Českomoravská myslivecká jednota, z.s., OMS Domažlice
 
Pozadi
OMS Domažlice
Adresa: náměstí Míru 35 , Domažlice , 344 01
Telefon:607 739 048
Email:omsdom@seznam.cz
Web:www.myslivost.cz/omsdomazlice
Hodnocení trofejí

Lovecká trofej

Lovecká trofej je pro lovce upomínkou na prožitý lov zvěře. Variabilita a mohutnost trofeje lákal vždy lovce k ulovení zvěře; čím byla trofej mohutnější, tím větší byla snaha takovou trofej získat a tím silnější býval také lovecký zážitek. Mohutnost trofeje zvěře je vyjádřením celé řady činitelů jako například kvality prostředí, genetických vlastností zvěře, jejího zdravotního stavu, věku, výživy a v neposlední řadě i chovatelských zásahů člověka - myslivce. Začátek hodnocení loveckých trofejí spadá do 19. století, kdy na různých výstavách loveckých trofejí byly trofeje porovnávány a podle okulárního odhadu tříděny do 4 tříd, a to nejsilnější - rekordní, velmi silné - kapitální, silné a lovné. Okulární odhad se týkal mohutnosti trofeje a také estetického dojmu. Postupem času se zvyšovala snaha o objektivní hodnocení a vznikaly hodnotitelské metody.

První zmínky o hodnocení trofejí objektivními metodami se datují z konce 19. století, kdy byla vydána vůbec první publikace o hodnocení trofejí, a to "Records of Big Game". Tuto knížku vydal Angličan Rowland Ward v roce 1892, týkala se některých druhů asijské a africké zvěře. O popularitě této publikace svědčí i to, že v roce 1992 byla opět vydána v již 23. vydání. Způsob hodnocení byl poměrně jednoduchý a spočíval pouze ve zjišťování délky, obvodů, počtu výsad a rozlohy nejdelších parohů, rohů, klů a délek kůží velkých šelem.

První zmínka o hodnocení trofejí na evropském kontinentě pochází z roku 1895, kdy Johann Meran zveřejnil svoji metodu hodnocení jeleního paroží, ta se však nerozšířila za hranice Štýrska. Teprve pozdější metoda hodnocení jeleních trofejí od ředitele budapešťské zoologické zahrady Herberta Nadlera, která byla uplatněná na výstavě trofejí v Budapešti v roce 1927, byla všeobecně uznána a byla používána až do roku 1937, kdy byla po úpravách použita pro první světovou výstavu loveckých trofejí v Berlíně roku 1937.

V roce 1930 byla v Paříži založena Mezinárodní lovecká rada "Conseil International de la Chasse" (dále jen CIC) a jedním z úkolů této rady bylo vypracovat a sjednotit metody hodnocení loveckých trofejí. Při příležitosti výstavy loveckých trofejí ve Varšavě 1934 byly předběžné metody hodnocení CIC poprvé vyzkoušeny a byla ustanovena zvláštní komise zástupců 13 států pro dopracování těchto hodnotitelských metod. Komise se sešla na jaře 1937 v Praze při příležitosti výstavy loveckých trofejí za účelem ověření a přezkoušení navrhovaných hodnotitelských metod. Po úpravách byly přijaty tyto metody: Nadlerova pro jelení parohy, Wildova pro daňčí parohy, Biegerova pro srnčí parůžky, rakousko-německá pro kamzičí růžky a Šimanova pro mufloní toulce. Pro trofeje prasete divokého a kozorožce alpského byly vypracovány nové metody. Dále byly navrženy metody pro hodnocení lebek a kožešin šelem.

Na světové výstavě loveckých trofejí v Berlíně v listopadu 1937 byly tyto navržené metody hodnocení použity a přijaty jako metody CIC. Tyto metody byly doplňovány a byly precizovány způsoby měření na zasedáních rady a komise pro hodnocení trofejí CIC, v Madridu 1952, v Bruselu 1976, v Marseiles 1977, v Mnichově 1981, v Brně a Dubrovníku 1983 a ve Vídni 1996. V roce 1981 byla vydána trojjazyčně (německy, francouzsky a anglicky) publikace Die Jagdtrophäen der Welt (Lovecké trofeje světa), kde jsou popsány a vysvětleny způsoby hodnocení loveckých trofejí zvěře z Evropy, Asie, Afriky a Severní a Jižní Ameriky. Dále byla v roce 1986 vydána publikace s limity pro udělování medailí loveckým trofejím. Práce zabývající se hodnocením loveckých trofejí vydali roku 1998 H. Tomiczek a v roce 2001 V. Varičak, obě tyto publikace vyšly ve Vídni.

V Českých zemích se hodnocením trofejí před 2. světovou válkou zabýval A. Dyk, V. Malínský a K. Šiman po roce 1945 bylo pak hodnocení trofejí metodou CIC zveřejněno v publikacích J. Sekery 1967, J. Macourka & kolektiv 1980 a J. Hromase & K. Klusáka 1993. Uvedené publikace jsou již rozebrány. Hodnocení některých druhů zvěře metodou CIC v uvedených publikacích doznalo menších změn a doplňků a týkalo se jen zvěře vyskytující se v Českých zemích a na Slovensku. Proto nastal čas k vydání nové doplněné příručky, která obsahuje i metody hodnocení i mimoevropské zvěře, neboť naši myslivci a lovci již loví zvěř také mimo naši vlast a v mimoevropských zemích. Základem této příručky je literatura uvedená v seznamu použité literatury a doplněna o změny, které provedla komise pro trofeje a výstavy CIC.
Hodnocení velké zvěře Severní Ameriky poprvé formuloval Dr. James L. Clark v roce 1935 a Grancel Fitz ji revidoval a jeho verze byla zveřejněna v North American Big Game v roce 1939. V roce 1949 Boone and Crockett Club (B&C) stanovil nezávislou komisy, která z obou verzí stanovila metody měření pro všechny druhy velké zvěře Severní Ameriky; tato metoda se používá dodnes. Metoda B&C je zaměřena na měření délek a obvodů, přísně upřednostňuje symetrii trofeje, nepoužívá vůbec přirážek formou vzhledových bodů a nehodnotí hmotnost trofeje. Rozdíly měření vzájemně odpovídajících si znaků levé a pravé strany trofeje se dávají do srážek.

Z dalších metod používaných pro hodnocení loveckých trofejí je třeba zmínit metodu Safari Club International (S.C.I.), kterou vyvinul C. J. McElroy v roce 1977. Tato metoda hodnotí dokonce i nevytlučené paroží – tedy paroží v lýčí, kterému pak dává 5% srážku na lýčí.

Další metoda Thompson B. Temple Systém (TT) byla vyvinuta v roce 1976, zahrnuje hodnocení 14 druhů zvěře introdukované do USA a mimo jiné se týká jelenů rodu Axis, daňků a sik a evropských poddruhů jelena lesního.

Douglasova metoda – Douglas Score Systém (DSS) byla vypracována v roce 1958 pro asociaci lovců na Novém Zélandu a týká se jelena lesního, sambara, daňka a losa.

Burkett Trophy Game Records of the World (B.T.G.R.W.) je pod uvedeným názvem evidována od roku 1992. Její podobu formuloval Dr. J. W. Burkett kolem roku 1977 a jejím základem je přesné měření jednotlivých znaků. Způsob měření Dr. Burkett odvodil od předem zjištěného, přesného, objemu trofeje podle hydrostatického zákona. Jelenovité rozděluje do osmi skupin podle měřených znaků. Metoda umožňuje hodnotit i paroží v lýčí s celkovou srážkou 2%.


Použitá literatura: Hodnocení loveckých trofejí zvěře z celého světa, Karel Klusák

Fotogalerie