Časopis Myslivost

Leden / 2019

Zpátečka ministra zemědělství

Myslivost 1/2019, str. 22  Jakub Hruška
V září 2018 pan ministr Toman velmi překvapivě vyhlásil (a Lidové noviny to měly jako hlavní článek na titulní straně), že od 1. ledna 2019 budou v ČR zakázány veškeré plošné aplikace totálního herbicidu glyfosátu (Roundup). Tento herbicid je podezřelý z řady zdravotních rizik, a velmi přispívá k ničení biodiverzity. Již tehdy mi to připadalo, že to nemůže být pravda, naše chemické průmyslové zemědělství by z toho opravdu mělo problém (což by bylo jedině dobře). A ejhle, minuly dva měsíce, a zdá se už to panu ministrovi představitelé zainteresovaných subjektů „vysvětlili“.
Zákaz tak bude jen pro předsklizňové dosušování (desikaci) potravinářských plodin. To je zcela v pořádku, ale všechny ostatní plošné aplikace můžou vesele pokračovat. Například masivní postřik kolejových svršků, chemické hubení vegetace (buřeně) v lesích, anebo z hlediska biodiverzity zcela ničivé podzimní desikace strnišť a podrůstků místo orby.
To je mimochodem výmysl právě průmyslového postkomunistického velkozemědělství. V zemích, se kterými bychom se rádi měřili, se takové opatření nedělá, či jen zcela výjimečně.
Jak manipulativní je argumentace okolo glyfosátu, bych uvedl na malém příkladu. Zemědělský svaz argumentuje poklesem používání glyfosátu v posledních letech. Ano, to skutečně zhruba od roku 2013 mírně kleslo (viz připojený graf). Jenže současná spotřeba je stále více než trojnásobná, než byla v druhé polovině 90. let, tedy před pouhými dvaceti lety. A pokles podle mého názoru jde navíc na vrub série velmi suchých let, kdy nebylo třeba tolik „dosušovat“. Nedomnívám se, že se jedná o vědomé snížení používání, ale jen prostou shodu okolností.
Nadále tedy budeme konfrontováni s desítkami hektarů desikovaných strništ, které jsou klíčové například pro přežití zajíce. Naděje rozumné změny zhasla, a proto si trochu zopakujme co nového se kolem glyfosátu v poslední době odehrálo.
 
Soumrak nejpoužívanějšího herbicidu světa
 
V pátek 10. srpna 2018 padnul v Kalifornii průlomový rozsudek. V první instanci bylo porotou školnímu správci Dewaynu „Lee“ Johnsonovi přiznáno odškodnění 39,2 milionu dolarů (!) za poškození zdraví způsobené aplikací totálního herbicidu Roundup firmy Monsanto. Johnson trpí terminálním stádiem non-Hodgkinova lymfomu, což je rakovina lymfatického systému.
Soud uznal, že k jeho onemocnění výrazně přispěla mnohaletá práce, kdy správce Roundupem hubil několikrát ročně plevel na školních pozemcích. Zřejmě klíčovým důkazem pro soud byly interní dokumenty Monsanta, ze kterých vyplývá, že firma o možných karcinogenních účincích svého výrobku již léta věděla, a neuváděla to v návodech a dokumentaci. A právě za toto zamlčování vyměřil soud Monsantu obří pokutu ve výši 250 milionů dolarů.
V následujícím týdnu klesly akcie firmy Bayer (která Monsanto v loňském roce koupila) o 14 % a tržní kapitalizace Bayeru klesla, podle agentury Reuters, o neuvěřitelných 14 miliard dolarů.
Monsanto se proti verdiktu na místě odvolalo, ale odvolací soud verdikt v říjnu jen snížil nárokované finanční odškodnění. Průlomový verdikt ale byl vysloven, a v USA je v tuto chvíli podáno dalších zhruba pět tisíc podobných žalob, a dalších rozsudků se zřejmě dočkáme v nejbližší době.
 
N-(fosfonomethyl) glycin, zjednodušeně nazývaný glyfosát byl vyvinut v 50. letech švýcarským chemikem H. Martinem pro farmaceutické účely, ke kterým ale nebyl využíván. Herbicidní účinky byly objeveny v 70. letech 20. století J. Franzem v USA, a v roce 1974 jej uvedla firma Monsanto na trh pod obchodním názvem Roundup.
Několik desetiletí byl považován za prakticky neškodný suchozemským živočichům (tedy včetně člověka). Glyfosát blokuje takzvanou šikinátovou dráhu syntézy aromatických aminokyselin u rostlin. Zablokováním této cesty rostlina postupně hyne, jednak nedostatkem těchto aminokyselin, ale i deregulací celé metabolické dráhy a následným nedostatkem organického uhlíku pro jiné části metabolismu rostliny.
Živočichové šikimátovou metabolickou dráhu nemají, a proto pro ně byla předpokládána daleko nižší toxicita než pro rostliny.
Glyfosát vstupuje do rostlin přes kutikulu listů (postřikem) a protože povrch kutikuly je obvykle u rostlin chráněn voskovou vrstvou, obsahují aplikační přípravky povrchově aktivní látky (tenzidy), které podstatně zvyšují propustnost kutikuly.
Glyfosát účinkuje pomalu, proto je zajištěn transport i do kořenových částí rostliny a vyhubení i těch rostlin, které jsou schopny regenerovat z kořenů a jejich částí. Odumření rostliny trvá až dva týdny, někdy i déle.
Za ideálních podmínek je glyfosát odbourán v půdně činností mikroorganismů během několika týdnů. Pokud ale pronikne do vod, je toxický pro ryby a vodní živočichy.
Glyfosát byl původně vyvinut jako antibiotikum, a proto se na něj vytváří rezistence. Dnes je známo již 16 druhů rostlin, které jsou mu odolné i bez genetické manipulace (viz dále).
 
Zdravotní rizika
 
Přestože se zprávy o potenciální toxicitě glyfosátu objevovaly již v minulosti, a například ve Švédsku až do jeho vstupu do EU v roce 1995 bylo zakázáno jej používat, velká změna náhledu přišla až v roce 2015, kdy respektovaná Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny (IARC) označila glyfosát za pravděpodobně karcinogenní.
K tomuto závěru dospěl tým nezávislých vědců studiemi na zvířatech i výzkumem u lidí a zařadila ho do skupiny karcinomů 2A s odůvodněním, že glyfosát může způsobovat rakovinu u laboratorních zvířat a u lidí vede ke vzniku non-Hodkinových lymfomů.
Výrobci tyto argumenty ale zpochybňují, a poukazují na jiné studie, které údajně toxicitu a genotoxicitu neprokázaly.
Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) prohlásil, že glyfosát pravděpodobně není karcinogenní, ovšem tento závěr udělal na základě závěrů společností, které ho vyrábějí.
Nejnovější práce z loňského roku uvádějí, že na základě nepublikovaných studií provedených americkou agenturou US Environmetal Protection Agency (US EPA) je dostatek důkazů, že glyfosát způsobuje u myší zvýšení výskytu vzácných tumorů ledvin, hemangiosarkomu, tumorů kůže a nezhoubných nádorů (ademonů) slinivky břišní. Tyto výsledky ale neměla k dispozici při svém hodnocení ani IARC, ani ESFA.
Na úrovni tvrzení se zmiňuje, že glyfosát může způsobovat i celiakii, ADHD či dokonce autismus. Seriózní důkazy ale neexistují.
V běhu jsou nové genetické studie a také studie zkoumající glyfosát jako endogenní disruptor, tedy látku poškozující hormonální pochody.
Studie, kterou v ČR koordinovalo Hnutí Duha v roce 2013 prokázala, že šest z deseti Čechů má glyfosát v moči, a to přesto, že dobrovolníky byli obyvatelé měst, kteří by přímo s glyfosátem neměli být v kontaktu. ČR na tom byla o něco hůř než ostatní evropské země.
Z výsledků ale vyplynuly alarmující skutečnosti, a to že glyfosát se zřejmě nerozkládá tak, jak výrobci slibují, a zůstává v potravinách, nebo se nesprávně používá (vysoké dávky, nedodržování ochranných lhůt), anebo jsou mu i městští obyvatelé nadměrně vystavováni. Například v Praze se glyfosát dosud běžně používá k „údržbě“ chodníků proti růstu plevelů. Město Brno a městské části Praha 6 a Praha 7 používání glyfosátu zastavily, ale například Magistrát hlavního města Prahy, stejně jako Lesy hl. m. Prahy ho běžně používají. I městští obyvatelé jsou tedy přímému účinku glyfosátu vystaveni.
Přitom v evropských metropolích, jako například ve Vídni či švédském Goteborgu, se glyfosát při údržbě měst nikdy nepoužíval, nebo jeho užití již radní zastavili (Berlín).
 
Důsledky pro životní prostředí
 
Relativní „bezpečnost“ tohoto totálního herbicidu způsobila, že je masivně používán a velmi často i nadužíván. Stal se běžnou součástí agrotechnických postupů, a to nejen k hubení plevelů, pro který byl původně určen. Je masivně užíván pro předsklizňovou desikaci mnoha plodin, zejména řepky, ale i kukuřice, slunečnice, obilovin a brambor.
Tato desikace, po které rostliny „uschnou“, umožňuje efektivní a jednoduchou sklizeň, do životního prostředí se tak ale zcela nadbytečně dostává velké množství dnes již velmi podezřelé chemikálie. Tato jediná aplikace by snad měla po otočce ministra Tomana skončit.
V posledních letech se ale navíc velmi rozmohla podzimní desikace strnišť, kdy zemědělci posklizňové „podrůstky“ prostě postříkají glyfosátem. Dosud zelená strniště zežloutnou, živočichové zde dostanou přímou, často již nekolikátou, dávku chemikálie a zmizí jim poslední zbytky potravy a úkrytu. Je to citelná rána pro již tak těžce zkoušenou biodiverzitu zemědělské krajiny.
Například v moči českých a moravských zajíců, kteří jsou typickými, a dramaticky ubývajícími obyvateli zemědělské krajiny, byly zjištěny vysoké koncentrace glyfosátu a jeho metabolitů. A myslivci si všimli, že zajíců rapidně ubyde právě po již zmiňované podzimní desikace strnišť glyfosátem.
Mimochodem, taková velkoplošná aplikace je specifikem českého průmyslového zemědělství, v okolních zemích jako je Rakousku či Německo se prakticky nepoužívá.
V ČR se také běžně glyfosát používá v lesnictví, a to k takzvané chemické přípravě před výsadbou sazenic. Veškerá vegetace se zničí aplikací herbicidu a pak se do uvolněného prostoru vysadí sazenice. Zhruba 20 % v ČR spotřebovaného glyfosátu se použije právě v lesnictví.
Dalším velkým odběratelem glyfosátu je Správa železniční dopravní cesty, která herbicid masivně aplikuje na redukci plevelů na kolejový svršek tratí.
Přestože aplikace glyfosátu v naši krajině je masivní a často nadbytečná, přímé důkazy o vlivu na biodiverzitu chybí, a to zejména proto, že je zřejmě dosud nikdo systematicky nesbíral. Překvapivě nejen v České republice, i ve světové literatuře, je publikovaných studií velmi málo. To ale tušené souvislosti poškozování biodiverzity nijak nevyvrací, spíš se naskýtá otázka, zda v případě glyfosátu se v jistém smyslu neopakuje „tabákový“ scénář, kdy výrobci cigaret dlouhá desetiletí úspěšně bagatelizovali škodlivé účinky kouření.
Tomuto podezření nahrává právě již zmiňovaný soudní spor v Kalifornii. Kromě toho, že svědkové v něm tvrdili, že firmě Monsanto jsou rakovinotvorné účinky herbicidu Roundup již dlouhou dobu známy, zaměstnanci firmy také psali publikace o výzkumech potvrzující neškodnost glyfosátu, a poté platili vědcům mimo firmu, aby je svým jménem publikovali ve vědeckých časopisech.
Již dlouhou dobu jsou v podezření z toxických účinků takzvané koktejly nejrůznějších agrochemikálií. Zjednodušeně řečeno, směs látek, z nichž každá zvlášť projde současnými toxikologickými testy jako „netoxická“ může mít v kombinaci s jinými látkami fatální účinky. Asi nejznámější je syndrom zhroucení včelstev, kdy se z dosud neznámých příčin rozpadne včelí společenstvo, které je jinak objektivně v plné síle. Podezření v tomto případě padá na směs neonikotinoidů (syntetických insekticidů) a dalších agrochemikálií. A právě hojně užívaný glyfosát může být jednou z klíčových složek těchto směsí.
 
GMO plodiny
 
Proč je „boj o glyfosát“ tak důležitý souvisí i s jinou částí rozsáhlého světového agrobyznysu. Firma Monsanto již začátkem 90. let 20. století objevila v půdě své továrny na výrobu glyfosátu kmen bakterií Agrobacterium tumefaciens, které se díky dlouhodobému vystavení účinkům tomuto herbicidu staly vůči němu rezistentní. Z bakterie následně firma izolovala gen, který byl vložen do některých zemědělských plodin. K dispozici je tak mnoho plodin odolných glyfosátu. Jedná se o sóju, řepku, kukuřici, bavlník, vojtěšku a cukrovou řepu. Tyto geneticky modifikované plodiny (GMO) s rezistencí ke glyfosátu se označují jako „Roundup Ready“ plodiny a tvoří většinu (80 %) celkové světové výměry oseté geneticky modifikovanými plodinami. Pokud by bylo použití glyfosátu zakázáno, anebo alespoň výrazně redukováno, tyto GMO by pro producenta (Monsanto) ztratily smysl.
Běžné použití GMO v zemědělství je v Evropě zakázáno. O to je zajímavější skutečnost, že česká průměrná spotřeba glyfosátu 0,26 kg/ha ročně orné půdy (0,18 kg/ha veškeré zemědělské půdy) je vyšší než v USA. Tam byla v roce 2013 podle USGS dolní hranice nejvyšší dávky 0,15 kg/ha.
Je tedy zřejmé, že české zemědělství používá na pěstování „běžných“ geneticky nemodifikovaných plodin, které nejsou šlechtěné na odolnost vůči glyfosátu, stejně, anebo dokonce více glyfosátu, než americké zemědělství na pěstování geneticky modifikovaných Roundup Ready plodin.
 
Lavírování EU
 
Všechny shora popsané skutečnosti se odrazily při posuzování prodloužení registrace (tedy povolení k použití) glyfosátu na evropské úrovni. Poslední patnáctiletá registrace vypršela 30. 6. 2016. A Evropský parlament, a nutno dodat, že i významnou zásluhou českého europoslance Pavla Poce (ČSSD), v červnu 2016 doporučil registraci neprodlužovat.
Toto rozhodnutí sice zvrátila Evropská komise, která v tomto případě (bohužel) měla právo rozhodnutí Europarlamentu změnit, a registrace byla prodloužena o 18 měsíců do konce roku 2017.
V druhé polovině roku 2017 to vypadalo, že další registrace prodloužena nebude. Všechna hlasování členských států končila vítězstvím zastánců dalšího neprodloužení registrace.
Zlom ale nastal v listopadu 2017, v rámci jednání tzv. odvolacího „smírčího“ výboru, poslední instance bruselských jednání. Zde pro návrh prodloužení možnost používání hlasovalo 18 zástupců zemí EU, 9 států bylo proti a jeden se zdržel. Česká republika, stejně jako Německo a Velká Británie byly mezi zeměmi, které prodloužení licence podpořily, proti používání herbicidu se dlouhodobě staví Francie.
Rozhodnutí a hlasování bylo ihned po vyhlášení podrobeno velmi tvrdé vlně kritiky, ne pouze z pozice evropských nevládních ekologických organizací, ale například i hlasem německé kancléřky Angely Merkelové, která kritizovala pro glyfosát hlasujícího německého spolkového ministra Schmidta a označila chování tohoto politika jako skandální s tím, že vede k obrovské ztrátě důvěry uvnitř úřadující spolkové německé vlády. Ve všech předchozích hlasováních totiž Německo pro prodloužení licence nehlasovalo.
Přes dlouhodobý a velký zájem české agrární lobby používat glyfosát zcela neomezeně, přišlo ministerstvo zemědělství s deklarací, která připouští možnost částečného zákazu používání této účinné látky.
Členské státy EU ale mají možnost přijmout vlastní omezující podmínky, a mnohé již deklarovaly po listopadovém hlasování v Bruselu, že to udělají. A tak to vypadalo i při překvapivém zářijovém prohlášení ministra Tomana. Například Francie chce používání do tří let zakázat zcela, stejně jako Itálie. Ve Spojených státech už zakázala použití glyfosátu Kalifornie, která je zemědělskou velmocí uvnitř USA.
Princip předběžné opatrnosti ale velí omezit jeho používání na skutečně zdůvodněné použití. A tím zůstává jedině jednorázové hubení vytrvalých plevelů. Všechny ostatní aplikace jsou zbytným luxusem průmyslového zemědělství. ČR se mohla zařadit mezi státy, kterým na jejich životním prostředí, udržitelném zemědělství a ochraně zdraví vlastního obyvatelstva záleží. Otočka ministra Tomana nás ale spolehlivě vrátila do „starých časů“.
RNDr. Jakub HRUŠKA
 

image002.png
Obr. 1. Spotřeba glyfosátu v ČR (1994-2017). Data ÚKZUS (
www.eagri.cz)
vzorec glyfosátu
 
vychází v 7:51 a zapadá v 16:29 vychází v 13:08 a zapadá v 3:33 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...