Chovatel loveckých plemen psů provádí výcvik v naší honitbě. Není členem ČMMJ ani našeho MS. Podal na MS žádost o umožnění výcviku. Tato žádost byla členskou schůzí zamítnuta a stanovisko s odůvodněním bylo žadateli písemně oznámeno( s doručenkou). Pokračuje nadále ve výcviku psů v honitbě a zdráhal se i uposlechnout výzvy hospodáře MS aby výcvik neprováděl. Jaký další postup nám můžete doporučit?

* Zákaz volného pobíhání psů je stanoven v § 10 odst. 1 zákona o myslivosti (č. 449/2001 Sb.). V honitbě nelze opak volného pobíhání psů vyjádřit jinak, než že pes musí být veden na vodítku. Zatím co "venčení" psů lze provádět s vodítkem, nevystačí se s ním při výcviku. Nelze určit hranici, kdy je ještě pes cvičen, a kdy již volně pobíhá. Výcvik psů v honitbě však není obecně dovolen. Podle § 10 odst. 3 dříve platné prováděcí vyhlášky k zákonu o myslivosti (vyhlášky č. 134/1996 Sb.) byl výcvik psů všech plemen v honitbě možný jen po předchozím souhlasu uživatele honitby. To platí i za nové právní úpravy myslivosti- bez souhlasu uživatele honitby je výcvik loveckého psa v honitbě volným pobíháním psa. Podle § 63 a 64 zákona o myslivosti může orgán státní správy myslivosti za volné pobíhání psů v honitbě uložit pokutu až 30 000 Kč. I u psů, pro jejichž usmrcení zákon stanoví přísnější podmínky (služební, zdravotní, vojenské atd.), nelze z toho odvodit oprávnění jejich držitelů k provádění výcviku psů na honebních pozemcích. I pro výcvik těchto psů je proto nutno /není li souhlas uživatele honitby/ používat pozemků nehonebních. Jestliže pes v honitbě /při nepovoleném výcviku/ dokonce pronásleduje zvěř „pod vlivem svého vedoucího“, neměl by být pes usmrcen /loveckého nelze usmrtit/, ale vedoucí by měl být mysliveckou stráží zadržen, předveden na policii a pak následně soudem potrestán za pokus trestného činu pytláctví. Vladimír Čechura