Při posledním úplňku jsme s " mlaďasem" střelili dva kusy černé v kategorii lončáci. A pak to začalo. Sedíme na " Gebině " zapadlý to kousek revíru. Tomášovi, přišel do kaliště kňour dobře přes metrák. Mlasknul sebou do řídkého bahna zleva i zprava, nakonec dosedl na kýty a pěkně si ochladil ráže. No střelte takový "prase ", bláto z něj crčí, trofej sice dobrá, ale kolik takových kňourů v honitbě máme. Další noc sedím na starým posedu v jasanu. Ája jinak nedala, že musí se mnou. Zalezla do posedového vaku, vychutnáva si teplíčko. Krátce před půlnocí střídá tlupa černé nad posedem tak nešťastně, že ji cloní větve. Potřebuji se posunout o půl délky lavice ale se psem to moc nejde. Za tlupou střídá samotný kus. Vše odchází bez rány. Další noc sedíme opět na Gebině. Měsíc svítí jako rybí oko. Okolo desáté vychází ze staré školky černý flek. Lončák, který nás navětřil a zatahnul zpátky. Po chvilce vidím tři kusy černé, váhově asi k tomu, jak prochází pod posedem kde jsem předešlou noc seděl.
Pod náma vytahuje z modřínů pár kusů dančího. Za chvíli je těch pár kusů dvanáct z toho jeden rochál. Daněly jistí zpět do lesa. Vědí o něčem co my necítíme ani neslyšíme. " No jasně" v pasekách se rvou divočáci o nějaké dobré sousto. Pomalu šoulám v trávě a než tam dojdu je prázdno.
A včera : sedíme na viklavé kazatelně. Občas příjde sněhová přeháňka jinak je dobře vidět. Najednou zaskolí na staré cestě liška, je snad na dvacet kroků.
" Mlaďas " pro jistotu dloubne hlavní kulovnice do střechy, snad aby liška věděla. že tu jsme.
A tak si říkám, " kdy to skončí"