Tento příspěvek k problematice vztahu mezi myslivci a veřejností bychom chtěli zahájit rčením: „Každá mince má dvě strany.“ Proč? Na jedné straně jsou všechny naše důležité činnosti, které dnes a denně vykonáváme v honitbách nejen pro sebe, ale i celou společnost. Na straně druhé pak jsou skutečné důsledky mnoha našich činů a zejména jejich působení na veřejnosti. Nikoho asi nepřekvapí, že lov zvěře je pro stále významnější část společnosti málo přijatelnou činností, ale z hlediska vztahu veřejnosti k myslivcům jsou významné i další naše aktivity.
Jací tedy jsme?
Popsat průměrného, či typického českého myslivce je téměř nemožné, protože myslivost provozují lidé všech věkových skupin, vzdělání a společenského postavení. Snad jen vegetariánů mezi námi bude asi minimum. Jednou z významných a obecně převládajících vlastností nás myslivců je značná uzavřenost od zbytku společnosti a jakási strnulost v kombinaci s neschopností a neochotou vnímat, co nám říká okolí, či jak reaguje okolí na podněty, které vysíláme.
Z hlediska vztahu veřejnosti k myslivosti je ovšem mnohem důležitější to, jak nás lidé vidí, než to, jací doopravdy jsme, a je třeba si připomínat, že i nám nijak nepomůže obhajovat svoji pravdu, ale je třeba o ní přesvědčit okolí. Proto si myslíme, že je důležité se ptát na to, jak na nás lidé pohlíží, co si o nás myslí a jak vnímají naší práci. Souhrnně řečeno, měli bychom se naučit používat tzv. zpětné vazby.
Ta nám slouží k tomu, abychom náš jakýkoliv čin dokázali zpětně zhodnotit, tak abychom byli schopni říct: „ano toto se povedlo, ne tohle se musí udělat lépe.“ Určitá míra sebekritiky je určitě na místě.
Proto jsme v rámci našeho dotazníkového šetření na 2. stupni základních škol zaměřili pozornost i na některé aspekty, které ovlivňují názory dětí na činnost myslivců. Myslíme si, že tyto skutečnosti jsou potřebné nejen při práci s mládeží, ale i pro každého, kdo má zájem pracovat na zlepšení našeho postavení ve společnosti. Toto zlepšení logicky přijde až tehdy, kdy se nám podaří zapůsobit na ty oblasti, které veřejnost vnímá jako problémové.
V grafech jsou ukázány výsledky vyhodnocení profilu myslivce dle jeho vlastností, pomocí systému otázek, které se nazývají sémantický diferenciál. Ve své podstatě se jedná o to, že respondent má k dispozici dotaz na dvě protikladné vlastnosti (např.: hodný, zlý apod.) a mezi nimi např. sedmistupňovou stupnici (např. 0 až 7, nebo -3 až +3 atd.) Vyplňující tak má možnost na této škále vybrat místo, které je mu nejbližší pro danou vlastnost myslivce.
Pomocí systému předem vybraných vlastností, či konfliktních činností (jako např. lov) jsme se pokusili sestavit profil myslivce podle hodnocení dětmi. Souhrnné výsledky je možné shlédnout v grafu č. 1. K jejich prezentaci je použit složený sloupcový graf, který na hlavní ose vyjadřuje určitou barvou procentuální početnost zastoupení odpovědi 1 až 7 v celém souboru. Na vedlejší ose je pomocí spojnicového grafu vyjádřen průměr z celého souboru na jednotlivý dotaz. Vlastnosti myslivce jsou pro přehlednost zobrazeny od nejhůře vnímané po nejlépe vnímanou.
Nejvíce kladně hodnocené vlastnosti a povahové rysy jsou u dotazů: dobrý/špatný, moudrý/hloupý, pracovitý/líný, užitečný/neužitečný, ale i chrání zvěř/střílí zvěř. Souhrnně řečeno v kladném slova smyslu děti myslivce vnímají jako dobré, moudré, pracovité osoby, které jsou užitečné a chrání zvěř.
Nejvíce záporně hodnocené vlastnosti a povahové rysy jsou naopak u dotazů: otevřený/uzavřený, výjimečný/obyčejný, skromný/namyšlený. Souhrnně řečeno v záporném slova smyslu se dětem myslivci jeví jako uzavření, obyčejní lidé, kteří mohou být namyšlení (asi zejména z důvodu „chlubení se“ trofejemi).
Z procentuálního zastoupení odpovědí 1 – 7 je zajímavý např. dotaz: otevřený/uzavřený. Jednak se jedná o dotaz s nejhorším aritmetickým průměrem, a jednak je to jistě odraz našeho chování vůči veřejnosti. Na sloupcovém grafu tohoto dotazu je patrné, že i když zelená barva – tedy nejhorší možná odpověď - není nejvíce zastoupenou zelenou v celém souboru (ta je u dotazu výjimečný/obyčejný), na zhoršení aritmetického průměru mělo vliv zvýšené procento odpovědí v barvách béžových a žluté, což jsou odpovědi nad aritmetickým průměrem celého souboru. Naopak jasná převaha červené barvy signalizující nejpozitivnější odpověď u posledních třech dotazů a např. dotazu moudrý/hloupý vyjadřují jasnou představu u více jak poloviny dotázaných o těchto vlastnostech myslivce.
Dále jsme se pokusili porovnat a vyjádřit několik okolností, které podmiňují hodnocení vlastností myslivce. Ze všech dotazníků u otázky sémantického diferenciálu jsme separovali pouze určité podmínky, které by mohly mít vliv na hodnocení.
Faktorů by samozřejmě mohla být celá řada. Vybrali jsme ale pouze následující dva faktory: místo bydliště (město, vesnice) a návštěva myslivecké akce (ano, ne). Z celkového souboru všech dotazníků jsme vyseparovali pouze odpovědi těch respondentů, kteří byli a kteří nebyli na myslivecké akci, či si je rozdělili podle místa bydliště. Výsledky do jaké míry ovlivní tyto faktory hodnocení myslivců, jsou uvedeny v grafu č. 2.
Na tomto grafu chceme především demonstrovat, jaký význam mají myslivecké akce pro veřejnost. Z grafu je patrné, že pokud dítě uvedlo, že se v minulosti účastnilo jakékoliv myslivecké akce, hodnotí myslivcovy vlastnosti podstatně kladněji, než dítě, které uvedlo, že na žádné akci nikdy nebylo.
Dále se povšimněme odpovědi na vlastnost zajímavý/nezajímavý, kde je patrný největší rozdíl aritmetického průměru mezi odpověďmi dětí, které byly a které nebyly na myslivecké akci. Pokud se dětem po návštěvě myslivecké akce začne myslivec jevit jako zajímavý, jsme na dobré cestě si stále více a více získávat kladné veřejné mínění samozřejmě nejen u dětí.
Výrazný kladný nárůst je i u vlastnosti střílí zvěř/chrání zvěř a dobrý/špatný.
Dále jsou v grafu vyjádřeny výsledky hodnocení myslivce u dětí z měst a vesnic, které jen potvrzují domněnky asi každého z nás, že ve městech je vztah veřejnosti k myslivosti mnohem horší, než na vesnicích. S ohledem na skutečnost, že stále více rodin se do měst, či jejich satelitů stěhuje, lze očekávat, že pohled na myslivost se bude neustále zhoršovat. Je tedy nutné v těchto oblastech dbát více než kde jinde na osvětovou činnost.
Graf č. 2 je jasným důkazem pro všechny, kteří chtějí pro prezentaci myslivosti na veřejnosti něco udělat a neustále narážejí na nechuť, nezájem a argumentaci: „vždyť no nemá cenu,“ ve vlastních řadách v mysliveckém sdružení. Smysl to bezesporu má a nyní máte k dispozici i pádný a výzkumem podložený argument.
Naše data, ze kterých jsme čerpali, samozřejmě jsou určitým způsobem omezená, ale výsledky jsou natolik přesvědčivé, že nás opravňují je považovat za objektivní a dostatečně vypovídající. Cenné je na nich především to, že se jedná o vyhodnotitelný materiál, který ukazuje na význam některých faktorů ovlivňujících vztah veřejnosti k myslivosti a tedy i cesty, jak tento vztah zlepšit. Rozhodně si ale neděláme nárok na to, že bychom tímto průzkumem postihli všech významné faktory.
Na závěr se pozastavíme nad možná pro někoho víceméně nečekaným kladným hodnocením myslivců. Jak lze vyčíst z grafu č. 1,myslivec je u dětí poměrně velice kladně hodnocen. Samozřejmě, že mladí lidé ještě nemají tolik zkušenosti s myslivci, jako dospělí lidé, ale dotazníky vyplňovali žáci druhého stupně základních škol, od kterých lze očekávat objektivní hodnocení, a výsledky výzkumu jsou prezentovatelné.
Na druhou stranu nejhůře hodnocená vlastnost, že myslivci působí tajuplně, je jasným signálem, který potvrdil naše úvahy o tom, že myslivci působí velice uzavřeně vůči svému okolí, neprezentují dostatečně svoji činnost, nedělají přednášky na školách, nepořádají dětské, či myslivecké dny apod. Tím pádem nepřemýšlí o možné budoucnosti naší myslivosti, která bude z velké části záviset na veřejném mínění lidí v celé republice.
Ing. Petr SMUTNÝ, Doc. Ing. Jiří KAMLER, Ph.D
Ústav ochrany lesů a myslivosti, Lesnická a dřevařská fakulta MENDELU v Brně
e-mail: petrsmutny@centrum.cz