Oblastní myslivecký spolek Plzeň se nachází na ploše 3 okresů : Plzeň-město, Plzeň-jih a Plzeň-sever.
Plzeň - západočeské krajské město, ležící na soutoku řek Mže, Radbuzy, Úhlavy a Úslavy. Dnes důležité průmyslové a obchodní centrum, bylo založeno okolo roku 1295 českým králem Václavem II. Dominantou Plzně je cca 100 m vysoká věž gotického chrámu sv. Bartoloměje (nejvyšší kostelní věž v ČR), jehož stavba začala vznikat po roce 1342 a trvala až do 15. století.Zajímavé jsou i další církevní stavby: morový sloup, zdobná budova renesanční radnice a soubory měšťanských domů. Za shlédnutí stojí historické podzemí Plzně, jehož část je v sezóně přístupná veřejnosti. Plzeň je proslavena svým pivovarem a v Pivovarském muzeu můžeme navštívit jeho unikátní expozici.
Jižní Plzeňsko - můžeme považovat za kolébku historického osídlení západu Čech. Vždyť právě v jeho severní části nad dnešním Starým Plzencem se nachází hradiště Hůrka vzpomínané písemně již v roce 976. Od 10. století vykonávalo přemyslovské knížecí hradiště s podhradím funkci správního centra kraje. Část zdiva rotundy sv. Petra na hradišti patří k nejstarším v kraji. O hradu Plzeň se též hovoří i v legendě o sv. Vojtěchu. Údajné legendární stopy tohoto světce nás budou provázet celým jižním Plzeňskem. Historiky byl dříve s jeho cestou do Prahy mylně spojován kostel sv. Jiří v Plzni – Doubravce, přesto se však jedná původně o velmi starobylou románskou stavbu. Vojtěšským putováním na sklonku 10. století je protkáno zvláště okolí Nepomuka. Jeho kultu využili pravděpodobně i cisterciáci z Kláštera u Nepomuka, když na dalším slavném místě kraje – Zelené Hoře - postavili na sklonku 13. století křesťanskou svatyni. Na jejím místě posléze vnikl hrad, který do české historie zasáhl například nálezem tzv. „Rukopisu Zelenohorského“ či jako kasárna technických praporů v 50. letech 20. století. Nepomuk a jeho okolí ční jako věž mystické víry v jinak sekularizovaném českém Západě. Snad po celém světě je uctíván a zpodobňován světec, který se zde narodil – sv. Jan Nepomucký. Hora Bzí zase patří mezi slavná místa, kde zaznělo na shromáždění lidu Husovo reformní učení. Vírou jakoby byla protkána celá krajina plná kapliček či věží venkovských kostelíků, poutních míst (např. Křížový Vrch, Vrčeň, Nepomuk) či mohutných barokních chrámů (Přeštice), z nichž některé dosahují vysoké a ojedinělé umělecké hodnoty (Dobřany). Jo to možná dáno tím, že zdejší kraj byl kolonizován převážně jen ze starobylých klášterů v Klášteře a Chotěšově. Silné bylo však i židovské osídlení oblasti, které nám připomíná kromě druhé největší synagogy v Evropě v Plzni řada malebných hřbitovů a další stavební památky tohoto náboženství, např. židovská čtvrť v Kasejovicích. Zvlněná uklidňující krajina převážně zemědělského jižního Plzeňska však oplývá i řadou zajímavých hradů, z nichž například patří mezi české unikáty černá kuchyně s komínem na Roupově či zajímavá dvojdílná dispozice hradu Skála. Mezi obdivované zámecké stavby patří rozhodně lovecký zámek Kozel či „květinový zámek“ Nebílovy. Samostatnou kapitolu tvoří město Plzeň. Již víme, že nevzniklo na zeleném drnu a již nemůžeme tvrdit, že se jedná o šedivé město s továrními komíny Škodovky, které tvořilo „pevnou hráz socialismu“. Opravené město najednou odkrývá svou tvář. Významné svatyně, opravené cenné měšťanské domy, renesanční radnice, podzemí, světoznámý pivovar apod. dávají městu tvář a život. Vždyť je to dnes město univerzitní a od roku 1993 říkáme kostelu sv. Bartoloměje na náměstí biskupská katedrála. A jak bohatá je historie tohoto druhého největšího českého města - města Slunce za husitů, města piva, města osvobozeného americkou armádou... Přijďte a uvidíte na každém kroku.
Severní Plzeňsko - je krajem velmi rozmanitým, který skýtá mnoho možností pro návštěvníky různých povah a různých zájmů. Od Plzně se z širokého údolí řeky Mže, které je zemědělsky kultivované a hustě osídlené, postupně krajina zvedá směrem k severozápadu. Přibývá lesů a luk a ubývá stálých obyvatel. Na východě region ohraničuje údolí Berounky, hojně navštěvované vodáky, a na západě údolí Úterského potoka, vhodné pro pěší turistiku. Severní hranice naopak není nijak výrazná, na severozápadě vstoupíme do kraje stolových hor a ve východní části plynule přejedeme na Žatecko. Rozmanitá a do jisté míry odlišná byla také minulost jednotlivých částí severního Plzeňska. Již od středověku se zde střetávali nebo potkávali různé osobnosti, společnosti i národy. Postupem staletí se odlišilo průmyslové okolí Plzně od zemědělského severu a lišil se také východ osídlený českým obyvatelstvem od západu, kde žilo etnikum německé. Severní Plzeňsko je ale hlavně krajem barokním, a tak našimi průvodci budou architekti 18. století, mezi kterými vynikají J. B. Santini a T. Haffenecker. Ti v krajině zanechali nesmazatelnou stopu v podobě klášterů, kostelů i zámečků. Je s nimi spojováno především Plasko s cisterciáckým klášterem, založeným v roce 1145 a ovlivňujícím dějiny zdejšího kraje až do konce 18. století. Cisterciáci se ale střetávali s Gryspeky na Kaceřově, který je zase vynikající památkou české renesance. V 19. století pak Plasko patřilo Metternichům a s výrobky jimi založené železné huti se v krajině také potkáváme dosud. Ve 2. polovině 19. století se správní sídlo přesunulo do Kralovic, které jsou největším městem severního Plzeňska. Dnešní Kralovicko skýtá řadu turistických možností, od návštěvy hradu Krašov, prohlídku muzeí v Kožlanech nebo Mariánské Týnici až po výlety do přírody např. k Odlezelskému jezeru nebo do parku Rohatiny. Vedle Plas se centrem barokního umění stal v 18. století také Manětín nazývaný perlou západočeského baroka. Manětínsko a Nečtinsko jsou krajem zemědělským s velkou hustotou lesů, krajem protkanými tzv. stolovými horami a Špičáky, ale také místem s honosnými panskými sídly v Manětíně, Rabštejně nebo Hradu Nečtinech a neuvěřitelným množstvím barokních kamenných soch. Okolí Plzně výrazně ovlivňovala přítomnost tohoto velkého, dnes krajského, města a nedovolila vzniknout jinému většímu sídelnímu celku. 19. a 20. století přineslo výrazný průmyslový rozvoj řady lokalit, kde byl objeven kaolin a pak celého Nýřanska, které se stalo až do konce 20.století významnou enklávou hornictví. Dodnes je tato část severního Plzeňska hustě osídlenou a bohatší oblastí než regiony na sever od Plzně. Severozápadně od Plzně existovala v minulosti celá řada malých panství, jejichž centry byly menší či větší zámečky. Jejich rozkvět zabrzdila ale 2. polovina 20. století, kdy odtud také odešla většina obyvatel. Cílem výletů a víkendových pobytů se po roce 1964 stala Hracholuská přehrada, zatímco k některým obnoveným památkám, jako např. zámku v Luhově, si teprve hledáme cestu. Největším protikladem průmyslové Plzni je snad horní tok Úterského potoka s městečkem Úterý dodnes jakoby zapomenutým v údolí mezi lesy. Putovat severním Plzeňskem můžeme autem, na kole s využitím několika cyklotras nebo pěšky a dokonce také po Berounce na lodi. Můžeme si tedy vybrat a vyrazit za poznáváním této zajímavé oblasti. Texty zobrazené na úvodní straně