Diskuze

vyhledat ve fóru:


Diskuse
Přihlásit k příspěvku
User avatar
Ludek Vrana - (7.1.2011 18:39:37)
RE:Myslivci a veřejnost - jak zlepšit mínění o nás?
Není mi, ostatně jako většině myslivecké veřejnosti lhostejné, jak nás jako myslivce nemyslivecká veřejnost vnímá. Na toto téma bylo publikováno již několik příspěvků, jak v čas. Myslivost, tak na těchto webových stránkách. Nechci a nebudu reagovat na obsah některých, v každém z nich je kus pravdy. Chci jen uvést svůj subjektivní pohled na dané téma, aniž bych si dělal právo na to, že tak tomu bylo vždy a všude.
Je nepochybné, že příčin negativního vnímání myslivecké veřejnosti stran některých spoluobčanů, sdělovacích prostředků, atd. je více. Pokusím se na některé z nich poukázat pohledem člověka-myslivce, vykonávající svého koníčka již více jak 43 let. Za jednu z fundamentálních příčin toho negativního vnímání považuji skutečnost, že z 80% nejsme populací vnímáni jako myslivci, kteří nejen loví zvěř, a to ve většině případů takovou, která se nehodí do dalšího chovu, resp. průběrnou, nemocnou, slabou, atd. ale také se o přírodu a zvěř v ní žijící starají, ale také dokáží pověsit flintu na hřebík a udělat něco pro obec. Bohužel jsme ale vnímáni více jako lovci, lovící pro ukojení svých pudů, naplnění mrazáků, „vraždění nevinných zvířátek“ vyzdobení obydlí trofejemi a to nejen trofejemi domácí providence, atd. Důvodem takového vnímání naší činnosti je to, že veřejnost není o naší skutečné činnosti ve prospěch přírody a krajiny námi myslivci dostatečně informována. K tomu se dostanu dále.
Aniž bych hodlal vychvalovat lidovou myslivost za socialismu, která ne vždy a ne všude probíhala bez křivd, ponížen, útlaku, přehmatů, atd. což potkalo i mého otce, musím konstatovat rozdílnost v přístupu k myslivosti jako komplexu činnosti nejen ve prospěch přírody a zvěře v ní, ale ve vtahu ke spoluobčanům, obci, mládeži, atd. dříve a nyní. Od malička jsem tíhnul k myslivosti, děda i táta byli myslivci. V malé moravské vesničce nás bylo ve sdružení 25 myslivců, polní honitba cca 600ha. Když jsem v polovině šedesátých let získal lovecký lístek, zvěře tehdy u nás bylo ještě dost, hlavně bažantů a zajíců. Byli jsme parta myslivců, vesměs starších ročníků a co je neméně důležité byla skutečnost, že všichni jsme si byli tak nějak rovni. Nikdo se nad druhé nepovyšoval, lovili jsme jen tu zvěř, o kterou jsme se po celý rok starali, nikdo nejezdil lovit do Afriky, Ameriky, Ruska, atd. nikdo nikomu nezáviděl zbraně, oblečení, atd. Každý měl doma jednu, maximálně dvě „flinty“, přešité oblečení od vojáků nebo esenbáků, udržovali jsme přátelské vztahy se sousedními MS, navzájem jsme se zvali na velké, kruhové hony na zajíce, což bylo pro vesnici každoroční svátek. Jednu listopadovou sobotu, obvykle na svátek Kateřiny, jsme se po osmé hodině ranní všichni sešli v sále místní hospody, včetně pozvaných hostů ze sousedních vesnic a dalších kamarádů a známých, dohromady to někdy bylo až na 70 myslivců. Společně jsme po občerstvení dobrou slepičí (bažantí) polévkaou prošli vesnicí k prvnímu“kolu“a po ukončení honu na nás na konci vesnice čekala kapela a opět společně a z vesela prošli vesnicí do hospody, kde nás již čekali manželky myslivců, a podával se vynikající srnčí gulášek. Večer byla zábava, sál plný vesničanů, tombola, guláš, atd. V neděli ráno se ulovená zvěř prodávala občanům. Byla to prostě tradice, která již zmizela, ne však proto, že ubylo zvěře, není prostě zájem něco takového pořádat. Ale tehdy nešlo jen o zábavu.
Vzpomínám i na nespočet brigád nejen pro myslivost, ale i pro obec a místní JZD. A zúčastnili se všichni, byli jsme prostě parta, bylo veselo a byl za námi vidět i výsledek. Upravená obec, opravené autobusové čekárny, my vysazovali stromky, naše manželky a přítelkyně upravovali záhony růží v obci, atd. Myslivci měli v obci svoji vývěsní skříňku, kde informovali občany o svých akcích a nezřídka se jich občané, jako např. při výsadbě stromků i rádi zúčastňovali. Lidé věděli, „ s kým mají tu čest“, že myslivci nejsou ti, kteří jen zabíjejí ubohá zvířátka, jak se o nás dnes píše, ale především lidé, kteří umí vzít do ruky nejen „flintu“, ale i za práci pro obec.
Každoročně v květnu, červnu, někteří z nás chodili do místní základní školy mezi děti, organizovali výlety do přírody, kde pro ně bylo nachystáno nejen občerstvení, ale i ukázka práce s loveckými psy, ukázka zbraní a preparované zvěře. Takové akce, jako třeba rozpoznávání stop zvěře ve sněhu, měli mezi dětmi velký ohlas a každoročně se na takové akce velmi těšili. Vyzvat pak děti např. ke sběru kaštanů, žaludů, atd. byla zbytečnost.
A jak to přátelé vypadá nyní. Myslivci a mysl. organizace v mnoha případech žijí v „ilegalitě“, neví se o jejich činnosti skoro nic, jen to, že loví zvěř, což se pozná podle podvečerní a večerní střelbě v honitbě nebo že se sejdou párkrát do roka v místní hospodě na schůzi, která obvykle končí tím, že se pohádají. V obci lidé neví, kdo dělá předsedu MS, mysl. hospodáře, honebního starostu. Dříve to bývali většinou myslivci, kteří stáli za spol. akcemi v obci, nyní jsou to zpravidla sportovci, hasiči, baráčníci, atd. Není ani zájem něco o své činnosti napsat do místních novin, dá-li se tak nazvat místní plátek v nákladu 200 výtisků, natož do okresního či krajském tisku. Už vůbec nehovořím o možnosti založit webové stránky MS. Pár vlaštovek v tomto směru již existuje. A když jsem u těch webových stránek, podívejte se na webové stránky některých OMS, co nabízí za aktuality, resp. informace, ne pro nás myslivce, ale normální občany. Jen některé poskytují informace ve vztahu k občanům, jen několik, možná desítek MS pracuje s dětmi a mládeží.
Čili, zamysleme se nad tím, zda to nejsme my myslivci, kteří našim spoluobčanům, různým pisálkům a „odborníkům na myslivost“ nenahráváme na smeč. My se dokážeme ozvat a přejít do obrané ulity až když nás tito pisálkové cupují v tisku. Nejde o to, proniknout do celostátních sdělovacích prostředků, ale začít na místní úrovni, patřit mezi ty organizace v obci, o kterých je v obci slyšet, patřit mezi tahouny, organizátory, atd. spol. akcí v místě. V každém MS se jistě najde někdo, kdo je schopen napsat pár řádků a činnosti MS do místního tisku. A ono je někdy opravdu o čem psát. Chození s domácími mazlíčky v honitbě, jízdy na motorkách, koních, atd. Ale také se pochlubit co jsme pro zvěř a přírodu udělali. A jistě se mezi členy najdou i tací, kteří rádi pracují s dětmi, mohou jim nabídnout ukázku práce s loveckými psi, ukázat trofeje zvěře, žijící v jejich okolí, atd. Ono se to s dětmi v mnoha případ odbude jen na jejich svátek, prvního června a rok je opět klid.
Ano, rozumím tomu, že to, co tady bylo za socialismu a jak se tehdy prováděla myslivost, zde již nikdy nebude. Ano docházelo v té době k různým nepravostem, nešvarům, atd. ale proto nebudu hanit to dobré, co jsme v té době dělali a udělali. Ostatně, ty nepravosti a nešvary nás provázejí i v dnešní době a nejsou to někdy jak se říká „prkotiny“. Ano, je třeba se přizpůsobit nový podmínkám. Je však smutné, když se při různých ať loveckých či společenských akcích dozvídáte, v jakých podmínkách to které MS existuje. Takové pojmy jako pomluva, hamižnost, sobeckost, různé naschvály, ničení mysl. majetku, atd. se staly součástí života nejen jednotlivců, ale i mysl. organizací. Pak se není třeba pozastavovat nad tím, jaké renomé ve společnosti požíváme. A je proto jen na nás myslivcích, mysl. spolcích, honebních společenstev, atd., jak si co uspořádáme, zrealizujeme a vedeme. Tak nás pak bude vnímat i laická veřejnost a je třeba jim ukázat to pravé, co z nás dělá myslivce. Jsem přesvědčen, že většina myslivců, MS, HS,dělají České myslivosti dobré jméno. Nenechme proto naši práci špinit jedinci, kteří si z myslivosti udělali až moc dobré bydlo, jedinci, kteří chodí a znají jen lov a na to ostatní mají své podřízené. A z té minulosti si vezměme alespoň vzájemnou úctu, sounáležitost, skromnost, čestnost, ochotu ke spolupráci, atd., tedy to, co zdobilo naše tatínky a dědečky, a ty vesnické myslivce, kteří již mezi námi nejsou.
vychází v 5:15 a zapadá v 20:57 vychází v 23:40 a zapadá v 10:43 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...