„Jeden z nejatraktivnějších loveckých způsobů je lov srnce vábením – za předpokladu, že člověk disponuje potřebným know-how, značnými dovednostmi i zkušenostmi, schopností vcítit se a vytrvalostí. Myslivec zde využívá jak technických, tak i přírodních pomůcek k tomu, aby zvěř přivábil, vydráždil a ovlivnil ve svůj prospěch. ...“
Těmito slovy je na obálce představen český překlad knihy Gerta G. von Harlinga "Lov srnce vábením", kterou vydává nakladatelství Grada v rámci již zaběhnuté a oblíbené publikační řady Myslivost v praxi..
Když jsem tento titul poprvé uviděl v nabídce knihkupectví, nebyl jsem si příliš jist, co pro čtenáře mohl autor v rámci publikace nachystat. Problematika vábení srnčí zvěře není sice nijak jednoduchá, nicméně zpracovat zadané téma do rozsahu samostatné publikace mi přišlo poněkud problematické. Nutno ovšem podotknout, že autor se tohoto úkolu zhostil nadmíru dobře. Představuje totiž lov srnce vábením především jako vrcholný zážitek a vrchol loveckého umění při odstřelu srnčí zvěře vůbec. Tomu odpovídá mimo jiné také jeho vyzváni na úvod knihy: "Z celkového počtu více než 400 srnců, které jsem ve své dosavadní myslivecké praxi složil, jsem téměř jednu polovinu střelil v období říje....Lovec se tu musí více než kdy jindy vžít do "kůže" zvěře, sledovat okolí jejíma očima - pardon: jejími světly - a z její perspektivy...."
Publikace je v tomto duchu pojata a rozčleněna ne jako obvyklá příručka popisující pomůcky, chování a činnost myslivce v průběhu lovu vábením, ale spíš jako souhrn všech činností a širších vztahů, které s lovem v říji souvisí a k němuž samozřejmě ústí. Nalezneme v ní tedy celou řadu odkazů a ponaučení vázaných na posouzení pobytových znaků srnců, výběr budoucího místa pro vábení (který autor doporučuje provést již v průběhu jarních měsíců!), přípravu vhodných mysliveckých zařízení, volbu zbraně, optiky i psa pro lov vábením.
K samotnému průběhu říje se potom váží již obvyklé poznatky z oblasti výběru vábniček (přičemž sám autor upřednostňuje a na mnoha místech popisuje použití tradičního bukového nebo šeříkového lístku, včetně jeho výběru, úpravy a uchovávání), nácviku vábení a popsán je samozřejmě postup při vlastním lovu, základní pravidla i nejčastější chyby, jichž se lovící osoby dopouštějí. Zajímavá je pro naše myslivce zejména zmínka o vábení srnce napodobováním zvuků při hrabánkování či imitací srnčího bekání.
Celá knížka je psána s velkým nadhledem praktika, který prokládá většinu rad a doporučení vždy minimálně jedním konkrétním příkladem ze své vlastní praxe. Jde tedy o zajímavou kombinaci odborného textu s pasážemi připomínajícími beletrii.
Jediná výtka, kterou bych si na tomto místě dovolil vznést je to, že text mnohde působí vyloženě "loveckým" dojmem (text typu "sedím-pískám-přispakuje-střílím"). Vzhledem k současnému pojetí myslivosti mi zde chybí více chovatelského nadhledu, snaha o posouzení srnce před výstřelem, popis přesnějšího věku i trofeje složených kusů. Zřejmě to vychází i ze skutečnosti, že autor na jistém místě v podstatě popírá význam průběrného chovatelského výběru. K tomuto bodu se však odpovídajícím způsobem vyjadřuje v předmluvě k českému vydání recenzent publikace MVDr. Zdeněk Kolář.
V každém případě je uvedená knížka vhodným doplňkem myslivecké knihovny a neměla by chybět především u všech vyznavačů a milovníků srnčí zvěře.
Mgr. Josef Drmota