Časopis Myslivost

Září / 2019

Obora Obelisk – obora, kde je jelen pátým rokem zlatý

Myslivost 9/2019, str. 34  Martin Mohelský
Obora Obelisk má výjimečnou a mimořádnou pozici i charakteristiku díky své poloze v teplé oblasti jižní Moravy, jedinečnému prostředí obnovovaných lužních lesů, mokřadů, jezírek, drobných vodotečí a ramen řeky Dyje a Trkmanky. V minulých číslech Myslivosti jsme představili oboru samotnou, v tomto pokračování jsem požádal majitele obory Obelisk, Ing. Františka Fabičovice, o detailnější náhled na způsob chovu a selekce jelení a daňčí zvěře.
 
Začínali jsme v roce 2006, ale už v roce 2005 se postavilo oplocení obory, v době velkých jarních záplav. Byl tu nevýznamný stav původní zvěře. První zvěř jsme dovezli na podzim 2006 z Rumunska, Bulharska a ze Slovenska, je to namíchaná zvěř s nepříbuznou krví z různých částí Evropy. Vybírali jsme hlavně lokality, kde předpokládáme dobrou kvalitu zvěře a záměrně takové lokality, kde je úživnost prostředí nižší než u nás, kde zvěř neměla přístup k potravě v takové hojnosti. Efektem tohoto výběru bylo, že se zvěř rychle dostala do chovné kondice.
Základem dobré úživnosti obory je alespoň 50 % polí s krmivářsky významnými plodinami v celé rozloze. To umožní, aby jelení, daňčí i srnčí zvěř měla k potravě přístup kdykoliv a v dostatečné míře. Políčka na úrovni jednoho hektaru, jak se to děje v některých oborách – ta nic neřeší.
Podobná chyba z chovatelského pohledu je mít v kmenovém stavu zvěře jen několik kvalitních jedinců z řádově 100 kusů, sem tam zlatou medaili. Dokonce ani hodnocení přes 210 b. CIC u několika mála jedinců neznamená, že se jedná o dobrý chov. Dobrý chov je ten, kde už v pěti letech všichni jedinci, kteří tam jsou, musí být medailoví, už v pěti letech musí sahat na zlato.
Jestliže je chov takto postavený, tak já teprve tvrdím, že to je chov zvěře, do té doby to není nic, to není chov. A stejná situace je ve volnosti, kde se chov nedá pořádně udělat. Kromě jiného také proto, že do chovu zasahuje příliš moc lidí. U nás v Obelisku do chovu zasahujeme tři, přesně si řekneme pravidla a odsouhlasíme, které kusy se uloví. Nejvíc lovím já s oborníkem, panem Dvořákem a sem tam nám pomůže náš zaměstnanec, který se stará o pole, náš agronom. Nejvíc lovíme mladou zvěř v kategorii kolouchů, pak už do populace nechceme příliš zasahovat, nanejvýš ještě v průběhu tří let věku možnost odlovu považujeme za dobrou a vhodnou.
Z naší zkušenosti víme, že mladý kus se slabým parožím u nás také dosáhne zlatého hodnocení, hlavně díky velké úživnosti, ale ostatní jeleni mají zlato dva roky dříve než on.
Abychom věděli, že to děláme správně, tak si slabého koloucha uspíme a dáme mu náušnici – v pěti nebo šesti letech se odloví. Pokud by se nechal do devíti let, tak má zlato taky, ale my chceme mít ekonomický chov a chovat jelena takového, který bude mít 190 b. CIC v šesti letech, to mi nedává ekonomický smysl.
 
Když jsme novou zvěř dovezli, měla krátké paroží. A opět, musíme vědět, co chceme. Selekce musí být podle délky nebo obvodu. Když jelen nasadí, víme, co to bude za jelena.
Naučili jsme se taky, že i jelen s prvním deformovaným paroží – říkáme, že to jsou to jenom takové palcáty a my bychom jej odlovili, že do chovu nepatří, nás za dva roky přesvědčí, že bude dobrý. Po pečlivém a nekompromisním výběru máme, co chceme, šířku, délku, dvacateráka… To vše se dá vyselektovat, ale musí se na tom systematicky pracovat.
 
U daňčí zvěře jsme neměli moc štěstí na nákup, časem snad někam v chovu dospějeme, ale bude to ještě nějakou dobu trvat. Musíme mít zvěř z několika chovů, ještě zkusíme odněkud dovézt nějaké daňky. Ale z hlediska přístupu je to podobný způsob jako u jelení zvěře, nějak extra do chovu nezasahujeme, ale vidíme, že i u daňků platí, že slabý daněk nikdy nemá silné paroží.

Obora-Obelisk-31-5-2019-003.JPGObora-Obelisk-31-5-2019-141.JPG
 
Naše začátky byly na jednu stranu jednoduché, na druhou složité. Jelenů nebylo moc, průběrný lov se vždy dělal s nekompromisní náročností. Teď, když máme solidní kmenový stav jelenů, je u nich kvalita, kterou jsme dříve neměli, tak můžeme dál selektovat s vysokou náročností. Lovíme kusy, které by všude jinde zůstaly jako chovné, my je ale musíme odlovit, protože máme lepší. Proto se chov pomalu posunuje ke stále lepší kvalitě, ale zároveň je tím pádem odlov je složitější, protože u hodně kvalitní zvěře se těžko rozhoduje, co ulovit. Věřte, že v tom je selekce skutečně náročná.
 
Pro co nejlepší úživnost se hodně zaměřujeme na to, abychom do krajiny dostali vodu, rozdrobili jsme velké lány a vysadili 120 ha nového lesa, kromě toho vrbníky a aleje. Vytvořili jsme ale také malé kousky luk, změnili jsme prostě zdejší krajinu natolik, že se tu velmi dobře daří srnčí zvěři a je tu i hodně drobné zvěře, tedy zajíců a bažantů. Vždy je třeba pro zvěř v krajině něco udělat, někdy stačí i málo a výsledek se dostaví.
Časem asi zkusíme i chov koroptví, jen kdyby tu ale nebylo tolik dravců. Koroptev by se v našich podmínkách rychle rozmnožovala, ale dravci by ji pochytali. Koroptev je totiž velmi dobře ulovitelná pro dravce, bažant je pro ně už velký, zato koroptev je hlavně pro káňata akorát. Navíc tu ale máme motáky - pochopy lužní, a ti by koroptve také rychle vychytali.
 
Pro zvěř bylo dobré, že jsme mohli rozhodnout, kde co bude. Pozemky jsou naše a ověřujeme si v praxi starý dobrý poznatek - když jste v nájmu, nemůžete dělat řadu věcí, které můžete udělat jako vlastníci. Takže my si rozhodneme, jak krajina bude vypadat, jaké budou lesy, kudy zvěř může procházet oborou, aniž by byla viděna. Zvěři musíme totiž dát i klid, aby se cítila neohrožená, což neznamená jen optimální počet pastevních cyklů, ale také navazující přežvykování v klidném úkrytu, a tím pádem také dobré využití živin. Klid zvěře a minimum stresů – to všechno je skutečně důležité pro kvalitu trofeje, ale nejen trofeje, ale i pro celkový samotný zdravotní stav. Logickým výsledkem je kromě jiného třeba nejlepší odchov kolouchů, kolouši i laně jsou naprosto v pohodě a na jejich kondici se to zřetelně projevuje.
 
Velký vliv na celý chov zvěře má také výběr stromového porostu. Máme tu hodně vrbníků a rozšiřujeme je, protože nejen jeleni, i všechna další zvěř, je spásají daleko víc než ostatní dřeviny. Vrby jsou měkké, ale kromě vrb spásá zvěř i boční letorosty dubů, což je zvláště pro jeleny docela významné. Vrby a duby obsahují spoustu živin a jiných pro organizmus zvěře významných látek, které jiné rostliny či dřeviny třeba nemají. Nejvíc hodnotných živin má bříza a vrba, proti jiným stromům hodně vápníku a fosforu.
Stejně tak vítáme, když jeleni vytloukají paroží na vrbě. Někdo by řekl, že to nemá význam, ale paroží je pak efektně černé.
Ve vrbách jelení zvěř také ráda zalehává a zároveň má přehled o okolí, je to pro ni velmi dobrá krytina. Vždy jsem se snažil dívat se, kam zvěř zatahuje - jeleni zalehávají hodně v rákosí, tam ale nemají zdroj obživy, když ale zalehnou ve vrbě, tak mohou spásat letorosty. A dokáží vrby spást doslova až ke kořenům, takže pak taková místa musíme zaplotit a nechat znovu obrůst. Navíc jeleni hodně vrbového porostu zlikvidují parožím.
 
S profesorem Hromasem jsme měli polemiku, jaké je nebezpečí dvojparožení v souvislosti s vlivem na selekci i ztráty nadějných kusů. Máme tu kolouchy, kteří paroží v říjnu až listopadu a v lednu vytloukají, první paroží shodí a naroste jim druhé paroží, které vytloukají koncem srpna nebo začátkem září a jsou to desateráci. Jsou to rok až rok a tři měsíce staří jeleni a mají druhé paroží. A stejné to je i u daňčí zvěře, máme tady taky daňky s vývojem dvojího paroží. Některý odborník pak řekne, proč takový kus neodlovíme, ale přitom je to nejnadějnější kus. V jiných podmínkách může nastat situace, že členové mysliveckého spolku nedokážou zvěř řádně obeznat a pak takové nejnadějnější kusy střílí. My už to ale známe, dáváme si velký pozor, a proto se jelení i daňčí zvěř u nás dostane dál.
 
U nadějných kusů, a platí to i u srnčí zvěře, ale hlavně u daňků, je i další problém. Takoví jedinci si myslí a staví se do pozice, že jsou strašně dobří a zaútočí na starší kus, ale ten je zabije. Proto máme úhyny – a u srnčího je to ještě významnější. Dobrý medailový srnec si troufne zkusit odehnat od krmiva i jelena a špičák jej probodne. Totéž u jelenů – mladý jedinec si sebevědomě troufne na starého jelena, ale ten jej zabije. Jsou to ztráty zvěře, ale chovatelsky je považujeme za menší chybu, než tyto mladé jedince lovit.
 
Jedním ze selekčních parametrů je u jelenů délka očníků - jak má jelen delší očníky než opěráky, nikdy nebude dobrý, to znamená odstranit jej z chovu. Není to nic nového, lze se s tím setkat v literatuře, rozhodně jsme si ověřili, že je to pravda. Někdo mi ukáže jelena s dlouhými očníky a je zlatý. Samozřejmě – záleží na tom, jak je starý, takového jelena bychom deset let krmili či chovali, což by nevadilo, ale nám se jedná hlavně o zvyšování kvality chovu. Takže tento zmíněný selekční parametr je nám jasný a také jej proto důsledně využíváme.

Obora-Obelisk-31-5-2019-143.JPG
 
Trofeje posledních dvou loveckých sezon v číslech
 
Ohlédnutí za loveckou sezonou 2017: bylo uloveno 9 jelenů, z čehož byly hodnoty trofejí 250,43 b. CIC, 235,14 b. CIC, 233,61 b. CIC, 227,81 b. CIC, 226,44 b. CIC a 212,03 b. CIC.
V sezoně 2018 bylo uloveno 10 jelenů, z čehož byly hodnoty trofejí 250,13 b. CIC. 246,25 b. CIC, 221 b. CIC, 220 b. CIC, 223 b. CIC. Jeden stříbrný 200,51 b. CIC, dva bronzoví 185 a 175 b. CIC a tři výřadoví – mladí nekorunoví jeleni ohodnocení 167 b. CIC, 166, 21 b. CIC a 165 b. CIC plus jeden úhyn 246,25 b. CIC.
Většina jelenů starších 5 let dosahuje na zlatou medaili. Ze shozů roku 2018 jsem dohledal 70 ks a spárováno bylo 60 kusů k bodování. Celkem 22 zlatých jelenů s průměrem 223,83 b. CIC, 10 stříbrných s průměrem 201 b. CIC a 9 bronzových s průměrem 182 b. CIC a 19 ostatních. Žádný z nich není starý, většinou to jsou tříletí jeleni (druhá hlava) s průměrem celé populace 137 b. CIC a trofeje jsou vyrovnané. Průměr „kazí“ šesterák (místo špičáka) na první hlavě má „jen“ 100 b. CIC.
 
Naší hlavní výhodou je tvorba krajiny. Krajinu utváříme tak, aby se v ní zvěř cítila dobře, a aby měla co nejlepší úživnost. Chceme vysadit ještě další asi čtyři hektary vrbníků, momentálně jich máme asi 8 ha, jsme si vědomi, že pro jelena je vždy optimální velká plocha. Pokud bude v lese deset metrů čtverečních vrbového porostu, tak tam jelen ležet nebude. U srnčího by sice malá plocha postačovala, ale jelen pro svou pohodu potřebuje aspoň hektar vrbníku.
Další jeleny oblíbený porost jsou kukuřice. Pro nás je to výhoda proti oborám, které tyto možnosti nemají. Už dobře víme, že pokud je jelen uprostřed asi padesátihektarového lánu kukuřice, je tam spokojený a v pohodě, nic mu nechybí. A protože máme i dostatek vodních ploch, jelen si kdykoliv zajde k vodě, což jen podporuje jeho pohodu a klid.
Výsledkem jelení spokojenosti je živá hmotnost dosahující před říjí 300 až 350 kg. Za říji jeleni ztratí asi 70 kg a když střelíme jelena po říji, tak bez hlavy a vyvržený na dodávku mívá 200 až 230 kg. Zkušený lovec jelenů, pan Petrman, u nás nejenže střelil svého hmotnostně rekordního jelena, ale uznale se vyjádřil, že nikde tak mohutného jelena ještě neviděl. My dobře víme o předpokladu, že na mohutném jelenovi bude velké paroží, i když to zcela spolehlivé pravidlo není.
 
Jižní a klimaticky příznivá oblast má na vývoj a prosperitu jelení zvěře rozhodně vliv, těžko porovnávat Lednicko například s Krkonošemi nebo Jeseníky, kde není tak příznivá úživnost. Na Slovensku mají také velmi dobré jeleny i v méně příznivých podmínkách, dobrý vliv má pravděpodobně nižší zazvěření. Navštívil jsem několik oblastí, kde jsou dobré chovy jelenů, a skladba podrostů mluví za vše. Konkrétně Libavá s porosty vrb a bříz. Na porostech bříz je vždy znát přinejmenším to, že je jeleni rádi přijímají a má pro ně výhodný obsah živin. Výhodou vrb je jejich vysoká schopnost obrůstu odspodu, výška většiny druhů je kolem tří metrů, ale jsou i druhy s růstem asi jen 1,5 m. Vrba tak má pro nás více předností –  je vhodným krmivářským produktem pro jeleny, kteří o ni rádi otloukají a okusují ji a zároveň, pokud je vrbový porost dostatečně velký – alespoň 1 ha, často v něm zaléhají a je pro ně klidovou zónou. Vrba dále napomáhá kromě jiného vytvářením přirozeného krytu přírodní populaci bažanta, výborná je i pro zajíce. Vrb je u nás mnoho druhů, v naší oboře je 40 druhů a ve vrbnících zakládáme asi 23 druhů.
 
připravil Ing. Martin MOHELSKÝ
 
 
vychází v 7:06 a zapadá v 16:22 vychází v 16:20 a zapadá v 5:26 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...