Nadpisem tohoto dílu chceme vystihnout jednu důležitou skutečnost, se kterou se bohužel často neumíme vypořádat, či na ni neklademe dostatečný důraz, i když je velice podstatná. V našem každodenním životě se setkáváme se situacemi, kdy s okolím navazujeme neustále nové a nové kontakty. Některé mohou být pouze krátkodobé, či se již dále neopakující, ale přesto dávají za vznik náhledu druhé strany – veřejnosti na myslivce. Pokud tato setkání dopadnou špatně, snaha o nápravu bude velice těžká. Jak i některé průzkumy prokázaly, a podtrhují tím pravdivost rčení z nadpisu, na prvním setkání, přesněji na jeho úvodní části – několika málo minutách, záleží celý výsledek jednání, či vývoj našeho vztahu s okolím. Proto bychom na tuto poučku měli myslet vždy, když se s veřejností setkáváme, a to nejen na oficiálních mysliveckých akcích, ale především na těch neoficiálních, jako jsou například náhodná setkání v honitbách při výkonu práva myslivosti.
Samozřejmě, že psí miláček pobíhající na volno, je porušení zákona, ale jistě lze použít asertivního způsobu jednání s dotyčným majitelem psa s mnohem kladnějším výsledkem, než pouhé a sprosté hulvátství a používání silných argumentů v podobě výhružek zastřelení psa apod. V takovém případě je jisté, že dotyčný si na myslivce udělá takový názor, že ho nezměníme ani sebelepšími důmyslnými propagačními akcemi.
Pokud bychom toto rčení měli aplikovat na mládež a na náš prvotní kontakt s ní, měli bychom upřít pozornost na již v této rubrice dříve zmiňovanou přednáškovou činnost na základních školách. Při této činnosti zcela perfektně naplníme několik předpokladů pro navázání úspěšného prvního kontaktu s mládeží, ale i s učiteli na školách, což je též nedocenitelný kontakt pro další rozvoj našich aktivit zaměřených na propagaci myslivosti.
Za prvé máme možnost promluvit celkem k velkému počtu dětí najednou, aniž bychom je někam museli zvát, či se strachovali, zda vůbec přijdou. Stačí se pouze domluvit s vedením školy, která většinou po přednášce ve škole s radostí sáhne, jelikož je neustále převis poptávky nad nabídkou.
Za druhé pokud se nám přednáška podaří a dokážeme děti zaujmout a nadchnout pro věc, splnili jsme velký kus práce. Nehledě na to, že jsme si „vypěstovali“ správné podhoubí pro to, abychom mohli mládež nalákat na další myslivecké akce, kam by mohla přijít i s rodiči.
Proto bychom Vás chtěli v tomto díle seznámit s několika poznatky, které se nám podařilo nashromáždit. Jejich účelem bylo především ověřit si, zda používané pomůcky, či obsah přednášky, které běžně používáme, jsou tím správným šálkem čaje, který si děti žádají. A samozřejmě by Vám měli pomoci lépe připravit přednášku, či výukový program pro děti na školách, či přinést rady, čeho se vyvarovat, jaké pomůcky používat apod.
Považujeme za velice významné vědět, co děti vůbec o myslivosti zajímá – na co by se měl každý z nás připravit, pokud se bude chystat do školy. Navážeme na náš dotazníkový průzkum na základních školách. Ptali jsme se dětí, co by chtěly, aby si myslivec vzal s sebou do školy na přednášku. Typ otázky byl rozepisovací, tudíž každý z respondentů mohl napsat, přesně to, co ho zajímá nejvíce. Všechny odpovědi jsme poté seřadili do několika skupin odpovědí. Výsledky je možné shlédnout v grafu č. 1.
Můžeme tedy z grafu jednoduše odvodit, co bychom si měli do škol brát s sebou. Samozřejmě, že některé odpovědi nepůjde uskutečnit. Ne každý má doma loveckého psa, nebo vzít s sebou do školy živé zvíře, je téměř neuskutečnitelné. Navíc bychom naráželi i na problémy s veterinárním zákonem apod. Za poměrně zajímavou odpověď lze považovat, že několik jedinců napsalo, že by si přáli přinést myslivecký pokrm. Samozřejmě že pro hodinovou přednášku toto nelze uskutečnit. Ovšem společně se psy či živým zvířetem to tvoří potenciál, kterého bychom měli využít v „dalších kolech“ či stupních naší práce s veřejností, jako jsou například. dětské dny, myslivecké dny, či odpoledne apod.
Výsledek grafu č. 2 podtrhuje skutečnost publikovanou v předchozích dílech naší rubriky. Děti sice vědí, že myslivost není pouze o lovu, ale také o péči o zvěř atd., ovšem vědí to pouze povrchně – tuší, předpokládají, proto dychtí po podrobnějších informacích, které by na první přednášce ve škole měly zaznít.
Z dalších odpovědí na druhém a třetím místě lze vyčíst a stanovit trend toho, co děti zajímá. Lze tedy říci, že u dětí je poměrně silný zájem o vše živé v přírodě, jelikož o tom chtějí od myslivce slyšet, o ochranu přírody, zájem o to, jak by se měly chovat v přírodě atd. Celkem překvapující je poměrně nízký zájem o to, aby myslivec hovořil o zbraních, i když jak vyplývá z grafu č. 1, si zbraň přejí od myslivce přinést a vidět ji ze všech odpovědí nejčastěji. To samé platí v porovnání při odpovědích: přivést s sebou psa a povídat o psech, jejich výcviku atd. Chtějí psa vidět, ale výklad a teorie kolem psů již tolik zajímavá není.
V našem dotazníku jsme zjišťovali i několik faktorů, které mohou mít vliv na odpovědi respondentů. Z pohledu přednášky na školách mohou být významné faktory bydliště, či školy žáka a jeho věk (s ohledem na statistickou prokazatelnost odpovědí musel být průzkum soustředěn pouze na druhý stupeň základních škol, tedy věk přibližně 10 - 15 let). Na druhou stranu mladší děti jsou vděčné za cokoliv, s čím přijdete a ukážete jim, nebo zda je zaujmete jakýmkoliv výkladem. U starších dětí již musíte zvažovat a pečlivěji vybírat. Proto zde pro představu uvedeme dva „dvougrafy“, kde jsme k odpovědím, které byly v grafu č. 1 a 2 přiřadili faktor bydliště a školy.
Na závěr nám dovolte uveřejnit několik rad tipů, jak samotnou přednášku na škole co nejlépe zvládnout. Je to soubor osobních poznatků, ale i poznatků shromážděných od lidí, kteří se práci s mládeží věnují dlouhodobě, zejména od manželů Vaníčkových, za což jim velice děkujeme.
Před vlastní návštěvou školy si přednášku důkladně připravte a nachystejte veškeré pomůcky. Zkuste si přednášku na nečisto tak, abyste zjistili, kolik času Vám jednotlivé body zaberou a sjednotili si myšlenky, které dětem chcete sdělit. Pokud jdete na přednášku do školy, je dobré vzít s sebou něco, co zůstane dětem na památku a tím i navážete lepší vztahy s vedením školy. V případě nezájmu dětí o výklad, se snažte přenést jejich pozornost na odpovědi otázek k danému tématu, které jim kladete. Vybídněte je, aby vás, resp. celou třídu seznámily se svou vlastní příhodou nebo pozorováním zvěře v přírodě. Nepoužívejte jen monolog, ale veďte děti k dialogu. Když použijete mysliveckou mluvu, ihned vysvětlete její podstatu. Výklad veďte srozumitelně. Používejte krátké, jednoduché věty se závěrečnou otázkou do diskuse. Umožněte všem dětem, aby si mohly sáhnout na všechny přinesené exponáty. Děti často chvalte a pomozte jim se vyjádřit a nebát se hovořit. Dítě, které se do debaty nezapojuje samo, vyzvěte a v případě nesprávné odpovědi ji vhodně upravte, aby i on mohl dostat odměnu a pochvalu. V závěru si vždy udělejte čas pro závěrečné hodnocení s dětmi - zpětnou vazbu, která Vám pomůže akci vyhodnotit a připravit se na další akce.
Ing. Petr Smutný, Doc. Ing. Jiří Kamler, Ph.D
Ústav ochrany lesů a myslivosti,
Lesnická a dřevařská fakulta MENDELU v Brně,
e-mail: petrsmutny@centrum.cz
Graf č. 1 poukazuje, že nejčastější odpovědí, co si děti přejí, aby myslivec přinesl, je jeho výstroj a výzbroj. Na druhém místě by rády viděly živé nebo vycpané zvíře, parohy a třetí nejpočetnější odpovědí bylo, že by měl s sebou přivést svého psa.
Z grafu č. 2. je patrné, že největší zájem je u dětí o to, aby myslivec vyprávěl o tom, kdo přesně je, jaká je jeho hlavní náplň práce apod. Druhou nejpočetnější skupinou odpovědí je zájem o to, aby myslivec povídal o zvěři, její biologii, stopách, pobytových znameních apod. V třetí nejpočetnější odpovědi, kterou si děti zvolily, se objevují názory, že by myslivec měl povídat o celkovém významu myslivosti, o myslivosti a ochraně přírody, jak by se měly děti chovat v lese apod.
Z grafu č. 3 lze vyčíst, že s přibývajícím věkem (6. - 9. třída) klesá u dětí celkově zájem o téměř cokoliv, co by měl myslivec vzít s sebou. Naopak s věkem stoupají odpovědi typu nevím a nemám zájem. Výjimku tvoří odpovědi třetí a pátá z leva.
Graf č. 4 potvrzuje domněnku, že dětem z měst, či městských škola jsme mnohem více vzdálení – převaha negativních odpovědí „nevím, nemám zájem“ a cesta jak se k nim dostat tak bude mnohem složitější a bude vyžadovat více trpělivosti, propracovaného systému a především zkušeností přednášejícího s dětským kolektivem z předchozích „snadnějších“ přednášek na vesnici, či maloměstě.
Graf 5 a 6: Obdobné grafy jako v předchozím případě s otázkou na to, o čem by měl myslivec vyprávět. Necháváme již bez dalšího vysvětlení.