Časopis Myslivost

Září / 2018

Musíme mít rovnoprávné slovo a váhu

Myslivost 9/2018, str. 32  Marcela Kasinová
Na podzim nás všechny čekají volby, kromě jiného bude obměněna jedna třetina Senátu. Po uzavření kandidátek jsem prošla některé kandidátky a oslovila jednoho z kandidátů, který veřejně deklaruje, že je jeho celoživotní zálibou myslivost. Mým milým hostitelem byl Doc. MUDr. Ladislav Horák, Dr.Sc.
 
Pokud bych vás mohla požádat na začátek, jak Vy sám byste se profesně charakterizoval?
 
Jako lékař, chirurg, profesí proktolog se zaměřením na karcinomy konečníku a tlustého střeva a nemoci střev. Dnes jsem již v důchodu, stále ale provozuji poradnu a pravidelně chodím operovat do nedalekého Pírkova sanatoria. Doba, kdy jsem dělal deset střevních resekcí týdně, je pryč. A ještě stále učím na pražské fakultě.
 
Jak jste se dostal k myslivosti, byli v rodině nějací myslivci?
 
V rodině jsem nikoho neměl, tatínek byl dělník ve Škodovce, maminka úřednice a k myslivosti jsem se dostal přes otce jednoho spolužáka na fakultě, někdy v roce 1971. Ing. Piňos byl pejskař, chovatel krátkosrstých ohařů a vášnivý myslivec, tak nás začal brát na hony. Pod jeho vlivem jsem si na fakultě udělal lovecký lístek, jako mladý myslivec jsem nastoupil po promoci sem k nám do mysliveckého sdružení ve Chlumu u Mladé Boleslavi, kde jsem dodnes.
Ještě samozřejmě pamatuji krásné časy, kdy jsme měli loveckou chatu, měli jsme líheň na bažantíky, pamatuji staré zkušené myslivce, pamatuji také krásné hony na drobnou.
Abych se přiznal, tak už dnes do sdružení chodím spíše na schůze, na hony moc ne, už dávno není tolik drobné zvěře jako v sedmdesátých letech, kdy jsem se ještě jako adept doslova prohýbal, když jsem nesl plno ulovených zajíců.
 
Tak si aspoň chodíte posedět na kazatelnu?
 
Dnes je myslivost někde jinde, je to bohužel příměstská honitba se vším všudy. Po práci si člověk chce vyčistit hlavu a relaxovat, ale krajina se změnila, příměstské vesničky honitbu stále víc obkličují, zrovna mne nebaví se dívat na nové průmyslové haly nebo na stále hlučnější dálnici D 10. Ale naštěstí je v honitbě stále pár krásných míst. Člověk si má nechávat hezčí vzpomínky a moc neporovnávat s dnešní realitou.
 
Už jsem se ptala i jiných doktorů myslivců, jak je to u vás, když jdete na kazatelnu. Jste schopen sednout, pracovně vypnout a soustředit se na myslivost a přírodu, nebo třeba před vážnou operací nebo při složitějším případu probíráte i na kazatelně v hlavě profesní záležitosti?
 
Staří pánové myslivci mi mnohokrát říkali, že jdu na kazatelnu zvěř jen popást. Ale bylo to mnohdy tak, potřeboval jsem ten odpočinek, vyčistit si hlavu. Víte, bývaly doby, kdy jsem přišel do práce v pátek na půl osmou a odcházel jsem z operačního sálu v pondělí v půl šesté odpoledne. To pak opravdu potřebujete někam do klidu, k tomu byla myslivost úžasná, a funguje to tak pořád.
 
Ale tak trochu cítím z vašich slov jistou nespokojenost…
 
Víte, já tak trochu nostalgicky vzpomínám na dobu, kdy se všichni ve sdružení znali, panovala přátelská atmosféra a kamarádství. Přišly ale změny honiteb, myslivost se změnila, dávno to není tak přátelské jako dříve. Nastaly nové vztahy s majiteli pozemků, změnila se skladba zvěře, do popředí se dostaly problémy se škodami způsobenými zvěří. Celé zemědělství se změnilo, krajina přestala být pestrá, když kvete řepka, je žlutý celý kraj, nejsou remízky, meze.
My naštěstí na Chlumu ještě nejsme v tak extrémním stavu, ale například bažantí a zaječí zvěř se díky zemědělství stala už skoro minulostí. Zvěř nemá šanci přežít, nedávno jsem jel po rozbité okresce a vedle na poli jel traktor se závěsným nářadím rychleji než já! Zvěř nemá šanci uniknout.
 
Co vás nejvíc lákalo nebo co preferujete v myslivosti? Někdo preferuje kynologii, někdo trofejovou spárkatou, někdo střelbu, a nebo někdo zvěř drobnou...
 
Mému srdci nejbližším byla vždy zvěř drobná, ale doba je jiná. Kynologii jsem se nikdy nevěnoval, byť mám psy rád. Ale když si vezmete ty hodiny, které jsem trávil v práci, jednou jsme to počítali na 160 hodin služeb měsíčně, tak by byl u mne lovecký pes chudák, děti by z něj možná vychovaly domácího mazlíčka a pes by se bál do lesa, bál by se rány. Já jsem prostě na výchovu a výcvik řádného loveckého psa čas nenašel. Tak to raději psa žádného. Už kdysi dávno mi loveckého psa vymluvili zkušenější myslivci, a měli pravdu.
 
Na stěnách v chodbě jsem viděla celou řadu trofejí, takže lovecké zážitky jste měl…
 
Je to zvláštní, ale lovecké trofeje se začaly objevovat až později, s pokročilejším věkem. Co si budeme namlouvat, ano, mohl jsem si dovolit třeba i využít pozvání od mých pacientů. Ale opravdu jsem neprahnul po nějakém hromadění a velkém množství trofejí, měl jsem spíš touhu si vyzkoušet lov každého druhu trofejové zvěře, což se mi splnilo. Nemám ani nějaké bodově zcela špičkové trofeje, já si mnohem více cenil zážitku z lovu než jen bodové hodnoty. Máme tu poměrně blízko velkou oboru Vojenských lesů, já mám povolenku vedle, jsou tam místa, když si sednete a díváte se na říji, to je něco fantastického, je to nádherné divadlo, v tu chvíli jsem opravdu jen lovec zážitků.
 
Lákalo vás někdy zahraničí?
 
Někdy bych se rád podíval do Afriky, ale ne, že bych po tom toužil za každou cenu. Tady je taky přece krásně. Ale ani ne tak v Africe lovit, jako spíš se podívat. A taky jsem jednou ulovil losa v Pobaltí, to byl moc hezký zážitek, je tam úplně jiná, ale nádherná příroda.
 
A jak vidíte dnešní myslivost z obecného pohledu?
 
Myslivci nejsou obecně příliš populární, hlavní mediální proud jen neustále útočí, oni nevidí, co je za slovem myslivost spousty práce, to si málokdo z nemyslivců dokáže představit. Přitom na malých obcích na venkově jsou myslivci složkou, která táhne v těch vesnicích život. Myslivost má obrovskou společenskou úlohu. Plno lidí si neuvědomuje, že myslivost někde probíhá, kolik lidí z měst se dostane do přírody? Oni znají přírodu za hezkého počasí, příjemnou vycházku, neznají celoroční cykly přírody. Pochybuju, že by si šli sednout v devět večer a trpělivě v mrazu a nečasu čekat, jestli zvěř přijde.
 
A není chyba nás myslivců, že se málo propagujeme?
 
Je to možná naše chyba, protože se mnohdy chováme jako nějaká uzavřená skupina. Druhá věc je ale to, že když jsme neustále pod mediálním tlakem, a že ten mediální proud dokáže pořádně zveličovat, proto tak mnozí myslivci podléhají skepsi a ztrácejí sebedůvěru. To je ale špatně, my se musíme obhájit, například za stavy černé zvěře a škody nemůžeme, za to může způsob hospodaření v krajině, protože černá zvěř nemá predátora, jediný predátor je člověk a nikdo z nemyslivců si nedokáže představit, jak je její lov náročný.
Ale my se přece nemůžeme nechat vmanipulovat jen do pozice regulátora, my tu nejsme jen pro střílení, řada lidí si to tak představuje a většinou ti, co o nás píší nepříliš pochvalně. A pak je tu adorace nebo zbožňování velkých predátorů, velký predátor to je něco, co si podle ochránců zaslouží náš obdiv, úctu, ale oni nevidí jiné vazby.
A myslivost také poškozují negativní příklady, kdy se v médiích nafoukne nějaká nešťastná událost a
hned se z toho vyvozují nesprávné závěry. Bohužel samo zpravodajství je založeno na negativech, ne nadarmo říkáme zpravodajství na Nově krvák.
 
Bohužel se ale i skupina držitelů loveckých lístků diferencuje, na myslivce a pak na lovce, kterým záleží jen na lovu a naplnění mrazáku.
 
Bohužel je to tak a takoví lovci vrhají na myslivost ne zrovna dobré světlo. Ale společnost se po majetkové stránce výrazně rozdělila, těžko předjímat, jak se bude vše dál vyvíjet. Pokaždé, když se společnost začne majetkově diferencovat, tak se dějí věci. Není to tak dávno, kdy myslivost byla výsadou bohatých, tak i dnes si bohatí mohou koupit honitby, perfektní vybavení, ale to není ta pravá myslivost, kterou máme na mysli.
 
Pojďme ale zpět k vaší profesi. Máte nějaké kolegy, se kterými se setkáváte, kteří jsou myslivci?
 
Je jich mezi lékaři relativně dost, ale každý žije ve vlastní odborné medicínské bublině. Při různých setkáních, kongresech a jiných akcích se vždy věnujeme hlavně odborným věcem, vím, že mnozí kolegové myslivci jsou, ale detailně myslivost neprobíráme. Ale jsem přesvědčen, že asi mezi chirurgy je největší procento myslivců, určitě víc než rybářů.
 
A pacienti? Máte svoji klientelu, dostanete se někdy k tomu, že jste myslivec?
 
Lékaře a chirurgy obecně nemají lidé moc rádi, protože jim říkáme někdy strašné věci a nesmrtelnost jim medicína splnit neumí. Pokud je čas, tak si o myslivosti s pacientem rád popovídám, ale máte-li v ordinaci deset lidí, tak moc času si nenajdete. Na druhé straně pokud vám člověk leží na posteli po zákroku, tak se mi už vícekrát osvědčilo zavést řeč jinam, aby pacient myslel na něco jiného. A je-li myslivec, tak se téma hned nabízí. Jak se říká lepší malá hospoda než velká nemocnice, pacient se najednou myšlenkami ocitne někde jinde, myslím, že mu to i zdravotně pomůže.
 
Kandidujete na Mladoboleslavsku a Turnovsku do Senátu. Kdybyste se stal senátorem, jak byste chtěl v rámci možností myslivosti pomoci?
 
Pokud se do Senátu dostanu, tak bych se chtěl hlavně věnovat tomu, čemu rozumím, to je zdravotnictví a sociální politika a samozřejmě vše kolem přírody a myslivosti. Bude se měnit celý balík zbraňových zákonů, médii prolétlo, že se připravuje nový zákon o myslivosti. Otázkou je, kdo bude zákony připravovat, z jakých podkladů bude vycházet. V každém případě je třeba, aby i v Senátu seděl někdo, kdo má k myslivosti vztah a zabránil největším hovadinám a blbostem. Zabránit takovým těm tendencím spojit myslivost s vlastnictvím půdy, už byly tendence změny minimální rozlohy honiteb na 115 ha, pak už v přírodě nebude nic, bude to jak v Dolním Rakousku, každý tam má ten svůj proužek, má tam posed, sedí, čeká, vedle něj sedí další a další a čekají.
Vezmu-li spektrum lidí, jak znám stárnoucí kamarády a mladé, tak ideální je současný stav, zvěř je věc státu, zákon o myslivosti nastavil vazby ne sice ideálně, ale stále dostatečně vyhovuje, není třeba nic radikálně měnit. Protože pokud se podaří prosadit podobné nesmyslné názory, jako jsou malinké honitby, nemůže to dopadnout dobře ani pro myslivost, ale bohužel ani pro zvěř. Hlavně jako myslivci musíme mít rovnoprávné slovo a váhu, nikdy jsme totiž nebyli v posledních letech bráni jako rovnoprávná část, a to ani za předsednictví politika Palase.
 
připravila Marcela KASINOVÁ
 
 
vychází v 4:50 a zapadá v 21:12 vychází v 23:01 a zapadá v 6:37 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...