HISTORIE PRÁCE S MLÁDEŽÍ,
aneb navažme na vše dobré,
ale poučme se z chyb!
Nikdo z nás nepochybuje, že česká myslivost je obor lidské činnosti, který má historii bohatou a slavnou. Její úroveň ovšem byla v každé době závislá na zájmu lidí a také na toleranci veřejnosti, kterou bylo dříve možné si vynutit, v pozdějších dobách bylo nutno hledat cesty, jak nemyslivcům objasnit smysl našeho počínání. Možná si vzpomenete na to, že v ČR svého času byla bohatě rozvinutá i práce myslivců s mládeží a plody úsilí našich předchůdců sklízíme dnes v podobě relativně příznivého vnímání nás samotných ze strany střední a starší generace.
Změny ve společnosti před dvaceti lety přinesly i zásadní změnu v práci s mládeží a dá se říct, že původní systém téměř zanikl. Výsledkem je stále rostoucí počet lidí, kteří vůbec nechápou, čím se myslivci zabývají a lehce přijímají radikální názory na naši zbytečnost či přímo škodlivost. Protože nás tento stav znepokojuje a mínění veřejnosti vnímáme jako velmi významný faktor ovlivňující myslivost, máme za to, že je vhodné připomenout nejvýznamnější zkušenosti z minulosti. Tuto naši exkurzi do historie prosím berte jako možnost inspirace a ponaučení v dobrém i zlém. Je přece škoda pouze odsuzovat chyby minulé doby, když místo toho můžeme najít cenné informace a myšlenky, kterými ušetříme čas při objevování objeveného a zbytečném vracení se ze slepých cest.
Pro dnešní praxi jsou nejvíce využitelné zkušenosti za posledních zhruba 60 let, přičemž v porevolučním období došlo ke zlomu jak v zájmu samotných myslivců o výchovu mladé generace, tak i zájmů mládeže, které se otevřely nové možnosti. Úbytek práce s mládeží po roce 1989 dokázal, že pro tuto činnost je velmi obtížné získat dobrovolníky a že mnohá myslivecká sdružení výchovu mládeže považovala v předešlém období pouze za nutnou povinnost a ne za něco, co chtějí dělat sami od sebe. Posledních dvacet let od roku 1989 je dobou dostatečně dlouhou na to, abychom mohli zřetelně vidět, jakým směrem se vyvíjí vztah veřejnosti k myslivosti a jak na tom jsme s obhajováním své existence a zároveň jde o dobu stále relativně krátkou, kdy je možné ještě řadu věcí dohnat a napravit. Pojďme si proto ukázat na některé skutečnosti z historie.
Údaje jsme čerpali převážně ze sborníků, které byly vydány k příležitosti 40., 50., a 80., výročí založení myslivecké jednoty. Jiné materiály jsou ojedinělé, což ukazuje na to, že se celkově problematikou vztahu veřejnosti k myslivosti a práci s mládeží věnuje málo pozornosti.
Období 1923 – 1939
Mezníkem v propagaci myslivosti byl bezesporu rok 1923, kdy byla založena Československá myslivecká jednota. Pod její patronací se pořádaly myslivecké přednášky s promítáním filmů a diapozitivů a byl založen filmový osvětový odbor, který natočil přes 40 filmů o zvěři a myslivosti, jež sloužily nejen jako výukové, ale i jako propagační materiály.
Období 1939 – 1948
Na Ústředním výboru ČSMJ byl již zastoupen i referent propagační, osvětový a filmový. V těchto oborech se připravovalo natáčení několika filmů jako nejnázornějších učebních pomůcek pro adepty myslivosti. K práci pro myslivost byla získávána mládež a výsledky svědčily o zvýšeném zájmu veřejnosti na řešení mysliveckých otázek.
Období 1948 – 1953
V této době došlo ke „zlidovění“ myslivosti“ spojeném s vysokým nárůstem počtu členů ČSMJ, jako jedné z prodloužených rukou režimu. Nezapomínalo se ani na mládež a zakládání kroužků, klubů, domů dětí a mládeže atd. mělo podpořit začlenění mladých do společnosti a loajalitu. Vznikaly i soutěžní akce jiných celostátních organizací, jako byla např. Soutěž tvořivosti mládeže a další. Myslivci rovněž vyhlašovali vlastní soutěže, které měly značné úspěchy u veřejnosti. Byly zavedeny akce, jako „Prodej prvního zajíce nebo bažanta.“ Z jejího výtěžku byly financovány a dávány příspěvky k nákupu knih pro knihovny národních škol, obcí a okresních mysliveckých organizací. Nezapomínalo se ani na příspěvky na výstavbu mateřských škol, kulturních domů nebo vánoční dětské nadílky.
S ohledem na závislost mezi myslivostí a lesem vyhlásilo Ministerstvo zemědělství a lesního hospodářství ve spolupráci s ústředím Československé myslivecké jednoty v roce 1950 akci „Týden lesů“, která byla určena pro obnovu lesů zničených okupací a válkou. „Týden lesů“, později změněný na „Měsíc lesů“, podnítil desetitisíce myslivců k zalesňování holin, močálů, lomů atd. Myslivci sbírali semena lesních stromů a vysazovali remízky a křoviny, čímž šli příkladem široké veřejnosti.
Období 1956 – 1964
Jedním z bodů usnesení II. sjezdu ČSMJ bylo mimo jiné náležitě využít odborného a propagačního materiálu ve všech organizačních složkách ČSMJ k zvyšování odborné úrovně členstva a seznamování veřejnosti s problémy a významem myslivosti. Za tímto účelem bylo usneseno zajistit:
- rozhlasové relace, veřejné přednášky, promítání filmů, a uveřejňování článků v denním tisku,
- soustavné zlepšování výukového muzea v Lednici a zvýšení jeho propagace,
- soustavnou spolupráci s mládeží,
- dobudování putovní výstavy myslivosti.
Ústřední výbor ČSMJ dotoval veřejnou soutěž o nejlepší amatérský myslivecký film, mysliveckou fotografii a divadelní hru pro mládež. Snažil se také o spolupráci se státním rozhlasem a televizí.
Dosavadní kulturní a osvětovou činnost rozšířily organizace ČSMJ o spolupráci se školami, pionýrskými organizacemi a organizacemi Československého svazu mládeže. Akce a podniky, pořádané za účelem propagace myslivosti mezi veřejností, spočívaly v pořádání přednášek, filmových představení, besed, článků ve veřejném tisku a mysliveckých výstav.
V roce 1959 uvedla ČSMJ v život velkou a významnou celostátní propagační akci „Červen – měsíc myslivosti“ s tím, že bude každoročně opakována. Tato akce se stala trvalou každoroční záležitostí nejen myslivců, ale i celé veřejnosti.
V roce 1964 ČSMJ byla přejmenována na Československý myslivecký svaz (dále ČSMS). Ten navázal úzký styk s ústřední radou pionýrské organizace, který vyústil v uzavření dohody o vzájemné spolupráci, jež dávala předpoklady pro soustavnou práci s mládeží za účelem rozvoje mimoškolské činnosti směřující k zájmu o přírodu a její ochranu.
Období 1964 – 1973
Byla ustavena komise myslivecké osvěty Ústředního výboru Českého mysliveckého svazu (ČMS), která spolupracovala i s odborníky. Komise měla k dispozici okruh spolupracovníků z oblasti fotografie, filmu, výtvarného umění, z oblasti práce s mládeží apod. Účinnost a vhodnost vydávaných materiálu, návrhů i plánů činnosti si komise ověřovala na aktivitách osvětových pracovníků formou anket, průzkumů i osobním stykem a účastí na pořádaných akcích. V té době byla též vydávána metodická příručka pro vedoucí kroužků, fotozáložky pro mládež, série letáčků a skládanek. Každoročně se pořádaly soutěže pro mládež, výstavy nejlepších soutěžních prací dětí, organizovaly letní tábory.
Byla uzavřena dohoda s redakcí dětského vysílání televize „Vlaštovka“ o vysílání několika pořadů zaměřených na práci kroužků.
Období 1973 – 1989
Zřejmě nejvýznamnější událostí tohoto období byl bezesporu rok 1983, kdy ČMS obdržel od Mezinárodní myslivecké rady CIC Kulturní cenu za nejlépe propracovaný systém práce s mládeží.
Vysoce účinným prostředkem názorné, srozumitelné informace a učební pomůckou byl a je film. ČMS některé filmy získal nákupem, jiné výměnou a též vlastní produkcí. K dispozici jich bylo asi osmdesát. S dětskou tématikou by se daly jmenovat: Chlapec a srna, Mládež pomáhá myslivosti, Míša dareba, O čápech, volavkách a srnečku Bobečkovi, či Neděle v pražské ZOO.
Velmi příznivě bylo přijímáno uvádění pořadů o myslivosti na obrazovkách televizorů, či v kinech. Mezi nejúspěšnější pořady patřily: Lovy beze zbraní, Poľovníctvo v ČSSR, Mufloní stopou, Výstřel za odměnu, Vlaštovka, Zahájení června – měsíce myslivosti, televizní Mates s pořadem o sokolnictví. Od roku 1984 navíc vznikaly při OMS Družiny mladých myslivců pro zájemce ve věku 15 – 18 let.
Soutěž „Dovedné ruce“ byla poprvé vyhlášena Ústředním výborem ČMS ve školním roce 1984 – 1985. Byla určena pro kroužky mladých přátel myslivosti a ochrany přírody a zájmové oddíly Domů dětí a mládeže.
Soutěž byla rozdělena do pěti oblastí:
1. Soutěž o nejlepší kroniku kroužku MPMOP.
2. Malířská soutěž – příroda našima očima – život v přírodě, ochrana.
3. Fotografická soutěž – příroda objektivem dětí.
4. Stavba modelů mysliveckých zařízení.
5. Práce dovedných rukou – modely, pomůcky, sbírky související s myslivostí a ochranou přírody (herbáře, samorosty, výrobky z moduritu atd.).
Soutěž probíhala ve třech kolech (místní, okresní, národní), přičemž každé kolo probíhalo formou třech částí: 1. vstupní úkol – písemný test, 2. zájmový úkol (sbírka přírodnin, zápisník se záznamy pozorování zvěře, kresby, tabulky, sbírky hmyzích škůdců apod.) a 3. závěrečný úkol (tímto se prověřovalo, zda soutěžící dobře zná předkládané věci z předcházejících úkolů). Je poměrně značná škoda, že se tato soutěž nedochovala do dnešní doby a nepokračuje se v ní.
Tolik krátké zalistování ve zprávách o činnosti myslivecké jednoty, ze kterého vyplývá, že pokud je vůle, tak lze vytvořit fungující systém práce s mládeží. Bohužel je také zřejmé, že stačí málo a vše je zrušeno a zapomenuto. Věříme, že tyto informace mohou posloužit pro motivaci, či námět, jak některou ze zaniklých aktivit obnovit.
Ing. Petr SMUTNÝ, Doc. Ing. Jiří KAMLER, Ph.D
Ústav ochrany lesů a myslivosti,
Lesnická a dřevařská fakulta MZLU v Brně,
e-mail: petrsmutny@centrum.cz