Časopis Myslivost

Únor / 2018

Volnočasové (a jiné rušivé) zóny v pronajatých honitbách LČR, s.p.

Myslivost 2/2018, str. 28  Josef Zibner
V tomto článku bych se rád pokusil popsat fenomén, který nás myslivce stále více trápí. Jsou jím volnočasové aktivity občanů v lesích, zejména pokud nám přinášejí škody. Navazuji na téma, které na těchto stránkách uvedl JUDr. Ing. et Ing. Roman Ondrýsek, MBA, Ph.D. (o kterém budu dále psát jako o „autorovi“) ve svém příspěvku „K omezení výkonu práva myslivosti třetími subjekty“, jež vyšel v Myslivosti 10/2017.
Úvodem se krátce pokusím  zrekapitulovat příslušnou legislativu. Podle článku  IX.  odst.(4) písm.c) Smlouvy o nájmu honitby (v držení Lesů ČR, s.p. , dále jen „Smlouvy“) je  nájemce povinen respektovat skutečnost, že pronajímatel v honitbě hospodaří, a to i prostřednictvím třetích, od něj odlišných osob. Za  hospodaření se přitom  považují i pronajímatelem povolené činnosti konané ve prospěch všech funkcí lesa i projekty veřejného zájmu (cyklostezky, lyžařské tratě apod.).
Nájemci samozřejmě hospodaření pronajímatele respektují, ovšem Smlouva již  nestanovuje únosnou míru  respektu tohoto „hospodaření“. Přitom  jeho intenzita  již významně  rušivě zasahuje do práv nájemce. V určitých částech honiteb  nemohou v dnešní době myslivci vykonávat právo myslivosti s ohledem jak na rušení zvěře turisty, cyklisty, kynology, jezdci na koních a motoristy, tak i na bezpečnost střelby. Nájemci vzniká škoda,  odpovídající  zbytečně zaplacenému nájemnému, které  se  stanovuje jako součin hektarové ceny a výměry.
Jak konstatoval již autor shora jmenovaného příspěvku, zatímco  pronajímatel má smlouvou detailně ošetřené  všechny  možné i nemožné škody, které mu hrozí, v  opačném případě se v ní nedočteme, že i nájemce je oprávněn požadovat náhradu škody vůči pronajímateli, pokud nezajistí nerušený výkon jeho nájemních práv.
V tom případě uživateli nezbývá nic jiného, než   využít ustanovení § 33 odst.9) zákona č. 449 /2001 Sb., o myslivosti,  k odkazu na občanský zákoník, jak  to navrhuje autor v případě zřízení „společenských zařízení“ v honitbě.  Podle ustanovení  § 2205 písm.c)  a  § 2212 odst. (3) občanského zákoníku  č. 89/2012 Sb., může nájemce požádat  pronajímatele o náhradu škody a přiměřenou slevu z nájemného, a to i soudní cestou.
Vrátím se nyní k meritu věci. Volný přístup občanů do přírody, potažmo  lesa,  patří k naší starobylé tradici, kodifikované již za vlády Marie Terezie. V rámci  obecného užívání lesů má  své místo v Lesním zákoně č.289/1995 Sb.  Zatímco v mnohých západních státech není  volný vstup lidí do lesů už dávno možný, u nás se ho v posledních třiceti letech spíše nadužívá. Rozepisovat  tu  stesky myslivců  opravdu nemusím.
Na základě delšího sledování  poměrů v honitbách Lesů ČR si dovolím  konstatovat, že téměř každá z nich má dnes již svoji  tzv. volnočasovou zónu, ve  které se všechny „outdoorové“ aktivity kumulují. Odhaduji, že  tvoří nejméně 40 % honební plochy každé honitby.
Poměrně objektivně  lze uvedenou zónu vymezit s použitím bezpečnostní vzdálenosti 200 m, se kterou pracuje zákon o myslivosti v ustanoveních § 14, 35 a 45 (myslivecká stráž, hospodář a zakázané způsoby lovu).
Téměř v  každé lesočeské (i jiné) honitbě se jistě nachází nějaký turistický cíl, ke kterému bylo vybudováno nějaké „společenské zařízení“,  např. rozhledna, tábořiště apod., jak popsal autor, a já přidávám  třeba i turistické odpočívadlo, naučnou stezku apod. Tato zařízení jsou spojena  turisticky značenými stezkami pro pěší a stále častěji  také cyklostezkami, hippostezkami a jinými trasami, kterými proudí stovky návštěvníků. Pravými magistrálami jsou pak lesní účelové komunikace, asfaltky, většinou v katastru zapsané jako veřejné. Přes zákaz vjezdu se po nich prohánějí  čtyřkolkáři, motorkáři i cyklisté. Policie  ani lesní stráž  není zatím schopna jejich pohyb účinně brzdit. V řadě případů těmito komunikacemi vedou dokonce trasy automobilových soutěží.
V posledních letech se v lesích stále častěji pořádají různé běžecké, krosové a  orientační závody, které ruší klid se značnou časovou setrvačností. Některé akce a projekty organizuje dokonce sám pronajímatel, jiné naopak probíhají  dokonce i „na černo“. Slyšel jsem i o podivných srazech kynologů, samozřejmě nikoli mysliveckých.
Plochu zóny lze určit  pomocí volnočasově využívaných komunikací, procházejících honitbou. Průměrná velikost honitby našich spolků činí asi 1000 ha. S  využitím zásad tvorby honiteb si takovou honitbu zjednodušeně můžeme  představit jako pruh o šíři 1 km. V tom případě se dostáváme na celkovou délku 10 km (10 km² : 1 km)  rušivých  komunikací. Jakkoli připadá tento výpočet jako účelový, drtivé většině honiteb odpovídá úměrně své rozloze. Vynásobením této délky  a ochranné šířky 2 x 200 m dostáváme plochu zóny 400 ha, která v tomto případě představuje skutečně  40 % honební plochy. A podle zpráv z našich členských spolků je rušivě zasažená zpravidla větší část honitby.
Volnočasová zóna je samozřejmě větší u příměstských honiteb; v odlehlejších venkovských honitbách ji však stejnou měrou nahrazují pastevní areály hospodářských zvířat (skotu, ovcí a koní), jejichž rušivý vliv na výkon práva myslivosti pronajímatel rovněž neřeší.
Závěrem konstatuji, že volnočasové a jiné rušivé zóny velmi nepříznivě ovlivňuji jak vlastní výkon práva myslivosti, tak i hospodaření mysliveckých spolků. Vždyť jak známo, v případě honiteb LČR, s.p. činí  nájemné včetně DPH 80 % veškerých jejich výdajů, přičemž produkcí honitby jsou schopny  je  hradit  z pouhé pětiny. Zachování ekologické rovnováhy mezi spárkatou zvěří a jejím prostředím je tedy v zájmu obou smluvních stran. Ale díky stávající  myslivecké politice pronajímatele spolkové kolektivy stárnou a jejich  lovecká výkonnost klesá. Současná situace s africkým morem prasat přitom jasně ukazuje, jak je důležitá.
Myslivecké spolky, sdružené v našem svazu, budou proto pokračovat v žádostech o přiměřené snížení nájemného z důvodu rušení  uživatelských práv a Svaz jim bude pomáhat jejich nároky vymáhat. Paní poslankyně Balaštíková (Hnutí ANO) na odborné konferenci v Luhačovicích správně Lesům České republiky, s.p. připomněla , že by se bez mysliveckých spolků  nebyly samy schopny o zvěř starat. (viz rozhovor v Myslivosti 6/2017).  Dodala, že by LČR, s.p. měly těm, kteří myslivost provádějí, pomoci.  Bohužel  zatím jsme však stále  ještě někde docela jinde.
Ing.Josef ZIBNER
předseda Svazu mysliveckých sdružení v Lesích ČR, z.s.
 
Redakční poznámka:
Jako členovu Redakční rady časopisu mi byl poskytnut článek předsedy Svazu mysliveckých sdružení v Lesích ČR Josefa Zibnera. Přečetl jsem si ho se zaujetím a s pochopením.
Sám jsem mysliveckým hospodářem v honitbě nedaleko za Prahou a pohyb lidí, psů a všech možných motorových i nemotorových vozidel se zde v posledních letech zvýšil enormně. Při výkonu práva myslivosti zde nemáme šanci zažít byť jedinou vycházku nebo čekanou, kdy by nám pod posedem neprojel jezdec na koni, neprošel pejskař s volně puštěným psem nebo jsme neslyšeli motokrosovou motorku nebo čtyřkolku.
Důsledky, které to přináší pro chov zvěře (je-li vůbec možné o něm ještě hovořit) a rizika spojená s použitím střelné zbraně v takovém prostředí, jsou nasnadě. Velmi dobře proto chápu důvody, které Ing. Zibnera a členy jím reprezentovaného Svazu vedou k uvedeným závěrům.
Nejsem právník a nebudu se proto vyjadřovat k metodice a k právní opodstatněnosti vznesených požadavků. Jako problém vidím to, že v České republice mohou existovat velmi rozdílné názory na to, co je vlastně prioritou při hospodaření v lesích. Široká škála názorů bude zahrnovat produkci dřevní hmoty, přes rekreační aktivity až k ekologickým funkcím lesa a vlivu na ovzduší. Dá se logicky očekávat, že hospodaření ve státem vlastněných lesích bude do určité míry ovlivňovat společenská poptávka, které je reprezentována politickou mocí.
Musíme si v této souvislosti bohužel přiznat, že chov (tím spíše lov) zvěře je v hodnotovém žebříčku společnosti velmi nízko. Ad absurdum se stát bez zvěře ve svých lesech dokáže docela dobře obejít. Bude tak minimalizovat škody zvěří, veřejnost nebude omezována ve svých outdoorových aktivitách a hospodařící zemědělci se k tomu rádi připojí.
Zdůrazňuji – je to záměrně přemrštěný scénář, ale ukazuje na podstatu, proč v tomto ohledu zřejmě nakonec vždy budeme ve velmi nevýhodném postavení.
Celou situaci zhoršuje ještě to, že tak říkajíc na trhu je řada velmi bohatých lidí, které zajímá pouze lov. Ti jsou ochotni zejména v atraktivnějších lokalitách zaplatit za pronájem honitby ceny, které jsou sice z ekonomického hlediska těžko pochopitelné, pro ně však stále přijatelné. Toho jsou si manažeři Lesů ČR, s.p. dobře vědomi a podle toho se také „tržně“ chovají při jednáních o pronájmech.
Předcházející řádky rozhodně nemají za cíl zpochybnit nároky Svazu mysliveckých sdružení v Lesích ČR. Chtěl jsem jen poukázat na to, že myslivci, kteří se v pronajatých honitbách státních lesů pokouší podle všech pravidel a s dlouhodobou vizí hospodařit se zvěří, jsou v nezáviděníhodné situaci a zaslouží od myslivecké veřejnosti podporu.
Mgr. Martin HORÁLEK
vychází v 5:48 a zapadá v 20:20 vychází v 9:26 a zapadá v 22:10 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...