Časopis Myslivost

Červen / 2019

Drobná zvěř, biocentra a biokoridory

Myslivost 6/2019, str. 10  Petr Marada
Pestrá, pahorkatá a zvlněná krajina, prostupná sítí polních, ovocnými stromy osázených cest, drobné hospodaření místních obyvatel, hojnost mezí, strání a chráněných roklin je uváděna v literatuře minulého století (Komárek J. 1945) jako hlavní příčina neobyčejného bohatství drobné zvěře na honbištích Čech a Moravy. Pečlivě udržovaná proměnlivost polního terénu byla prezentována Komárkem jako neobyčejně důležitá podmínka pro zvěř. Ve výkladu k tomuto se chtělo, aby všude, kde chtějí mít hojnost polní drobné zvěře, byly udržovány nebo znovu zakládány „pořádné“ meze, nebyly zasypávány staré úvozy, pískovny a aby „pruhy neplodné půdy zarostlé trninami a suchou trávou byly opatrovány jako oko v hlavě.“
Z poznání významu těchto ploch vyplynulo v té době nové nařízení o úpravě neplodných ploch v malé remízky pro zvěř na dobu zimní. Komárek doslova říká: „Nepatrné terénní útulky pod mezemi, ve stráních, úvozech a na zdivočelých plochách neplodné půdy, zarostlých křovím, jsou nejvýznamnějšími pomocníky mysliveckého hospodaření se zvěří a je škoda, že zemědělská výchova dávaná našemu rolnickému lidu, tuto okolnost doslova přehlížela a nikdy na ni neupozornila. Radila, spíše z neznalosti, k postupu přímo opačnému, tj. k vysekání a překopání kdejakého křoviska nebo chráněné meze.
Z této trestuhodné ničivosti všech útulků zvířat vyplynul zlozvyk vypalovat stráně, vytrhávat a vykopávat křoviny a zaorávat všechny meze. I kdybychom se nezastávali zvěře, musí tyto útulky býti zachovány všemi, jimž záleží, aby se udržela naše živá příroda, zachovalo bohatství ptactva a ostatního živočišstva.“
Komárek jasně pojmenoval, že zničením mezí ničíme onen veliký soubor organismů, které stojí v prudkém boji se škodlivým hmyzem, rozmáhajícím se čím dál více na jednotvárně osazovaných a osévaných polích. Nemyslel tím jen koroptve, ťuhýky či jiné polní ptactvo, rejsky a drobné hmyzožravce, nýbrž také onu obrovskou armádu lumků a parazitujících much, kteří tu nacházejí hostitele a úkryt v době zimní. Již v té době bylo upozorňováno na skutečnost, že proměnlivost polního terénu je nejen významná pro zadržování vody v krajině (prevence před vysušováním krajiny), oslunění a přístup k rozmanité potravě, nýbrž také otázkou úkrytu.
Jak vypadala krajina např. v jihomoravských Šardicích v roce 1938, jak se změnila v roce 1963 a jak vypadala krajina v roce 2012 můžeme vidět na připojených snímcích.
 
Stav krajiny je typický téměř pro celé území našeho státu. Na detailním snímku části katastru Šardic ze současnosti můžeme pojmenovat právě několik zmiňovaných důvodů, proč již není hojnost drobné zvěře na Moravě a v Čechách taková, jak bývala, a především, proč tomu tak je.
 
Z pohledu do současné krajiny je patrné, že:
- kulturní, intenzivně obhospodařovaná krajina není prostupná (není polní cesta, koridor),
- absentují vhodné krajinné prvky (meze, remízky),
- způsob hospodaření není vhodný pro zadržování vody v krajině (absentuje pestrost osevního postupu v proměnlivé krajině, chybí opatření pro zadržování vody v krajině.
Zvěř v takové krajině tedy zákonitě nemůže být; nemá se kde ukrýt, nenajde pestrou potravní nabídku, nemá se kde oslunit v době dešťů. Nejsou vhodná místa pro predátory škůdců rozsáhlých monokultur, proto se aplikuje agrochemie.
Tedy problém, ten zásadní, proč není přáno zvěři drobné je znám. Ano, jsou další negativní vlivy směřující k drobné zvěři, jako např. nevyřešený management konfliktních druhů zvěře (krkavcovití, motáci…) a vysoké stavy zvěře škodící (kuny, lišky), intenzita zemědělské mechanizace (zraňování a usmrcování mláďat, poškozování hnízdišť). Jádrem problému však zůstává způsob obhospodařování a stav krajiny.
Jedním z účinných opatření, jak problém řešit, je zakládání biocenter a biokoridorů na zemědělské (nejlépe orněné půdě) a správná praxe v následné péči a údržbě.
 
Co je to biocentrum a biokoridor?
 
Biocentrum je biotop nebo několik biotopů dohromady. Biotop neboli stanoviště je soubor veškerých živých a neživých činitelů, které vytvářejí životní prostředí určitého organismu nebo organismů. Pojem biotop se vždy vztahuje ke konkrétnímu druhu či společenstvu. Vyskytují se tam společenstva rostlin, hub, živočichů a mikroorganismů, mezi kterými jsou určité vztahy.
Pro popis biotopů je vytvořen katalog (Chytrý M. a kol 2010), ve kterém je v současnosti 157 takových přírodních stanovišť. Ta se rozdělují podle vegetace do základních skupin: vodní toky a nádrže, mokřady a pobřežní vegetace, prameniště a rašeliniště, skály, sutě a jeskyně, alpínské bezlesí, sekundární trávníky a vřesoviště, křoviny, lesy a biotopy silně ovlivněné nebo vytvořené člověkem. Součástí těchto jsou i intenzivně obhospodařovaná pole, nelesní stromové výsadby mimo sídla a jiné.
Stav a velikost biocentra jsou takové, aby umožňovaly trvalou existenci přirozeného či pozměněného ekosystému, který musí být blízký přírodě.
 
Biokoridor naopak neumožňuje hlavním organismům dlouhodobý život na svém území, ale slouží jako přechod nebo spojka mezi jednotlivými biocentry. Příkladem těchto přechodů jsou aleje, souvislé křoviny, živé ploty, meze, strouhy, ale i uměle vytvořené přechody pro zvěř na dálnicích.
 
Biocentra a biokoridory spolu s integračními prvky (například zatravněné a ozeleněné údolnice) tvoří tzv. územní systém ekologické stability (ÚSES).
 
Jak biocentra a biokoridory zakládáme?
 
Ideální je, pokud biocentra a biokoridory zakládá, provádí následnou péči a údržbu uživatel honitby (povinnost zakládat a pečovat o krajinné prvky a políčka pro zvěř stanovená v zákoně o myslivosti).
Biokoridor je spolu s biocentrem součástí územního systému ekologické stability krajiny (dále jen ÚSES). ÚSES je v § 3 odst. 1 písm.a zákona č.114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, definován jako „vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu“.
V zákoně není přesně definováno, jakých způsobem je možné biokoridor (biocentrum) založit. Existují pouze metodické pokyny, které nám říkají, jak postupovat.
§ 4 odst.1 zákona o ochraně přírody a krajiny říká, že ÚSES vymezují orgány územního plánování a ochrany přírody. Dále prováděcí vyhláška k zákonu o ochraně přírody a krajiny č. 395/1992 Sb., v § 5 stanovuje, že „projekt systému ekologické stability schvalují příslušné orgány územního plánování v územně plánovací dokumentaci nebo v územním rozhodnutí“.
Znamená to tedy, že biokoridory mohou být vyhlašovány v rámci územního plánu, popř. zásad územního rozvoje či regulačního plánu, a nebo na základě územního rozhodnutí. ÚSES jsou na základě § 18 vyhlášky č. 131/1998 Sb.o územně plánovacích podkladech a územně plánovací dokumentaci, pak schvalovány v závazné části územního plánu. Detailní umístění biocenter a biokoridorů je též součástí plánů společných zařízení po komplexní pozemkové úpravě.
 
Pro potřeby snadnější realizace těchto prvků je v současnosti dokončován pod vedením Agentury ochrany přírody a krajiny Standard SPPK C02 001 realizace biocenter a biokoridorů ÚSES
Pojmem „realizace“ biocenter a biokoridorů rozumíme pěstební postupy a technologie, které uplatňujeme v plochách nově zakládaných biocenter a biokoridorů. Účelem založení porostů (výsadeb) směřujících při uplatňování vhodné následné péče je dosažení požadovaného cílového stavu specifikovaného v plánu či projektu ÚSES.
Za cílový stav těchto prvků je obecně považován takový stav, ve kterém je prvek schopen naplňovat poptávané ekologicko-stabilizační funkce (případně i další funkce u prvků polyfunkčních), v ideálním případě za minimálního přísunu dodatkové energie (práce vynaložené na vytváření, následnou péči a udržování stavu prostředí prvku).
Pojem „realizace“ biokoridorů a biocenter je vztažen k vytvářením nových prvků - tedy zakládání prvků v místech, kde fyzicky ještě neexistují a jsou pouhým návrhem v příslušné územně plánovací dokumentaci.
 
Biokoridory a biocentra můžeme též zakládat ve stávajících porostech různé ekologické kvality (remízy, lesní porosty, břehové a doprovodné porosty), které k dosažení cílového stavu mohou vyžadovat další, avšak méně razantní výchovné zásahy. V takových případech se spíše než o zakládání fyzicky neexistujících prvků jedná již o péči o stávající prvky. Z těchto důvodů je standard směřován k definování postupů realizace nově zakládaných prvků uplatňovaných především na plochách, které byly před realizací využívány jako orněná půda, luční porosty či trvalé travní porosty s určeným způsobem využití jako ostatní plocha - zeleň.
Pěstební technologie a postupy uplatňované při zakládání biocenter a biokoridorů obsahují velmi pestrou škálu více či méně běžných činností, mnohdy odrážející specifika území, zkušenosti i aktuální možnosti dodavatele (dostupnost určitého sadebního materiálu).
Obsah standardu se prozatím soustředí na nejběžnější, současnou praxí dostatečně ověřené a ekonomicky racionální postupy. Významná je návaznost standardu Realizace biocenter a biokoridorů ÚSES na vydané standardy AOPK - SPPK A02 001:2003 Výsadba stromů a SPPK A02 003:2013 Výsadba keřů.
Standard se také při definování výsadeb zabývá problematikou poněkud šířeji, než je tomu u jmenovaných standardů, které se zaměřují pouze na technologie vázané na vlastní sadební materiál, kdežto standard realizace biocenter a biokoridorů je směřován na vlastní plochu a realizovaný biotop (soubor technologií a postupů je tedy širší a zahrnuje také např. technologie přípravy území).
 
Vybrané požadavky na následnou péči a správu biokoridorů a biocenter
 
Provádění kontroly a monitoringu
 
Každý biokoridor a biocentrum jako funkční zelená infrastruktura musí být ve stanovených intervalech kontrolován, následně monitorován a na základě tohoto hodnocen. V praxi, po předání zapojené infrastruktury vlastníku (většinou obci), uživateli nebo jinému nájemci, absentuje většinou tento významný proces, který by měl být jednou z preventivních manažerských opatření vedoucích k identifikaci podnětů ke zlepšení, především pro analýzu problémů, řešení náprav, nápravných opatření a jejich vypořádávání s cílem zajištění funkčnosti opatření a poskytování žádaných služeb.
Včasně provedená kontrola nás také upozorní např. na zcizení nebo poškození uskutečněných výsadeb, na zcizení nebo poškození oplocenky, mechanické ochrany dřevin proti škodám působených zvěří, na vznikající nelegální skládku odpadů, na poškození porostu nebo pozemku (např. činností v sousedství hospodařících zemědělců), na živelnou událost (např. vzniklý požár…) a také na výskyt kalamitních škůdců, poranění zvěře apod.
Z tohoto důvodu je nezbytné kontrolní činnost provádět systematicky, plánovaně a dokumentovaně (řízeným způsobem). V průběhu projektu, na základě zkušeností a nejlepší dostupné praxe v kontrolní činnosti lesnických ekosystémů, byla navržena a ověřena minimální a dosažitelná praxe.
Výstupy z kontrolní činnosti musí být podkladem pro účinný management krajinných prvků. Jednotlivé kontroly musí být součástí cíleného monitorování, které se musí stát podkladem pro možné hodnocení ekosystému, které musí uživatel honitby (prostřednictvím mysliveckého hospodáře), součástí nichž jsou krajinné prvky, každoročně provádět. Na základě hodnocení se dále vytváří plán mysliveckého hospodaření, který musí obsahovat kromě jiného návrh opatření pro zajištění odpovídajícího životního prostředí pro zvěř.
 
Provádění mechanické a chemické ochrany dosud nezajištěných dřevin
 
V rámci zakládaných krajinných prvků je pro vysazované dřeviny volena různá forma ochrany před škodami zvěří.
Dřeviny jsou chráněny nejčastěji prostřednictvím tzv. lesnických oplocenek, také prostřednictvím individuálních mechanických ochran a nejméně často individuálně chemicky (nadměrné škody působené zvěří v agroekosystému). Díky druhové pestrosti vysazovaných dřevin (stromů, keřů) v rámci krajinných prvků je téměř nemožné dosáhnout toho, aby se v krátké době (po asi pěti letech od výsadby) výsadba prvku tzv. odplotila (v případě mechanické ochrany prostřednictvím lesnické oplocenky) a byla celá zajištěná. Pro podporu možné konektivity (Kuras a kol. 2017) a poskytnutí zvěři co největší potravní nabídky správce (nájemce, uživatel) však odplotí v době, kdy stále ještě hrozí minoritní, ale ještě na významné části dřevin nežádoucí škody působené zvěří (vystruhování a vytloukání parohaté zvěře).
 
Obhospodařování travobylinných lemů jako součást krajinných prvků
 
Stále více se hovoří o tom, že péče o krajinu by se měla více přiblížit tradičním formám hospodaření. Zájmem je, aby se hledaly způsoby obhospodařování krajiny, které zajišťují její diverzitu, ale dnes v ní chybí. Absentují především lemy, meze a přechodné, ladem ležící, plochy, na kterých je po většinu kalendářního roku ponechána stařina a kde tolerujeme prosazující odnože a výmladky rostoucích keřů a stromů (trnka obecná, růže šípková, třešeň ptačí). Zvláště v agroekosystémech intenzivně obhospodařovaných tato forma chybí.
 
Pro takové hospodaření se přímo nabízí travobylinné lemy biocenter (údolní nivy, nárazníková pásma mezi konvenčně a ekologicky obhospodařovanými plochami) a biokoridorů (delší průchody pro zvěř, ochranná pásma vedení). Takové travobylinné lemy zcela prokazatelně zajistí podmínky pro biodiverzitu motýlu, polních ptáků a také volně žijících živočichů včetně zvěře (Kuras T a kol. 2017, Šarapatka a kol. 2018).
Je prokázáno, že vnášení pouze lesních prvků formou biokoridorů do intenzivně obhospodařované zemědělské krajiny přináší jen omezený efekt (Hlaváč a Pešout 2017). Pronikání lesních druhů do otevřené zemědělské krajiny je sporadické a prospěch pro stepní druhy je diskutabilní (např. pro koroptev polní). Cílem zakládaných a udržovaných krajinných prvků je vzájemné propojení přirozené a pozměněné části ekosystému. Zájmem je, aby nepřevládaly čistě intenzivně obhospodařované plochy, ani plochy kompenzační (lesní prvky, půda ponechaná ladem), ale plochy přechodné a extenzivní. Především myslivci nesmí dopustit, aby travobylinné lemy těchto prvků byly obhospodařovány po vzoru golfových hřišť či fotbalových trávníků.
 
 
 
 
Udržovací řez u keřů
 
Kromě dosadby a výsadby provádíme též odpovídající řez dřevin – viz. arboristické standardy. V případě, že součástí krajinných prvků jsou ovocné stromy, postupujeme v souladu s postupy uvedenými ve standardu SPPK C02 005:2016 Péče o funkční výsadby ovocných dřevin, v případě, že máme součástí krajinných prvků keře, provádíme řez udržovací, který se u dospělých keřů provádí po období intenzivního růstu.
Cílem udržovacích řezů je dlouhodobě zajistit vitalitu dřevin a plnění jejich předpokládaných funkcí. Hlavní pozornost je zaměřena na podporu přirozené architektury keře a u krajinných prvků na bohatost a pravidelnost jeho kvetení, tvorby plodů, ale především výmladků. Zaměření řezu stromů a keřů musí zohledňovat jeden z významných funkcí a služeb krajinných prvků, kterou je poskytování volně žijící zvěři dietetickou nabídku.
 
Odstraňování invazivních a nepůvodních rostlin a dřevin
 
Jednou z významných aktivit při správě a údržbě biocenter a biokoridorů je identifikovat a ve vhodných fázích odstraňovat invazivní a nepůvodní rostliny a dřeviny.
Důvodů, proč je vhodné invazivní a nepůvodní rostliny odstraňovat, je více. Zásadní požadavek vyplývá z právní úpravy, kdy např. zákon č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících zákonů, v platném znění, zakládá obecnou povinnost všech subjektů nakládajících s rostlinnými produkty a také rostlinolékařské správě (Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský ÚKZÚZ, dříve Státní rostlinolékařská správa) sledovat výskyt vybraných škodlivých organismů (uvedených ve vyhlášce č. 215/2008 Sb., o opatřeních proti zavlékání a rozšiřování škodlivých organismů rostlin a rostlinných produktů). Další regulace je součástí Zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění, kde jsou vymezeny podmínky rozšíření, regulace a způsobu aktivního managementu.
Jako nejvíce kolizní (konfliktní) druhy rostlin a dřevin pro správu a údržbu krajinných prvků jsou z rostlin netykavka žláznatá (Impatiens glandulifera) a bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum), z dřevin pajasan žlaznatý (Ailanthus altissima) a trnovník akát (Robinia pseudacacia).
 
Podpora dravců a pěvců – zvýšení hnízdních možností – instalace budek a jejich správa
 
O významu ptáků, především těch, kteří obývají agroekosystém, není pochyb. Význam polních ptáků není spatřován pouze v tom, že jsou indikátorem zdravotního stavu krajiny. Význam pěvců je spatřován především v predaci škůdců dřevinné a bylinné vegetace krajinných prvků, ale především škůdců polních kultur pěstovaných v rámci obývaného agroekosystému. Obdobné je to u dravých ptáků, kteří plní nezastupitelnou roli v predaci především hlodavců a myšovitých.
Polní ptáci, kteří velmi efektivně zajišťují biologickou ochranu v rámci rostlinné výroby, jsou prokazatelně na úbytě. Pokud pomineme vlivy používané agrochemie, pak bude zcela jistě následovat úbytek přirozených ekosystémů. Umělé hnízdní dutiny je nutné minimálně dvakrát ročně, a to na podzim a na jaře kontrolovat. Z hygienického hlediska je nutné hnízdní dutiny na podzim pečlivě vyčistit. Současně je vhodné dát na dno dutiny malou vrstvu rašeliny nebo pilin. Poškozené dutiny je třeba při kontrole opravit.
Někteří autoři doporučují čistit dutiny až na jaře. Podle našich zkušeností je jarní čištění nevhodné, protože se zde nachází a rozmnožuje řada ptačích ektoparazitů, nejčastěji blech. Při jarním čištění, zvláště po příznivých zimách se v umělých dutinách, ale i na zevní straně dutin setkáváme s velkou početností blech. Z těchto důvodů je nutné provést desinfekci, i kdy většina autorů toto nedoporučuje chemicky.
 
Výstavba a správa broukovišť, plazníků a kamenných zídek
 
Biocentra a biokoridory je velmi vhodné vybavit specifickými biotechnickými objekty pro podporu užitečného hmyzu, obojživelníků, plazů a především drobných savců. Biotechnické objekty sloužící pro podporu této fauny fungují jako náhradní stanoviště. Projektují, zakládají a následně se udržují s ohledem na konkrétní stanoviště jako specifický krajinný prvek. Jako nejvíce vhodné do krajinných prvků budovaných převážně po pozemkových úpravách je umísťovat a následně spravovat (udržovat) kamenné zídky, plazníky a broukoviště.
 
Financování zakládání biocenter a biokoridorů
 
Představované krajinné prvky lze financovat opět z několika zdrojů; náklady na vypracování žádosti a projektovou dokumentaci (u větších projektů) je možno čerpat z prostředků Evropské unie a národní podpory prostřednictvím Operačního programu životního prostředí. I v současné době lze z těchto zdrojů získat podporu.
V aktuálním Operačním programu životní prostředí je prioritní osa 4, jejímž základním cílem v rámci ochrany a péče o přírodu a krajinu je zastavení úbytku biologické rozmanitosti a degradace ekosystémových služeb. Dílčí cíle zahrnují zachování a obnovu ekosystémů a jejich služeb, boj s nepůvodními invazními druhy a snahu o odvrácení úbytku biologické rozmanitosti.
Projekty v prioritní ose 4 lze realizovat na území celé ČR kromě hlavního města Prahy, a to v rámci čtyř specifických cílů, kdy pro zakládání biocenter a biokoridorů je klíčový cíl SC 4.3, který směřuje k posílení přirozených funkcí krajiny.
Podporováno je zejména:
- vytváření, regenerace či posílení funkčnosti krajinných prvků a struktur formou zpracování plánu ÚSES. Plán ÚSES musí být zpracován dle Metodiky vymezování územního systému ekologické stability,
- zakládání biocenter a biokoridorů ÚSES, zlepšení funkčního stavu biocenter a biokoridorů ÚSES, realizace interakčních prvků podporujících ÚSES (právě údolnice je interakčním prvkem podporujícím ÚSES),
- liniové a skupinové výsadby dřevin (stromořadí, větrolamy, břehové porosty, remízy), založení nebo obnova krajinného prvku,
- zásahy posilující ekologicko-stabilizační funkce významných krajinných prvků,
- obnova historické cestní sítě s nezpevněným povrchem a její doprovodné vegetace umožňující pěší průchod krajinou.
Pro konzultace je možné se obrátit na příslušná regionální pracoviště AOPK ČR.
Celá prioritní osa 4 je realizována prostřednictvím individuálních projektů. Okruh relevantních žadatelů o podporu je vymezen v Pravidlech pro žadatele a příjemce.
 
Ministerstvo životního prostředí spravuje také Program obnovy přirozených funkcí krajiny. Pravidla tohoto programu na rok 2019 a další se stále připravují a budou zveřejněna.
 
Financování biocenter a biokoridorů uvnitř dílu půdního bloku Ministerstvem zemědělství
 
Pokus máme uvnitř dílu půdního bloku stromořadí - útvar liniového typu, tvořený nejméně 5 kusy dřevinné vegetace a zpravidla s pravidelně se opakujícími prvky nebo skupinu dřevin - útvar neliniového typu, tvořený nejméně 2 kusy dřevinné vegetace s nejvyšší možnou výměrou 2000 m2 (za stromořadí a skupinu dřevin se nepovažuje dřevinná vegetace, která je součástí meze, terasy nebo travnaté údolnice, a dřevinná vegetace, která plní funkci lesa podle § 3 lesního zákona), můžeme tyto prvky evidovat na ploše půdního bloku podle § 3a odst. 9 písm. a) a § 3a odst. 10 zákona o zemědělství jako krajinné prvky.
Pro evidenci těchto prvků jsou stanoveny formou Metodického pokynu Ministerstva zemědělství další podmínky. Na základě odpovídající evidence můžeme žádat na plochu prvků prostřednictvím tzv. Jednotné žádosti na plochu každoročně dotaci. Při obdospodařování zemědělské půdy v okolí těchto prvků je nutno dodržovat standardy, které zakazují stromořadí a skupiny dřevin rušit a poškozovat.
 
Závěrem
 
Zakládání, následná péče a správa biokoridotů a biocenter je velmi potřebné, funkční a v podmínkách především polních honiteb žádané opatření, které zcela jistě zajistí profit uživatelům honiteb z hlediska péče nejen o drobnou zvěř, ale také prestiž u spoluobčanů a jiných aktérů využívajících venkovský prostor.
Mezi hlavní přínosy také u tohoto opatření patří :
- zvýšení a posílení biodiverzity (vytvoříme tímto příhodné podmínky pro život široké škály živočichů),
- zlepšení mikroklima a obnovu vodního režimu v krajině (poskytování stínu v teplých slunečných dnech, zajišťování výparu),
- zajištění prevence a minimalizace škod působených zvěří (okus letorostů dřevin je výbornou dietetickou nabídkou),
- snížení rizika větrné eroze (vysázené stromy), minimalizace vodní eroze (díky travobylinnému pokryvu pod stromy a v okolí).
Implementací výše popsaného opatření bylo také výrazně přispěno k udržení kulturního stavu a typického krajinného rázu předmětné honitby a katastrálního území.
Další informace, zkušenosti a inspirace ne jenom o zakládání biocenter a biokoridorů můžete najít na adrese https://www.honitbaroku.cz/priklady-vzorovych-projektu/.
 
Dr.Ing. Petr MARADA,
Mendelova univerzita,
Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v.v.i.
 
Publikace vznikla na základě podpory při řešení projektu QJ 1630422 s názvem „Ochrana půdy formou optimalizace prostorových a funkčních parametrů prvků krajinné struktury v pozemkových úpravách“ a QJ1530348 "Prevence a snižování škod působených zvěří a na zvěři při zemědělském hospodaření pomocí legislativních opatření a nových technických řešení“
 
image001.png
Krajina v okolí Šardic na Hodonínsku (zdroj: F.Pavlík)
 
image003.png

Způsob hospodaření v krajině v současné době (foto: P. Karlík)
 

image005.png
Nově založené biocentrum, vybudovaný biokoridor (trasován na horizontě)

 


image007.png
Biokoridor trasovaný na dříve orněné půdě


 
 image021.png
Biokoridor po založení
 

image019.jpg
Zakládaný biokoridor dnes

 

 

vychází v 7:52 a zapadá v 15:58 vychází v 19:24 a zapadá v 10:41 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...