás na myslivosti vás přitahuje, zbraně, kynologie, nebo sokolnictví? A nebo něco zcela jiného?
 
Jako prezident Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu České republiky mám ke zbraním blízko. Kromě loveckých zbraní vlastním i řadu zbraní sportovních. Nikterak neodsuzuji, když někdo pro lov používá upravené zbraně vojenského vzhledu, ale sám jsem v tomto konzervativní a mám rád klasické lovecké zbraně. Nemít rakouský troják po dědovi a dvojku Bajkal po tátovi, tak všechny mé zbraně jsou od českých výrobců. Střelivo používám od Sellier & Bellot a oblečení a boty mám od Afarsu. Sám reprezentuji český průmysl a hanba by mě fackovala, kdybych si lovecké vybavení pořizoval cizí. Jen manželce jsem koupil dvojku Benelli, protože je lehká, ve dvacítce a do ramene jí krásně sedí. Jednou, až nebudu pracovat, bych chtěl mít loveckého psa. Ale protože vím, co to časově obnáší, tak při mých častých zahraničních služebních cestách ho zatím mít nemohu.
 
Které druhy zvěře máte rád? Jste spíše na drobnou a nebo spárkatou? A lákají vás více společné hony, naháňky nebo individuální čekaná nebo šoulačka?
 
Na myslivosti je krásná i její pestrost. Společné hony i naháňky mají neodolatelnou atmosféru, zvláště když je tam někdo, kdo umí troubit. Lovecké troubení je jedna z krásných mysliveckých tradic, kterou obdivuji. Po dědovi mám borlici a čas od času mě napadne, že bych se na ni měl naučit. Ale obávám se, že tento závazek splní až moje děti. Sebekriticky přiznávám, že jsem lepší střelec z kulových zbraní než z brokové. Ale to neznamená, že se honům na drobnou vyhýbám. Avšak není nad to, být v lese sám a naslouchat jeho zvukům. Nejlépe relaxuji na čekaných či šoulačkách.
 
Láká vás zahraniční lovy? Kam byste se chtěl případně podívat?
 
Kamarád mě neustále láká, abych s ním jel do Afriky. Mám i pozvání na lovy do Litvy, Finska či USA. Ale zatím jsem nikde z časových důvodů nebyl a doufám, že se k tomu jednou odhodlám.
 
Co podle vás dnešní české myslivosti schází, čím by se naopak měla chlubit?
 
Na české myslivosti je nádherná její tradice. Někdy je ale obtížné zachovat tradici a zároveň reagovat na změny, které se okolo nás odehrávají. V mysliveckém vybavení se objevují nové materiály a nové technologie jako jsou fotopasti, noční vidění či termovize. Problém vidím v jejich používání. Neměly by být využívány proto, aby někdo ulovil více zvěře a pohodlněji, ale aby lovil bezpečně a šetrněji vůči zvěři. Dobrého myslivce dělá vztah k přírodě, nikoliv to, čím loví a jak je oblečen. Nicméně u oblečení je to stejné jako v životě. Budu-li mít jednání s ministrem obrany Pákistánu, tak by mě ani nenapadlo nepřijít v obleku. Ale na neformální schůzku mohu přijít v rozhalence a sportovním saku. Jsou určitá pravidla, která není vhodné porušovat, myslivost nevyjímaje.
 
Jaké je postavení myslivců ve společnosti? Jakou vidíte hlavní úlohu myslivců? Postavení myslivců v médiích?
 
Společnost se mění a postavení myslivců ve společnosti se zhoršuje. Bohužel se společnost nemění k lepšímu. Řada lidí pohodlní, žijí ve svém virtuálním počítačovém světě a cokoliv, co je spojeno se zbraní, nebo nedej bože s lovem, považují za něco odsouzeníhodného. Během své prezidentské volební kampaně jsem si našel chvíli zajít do lesa a patroni mi přáli a podařilo se mi ulovit lončáka. Fotku jsem si dal na facebook a v mém volebním štábu byl okamžitě poprask. Že mi to odradí voliče a že je nevhodné, abych se fotil „s mrtvým zvířátkem“. Přes všechno naléhání jsem tam fotku nechal. Nechtěl jsem získávat hlasy voličů za cenu toho, že se budu přetvařovat. Lov je přirozená součást lidského života už od nepaměti a ty, kteří to chtějí ze společnosti vymýtit, považuji za nebezpečné sociální experimentátory. Jen je velmi obtížné za nepřízně mainstreamových médií toto lidem vysvětlit.
 
Asi také vnímáte vztah myslivců se zemědělci a lesníky…
 
Vztah myslivců, zemědělců a lesníků je něco jako manželství na celý život. Spíše na několik životů bez možnosti rozvodu. Mohou mít spory, různé názory, i se hádat, a když někdo z nich má pocit, že vyhrává nad ostatními, tak je to ve skutečnosti jeho prohra. Všichni by si měli uvědomit, že je pro ně nejlepší vzájemné harmonické soužití.
 
V té souvislosti se nemohu nezeptat, jak vnímáte postavení Českomoravské myslivecké jednoty a jejích členů? Reprezentuje a zastupuje nás myslivce dostatečně?
 
Jsem ve funkci prezidenta Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu a vím, jak je těžké zavděčit se svým více než sto členům. Jsem proto přesvědčen, že vedení Českomoravské myslivecké jednoty to má oproti mně mnohem složitější a náročnější, určitě se všem myslivcům nedá bez výjimky zavděčit. Ale považuji za důležité, že existuje celostátní organizace, která jejich zájmy hájí. A to Českomoravská myslivecká jednota dělá.
 
Sledujete také diskuzi kolem nepůvodních a invazních druhů a kolem velkých šelem?
 
Diskusi sleduji, a ač neodborník, tak svůj názor v této oblasti mám. Jako konzervativní člověk si uvědomuji, že všechny zdánlivě hezké revoluční myšlenky nakonec nepřinesly nic dobrého. Platí úsloví, že cesta do pekel bývá dlážděna těmi nejlepšími úmysly. Ti, kteří zcelovali políčka do velkých lánů a zaváděli masovou chemizaci v zemědělství, to také určitě mysleli dobře. Důsledkem je to, že tam, odkud pocházím, se dnes neloví drobná zvěř, protože tam prostě není. Zato se pořádají naháňky na černou, která tam dříve vůbec nebyla. Do toho někdo přijde s teorií, že je potřeba vymýtit nepůvodní druhy a nasadit velké šelmy. Byl bych raději, kdyby se úsilí napřelo do změny rázu krajiny, tím myslím zmenšení osevních ploch, vytvoření přirozených úkrytů pro zvěř, vysázení remízků, obnovení rybníčků a malých vodních ploch.
 
Pojďme k tématu vám jistě velmi známému. Jistě sledujete současný vývoj zbraňové legislativy, jakým směrem se se podle vašeho názoru vyvíjí a co lze očekávat? Jak by se mělo přistupovat k evropské směrnici?
 
Naše národní legislativa týkající se držení legálních zbraní je velmi propracovaná a měla by být vzorem pro ostatní státy Evropské unie. Jedná se o systém, který bezúhonnému, zdravotně a odborně způsobilému občanovi dává právo držet zbraň. Na rozdíl od jiných evropských zemí neumožňuje korupci a klientelismus, ani nic neponechává na blahovůli úředníka. A tak proč nyní na rozkaz evropských úředníků tento systém máme vůbec měnit? Na popud Francie a Velké Británie, kde se o systému ani nedá mluvit?! Navíc obě tyto země, které stály u zrodu změny, se v žebříčku bezpečí potácí daleko nejen za námi, ale i za takovými zeměmi jako je Sierra Leone či Botswana.
 
Bylo asi dobré, že se myslivci spojili do jedné fronty s dalšími uživateli a majiteli zbraní, důležité byly asi i petice…
 
Moje hluboká úcta patří myslivcům za podporu ostatních držitelů zbraní. A nejen jim, také autorům petice proti bruselské směrnici a hlavně těm, kteří petici podepsali. Na myslivce zdánlivě zatím evropská směrnice příliš nedopadá, ale jsou ohroženi hlavně budoucími úpravami. Evropští úředníci totiž zvolili salámovou metodu a nijak se tím netají. Vždyť v textu směrnice se praví, že je málo ambiciózní a že je nutno v příštích novelách pokračovat v omezování držení zbraní v zemích EU. Lidsky mě pobuřuje i podvodný způsob, jakým byla v Bruselu tato směrnice prosazena, nevěstí to vůbec nic dobrého. Vzhledem k tomu, že v oblasti bezpečnosti nemají bruselské úřady žádnou pravomoc, tak omezení držení zbraní zavedly jako pravidlo vnitřního trhu. S takovou logikou klidně do budoucna můžeme očekávat, že z evropské komise přijde nařízení, jak mají být velké honitby či jaká zvěř se kdy smí lovit. Pokud se nyní nedokážeme vzepřít hloupým pravidlům z EU, tak mohou časem přijít pravidla ještě hloupější. Někdy v žertu říkám, že naštěstí EU nemá armádu, aby nás mohla obsadit a vynutit si poslušnost.
 
V případě, že zasednete v Senátu, v jakých směrech byste chtěl myslivcům a střelcům pomoci, co by se mohlo ze zákonů změnit, co by se dalo ovlivnit, co byste chtěl případně navrhnout?
 
Posledním impulsem k mé kandidatuře do Senátu bylo jeho selhání loni v prosinci při projednávání úpravy ústavního zákona o bezpečnosti. Tato úprava by nám dávala šanci vzepřít se evropské směrnici omezující práva bezúhonných občanů držet legální zbraně. Peticí podpořená úprava prošla vládou a byla drtivou většinou v poslanecké sněmovně schválena. Ale senátoři se zachovali elitářsky, vůbec nepřihlédli k názorům odborníků a úpravu proti vůli obyčejných lidí zamítli. Někteří z nich pak ve veřejných vystoupeních neskrývali svou nabubřelost a patent na rozum. Přitom kdyby měli jen trochu pokory a selského rozumu, tak by proti této úpravě nemohli hlasovat. Jejich chování považuji za zradu nás všech. Při svém zvolení do Senátu budu proto chtít, aby se Senát k tomuto zákonu vrátil. Je smutné, že řada lidí poté, kdy se dostanou do vysokých funkcí, zapomene na to, odkud přišli. Já určitě nejsem ten případ, jsem původem kluk z vesnice a venkov vždy budu podporovat. Myslivci budou mít u mě dveře otevřené a rád je podpořím. Kdybych to neudělal, tak by mi to děda ani táta neodpustili, až se tam nahoře s nimi jednou setkám.
 
připravil Jiří KASINA
vychází v 7:22 a zapadá v 18:09 vychází v 13:50 a zapadá v 22:26 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...