Časopis Myslivost

Září / 2018

SOKOLNICTVÍ

Myslivost 9/2018, str. 40  Petr Kolomazník
Část roku 2018 utekla jako voda, přišel podzim a spolu s ním i čas lovu s dravými ptáky. Jak už jistě zaznělo v mnoha článcích, sokolnictví, tedy lov se cvičenými dravci, má v našich zemích hlubokou tradici, jež sahá až do doby Velkomoravské říše a českého přemyslovského státu. Na tuto tradici navázal Klub sokolníků Českomoravské myslivecké jednoty (ČMMJ), který byl založen v roce 1967 v Opočně pod Orlickými horami. V tomto malebném městě se každým rokem pořádá mezinárodní sokolnické setkání a stejně tak je tomu i letos. V termínu 3. až 7. října 2018 se sjede přibližně sto sokolníků z celého světa, aby předvedli umění sokolnického lovu.
Klub sokolníků patří pod ČMMJ, neboť lov s dravcem je podle zákona o myslivosti povoleným způsobem lovu. Tento fakt si mnoho lidí neuvědomuje a má představu, že s dravcem lze lovit kdykoliv a kdekoliv. To samozřejmě není možné – leda bychom chtěli být nařčeni z pytláctví, které je trestné.
Lov s dravcem je v očích legislativy stejný jako lov se střelnou zbraní, jedinou výjimkou je, že můžeme začít lovit již od září. Tento časový posun oproti zbrani má důležitou roli, neboť lovec, v našem případě dravý pták, musí vyrůstat se svou kořistí. Takový je zákon přírody. Mladý a nezkušený lovec nemůže lovit vyspělou zvěř. V takovém případě by neměl šanci ulovit potravu a brzy by zahynul hlady. Proto i v přírodě rodiče nosí svým mladým lovcům kořist živou, často jen zraněnou, a ti se jí učí chytit, usmrtit. V lidském pohledu se to zdá kruté, pravdou ale je, že ve skutečnosti přežívá jen malé procento mláďat.
 
Současné sokolnictví však není jen o lovu. Jedná se též o uchování dávné tradice umění výcviku dravce a lovu s ním. Výcvik je dlouhodobým procesem, jehož cílem je navázat rovnocenný vztah vzájemné důvěry a spolupráce mezi dravcem, sokolníkem a v mnoha případech i s loveckým psem.
Dravci kroužícímu na obloze nelze poručit – vše musí dělat dobrovolně na základě vlastní pozitivní zkušenosti. Vycvičený sokol létá vysoko – doslova v mracích – a pro naše oko je sotva viditelný. Svým dokonalým zrakem dokáže zmapovat obrovský prostor s mnoha možnostmi útoku na přelétávající kořist pod ním, a přesto čeká ve výšce na ten správný okamžik, který mu my připravíme.
Sokolnictví tak lze přirovnat ke skutečnému umění. Úroveň českého sokolnictví navíc dokládá i to, že bylo v roce 2010 zapsáno na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO.
 
Běžný člověk se dnes nejčastěji setká se sokolnictvím formou letových ukázek na některém z českých hradů či zámků. Obvykle vidí řadu sedících dravců a sov uvázaných za stojáky k bidýlkům, lépe řečeno posedům, proti rozmarům počasí mají ochranu v podobě stříšek a koupací nádoby s vodou. Tu a tam některý dravec seskočí na zem či vyrazí pryč, aby se vzápětí zastavený úvazem, zvaným dloužec, zase vrátil na své místo a dál v klidu seděl.
Některé z návštěvníků v tu chvíli napadne myšlenka, že tito dravci nemají svobodu, nemohou létat, musí jenom sedět, a že se tudíž trápí – vždyť pro většinu z nás je dravec nejen symbol síly, ale také svobody. Pravda je však jiná.
Za prvé, všichni sokolničtí dravci jsou odchováni v zajetí a jejich rodiče obvykle také. Ve volné přírodě, tedy na svobodě, tak nežijí po několik generací.  
Za druhé bychom si měli uvědomit, že žádný tvor na naší planetě se nepohybuje zcela volně a svobodně. Každý se pohybuje omezeně, a to v rámci svých teritorií, potravních, hnízdních a migračních. A pokud hranice těchto teritorií naruší, je okamžitě napaden. Řada zvířat žije doslova po celý život na pár desítkách metrech čtverečních. Ne nadarmo se říká, že zajíc je věrný své jamce.
A třetím důležitým faktem je přirozené chování lovců. Těmi jsou draví ptáci stejně jako šelmy nebo i naše domácí kočky. Existence lovců v přírodě je velmi důležitá, neboť selektivně odstraňují zvířata oslabená zraněním, nemocí či věkem. Udržují tak v přírodě rovnováhu, a tím kromě jiného zabraňují přemnožení hlodavců. Ti mají obrovskou schopnost se množit. Z jednoho páru hlodavců na jaře mohou být až 3 tisíce jedinců na podzim!
Jak ale zajistit, aby lovci lovili ta slabá zvířata? Příroda to vymyslela pozoruhodně. Při pohledu na šelmy, orly či jiné velké lovce se neubráníme obdivu. Jsou to impozantní zvířata, obdařená neuvěřitelnou silou, vynikající schopností pohybu a dokonalými smysly. Člověk by si pomyslel, že lov je pro ně snadnou záležitostí. Opak je ale pravdou. Pokud by totiž lovci byli příliš výkonní a tím úspěšní v lovu, za oběť by jim padla i zdravá kořist. Princip selekce by rázem nefungoval. Proto jsou lovci obecně v lovu spíše neúspěšní a zdraví jedinci jim zpravidla unikají.
Z dlouhodobého pozorování vyšlo najevo, že je úspěšný až každý desátý útok. Lovec tak nikdy neví, kdy se mu podaří něco chytit a nasytit se. A protože samotný lov je velmi náročný a zabere mnoho času i energie, lovec se nikdy nepohybuje zbytečně – za všech okolností energií šetří. Podle výzkumu kočka domácí z 24 hodin proleží plných 20 hodin. A dravec se chová obdobně, sedět na posedu bez hnutí po celé hodiny mu proto nevadí. Však zkuste někdy v přírodě pozorovat dravce!
Sokolníci naopak řeší zcela obrácený problém – jak donutit dravce k pohybu, aby po vypuštění neseděl na nejbližším stromě. Proto dnes k výcviku používají sokolníci dříve zcela neznámé pomůcky jako jsou draci, drony a létající atrapy. Prostřednictvím těchto pomůcek, napodobujících kořist, přinutí sokolník dravce k pohybu. I přes tyto novátorské metody výcviku sokolničtí dravci nikdy nedosáhnou výkonu svých divokých příbuzných. Jednoduše řečeno, nemají tolik natrénováno jako jejich druzi v přírodě.  Ale jak se říká – všeho moc škodí. Sokolničtí dravci v porovnání se svými divokými příbuznými žijí mnohem déle. Mají totiž snazší život, dostupnější potravu a v případě zdravotních potíží k dispozici veterináře. Zato v přírodě dravec za každou chybu zaplatí tou nejvyšší cenou.
Petr KOLOMAZNÍK
Klub sokolníků
vychází v 4:50 a zapadá v 21:13 vychází v 23:38 a zapadá v 7:35 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...